Strupovkyušní (Otodectes cynotis) patří mezi nejčastější parazity psů a koček. Vyskytují se po celém světě a napadají především kočky, psy, lišky a fretky. Onemocnění, které způsobují, se nazývá ušní svrab nebo ušní prašivina, a je velice snadno přenosné.
Strupovkyušní jsou roztoči, kteří žijí především v zevním zvukovodu výše zmiňovaných zvířat, ale mohou být nalezeni kdekoli na jejich těle. Několik dní je parazit schopen přežívat i mimo svého hostitele. Jejich vývojový cyklus trvá zhruba 3 týdny a zahrnuje vajíčko, larvu, dvě stadia nymf a dospělce. Vajíčko může měřit až 0,2 mm, dospělí samečci dosahují délky 0,4 mm a dospělé samičky až 0,5 mm.
Samotná přítomnost parazitů v uchu může působit dráždivě a být příčinou silného svědění uší. Ve zvukovodu je patrné velké množství ušního mazu, který má v typické formě podobu kávové sedliny, je suchý a drobí se. Parazit může být i příčinou zánětu zevního zvukovodu. Ve zmnoženém ušním mazu se také snadněji množí bakterie a kvasinky. Zánětlivý proces se může rozšířit i na střední ucho. Silné třepání hlavou nebo škrábání ucha může vyústit v prasknutí cévy v ušním boltci, vylití krve mezi chrupavku a kůži na vnitřní straně boltce a ke vzniku hematomu. Na vnitřní straně boltce se v tomto případě nachází velká měkká boule. Doporučovaným řešením takové komplikace je operace v celkové anestezii.
Onemocnění je velmi snadno přenosné. Parazité mohou vyvolat dermatitidu i u člověka, ale ta spontánně vymizí s likvidací parazitů na napadeném zvířeti. Rozdíl mezi svrabem a strupovkou je především v tom, že u ušního svrabu se tvoří kávová sedlina v uchu.
Diagnostikovat strupovku ušní lze otoskopicky (přítomnost typického mazu a parazitů ve zvukovodu), případně mikroskopicky.
Léčba se provádí antiparazitiky ve spot-on formě (kapička aplikovaná na hřbet) nebo také lokálně ušními kapkami s antiparazitární složkou. Zároveň je vhodné provádět také toaletu zevního zvukovodu (vyplachování speciálními čisticími roztoky). Prognóza je při správné léčbě velmi dobrá.
Ve svém příspěvku ZAKRSLÝ KRÁLÍK - DÉLKA ŽIVOTA se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Michaela Rošková.
My jsem měli zakrslého králíčka "teddy", Leontýnku :-). Měla kolem klece v pokoji svůj ohraničený výběh, do klece chodila jen spát. Byla velmi učenlivá, čistotná, hodná. V březnu 2020 "oslavila" 10.narozeniny a v květnu nám navždy odešla :-(. Když budete mít na králíčka čas, můžu jen doporučit. A nemarodila, chodila jen na očkování.
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Radka.
Dobrý den, dnes nás také opustil náš Teddy králíček po deseti letech.
Hodný a učenlivý králíček a kamarád našeho pejska.
Strupovka ušní, latinským jménem Otodectes cynotis, patří mezi nejčastější parazity psů a koček. Vyskytuje se po celém světě a napadá především kočky, psy, lišky a fretky. Onemocnění, které způsobuje, se nazývá ušní svrab nebo ušní prašivina a je velice snadno přenosné. Strupovka ušní je roztoč, stejně jako například klíště. Žije především v zevním zvukovodu výše zmiňovaných zvířat, ale může se vyskytovat i kdekoli jinde na jejich těle. Několik dní je parazit schopen přežívat i mimo svého hostitele. Vývojový cyklus trvá zhruba 3 týdny a zahrnuje vajíčko, larvu, 2 stadia nymf a dospělce. Vajíčko může měřit až 0,2 mm, dospělí samečci 0,4 mm a dospělé samičky až 0,5 mm.
Jak se to pozná
Přítomnost parazitů v uchu může působit dráždivě a být příčinou silného svědění uší. Pokud se kočka škrábe za ušima anebo na jiném místě na těle až do krve, tak se může jednat právě o tohoto parazita. U koček se nachází ve zvukovodu velké množství ušního mazu, který má v typické formě podobu „kávové sedliny“, je suchý a drobí se. Parazit je příčinou zánětu zevního zvukovodu. Ve zmnoženém ušním mazu se také snadněji pomnožují bakterie a kvasinky. Zánětlivý proces se může rozšířit i na ucho střední. Silné třepání hlavou nebo škrábání může následně způsobit prasknutí cévy v ušním boltci, vylití krve mezi chrupavku a kůži na vnitřní straně boltce a vznik hematomu (othematom). Na vnitřní straně boltce je v tomto případě hmatatelná velká měkká boule. A doporučovaným řešením takové komplikace je operace v celkové anestezii. Pokud se tedy vaše kočka intenzivně škrábe za ušima, nepodceňujte tuto situaci a zajděte k veterináři. Parazit se přenáší nejčastěji přímým kontaktem mezi zvířaty, která žijí spolu. Obecně se původce ušního svrabu vyskytuje častěji právě tam, kde je větší koncentrace zvířat. Jsou to například útulky nebo chovné stanice. Pokud má psí nebo kočičí máma ušní svrab, téměř zaručeně se nakazí i mláďata. Proto se doporučuje vždy, než si kotě nebo štěně donesete domů, prohlídka u veterinárního lékaře.
