Zajímáte se o téma DRUHY JATERNÍCH TESTŮ? Tak právě pro vás je určen tento článek. Játra jsou největší žlázou v těle psa. K poškození funkce jater může dojít z různých důvodů, včetně virů, bakterií, parazitů, nemocí jiných orgánů. Naštěstí játra mají velkou schopnost regenerace.
Příčiny zvýšených jaterníchtestů
Játra mají v organismu takzvanou detoxikační úlohu. Jsou tedy orgánem, který zbavuje tělo škodlivin, a to jak tělu vlastních, tak i exogenních (přijatých v potravě). Z toho vyplývá, že zhorší-li se funkce jater, je organismus otravován zevnitř a trpí tím všechny ostatní orgánové systémy. Kromě toho je při onemocnění jater narušen metabolismus mnoha důležitých látek – tuků, cukrů, vitamínů, minerálů. Příčiny selhání jaterních funkcí mohou být různé, například vrozené, infekční, parazitární, otravy, zatučnění u obézních zvířat, nádory a další. Majitel většinou začne pozorovat u svého psa nebo kočky zvýšenou žíznivost, unavitelnost, zvíře začne obtížně vstávat, může se objevovat zvracení a průjmy. Toxiny, které nemocná játra nedokážou z krve odstranit, mohou atakovat centrální nervovou soustavu a pak dochází i k neurologickým příznakům. Ty zahrnují například křečové a záchvatovité stavy, které se někdy mylně pokládají za epilepsii.
Diagnostika se většinou rutinně provádí vyšetřením krve, v níž lze najít ve zvýšené míře jaterní enzymy, které se za normálních okolností nacházejí pouze uvnitř zdravých jaterních buněk a jejich hladina v krvi je tudíž nízká. Podle výše hladiny těchto enzymů se pak určuje míra poškození jater. Dále je možné provést ultrasonografické vyšetření, které odhalí zejména nádorové změny. V případě náhlého selhání jaterních funkcí se zvířeti podává nejprve dle stavu infuzní terapie. Po stabilizaci pacienta se přistupuje k dlouhodobé léčbě, stejně jako u pozvolného selhávání jater. Při léčbě samozřejmě záleží na zjištění příčiny onemocnění, to ale není v mnoha případech možné, a tak se veterinární lékař soustředí na takzvanou ochrannou léčbu jater. Ta spočívá v podávání hepatoprotektiv (léků s příznivým účinkem na jaterní buňky) a dlouhodobém zkrmování jaterních diet, což jsou suchá nebo konzervovaná krmiva určená přímo k tomuto účelu. Pokud majitel přijde včas k veterinárnímu lékaři, tedy při nástupu výše uvedených příznaků, případně i jen když se mu zvíře delší čas nezdá být ve své kůži, může i pacient trpící zhoršením jaterních funkcí prožít ještě dlouhá léta.
Rakovina jater znamená maligní nádor hepatocytů (jaterních buněk). U psů se můžeme setkat i s benigním, respektive nezhoubným nádorem jater. Hepatocyty jsou vzrůstem a tvarem abnormální, respektive jaterní buňky jsou hyperplastické, což má později vliv i na jejich správnou funkčnost. V souvislosti s pokročilejším stadiem rakoviny jater se do organismu vyplavuje nadmíra jaterních enzymů. Rakovina jater je zřídka zaměněna s chronickou hepatitidou, respektive se zánětem jater. Rakovinové buňky mohou z jater metastazovat
Příčiny selhání jater u psů mohou být různé, vrozené, infekční, parazitární, otravy, ztučnění u obézních zvířat, nádory a další.
Projevy onemocnění
Majitel většinou začne pozorovat u svého psa s jaterním selháním zvýšenou žíznivost, unavitelnost, zvíře začne obtížně vstávat, může se objevovat zvracení a průjmy. Toxiny, které nemocná játra nedokážou z krve odstranit, mohou atakovat centrální nervovou soustavu a pak dochází k neurologickým příznakům. Ty zahrnují například také křečové a záchvatovité stavy, které se někdy mylně pokládají za epilepsii a mohou způsobit smrt psa.
Diagnostika se většinou provádí pomocí vyšetření krve, v níž lze najít ve zvýšené míře jaterní enzymy, které se za normálních okolností nacházejí pouze uvnitř zdravých jaterních buněk a jejich hladina v krvi je tudíž nízká. Podle výše hladin těchto enzymů se pak určuje míra poškození jater. Dále je možné provést ultrazvukové vyšetření, které odhalí většinou nádorové změny.
