Téma

DIAGNÓZA SMRTI


Chilobrachys fimbriatus je krásně zbarvený sklípkan z podčeledi Selenocosmiinae, pocházející z Indie. Mezi chovateli však proběhla neoficiální informace, že se tento sklípkan vyskytuje také v okolních lokalitách. Samice dorůstá okolo pěti až šesti centimetrů v těle, dospělý samec bývá v těle cca o dva centimetry menší.


Rozmnožování

Základním předpokladem úspěšného páření je fyzická blízkost dvou dospělých pavouků stejného druhu, určitá dávka vzájemných sympatií, vhodné prostředí a klid. Velice časté jsou pře, zda dávat samce do terária k samici či naopak, ale logická úvaha, která tento postup podporuje, je následující: ve volné přírodě samci po dosažení pohlavní dospělosti opouštějí svá obydlí a vydávají se pátrat po samicích, které zatím sedí doma a čekají, až si pro ně někdo přijde.

Samotné páření může mít velice rozdílný průběh. U některých druhů je to od začátku boj o život, kdy jen tak mezi řečí samec samici oplodní. Jindy je to pohodová akce bez jakýchkoliv známek násilí. Jsou případy, kdy k onomu okamžiku dojde doslova po pětiminutové známosti, ale fáze námluv může trvat i půl roku.

Po umístění do terária samec většinou chvíli zůstává v klidu a vyčkává, co se bude dít. Pokud je klid, začíná opatrně prozkoumávat okolí a zjišťovat, kam se to vlastně dostal a kdo je pánem domu. Pokud mu jeho citlivé chloupky a instinkt řeknou, že tam bydlí dospělá samice stejného druhu, většinou začne třást končetinami, případně makadly jemně klepat do podkladu a tím samici oznamovat svou přítomnost. Běžné jsou i drnčivé zvuky vydávané pomocí stridulačních plošek. Až si samec dodá dost odvahy a přesvědčí se, že ona samice je opravdu dospělá a svolná k páření, troufne si k ní velice opatrně přiblížit, případně ji jakoby jemně hladí po těle a uklidňuje ji.

Samotné páření probíhá tak, že samec samici pomocí tibiálních háků, které zachytí za její chelicery, nadzvedne natolik, že se svými bulby dostane k jejím spermatékám a oplodní ji. Poté se většinou snaží svou pozici bez výraznějších projevů opustit a zachránit si tak život.

V průběhu páření jsou sklípkani velice ostražití a na sebemenší vyrušení mohou reagovat podrážděně, což může vést k napadení kterékoliv zúčastněné strany, včetně chovatele.

Pavoučí vývoj začíná v kokonu, do něhož samice naklade vajíčka (přáním každého chovatele samozřejmě je, aby byla vajíčka oplodněná). Pro samotnou snůšku není nutné páření, někdy se stává, že dobře živená samice vytvoří kokon, aniž by o samce jen chloupkem na noze zavadila. Po uplynutí inkubační doby samice kokon roztrhne a vypustí na svět mláďata ve stáří prvního svleku (1. instar). Po dalších pár dnech se maličký pavouček svléká znovu a už konečně připomíná pavouka.

Koloběh potrava, svlékání, chvilkový růst, potrava bude vašeho chovance doprovázet až do smrti. Fáze pavoučího dospívání může být různě dlouhá. Obecně to je od několika měsíců po několik dlouhých let. Intervaly mezi jednotlivými svlékáními jsou ovlivněny množstvím krmení, věkem pavouka, ročním obdobím, teplotou,

(...více se dočtete ve zdroji)

Zdroj: článek Chilobrachys fimbriatus

Příběh

Ve svém příspěvku ČASTÉ ZDRAVOTNÍ PROBLÉMY FRANCOUZSKÝCH BULDOČKŮ se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Anna.

Tracheální hypoplazie...tato diagnoza byla diagnostikována mému štěněti fr. buldočka.Má prosím někdo zkušenosti s touto diagnozou? Co se Vám osvědčilo a čeho se naprosto vyvarovat, ap.

Na tento příspěvěk jestě nikdo nereagoval. Chcete se k němu vyjádřit? Klikněte na tlačítko a budete moci vložit svůj komentář.

Reagovat

Zdroj: příběh Časté zdravotní problémy francouzských buldočků

Rizika

Neřešená nebo pozdě řešená střevní obstrukce může vést ke smrti pacienta. Rozšířené střevní kličky, které jsou vyplněny stolicí a plynem, bývají velmi křehké a mohou snadno proděravět. Jejich obsah se pak vylije do dutiny břišní a způsobí peritonitidu, tedy zánět pobřišnice. Jde o velmi vážný stav, který se dá léčit jen obtížně a až v polovině případů může vést k úmrtí.

S hromaděním tekutiny ve střevech se její nedostatek v jiných částech organismu začne projevovat selháváním krevního oběhu. To vede k následnému selhání mnoha orgánů (jater, ledvin), bez jejichž činnosti pes není schopen přežít. Na zhoršení stavu mají také podíl bakterie množící se ve střevech a produkující toxiny. Ty totiž snadno pronikají přes střevní stěnu oslabenou jednak roztažením a jednak poruchou krevního zásobení. Vyvolávají tak celkovou těžkou reakci organismu, která končí ve většině případů smrtí.

Zdroj: článek Zauzlení střev u psa

Autor obsahu


diagnoza kdyz je cerna stolice u psa
<< PŘEDCHOZÍ PŘÍSPĚVEK
diagnoza voda na plicich
NÁSLEDUJÍCÍ PŘÍSPĚVEK >>