Léčba
Nejprve je nutné parazity usmrtit. K tomuto účelu jsou na trhu přípravky ve formě spot-on (neboli pipety, které se aplikují zvířeti na kůži v oblasti krku nebo zad, tedy na místo, ze kterého si léčivou látku zvíře neolíže). Často je nutné aplikaci zopakovat, protože potřebujeme usmrtit i parazity, kteří se z vajíček teprve vylíhnou. Na trhu je k dispozici například účinná látka selamectin v přípravku Stronghold nebo kombinace účinných látek imidacloprid a moxidectin v přípravku Advocate. Také veterinář vám může předepsat vhodné kapky do uší pro kočky.
Ve svém příspěvku VYKUSOVÁNÍ CHLUPŮ U ZAKRSLÉHO KRÁLÍČKA se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Jana Dušková.
Dobrý den, nemá prosím někdo zkušenosti s tím, že si zakrslý králík začal vykusovat chlupy? Nejprve na břiše, teď si okusuje i přední packu. Chlupy má vykousané až na kůži. Králíkovi je 5 let. Byli jsme s ním na veterině, tam mu diagnostikovali zánět močového měchýře, ale na problém s chlupy doporučili jen měsíčkovou mast. Za odpovědi předem děkuji.
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Ilona Dvorakova.
Já to znám od samiček, když se mají narodit malí králíčci, tak maminka si v trhá chlupy až na kůži, aby mohla kojit jednak, lépe drží a najdou bradavky a jednak těmi chlupy přikrývá králíčky, aby jim nebyla zima a odkrývá. Někdy jsou i králíci kluci zmatení, na kastrovaného kluka mě skočila samice a on si začal stavět hnízdo a dělat důlek. Za krkem to bývá vlhčí kůže. Není to holka? Nám prodali v City Parku ve Zverinexu Boba a pak jsme zjistili, že to je Bobinka a čeká malé.
Sysel obecný (Citellus citellus) je okatý hlodavec z čeledi veverkovitých, má hustý, pískově zelenavý kožíšek. Toto zbarvení mu vydatně pomáhá při maskování se v místech, kde se pohybuje. Je o něco větší než jeho příbuzná – veverka. Na rozdíl od veverky má ale krátký ocas, malé ušní boltce a přiléhavou srst.
Vyskytuje se v jihovýchodní a střední Evropě (nejvíce na západ zasahuje do Čech) a dále i v Malé Asii. Do střední Evropy pronikl zřejmě poměrně pozdě, můžeme-li soudit podle materiálů z archeologických nalezišť, pak až v nejranějším středověku. Během posledních několika desetiletí však na mnoha místech vymizel a jeho výskyt získal silně ostrůvkovitý charakter.
V minulosti u nás tento hlodavec nebyl žádnou vzácností, právě naopak. Vzhledem k malému množství predátorů schopných mrštného a velmi pozorného sysla ulovit se přemnožil a páchal velké škody na zemědělských plodinách. V šedesátých letech dvacátého století však začala velmi rychle mizet jejich hlavní útočiště – polní remízky. Je však možné, že syslové od nás nemizí pouze kvůli zásahům do jejich přirozeného útočiště, ale i proto, že střední Evropa je na okraji území, kde se vyskytují. V České republice byl zaznamenán vůbec nejzápadnější výskyt tohoto druhu. Mimo pole ho můžeme také spatřit na udržovaných travnatých plochách sportovních hřišť, parků a podobně. Další jeho přirozenou domovinou jsou krátkostébelné travnaté stepi. Právě těmto nízkým travnatým plochám dávají syslové přednost, protože zde mají svoji nejoblíbenější potravu a mají dobrý výhled na okolí (uvidí tak velmi snadno svého nepřítele a stihnou uniknout do podzemních nor).
Počet známých současných lokalit nepřevyšuje dvě desítky a stále jich ubývá. Jsou ostrůvkovitě rozmístěny v západních, severních, středních i jižních Čechách a na střední i jižní Moravě. Příčiny nápadného ústupu nejsou zcela zřejmé, bezpochyby jde o důsledek působení řady faktorů počínaje proměnami v charakteru krajiny a konče změnou zemědělského hospodaření (velkoplošné kultury, zarůstání cest, mezí a úhorů), opomenout nelze ani možné vnitrodruhové a populační příčiny (například oscilace areálu).
Vyznačuje se kratším tělem na nízkých nohách, přiléhavým osrstěním (vypadá štíhlejší) a nedlouhým, přiléhavě osrstěným ocasem. Také zadní chodidla má z velké části pokryta chlupy. Zbarvení je na hřbetě žlutohnědé, rezavohnědé nebo pískově šedožluté s nejasnými světlými skvrnami, spodina těla bývá jednobarevně žlutá, jenom brada, krk a také úzké proužky kolem velkých černých očí jsou bílé. Ušní boltce jsou malé, jen částečně vystupující ze srsti. Délka těla je 18–24 cm, délka ocasu je 4,5–8 cm, syslové váží 240–340 g.
V naší poradně s názvem NEMOCI STARÝCH PSŮ se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Koudelová Vlaďka.
Dobrý den, chtěla bych poprosit o radu, konzultaci. Moje fenečka, nyní má 14 let.Vím, je to už úctyhodný věk. Již 3-4 měsíce 24 hodin denně rychle dýchá, jako by běžela maraton.Opravdu 24 hodin denně.Nemůžu se na ni už dívat ani její rychlý dech poslouchat. Brečela bych nad ní od rána do večera. Chodíme pravidelně k veterináři, má nedomykavost chlopně, na její onemocnění prý žádný lék není. Je ochrnutá cca 10 let, začaly jí bytnět obratle a přestala chodit. Pohybuje se pouze pomocí předních nožiček. Byla i na operaci v Brně na klinice Jaggy,cca 4 roky zpět, operace však nebyla úspěšná.