Léčba
V případě náhlého selhání jaterních funkcí se zvířeti podává dle stavu nejprve infuzní terapie. Po stabilizaci pacienta se přistupuje k dlouhodobé léčbě, stejně jako u pozvolného selhávání jater. Při léčbě záleží na zjištění příčiny onemocnění. To není v mnoha případech možné, a tak se přistupuje k ochranné léčbě jater. Ta spočívá v podávání takzvaných hepatoprotektiv, což jsou léky s příznivými účinky na jaterní buňky, a v dlouhodobém používání jaterních diet v podobě suchých nebo konzervovaných krmiv určených přímo k tomuto účelu. Pokud majitel přijde včas k veterinárnímu lékaři, může pes trpící zhoršením jaterních funkcí prožít ještě dlouhá léta.
Ve svém příspěvku USPÁNÍ STARÉHO PEJSKA.....? se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Filanová Kamila.
Dobrý den,
mám trpasličí hladkosrstou jezevčici nar. 23.4.2001.
Po prvním hárání byla provedena kastrace, na podzim roku 2010 podstoupila operaci výhřezu krční ploténky, na podzim 2014 bylo provedeno sono a byly zjištěny aktivované obě nadledvinky, změny na játrech, obraz patolog. cév na játrech, kameny v MM a žlučníku. Bylo doporučeno dovyšetření na cushinga, což se ale již neprovedlo.
V současné době sice stále chodí, ale velmi malé úseky jen přímo u domu, sem tam se jí podlamují zadní nožky, chuť k jídlu má a stolice je v pořádku, na venek působí čile. Bohužel se, i přes časté venčení, hodně počůrává a je to cca měsíc co je již na druhých antibiotikách z důvodu léčby infekce močového měchýře - objevila se v moči krev tekutá i kousky, ale dle sona a krevních testů to prý na nádor nevypadá.
Domnívám se, že má vnitřně asi bolesti, neboť začala na mne vrčet kdykoliv se k ní přiblížím, před tím toto nikdy nedělala.
Vzhledem ke stáří pejska (necelých 17 let) a výše uvedených zdravotních podkladů bych Vás chtěla poprosit o názor ohledně případného uspání.... ?
Děkuji za Vaší odpověď.
S pozdravem
Filanová Kamila Uživatel rovněž přidal ke svému příspěvku i obrázek, který můžete vidět, když kliknete na tento odkaz přiložený obrázek.
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Břetislav.
Jesliže potíže pejska přetrvávají i nyní, vyčkejte prosím další tři roky a dotaz poté znovu zopakujte.
Pokud má majitel psa podezření na alergii, navštíví veterináře, který provede diagnostiku tohoto onemocnění. Existuje několik možností, jak zjisti, jestli se opravdu jedná o alergii. Nejčastěji se provádějí kožní alergické testy (stejně jako u člověka). U tohoto testu se intradermálně aplikuje několik alergenů a následně se pak vyhodnotí reakce na dané alergeny v místě vpichu. Hodnotí se obvykle několik desítek nejběžnějších alergenů. Výhodou je, že výsledky testu jsou opravdu spolehlivé. Testování je zároveň ale složité a finančně náročné, protože je třeba psa nejprve utlumit pomocí látek tlumících bolest a sedativ, pak je třeba oholit celkem velkou část srsti na boku psa. Do této části jsou pak aplikovány alergeny. Pokud se zjistí, že alergická reakce je slabá a majitel psa je ochoten investovat několik tisíc korun do léčby, je možné, aby se vyrobilo hyposenzibilizační sérum, které se psovi aplikuje zhruba rok v určitých intervalech, a které způsobuje, že alergická reakce postupně vymizí, nebo alespoň zeslábne. Úspěšnost není ale stoprocentní, spíše se blíží 50 %.
Kromě tohoto kožního textu může zvolit veterinář k diagnostice stanovení IGE protilátek a alergenů v krvi. Pojmem IGE protilátky jsou myšleny ty látky, které vznikají při alergických reakcích, takže jejich zvýšená hladina ukazuje na alergické onemocnění. Stejně jako u kožních testů, i zde se testuje několik desítek alergenů. Spolehlivost testu nemusí být ale tak vysoká. Naopak cena těchto testů neustále roste. Nespornou výhodou je ale, že je testování jednoduché, provede se pouhý odběr krve.
Dostupnost a cena
Vždy je třeba zjistit, které testy daný veterinář provádí. Pokud má majitel navíc zájem o hyposenzbilizační sérum, musí najít veterinární středisko, které dané sérum vytváří. Kožní testy se na veterinárních klinikách pohybují zhruba v ceně 5 000 Kč, naopak testy krve jsou asi o polovinu levnější.
Ve svém příspěvku KVALITNÍ GRANULE PRO PSY DISKUZE se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Frušinka.
