Zvracení u psa je častý problém, se kterým se během života setká téměř každý majitel. Někdy jde jen o drobné podráždění žaludku, jindy však může mít tento příznak závažnější důvody vyžadující rychlou návštěvu veterináře. Důležité je sledovat, jak často pes zvrací, co zvrací, zda má další příznaky a jak se celkově chová. Tento článek přináší podrobný přehled všech hlavních příčin, upozornění na nebezpečné situace i doporučení, co dělat doma a kdy už na nic nečekat a jet se psem k veterináři.
Nejčastější příčiny zvracení u psa
1. Dietní chyba a podráždění žaludku
Psi často sežerou něco, co nemají – zbytky na ulici, odpadky, zkažené jídlo nebo příliš tučné potraviny. To vede k akutnímu podráždění žaludku, které se projeví jednorázovým či krátkodobým zvracením.
2. Zvracení po rychlém hltání
Někteří psi jedí velmi rychle, což vede k rychlému naplnění žaludku a následnému zvracení nestrávené potravy.
3. Paraziti
Škrkavky, tasemnice či giardie mohou způsobovat zvracení, průjem, hubnutí nebo nafouklé břicho.
4. Břišní infekce
Virové a bakteriální infekce (například parvoviróza) způsobují silné zvracení, průjem a rychlou dehydrataci a mohou být smrtelné zejména u štěňat.
5. Otravy
Pozření jedovatých látek, jako jsou chemikálie, jedovaté rostliny, lidské léky nebo čokoláda, vyvolává akutní zvracení, třes, slinění a další příznaky.
6. Onemocnění orgánů
Zvracení může být projevem problémů s játry, ledvinami, slinivkou nebo štítnou žlázou. Často se přidávají i další příznaky, jako je únava, nechutenství či změna močení.
7. Cizí těleso ve střevech
Pes může spolknout hračku, kost, kamínek, ponožku či jiné předměty. To často vede ke zvracení, bolestivosti břicha a nebezpečné neprůchodnosti střev.
V naší poradně s názvem BRADAVICE U PSA se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Josef Mičan.
Máme Německého trpasličího pinče. Udělaly se mu tři bradavičky (světlé) na čenichu! Výskyt bradavic se objevil asi před deseti dny! Veterinář nám dal Interferon na potírání postiženého místa. Jak dlouho potírat? Díky za odpověď! Josef Mičan, Plzeň
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Cempírek.
Interferon alfa-2b je imunomodulátor a antivirotikum používané k léčbě virového onemocnění u psů, papilomatózy (bradavičky). Tento lék je v léčbě zvířat experimentální a vědecké studie jsou omezené, pokud jde o jeho účinnost a další faktory.
Jeho použití u psů k léčbě virových onemocnění je tak zvaně „off label“ nebo „extra-label“. Mnoho léků je běžně předepisováno pro off-label použití ve veterinární medicíně. V těchto případech se velmi pečlivě řiďte pokyny a upozorněními svého veterinárního lékaře, protože jeho pokyny se mohou výrazně lišit od pokynů na štítku nebo obvyklého užívání. Kontaktujte proto svého veterináře a zeptejte se ho na způsob a délku léčby.
Interferon alfa se totiž podává ústy ve formě tekutiny. Může být také podán injekcí v nemocničním prostředí. Měl by být podáván bez jídla; pokud však dojde ke zvracení při dávkování nalačno, podávejte budoucí dávky s jídlem. Tekutou formu pečlivě odměřte a kapalinu silně neprotřepávejte, pokud není uvedeno jinak. Dejte tento lék přímo do úst nebo do tváře; nemíchejte do krmiva vašeho domácího mazlíčka.
U tohoto léku může trvat až několik týdnů, než jsou zřejmé plné účinky, ale postupné zlepšení je obvykle patrné po několika dnech.
Zvracení vyvolávejte nejpozději dvě hodiny po pozření podezřelé látky. Nejvíce doporučovaným přípravkem k vyvolání zvracení je tříprocentní roztok peroxidu vodíku naředěný vodou, který psovi nalijete přímo do tlamy. Pokud nedochází ke zvracení, látku mu po deseti minutách znovu aplikujte. Stejné reakce byste měli dosáhnout, dáte-li psovi na jazyk jedlou sodu nebo hořčici, případně silně koncentrovaný slaný roztok.
Po podání roztoku přinuťte psa chodit, látka se tak rychleji rozšíří a urychlí se její účinek. Pokud se pes nevyzvrací ani po dvou podaných dávkách peroxidu, třetí mu už nepodávejte a urychleně hledejte veterinární pomoc.