Dle sono břicha má větší játra i močový měchýř, protože jí moč odchází nepravidelně.Dávám jí pleny několikrát denně, ale to mi vůbec nevadí.Ráda to pro ni udělám. Terezka je moje srdcovka.Před 3 měsíci měla opakovaně několikrát vyšší kortizol, potom se upravil. Vůbec nevím, z čeho její celodenní rychlé dýchaní může být. Má také zvětšené bříško, zřejmě od větších jater a močového měchýře.Pan doktor, ke kterému jezdíme si myslí, že je to od její nefunkční páteře.Ale 24 hodin denně se mi moc nezdá. Na její velmi rychlé dýchání pro ni nemá žádný lék. Moc se o ni bojím, že srdíčko tuto námahu nezvládne. Moc mě trápí její neutěšený stav a prosím moc o radu a pomoc pro Terezku.
Pana doktora, ke kterému jezdíme nechci obcházet, jen bych se chtěla ujistit konzultací, že pro Terezku není opravdu žádná pomoc.
Děkuji Vám Koudelová Vlaďka
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Cempírek.
Z vašeho textu je cítit, jak svoji fenečku Terezku bezmezně milujete. Určitě jste s ní zažila krásné chvíle a umožnila jste jí šťastný život navzdory jejím zdravotním postižením. Nyní budete muset přijmout, že přichází závěr jejího života a stejně vroucně, jako dřív, jí být oporou při jejím odcházení. Fenečka si neuvědomuje své zdravotní problémy a vnímá je jako normální průběh svého života, i to zrychlené dýchání. Proto se ani vy tím nestresujte. Zůstaňte v kontaktu se svým oblíbeným veterinářem a společně ji umožněte láskyplný odchod z tohoto světa.
Ušní svrab, lidově také prašivina, je onemocnění zevního zvukovodu zvířat, které způsobují parazitičtí roztoči z čeledi Prosoptidae. Původcem ušního svrabu koček je strupovka ušní (Otodectes cynotis), která napadá i ostatní šelmy. Nemoc se projevuje intenzivním svěděním a v pokročilých stadiích se může objevit i páchnoucí výtok z uší a hnisavý zánět zvukovodu, který může vést až k proděravění bubínku a rozšíření infekce do středního i vnitřního ucha. U koček se vyskytuje mírnější forma nemoci, případně onemocnění probíhá bez příznaků.
Strupovka ušní dosahuje velikosti asi 0,5 mm a je možné ji spatřit i pouhým okem. Samička klade vajíčka na kůži hostitele a vývojový cyklus (doba, za kterou samička z nakladeného vajíčka začne klást vlastní) trvá asi tři týdny. Paraziti se živí odloupanými buňkami pokožky, nesají krev. Dospělí roztoči jsou pohybliví a mohou krátkou dobu přežít i bez hostitele.
Z domácích zvířat je nejčastěji ušní svrab diagnostikován právě u koček. Klinicky se projevuje zejména u zanedbaných koťat nebo starších jedinců a je příčinou 60–70 % zánětů zvukovodu. Zdá se, že svědění, které provází infekci otodektovým svrabem, je způsobeno alergickou reakcí na přítomnost roztočů spíše než parazitem samotným. U některých zvířat mohou příznaky vyvolat už dva roztoči, u jiných se objeví až při těžkém napadení nebo vůbec. Svědění se u zvířat projevuje intenzivním škrábáním, které může vést až k poraněním, a třepáním hlavou.
Přítomnost parazitů rovněž stimuluje tvorbu ušního mazu, který je nápadně tmavý a připomíná kávovou sedlinu. Strupy a maz obsahují živé roztoče a jsou proto infekční pro ostatní vnímavá zvířata. Na člověka toto onemocnění není přenosné. Neléčený svrab může vést k těžkým hnisavým zánětům zvukovodu, které mohou postihnout i bubínek nebo se šířit dále do středního ucha. Objeví-li se u kočky svědění nebo výtok ze zvukovodu, je nutné navštívit veterináře. Výše popisované příznaky mohou být způsobeny i jinými druhy roztočů, kvasinkami nebo plísněmi. Pokud je diagnostikován ušní svrab, veterinární lékař vybere pro vaši kočku adekvátní terapii, kterou může být například aplikace příslušného spot-on přípravku. V případě závažného zánětu ve zvukovodu je třeba doplnit terapii vhodnými antibiotickými kapkami do uší. Vždy je však nutné přeléčit všechna zvířata v domě.
Ve svém příspěvku UŠNÍ SVRAB U PSA se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Jana.
Dobry den prosim o radu můj pejsek ma bolave ouško koupila jsem v lekarne prirodni usni kapicky trošku to pomuze ale jak ji vykoupu tak ji zrudne je to bolonak.
Na tento příspěvěk jestě nikdo nereagoval. Chcete se k němu vyjádřit? Klikněte na tlačítko a budete moci vložit svůj komentář.
Ušní svrab se nejčastěji objevuje u toulavých koček, koťat a starších koček. Zanedbání léčby může vézt k vážným zánětům zvukovodu, dokonce až k ohluchnutí zvířete. Jedná se o parazita roztoče, který se jmenuje strupovka ušní.
Prvním příznakem je lehký zánět, začervenalý vnitřek ucha kočky, více průhledného ušního mazu, kočka třepe hlavou a hodně se škrábe v uchu. Jakmile se parazit rozmnoží, objevuje se v uchu typický černý maz nebo černé tečky v srsti na kraji ucha, což jsou vlastně výkaly množících se roztočů.