Už nějakou dobu kupuju granule brit care https://www.zooo.cz/brit-ca… a vždycky jsem byla já i pesan spokojená. O amanova jsem slyšela, že je kvalitní. Otázka je, jestli něco v granulích pejskovi nevadí. To bych chtělo počkat na veterináře a nechat udělat testy...
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel LenkaV.
Moc děkuju za reakci, za vetem jsem nakonec byla, zkoušeli jsme i dávat jednotlivé alergeny a zjistili jsme že to je lepek co dělá problém. nakonec jsme vzali ty granule Amanova právě bez obilnin takže jsem se trefila ještě před výsledkem testů. Feně i chutnají a už se ani nedrbe takže spokojenost. doma beru odsud https://www.juko-krmiva.cz/… a v zahraničí jsme koupili normálně v kamenném obchodě
Jisté zvýšení jaterníchtestů je normální po zátěži, jinak ovšem signalizuje některé z mnoha možných onemocnění jater. Může se jednat o onemocnění infekční, nejčastěji o některou z virových hepatitid (či nesprávně infekční žloutenku) nebo o mononukleózu. Dále připadají v úvahu postižení z metabolických příčin, například steatóza jater (ztukovatění) při poruše metabolismu tuků. Hepatotoxicky (toxicky pro játra) působí mnohé jedy, především alkohol v nadměrných dávkách (souvisí se vznikem jaterní cirhózy), dále jedy některých rostlin a především hub (onemocnění probíhá pod obrazem akutní otravy). Zmínit musíme i pseudonádory a nádory jater. Jde zejména o jaterní cysty (dutiny vyplněné tekutinou) a nezhoubné nádory (adenomy, jaterní hemangiomy), případně o nádory zhoubné (například hepatocelulární karcinom, který často souvisí s cirhózou jater).
Normální hodnoty
Normální hodnota erytrocytů je 5,5–8,4 T/l (= 1 terra na litr), leukocytů 5–17 G/l (=1 giga na litr), trombocytů 200–500 G/l, hemoglobinu 120–180 g/l, hematokritu 40–55 % neboli 0,4–0,55 l/l, ALT 0–1 µkat/l (= 1 mikrokatal na litr), AST 0–1 µkat/l.
Ostropestřec mariánský (Silybum marianum) se již od antiky (uvádí se více než 2000 let) používá jako mimořádně účinný prostředek k léčbě zažívacích a jaterních onemocnění. Příznivé účinky silymarinu na ochranu, zlepšení funkce a regeneraci poškození jaterní tkáně jsou v humánní medicíně známy a využívány dlouhou dobu a byly publikovány v desítkách studií. Dnes nachází své místo i v medicíně veterinární.
Hlavní účinnou látkou je silymarin – směs chemicky velice blízkých flavonolignanů, které podporují produkci enzymů, čímž pomáhají předcházet poruchám funkce jater a zlepšují detoxikační sílu tohoto orgánu. Silymarin rovněž zvyšuje a zlepšuje regeneraci jater a redukuje záněty.
Vzhledem k obtížné využitelnosti účinné látky je výhodnější podání ve formě komerčně připravených léčiv nebo doplňků výživy se standardizovaným výtažkem. Izolovaný silymarin je tak součástí celé řady humánních léčiv i doplňků výživy pro léčbu jaterních onemocnění, podporu jaterních funkcí a ochranu jater, nebo pro detoxikaci organismu. Na trhu již najdete i přípravky určené přímo pro podání psům a kočkám.
Silymarin se podává nejen při onemocněních jater jako vynikající prostředek k omezení zánětu, ale i jako doplňková terapie. Podávání doplňků s obsahem sylimarinu by se mělo stát rovněž rutinní záležitostí při terapii antibiotiky, antimykotiky a dalšími léky, které zatěžují játra. Vzhledem k podpoře detoxikační funkce jater je vhodná doplňková terapie silymarinem také u dalších onemocnění zatěžujících játra, jako je leishmaniáza, ehrlichióza či kandidózy.
Výtažek ostropestřce mariánského se používá samostatně nebo se pro dosažení komplexního účinku kombinuje s dalšími účinnými látkami a bylinami, například s artyčokem nebo kurkumou. Výhodná je kombinace s MOS (mannan-oligosacharidy), glukany a bentonitem – toto složení pomáhá absorbovat toxiny, redukovat nežádoucí bakterie ve střevech a stabilizovat střevní mikroflóru, která bývá zároveň postižena.