Ne vždy je žádoucí nutit psa zvracet. Pokud pes již zvracel nebo zvrací, rozhodně mu nepodávejte prostředky na vyvolání zvracení, tímto úkonem mu jen přitížíte. Je-li pes v šoku, nebo se u něj projevuje malátnost, vyvolávání zvracení by ho mohlo udusit. Také nemá smysl nutit psa zvracet po déle než dvou hodinách od pozření toxické látky, v této době již zvracením ničeho nedocílíte. U bělidel či leptavých látek dochází při jejich zvrácení ke kompletnímu poleptání sliznice trávicího traktu. Tím psovi tedy rozhodně nepomůžete. Celou situaci naopak zhoršíte.
V naší poradně s názvem TVRDÁ STOLICE U PSA se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Miroslav.
prosim o radu existuje nejaky jednoduchy prypravok tvrdou stolici miva občas dakujem
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Cempírek.
Pro léčbu tvrdé stolice u psů se zaměřte na zvýšení příjmu vody, přidání vlákniny do stravy (například zavařané dýně) a podporu pohybu. Pokud zácpa přetrvává nebo je závažná, poraďte se s veterinářem o dalších možnostech léčby, jako jsou změkčovadla stolice, projímadla nebo klystýry.
Hydratace psa
Zajistěte, aby měl váš pes stálý přístup k čerstvé, čisté vodě. Zvažte přidání vody do krmiva nebo použití mokrého krmiva pro zvýšení příjmu tekutin.
Zvýšení příjmu vlákniny
Konzervovaná dýně – 100% čisté dýňové pyré je dobrým zdrojem vlákniny a může pomoci změkčit stolici. Začněte s malým množstvím (např. 1 čajová lžička pro malé psy, 1 polévková lžíce pro větší psy) a podle potřeby upravte.
Další potraviny s vysokým obsahem vlákniny – zvažte přidání zeleniny, jako je mrkev, zelené fazolky nebo listová zelenina, nebo ovoce, jako jsou jablka nebo borůvky, vše pomalu s mírou.
Doplňky stravy s vlákninou
Proberte s veterinářem vhodné doplňky stravy s vlákninou, jako je psyllium nebo lněné semínko.
Cvičení
Pravidelná fyzická aktivita může stimulovat vyprazdňování. Vezměte svého psa na procházky, hrajte si s aportem nebo se věnujte jiným aktivitám, které ho rozhýbou.
Kdy navštívit veterináře
- Pokud zácpa přetrvává déle než několik dní.
- Pokud se váš pes namáhá při defekaci nebo má bolesti.
- Pokud si všimnete jakýchkoli dalších znepokojivých příznaků, jako je zvracení nebo letargie.
Ve vážných případech může váš veterinář doporučit klystýry, změkčovadla stolice nebo jiné léky.
Důležité upozornění
Nedávejte psovi dýňovou náplň do koláče, protože obsahuje škodlivé složky. Také se vyhněte používání lidských změkčovačů stolice bez veterinárního dohledu.
Při provádění změn ve stravě je zavádějte postupně, abyste zabránili podráždění žaludku vašeho psa.
Psi kašlou a zvrací z různých důvodů, ale u psů to není nic neobvyklého. V některých případech může jít o něco vážného, ale na druhou stranu to nemusí znamenat nic, co by vás mělo znepokojovat. Psi mají v mozku velmi dobře vyvinuté centrum zvracení, a tak zvrací častěji než ostatní zvířata. Nejčastějším důvodem, proč psi kašlou a zvrací, je ten, že snědli něco nepoživatelného, co dráždí jejich žaludek. Pes to vyzvrátí a potom většinou opět sní. Psi, zejména štěňata, mohou zvracet v případech přejedení nebo při pocitech vzrušení, rozrušení nebo nevolnosti.
Zvracení krve, červů, výkalů, nezvyklý typ zvratků, tmavé zvracení, zvracení spojené s průjmem – všechny tyto aspekty vyžadují návštěvu veterináře. Občasné zvracení, většinou po jídle, by nemělo představovat problém.
Kašlání a zvracení je u psů běžné, může ale signalizovat i nebezpečné ohrožení psího zdraví. Může být příznakem vážnějších problémů, jako je zánětlivé střevní onemocnění, Cushingova nemoc, selhání jater a ledvin nebo diabetu. Také může poukazovat na akutní infekční onemocnění, zvláště pokud je provázeno horečkou nebo průjmem. Časté zvracení může vést k dehydrataci, která může ohrozit život zvířete. Pokud si nejste jisti, nechte psa vyšetřit veterinářem.
V naší poradně s názvem VYRÁŽKA U KOČEK se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Lubica.
moj pul rocni kocour ma zlute vyrazky.. podle veterinarky du to parazity z travy.. Okupala dom ho samponem proti parazitom a doktorka doufa ze je to zabije.. A co ked nezabije.. Co mam robit??????