Ušního svrabu se běžným čištěním uší bohužel nezbavíte. Při prvních příznacích nemoci musíte vyhledat pomoc veterináře. Ten vám pro kočku předepíše speciální antiparazitární přípravek. Současná nabídka takových produktů je široká. Nejčastější jsou přípravky, které se aplikují přímo do kočičích uší. Léčba trvá po dobu nemoci a často i po odeznění příznaků. Je tedy dlouhodobá. Pokud by přežil jen jeden roztoč, stále by hrozilo navrácení nemoci. Zanedbání léčby může mít pro kočku velmi vážné následky. Neléčený těžký zánět může vést až k ohluchnutí zvířete, rozsáhlým otokům hlavy, zánětům nervů, což může ve výsledku vést až ke smrti zvířete, obzvláště u starších a oslabených koček. Majitelům naopak žádné nebezpečí nehrozí, ušní svrab není na člověka přenosný. Dále na roztoče působí i spreje používané proti blechám. Takové spreje se stříkají na zvířecí srst. K dispozici jsou i injekční přípravky. Pokud je nemoc v pokročilé etapě, je nutno podávat kočce určená antibiotika.
U tohoto onemocnění je důležité, aby byla přeléčena i ostatní zvířata v domácnosti. Svrab se mezi kočkami a psy může šířit pouhým setkáním s infikovaným zvířetem. Rozšiřují ho i odlupující se stroupky z uší a ušní maz, ve kterém najdeme roztoče. Touto cestou se svrab přenáší na další zvířata (člověk se nemůže infikovat). Nemoc je daleko častější u koček než u psů.
Pokud ušní svrab není léčen, může vygradovat v hnisavý zánět zvukovodu a posléze postihnout i bubínek či střední ucho zvířete.
Ve svém příspěvku UŠNÍ SVRAB U ŠTĚNĚTE Z CHOVNÉ STANICE se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Hana.
Dobry den,u 3.mes.stenete dg.usni svrab.Od matky odstaven v 6.ty.v 9.ty dan k prodeji.Ma svrab od ostatnich psu?Muze majitelka vedet,ze ma nemocne psyi?Kvs tvrdi,ze provadi u ni kontroly a ze jsou psi v poradku.Ale psi ziji venku,tak asi nevidi,ze se v noci skrabou.Veterinar asi nekontroluje usi,chci si stezovat na jeji chovnou stanici.Jakou mam sanci,at se vysetri ostatni psi u ni.Mnozstvi mopsu asi 10v kotci,po odebrani od matky,at se uci stene zrat,zilo s jinou desitkou psu.Nic jsem nenadelala,kdyz jsem se na KVS Pelhrimov,ptala na takovy zpusob chovu.Ze je tam vse v poradku a ted svrab.Myslim,ze to byva v takovych podminkach.
Na tento příspěvěk jestě nikdo nereagoval. Chcete se k němu vyjádřit? Klikněte na tlačítko a budete moci vložit svůj komentář.
U závažnějších případů se doporučuje chirurgická terapie. Tato léčba spočívá v zavedení takzvaného stentu. Stent je uložen v plastovém pouzdře s atestem sterility, které zároveň slouží jako jeho zavaděč. Po vybalení z ochranného obalu je možné zavaděč se stentem zavést pod kontrolou bronchoskopu do průdušnice a částečně stent vysunout. Zavaděč je plastová trubička o průměru 3,33 mm, ve které je kolem radiokontrastního mandrénu svinutý stent. Unikátnost řešení firmy Dextronix spočívá v tom, že stent lze z obalu zavaděče vysunout až na 90 % délky, stent rozvinout a zase bezpečně bez poškození vtáhnout zpět. Vysouvání a zasouvání se děje pomocí mandrénu, který je jištěný plastovou pojistkou, jež nedovoluje úplné vysunutí stentu a jeho znehodnocení ve fázi usazování síťky a manipulace v průdušnici. Po bezpečném umístění stentu na správné místo se po odtržení pojistky stent mandrénem zcela vysune. Zavaděč a mandrén se následně skrze již plně rozevřený stent vytáhnou ven. Jakmile stent opustí zcela zavaděč (pouzdro), rozevře se pružná nitinolová síť do plného průměru daného typu stentu. V této fázi již není možno stent z průdušnice bezpečně vyjmout. Rozevřená pružná síť se „opře“ o stěny trachey a vyztuží kolabující prstence, takže průdušnice již nevratně drží požadovaný kruhový průřez, nebortí se a problémy s dýcháním jsou vyřešeny.
V celém procesu stentace průdušnice je nejsložitější určení vhodného průměru a délky stentu. Základem je kvalitní rentgenogram. U digitálních rentgenogramů se délka průdušnice od larynxu nad bifurkaci a její průměr snadno odečtou pomocí měřicího softwaru. Vždy se doporučuje několik snímků a několik měření, které poskytnou relevantní hodnoty a vyloučí eventuální chybu vycházející z deformace a zúžení průdušnice v momentě expozice. U analogových rtg. snímků je postup obdobný, ale je nutné předem vytvořit vlastní přesný přepočítávací faktor pro dané rtg. a kazetu k odečtení skutečných hodnot. Pro snadnější měření lze použít kalibraci na bronchoskopu, má-li přístroj rentgenkontrastní značky. Firma Dextronix dodává nyní nově i přesně kalibrovaný měřicí katetr s rentgenkontrastními značkami. Katetr se zavádí do jícnu, popřípadě i přímo do trachey, a lze s ním přesně odečíst požadované hodnoty. Jakmile jsou hodnoty trachey naměřené, musí se zvolit i odpovídající stent. Stenty se vyrábějí ve škále základních délek a průměrů, ale firma dokáže vyrobit na objednávku jakýkoliv rozměr.