Podávání přípravků s výtažky ostropestřce mariánského je vhodné i ve všech případech, kdy je pro udržení správného jaterního metabolismu a detoxikační funkce jater nutné tyto látky přijímat ve zvýšeném množství. Preventivně nebo podpůrně jsou doporučené při onemocnění jater, otravě (intoxikaci) chemikáliemi nebo léky (pesticidy, při léčbě chronických onemocnění), otravě potravinami, při podávání léků zatěžujících játra (většina antibiotik, antimykotika a celá řada dalších léků).
Vzhledem k zátěži organismu civilizačními faktory a běžnými viry, bakteriemi a plísněmi je překvapující, že při zvýšené fyzické zátěži, psychickém stresu nebo hormonální nerovnováze se v organismu přemnoží patogeny. Zlatý stafylokok, herpes virus a&nbs
Jaterní testy jsou biochemické vyšetření prováděné rozborem krve nemocného. Slouží ke zjištění aktivity některých jaterních enzymů a ke zjištění hladiny bilirubinu. Buňky konkrétních orgánů obsahují enzymy (látky, které zprostředkovávají chod různých chemických reakcí), které jsou pro daný orgán typické. Pokud se hladina těchto enzymů v krvi zvýší (enzymy opustily buňky orgánu z důvodu narušení jejich stěny), lékař může usuzovat na poškození orgánu a pátrat po jeho příčině.
Do sady jaterníchtestů standardně patří zjištění aktivity tří enzymů:
alaninaminotransferázy (ALT),
aspartátaminotransferázy (AST),
gamaglutamyltransferázy (GMT).
Bilirubin je odpadní produkt štěpení krevního barviva, který je upravován v játrech a následně vylučován z těla močí a stolicí. Zvýšená hladina bilirubinu svědčí o neschopnosti jater bilirubin zpracovávat nebo o zvýšené nabídce bilirubinu při hemolytických onemocněních (nadměrný rozpad krevních buněk a barviva).
Terárium je prosklené nebo jinak kryté zařízení, v němž se chovají živočichové různých, především však exotických druhů. Cílem teraristy je chovat živočicha v co nejpřirozenějších podmínkách, které simulují jeho původní biotop (stanoviště, životní prostor).
Podobným zařízením je akvaterárium, známější pod názvem paludárium, které se od terária liší pouze stálou vodní plochou, jak samotný název napovídá. Například při chovu pouštního terarijního živočicha použijete suchý písek, kameny a pouštní rostliny, při chovu obojživelníka v paludáriu zasadíte bujnou vlhkomilnou zeleň, přidáte vodní rostliny, zeminu, kameny a podobně.
Rostliny do terárií volíme podle vlhkosti a teploty, které konkrétní druh živočicha v chovném zařízení potřebuje.
Podle teploty dělíme terária na pouštní (jsou suchá a velmi teplá, s teplotou kolem 40 °C); tropická (vytápí se na 30 °C); subtropická (s teplotou kolem 25 °C) a terária mírného pásma (teplota se většinou udržuje přes 20 °C).
Při výběru terarijních rostlin je nutné přihlédnout k jejich nárokům. Ne každý druh patřící do biotopu vámi chovaného živočicha snese omezené podmínky, i kdyby se co nejvíce podobaly těm přírodním. Největším problémem je nedostatek světla, proto dobrou volbou vhodného osvětlení zvýšíte možnost širšího výběru rostlinných druhů.
Poté, co si novou rostlinu přinesete domů, osprchujte ji – může být totiž postříkána nějakým ošetřujícím chemickým přípravkem.
Nejčastěji užívané terarijní rostliny jsou šplhavník (Epipremnum aureum), lopatkovec (Spathiphyllum floribundum), monstera (Monstera), fíkus (Ficus) a různé mechy.
Je problém osadit rostlinami terárium, které se vytápí na vyšší teploty kolem 30 °C, protože dochází hlavně v zimních měsících k velké nerovnováze světla a tepla. Čím vyšší máme teplotu, tím více světla rostliny potřebují a naopak. Při vyšších teplotách rostliny vyčerpávají rychle zásobní látky, které načerpaly během jarních a letních měsíců. Žijí vlastně na dluh, neboť mají málo světla a nedovedou si fotosyntézou vytvořit látky potřebné k životu. Další problém spočívá v tom, že málokdo má terárium u okna. V zimních měsících je intenzita světla tak malá, že i venku je světla nedostatek. Z toho mála nám ještě něco ubere okenní tabule a v místnosti pak světlo ubývá do čtverce tak, že například jeden metr od okna je již jen asi 25 % světla. Vypadá to sice, že těsně u okna a třeba 2–3 m od okna je světla stejně, není to však bohužel pravda, neboť lidské oko je přizpůsobivé množství světla a nedokáže to posoudit. Pokud tedy máme terárium hned vedle okna, je také intenzita světla nevyhovující, toto se však dá vyřešit umělým přisvětlováním. Nestačí