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Cempírek.
Jde o eozinofilní granulom, což je dobře ohraničená, vyvýšená, pevná, žluto-růžová, lineární léze obvykle lokalizovaná na zadním stehně. Obecně je asymptomatická, ale může občas ulcerovat a vykazovat ložiska nekrózy a svědění. Může být také umístěna na bradě, tlapkách nebo ústní dutině. Eozinofilní granulom je spojován s alergií na bleší kousnutí, přecitlivělostí na potraviny, atopickou dermatitidou, kousnutím komáry, přecitlivělostí na hmyz, genetickou predispozicí a bakteriálními a virovými infekcemi (kaliciviry).
Léčba:
1. Odstranění parazitických nebo plísňových příčin svědění. Ektoparazity jsou v současnosti nejlépe eliminovány širokospektrými paraziticidy, které jsou schopné zabíjet blechy i roztoče (včetně Notoedres cati, Otodectes cynotis a Cheyletiella spp.), jako jsou selamektin, imidacloprid/moxidektin nebo fluralaner. Současně, v případě, že jsou léze kompatibilní s dermatofytózou, by měla být zahájena mykotická kultivace s chloupky
odebranými jak z centra, tak z periferie lézí.
2. Identifikace a léčba sekundárních bakteriálních a/nebo kvasinkových infekcí, jsou-li přítomny. Bakteriální infekce kůže není u koček tak častá jako u psů. V případech výskytu povrchové pyodermie způsobené koky lze podat empirickou léčbu amoxicilinem/klavulanátem 12,5–25 mg/kg každých 12 hodin nebo cefalexinem 15–30 mg/kg každých 12 hodin nebo klindamycinem 5–10 mg/kg každých 12 hodin po dobu dvou až čtyř týdnů nebo do jednoho týdne po úplném zhojení lézí. V případech přemnožení bakterií nebo přítomnosti kvasinky Malassezia spp. kvasinky se provádí lokální dezinfekční ošetření pomocí chlorhexidinové pěny, gelu nebo spreje. V případech těžké generalizované kvasinkové infekce lze také podat systémový itrakonazol (5 mg/kg každých 24 hodin po dobu dvou týdnů).
3. Rozlišení mezi nežádoucí reakcí na potravu a alergií na životní prostředí, pokud po dokončení kroků 1 a 2 kočka stále vykazuje nadměrné olizování nebo škrábání a/nebo jsou dále přítomny známky alergické dermatitidy, tak kočka pravděpodobně trpí hypersenzitivitou, která není způsobena blechami, ani v důsledku potravinových nebo environmentálních alergenů. Aby se odlišila nežádoucí reakce na potraviny od alergie na životní prostředí, měla by být zahájena osmitýdenní dietní eliminační dieta. To jest výlučně domácí vařená strava nebo hydrolyzované krmivo ve formě granulí. Je třeba dbát na to, aby kočka nekonzumovala zbytky stravy od jiných zvířat. Možná bude nutné kočce zabránit opouštět dům. Pokud ani tak kočka nebude stále vyléčena, ale po osmi týdnech se alespoň trochu zlepšila, pokračujte v dietním krmivu po dobu dalších dvou až šesti týdnů, abyste zjistila, zda dojde k ústupu.
Cílem dietoterapie onkologického pacienta je redukce dodávání energie pro tumory sníženým obsahem sacharidů (snížení jejich přeměny na laktát), redukce množství energie, kterou pacient ztrácí metabolismem laktátu, poskytnutí adekvátního množství energie pro pacienta tak, aby se snížila ztráta tělesných rezerv, omezil se růst tumorů, zlepšila se celková kondice zvířete, prodloužila doba přežívání a zlepšily se funkce imunitního systému.
Jakákoliv klinická dieta, tedy i dieta pro pacienta s nádorovým onemocněním, by měla kromě specifického složení energetických živin, minerálních látek a vitamínů splňovat i další nutriční předpoklady, to je být energeticky koncentrovaná, vysoce stravitelná, chuťově a pachově atraktivní. V porovnání s krmivem pro zdravé zvíře by měla mít dieta při nádorovém onemocnění zvýšený obsah bílkovin, tuků (tuky jsou nejdůležitější energetickou živinou v této dietě), snížený obsah sacharidů, zvýšený obsah omega-3 mastných kyselin, zvýšený obsah argininu, glutaminu, leucinu, izoleucinu a valinu, zvýšený obsah makro- i mikroprvků, vitamínů A, C, E a β-karotenu.