Nitinolová slitina má takzvaný paměťový efekt, to znamená, že pokud je stent upleten na průměr 10 mm a je vložen do zavaděče, po jeho vysunutí se rozvine
Ve svém příspěvku KOČIČÍ SVRAB se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Nora Lesňáková.
Kočka naší babky má na hlavě a pod krkem něco jako bradavičky na stopce, časem vyschnou a babka jí je vydrolí. Babce je 92 a k veterináři chodit nechce. Nevíte někdo, co by to mohlo být? Je mi jasné, že nakonec půjdeme s kočkou na veterinu my, ale aby s tím babka souhlasila, potřebovala bych alespoň přibližně vědět, o jak závažný problém se jedná. Díky! Nora
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Markéta.
dobrý těla jsem den chtěla jsem se zeptat na ušní svrab u kočičky ta má asi svrab v oušku i kocourek,nevim jak do doma mohu vyčistit
Králík domácí se může dožít i 10 let, ale u králíků chovaných na maso, to není vhodné, protože pak je maso tuhé. Délkaživota je tedy dána i tím, k čemu je králík určen. U výstavních kusů může být délkaživota delší, než u těch chovaných pro zpracování jejich masa.
V naší poradně s názvem UŠNÍ SVRAB U PSA se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Jana Hahnová.
Dobrý den, chtěla bych se zeptat, zda je možné volně v Lékárně zakoupit lék na toto onemocnění, a případně jak se lék jmenuje.Domnívám se, že můj pejsek toto má v jednom uchu.Vypadá to jako kávová sedlina. Drape si v uchu a občas třepe hlavou.Vzhledem k mému věku a k sutuaci která je, tak bych nechtěla s pejskem cestovat vlakem k našemu veterináři. Děkuji, přeji hezký den.
Hahnová Jana
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Cempírek.
Kávová sedlina v uchu u psa je typický příznak svrabu. Léčba svrabu spočívá v aplikaci jedu, který svrab usmrtí a pejska tohoto problému zbaví do několika dní. Bohužel léčba je k dostání jen na předpis, protože se jedná o jed. Je rozumné, že nechcete v této době pandemie koronavirem cestovat vlakem, a proto byste měla kontaktovat svého veterináře telefonem a dohodnout s ním možnosti předání léku. Určitě najdete řešení, jak nejlépe k vám potřebnou léčbu dostat.
Strupovka ušní je ušní svrab, lidově také prašivina, jedná se o onemocnění zevního zvukovodu koček, které způsobují parazitičtí roztoči z čeledi Prosoptidae. Původcem ušního svrabu koček je strupovka ušní (Otodectes cynotis), která napadá i fretky, lišky a ostatní šelmy.
Nemoc se projevuje intenzivním svěděním a v pokročilých stadiích se může objevit i páchnoucí výtok z uší a hnisavý zánět zvukovodu, který může vést až k proděravění bubínku a rozšíření infekce do středního i vnitřního ucha. U mnoha zvířat, zvláště u koček a lišek, se vyskytuje mírnější forma nemoci, případně onemocnění probíhá bez příznaků.
Strupovka ušní dosahuje velikosti asi 0,5 mm a je možné ji spatřit i pouhým okem. Samička klade vajíčka na kůži hostitele a vývojový cyklus (doba, za kterou samička z nakladeného vajíčka začne klást vlastní) trvá asi tři týdny. Paraziti se živí odloupanými buňkami pokožky, nesají krev. Dospělí roztoči jsou pohybliví a mohou krátkou dobu přežít i bez hostitele.
Svědění, které u některých zvířat provází infekci otodektovým svrabem, je způsobeno alergickou reakcí na přítomnost roztočů spíše než parazitem samotným. U některých zvířat mohou příznaky vyvolat už dva roztoči, u jiných se objeví až při těžkém napadení nebo vůbec. Svědění se u zvířat projevuje intenzivním škrábáním, které může vést až k poraněním, a třepání hlavou.
Přítomnost parazitů také stimuluje tvorbu ušního mazu, který je nápadně tmavý a připomíná kávovou sedlinu.
Toto onemocnění se musí léčit, proto byste měli navštívit veterinárního lékaře.
Než se rozhodnete pořídit si králíčka, je dobré si uvědomit, že délkaživota zakrslého králíčka je až 9 let. Není to tedy stejné jako u hlodavců (králíček mezi hlodavce nepatří!), které někteří lidé chovají doma, kde je průměrný věk zhruba 2 roky. U králíčků se průměrný věk pohybuje zhruba kolem 5 let. Králíček stejně jako člověk prochází během svého života několika fázemi. Nejprve je považován za miminko. Tato fáze trvá zhruba do 3 měsíců. Pak se dostává do pubertálního období, které je zhruba od 3. měsíce do 7. měsíce. Z puberťáka se pak stává dospělák, toto období zase trvá zhruba do 4. roku a potom nastupuje u králíčka stáří.
Vliv na délku života králíčka má také správná životospráva. Králíček by již od malička měl mít vždy dost aktivit, které by ho zabavily, aby se nenudil. Zároveň je důležitá pravidelná péče, nejen vozit ho k lékaři a kontrolovat jeho zdravotní stav, ale i věnovat se mu. Králíček je také společenský a je rád, když není sám, pokud bude neustále vystavován samotě, může to u něj vyvolat nejen psychické, ale i fyzické problémy. Také je důležité králíčkovi zajistit místo, kde se bude cítit bezpečně, a kde mu nebudou hrozit stresové situace. Stres totiž snižuje králíčkovi jeho „životnost“. Samozřejmě je také důležité nevystavovat králíčka nebezpečným situacím (např. otrava z pokojové rostliny, zásah el. proudem při překousnutí kabelu). Pro králíčka (stejně jako pro člověka) je také důležitá kvalita stravy, králíčka není vhodné odbývat nekvalitními granulemi, které obsahují například mnoho tuku a cukrů, taková strava bude mít na králíčka nakonec velmi špatný vliv. Je tedy vhodné se o králíčka starat tak, jako by to bylo vaše milované dítě, dopřát mu vše, co byste dopřáli vlastnímu potomkovi a on se vám odvděčí spokojeným soužitím s vámi.
Ve svém příspěvku NEMOCI UŠÍ U KOČKY se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Gerhard Tesař.
Dobrý den, máme kočku ragdoll 9let a má zánět uší. Uší jsou zarudle citlivé na dotek a vevnitř ucha jsou černé kousky.Na veterině jsme dostali tenazym susp 10 krát 10 ml opakovaně ale nezabírá. Rád bych znal i jiný názor a možnosti jak postupovat dál.Děkuji Tesař
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Martina.
Mám 3 kastrované kočičky - dvě jsou evropské mourovaté a a Máša je britka . Jen u jedné u té nejstarší 14 leté evropské se v uších oběvilo to co popisujete…. Je to ušní roztoč,viděla jsem to pod mikroskopem na veterině , je to živé proto je citlivá na uši…ale nepomohlo vůbec nic a bylo vidět jak kvůli tomu není ve své kůži Takže jsem přestala investovat do drahých zaručených záležitostí a koupila si dětské vatové tyčinky,borovou vodu,kojenecký bepanthen a trpělivě i za cenu poškrábání jsem Gandží uši nejdříve vytřela borovou vodou a po uschnutí jsem jí tam vetřela taky na tyčince krém - byl to několika týdenní souboj ale stalo to zato dnes si nechá uši v pohodě mazlit . Tak hodně trpělivosti
Maltézský psík je příjemný pes, který má rád lidi a nevyhledává konflikty ani s ostatními psy, ani s jinými zvířaty. K cizím lidem se chová zdrženlivě, známou návštěvu však přátelsky uvítá. Je to velmi přítulný a živý pes, který děti miluje a velmi rád se účastní jejich her. Maltézský psík je inteligentní, vyrovnaný pes, který se dobře učí, proto jeho výchova nebývá náročná. Základní výcvik poslušnosti je však nutností. Jeho výchova ale nesmí být příliš tvrdá ani přísná, protože je velmi citlivý.
Maltézský psík je typický rodinný pes, kterého je vhodné chovat v bytě. Spokojí se s malým pelíškem v klidné části bytu, kde může ničím nerušen odpočívat. Pokud je zavřený sám v místnosti, chápe to jako trest, proto je třeba zajistit mu volný pohyb po celém bytě. Maltézáček potřebuje dostatek pohybu, ale nevyžaduje příliš dlouhé vycházky. Pokud s ním však na nějaký výlet vyjdete, přizpůsobí se vám a rád vás doprovodí. Maltézáček je velice ostražitý pejsek, který neznámého návštěvníka přivítá štěkotem, ale jinak není k hlídání vhodný. Také pro sport se nehodí. Rád si hraje, zvládne i delší procházky, ale usedlý životní styl mu nedělá problém. Rád se ujme role gaučového povaleče. Dožívá se průměrně 14–15 let.
Maltézáček je nesmírně oddaný a mazlivý pes. Je spíše klidnější povahy, s vnímavým, citlivým a laskavým charakterem. Je to vynikající společník a nenahraditelný přítel, je živý, veselý, laskavý, velmi poddajný a velmi přizpůsobivý. Jak jsme již zmínili, je i velice inteligentní, tvárný a učenlivý, zároveň však poněkud přecitlivělý, takže se nesmí vychovávat tvrdým způsobem – tvrdá slova a hrubé povely jej velice zraňují! Vychovávejte ho proto vesele a po zásluze ho vždy pochvalte a odměňte. Je také velmi vnímavý na rodinné vztahy a náladu ve svém okolí. Nadevše miluje svého pána, ke všem členům rodiny silně, citlivě a empaticky lne a je nerad o samotě.
Tvrdit s plným přesvědčením, že maltézský pochází z Malty, se v současné době již nesetkává s pochopením. Maltézáčci sice byli po dlouhé věky na Maltě známí, v té době však současně sklízeli velkou popularitu také na Filipínách a v Číně. Předpokládá se však, že je do těchto zemí zavezli féničtí kupci právě z Malty. Jméno tohoto roztomilého psíka tedy neznamená, že byl jeho dávný původ soustředěn na ostrově Malta. Přídavné jméno „maltézský“ totiž pochází ze semitského slova „mŕlat“, což v překladu znamená „útočiště“ nebo „přístav“. Z kořene tohoto semitského slova dodnes vychází jména mnoha pobřežních míst, jako například jaderský ostrov Meleda, sicilské město Melita, a také ostrov Malta. Předci tohoto malého psíka žili v přístavech a pobřežních městech v&n
V naší poradně s názvem KRÁLÍK DOMÁCÍ A JEHO NEMOCI se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Petr Svoboda.