Složení ideální „protinádorové“ diety není známo. Z různých výzkumů v oblasti klinické nutrice však bylo stanoveno doporučené zastoupení jednotlivých živin v krmné dávce pro pacienta s onkologickým onemocněním. Dieta by měla obsahovat 35–40 % bílkovin, méně než 25 % sacharidů, 27–35 % tuků, více než 2 % argininu a 2,5–7,5 % omega-3 mastných kyselin v sušině krmiva. 25–30 % celkové denní potřeby metabolizovatelné energie by mělo být získáno z bílkovin, 50–60 % z tuků a pouze 10–20 % ze sacharidů.
Potřeba energie pacienta s tumorem odpovídá 1,5–2násobku záchovné potřeby (v některých případech až 3násobku). Denní energetickou potřebu je nutné vždy přizpůsobit individuálně. Optimální přísun energie se řídí výživovým stavem zvířete a schopností přijímat krmivo. Denní energetickou potřebu vypočítáme ze vzorce: E (kcal) = 70 x W 0,75 x 1,5–2(3) (W = hmotnost zvířete).
K výživě onkologického pacienta můžeme použít buď průmyslově vyráběnou léčebnou dietu, nebo doma připravovanou krmnou dávku. K přípravě tradiční krmné dávky používáme jako zdroj proteinů drůbeží a hovězí maso, drůbeží a hovězí játra, vejce, rybí maso (losos, makrela). Zdrojem tuků jsou tuky obsažené v drůbežím, hovězím, rybím mase a vejcích, lněné semínko a lososový olej. Zdrojem sacharidů v tradiční krmné dávce jsou pšenice, kukuřice, řepa, špenát, mrkev, hrášek, brambory, brokolice, ovoce. Nevýhodou krmení tradiční krmnou dávkou je její náročnost při přípravě, skladování a zpracování jednotlivých komponent, vyšší energetická náročnost při přípravě či nutriční nevyrovnanost. Nestandardnost je způsobena různým
(latinsky keratitis) se klasifikuje dle hloubky postižení, dle etiologie či topografie. Povrchový zánět rohovky (latinsky keratitis superficialis), respektive povrchové eroze jsou nejčastěji následkem traumatizace rohovky a po odstranění příčiny dochází k jejich rychlému zahojení. Klinicky je patrný zvýšený výtok z mediálního očního koutku. Proces je bolestivý, pozorujeme fotofobii. Terapie je závislá na intenzitě a délce trvání onemocnění. Používáme lokální anestetika kombinovaná s antibiotiky.
Povrchový zánět rohovky s pigmentací
(latinsky keratitissuperficialis pigmentosa) se vyskytuje s predispozicí u pekinézů, lhasa-apso, ši-tzu, mopsů a bostonských teriérů. Nejčastější příčinou je chronická iritace očního bulbu při víčkové štěrbině u brachycefalických plemen. Mezi vyvolávající faktory patří districhiáza (řasa vyrůstající z hrany víčka), nosní záhyby, velká víčková štěrbina v kombinaci s prominující oční koulí a tím ztížené mrkání. To způsobuje nedostatečnou distribuci slzného filmu na povrchu rohovky. Pigment je ukládán do epitelu na centrální části rohovky. Vaskularizace je pouze v případě dlouhotrvající iritace. Terapeuticky je nezbytné odstranění etiologického činitele. V indikovaných případech, pokud uložený pigment vede k poruchám vidění, se může provést superficiální keratotomie. Ta vyžaduje opatrnost zejména u brachycefalických plemen. U nich je chronicky iritovaná rohovka slabší než v místě neiritovaném. Protože tím však neodstraníme vyvolávající příčinu, je nutno počítat s recidivami. Nejlepším krokem k omezení depozice pigmentu v rohovce je odstranění chronické iritace, případně využití antiflogistického účinku kortikosteroidů.
(latinsky keratitis superficialis chronica), známý též jako Oberreiterův syndrom německých ovčáků neboli Pannus, se nejčastěji vyskytuj mezi 1. až 6. rokem života. Onemocnění bylo popsáno i u belgických ovčáků, pudlů, jezevčíků, border kolií, greyhoundů, sibiřských husky a dalmatinů. Je to progresivní zánětlivé oboustranné onemocnění rohovky s nepříliš jasnou etiologií. Přisuzována je velká důležitost autoimunitním pochodům a ultrafialovému záření, protože byla prokázána korelace mezi nadmořskou výškou, teplejším ročním obdobím a výskytem onemocnění. Majitel si onemocnění všimne většinou v pokročilém stadiu, kdy jsou epitel a přední vrstva stromatu rohovky již silně pigmentovány a vaskularizovány. Vaskularizace a pigmentace postupně zachvacují celou rohovku. Jaká je prognóza? V případě postižení mladších zvířat (mezi 1. až 2. rokem života) lze očekávat výskyt závažnějších lézí. Pannus je charakterizován výskytem většího mno