Dotaz:
Pokud má králík ušní svrab (prašivinu), je možné bez obav jeho maso konzumovat?
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Cempírek.
Svrab je výlučně kožní onemocnění, které nijak neovlivňuje svalovinu ani vnitřní orgány. Vzhledem k tomu, že u jatečných králíků se celá kůže stahuje, nehraje její onemocnění žádnou roli v kvalitě masa.
Rozměry kotce v králíkárně, nebo klece jsou dané velikostí plemene králíka, který je v nich chován. Minimální rozměry pro velká králičí plemena jsou 80 cm na výšku, délka kotce asi metr a půl a hloubka asi 70 cm. Pro střední plemena mohou být kotce menší. Výška jim stačí kolem 60 cm, délka asi metr a hloubka je zhruba stejná jako u velkých plemen. U malých plemen stačí ještě menší prostor, výška se pohybuje kolem 50 cm, délka kolem 70 cm a hloubka je také stejná. Chovatel si také musí uvědomit, že mu nestačí mít přesný počet kotců podle počtu králíků, je potřeba mít kotců více pro březí samice.
Ušní svrab, lidově také prašivina, je onemocnění zevního zvukovodu zvířat způsobené parazitickými roztoči z čeledi Prosoptidae. Původcem ušního svrabu psů a koček je strupovka ušní (Otodectes cynotis), která napadá i fretky, lišky a ostatní šelmy. U králíků může v uších parazitovat jiný roztoč – Prosoptes cuniculi. Nemoc se projevuje intenzivním svěděním a v pokročilých stadiích se může objevit i páchnoucí výtok z uší a hnisavý zánět zvukovodu, který může vést až k proděravění bubínku a rozšíření infekce do středního i vnitřního ucha. U mnoha zvířat, zvláště u koček a lišek, se vyskytuje mírnější forma nemoci, případně onemocnění probíhá bez příznaků.
Strupovka ušní dosahuje velikosti asi 0,5 mm a je možné ji spatřit i pouhým okem. Samička klade vajíčka na kůži hostitele a vývojový cyklus (doba, za kterou samička z nakladeného vajíčka začne klást vlastní) trvá asi tři týdny. Paraziti se živí odloupanými buňkami pokožky, nesají krev. Dospělí roztoči jsou pohybliví a mohou krátkou dobu přežít i bez hostitele.
Svrab je velmi nakažlivý a jeho prvním příznakem je intenzivní škrábání. Život parazita není vázán na roční období, proto je důležité před ním chránit kočky po celý rok. Svrab, který způsobuje parazit Notoedres cati, se vyskytuje u koček, ale je přenosný i na lidi. Toto parazitární onemocnění se nedoporučuje podceňovat, při pozdní nebo špatné diagnóze se následně léčí o to hůře a zdlouhavěji.
Dospělé zákožky žijí ve spodní vrstvě kůže, kde vrtají chodbičky a kladou vajíčka. Jedná se o roztoče velkého cca 3 mm. Celý vývojový cyklus zákožek trvá zhruba tři týdny. Inkubační doba je velmi variabilní, může trvat několik dní až týdnů a závisí na množství přenesených roztočů. Onemocnění začíná malými, velmi svědivými lézemi na ušních boltcích, které se v důsledku neustálého drbání a lízání rychle rozšiřují a mění se na hluboký zánět kůže s druhotnou bakteriální infekcí. Kůže může na těchto místech zesílit a skládat se do záhybů. Mezi projevy napadení svrabem patří ztráta srsti a výskyt bezsrstých míst na těle, zarudnutí pokožky. Vlivem škrábání vznikají na kůži takové druhotné změny, jako jsou povrchové krváceniny, prasklá kůže a bakteriální kontaminace; ta může zastřít příznaky samotného svrabu a kočka je pak mylně léčena na jiné onemocnění kůže. V pokročilejších stadiích se na kůži mohou vyskytnout zaschlé krusty po prasklinách kůže a srst se nachází pouze na ojedinělých místech. Vedle kožních změn kočky trpí zánětem kůže po sekundární infekci, jsou vyčerpané a malátné, málo se pohybují, nemohou přijímat krmivo. Pokud nejsou léčeny, hynou pro celkové vyčerpání a sepsi. Diagnostika tohoto onemocnění není zrovna jednoduchá, zvláště v počátečním stadiu. Je nutno navštívit veterináře, který provede rozbor z kůže.
U koček se vyskytují dva základní druhy svrabu: strupovka kočičí (kožní), ta se projevuje na kůži, a strupovka ušní (ušní), která se objevuje v uších.
Svrab se přenáší velmi snadno přímým kontaktem, je často považován za nemoc ze špíny, ale mohou jím onemocnět i zvířata ve velmi dobré péči. Rizikem přenosu totiž mohou být veterinární ordinace, salony a další prostředí, ve kterých se zvířata mohou s ostatními nakaženými potkat, nebo sdílený kočičí pelech. Takže i když chováte svou kočku v hygienicky čistém prostředí, může i ona chytnout svrab.
Parazit se obvykle začíná vyskytovat na okraji ušních boltců, odkud se rozšíří na krk, hlavu a poté na zbytek těla. Svrab napadá kočky jakéhokoliv plemena a věku, může se přenést i na člověka. Proniká do vrchních vrstev kůže, kde si buduje chodbičky, v nichž žije a klade vajíčka. Onemocnění se
Ušní svrab je parazitním onemocněním králíků. Svrab se často rychle rozšiřuje, protože roztoči mají velkou schopnost se rychle rozmnožovat.
Projevy
Ušní svrab má na první pohled zřetelné příznaky. Kolem uší (někdy i nosu) se u králíka objeví strupy, které si králík neustále škrábe (to způsobuje to nepříjemné svědění), králík je také neklidný a může působit apaticky, nebo agresivně. Neléčený svrab může způsobit i zánět zvukovodu, narušení středního nebo vnitřního ucha. Pokud by svrab způsobil hluchotu králíka (i dočasnou), je možné u něj pak pozorovat ztrátu koordinace.
Nákaza
Toto onemocnění způsobují roztoči, kteří se mohou objevovat ve všech králíkárnách. Roztoči, kteří „dopadají“ na kůži králíka, se do ní zavrtají a způsobují ušní svrab (také nazývaný prašivina). Králík se také může nakazit od již infikovaných králíků buď přímým kontaktem, nebo nepřímým, prostřednictvím stejného steliva, krmiva, pomůcek, ale roztoče k němu může přenést i chovatel.
Léčba
Léčba ušního svrabu není náročná, je třeba dané místo potírat. Někdy veterináři doporučí léčbu v podobě injekcí. Důležité je také odstranit z dosahu králíka vše, co by mohlo být roztoči prolezlé a jeho klec vyčistit (ideálně vydezinfikovat). Pokud si chovatel ušního svrabu nevšimne, ten se může rozšířit i do uší a způsobit i hluchotu králíka. Je nutné králíka také umístit do karantény.
Prevence
Pokud se objeví roztoči, chovatel si toho nemá šanci všimnout, dokud se neobjeví příznaky této prašiviny, je proto třeba králíky pravidelně kontrolovat, aby se nemoc podchytila včas.
Ušní hematom vzniká jako následek krvácení mezi kůží a chrupavkou ušního boltce. Je charakterizován fluktuujícím obsahem ušního boltce. Přesná příčina není známá, ale často se objevuje v případech zánětu zevního zvukovodu (mechanická příčina – škrábání ucha či klepání ušima). V mnoha případech je nutné chirurgické ošetření. Pokud othematom není ošetřen, dojde ke svraštění boltce a někdy též k osifikaci chrupavky a následnému trvalému dráždění. Účelem chirurgického zákroku je odstranit krevní sraženinu a přitlačit kůži ke chrupavce. Ušní boltec je otevřen na vnitřní konkávní straně, jsou odstraněny krevní sraženiny a vrstvy boltce jsou přitlačeny k sobě prošitím podloženými stehy, umístěnými paralelně k ráně, aby nedošlo k přerušení cév vyživujících boltec.
Mezi další druhy mastina patří pyrenejský a neapolský.
Pyrenejský mastin
Pyrenejský mastin je inteligentní a bdělý pes. Je to spolehlivý a poslušný společník a ochránce. Ke své rodině jsou tito psi přátelští a oddaní. K cizím lidem se chovají ostražitě. S ostatními domácími zvířaty nemají problém, k jiným psům se chovají přátelsky. Jsou to výborní hlídači. Díky jejich inteligenci se snadno cvičí. Zbožňují děti a jejich trpělivost nezná mezí. Nesmí se jim však nijak ubližovat a být na ně tvrdý. Mají vrozený ochranitelský instinkt a také částečně samostatné rozhodování. Pyrenejský mastin i přes svoji mohutnost dokáže vyvinout značnou rychlost. Útočí jen v případě nouze, je-li opravdu ohrožena rodina nebo majetek.
Pyrenejský mastin pochází ze Španělska a jedná se o velmi staré plemeno. Do Španělska byl přivezen fénickými kupci. Tito dovezení psi byli využíváni jako pracovní a také byli dále kříženi s pyrenejským horským psem i španělským mastinem. Jeho historie však sahá mnohem hlouběji do minulosti a jeho původ můžeme dohledat až u velkých asijských mastifů. Pyrenejský mastin byl využíván později jako hlídač stád ovcí před vlky a medvědy. Aby měl chráněný krk, nosil ostnatý obojek carlanca. Čtyři až pět psů bylo schopno uhlídat stádo čítající přes 1 000 kusů. Jako samostatné plemeno byl uznán až koncem 19. století.
Pyrenejský mastin dorůstá výšky 72 až 81 cm, ale žádoucí je výška větší. Dosahuje váhy okolo 55 až 75 kg. Průměrná délkaživota je 10 až 13 let. Velká, dlouhá a silná hlava má lehce klenutou lebku. Uši jsou malé a přiléhají k lícním kostem. Oči jsou malé, mandlového tvaru a tmavé barvy. Skus je nůžkový. Krk je silný, pružný s volnou kůží a visícím lalokem. Tělo je mohutné a velké. Ocas je nasazen ve střední výšce a v klidu je nošen svěšený a sahá až k hleznům. Srst je silná, hustá a přiléhá k tělu. Zbarvení je základové bílé s černými, červenými nebo šedými skvrnami a výraznou maskou.
Srst pyrenejského mastina nevyžaduje speciální péči, díky její samočisticí schopnosti ji stačí jednou týdně vykartáčovat. Zvýšená pozornost je zapotřebí jen v období línání. Byť je to pes značně inteligentní a rychle chápe, potřebuje důslednou a vlídnou výchovu. Nikdy vás však nebude slepě poslouchat. Kvůli své velikosti je poněkud náročnější na chov a budoucí majitelé s tím musí počítat. Potřebuje dostatek pohybu, a to nejen na větším oploceném pozemku, ale také rád chodí na dlouhé procházky. Především v období dospívání a růstu potřebuje velké množství kvalitní potravy. Pyrenejský mastin může být držen celoročně venku jen za předpokladu, že má k dispozici boudu, do