CHOVATELSKE STANICE AUSTRALSKYCH OVCAKU je jedno z témat, které se týká tohoto článku. Australský ovčák – pokud je to typický zástupce svého plemene – je dobrosrdečný, laskavý pes, oddaný naprosto svému pánovi. Jako správný ovčák je i velmi inteligentní, přizpůsobivý a vnímavý, vždy připravený splnit pánovy úkoly a ještě se u toho dobře bavit. Při správné výchově ho lze „řídit“ pouhým pohledem.
Klub australských ovčáků
I když byl první jedinec plemene australský ovčák do naší republiky dovezen z USA před více než 12 lety, do nedávné doby se dali jedinci australského ovčáka v České republice počítat na prstech jedné ruky. Především neznalost tohoto plemene a rozmach border kolií, které bylo možno vidět nejen v soutěžích, na obalech krmiv a v televizní reklamě, které se těší rovněž velmi vysoké inteligenci a pracovitosti, a dokonce možná i snadnější dostupnosti, byly zřejmě příčinou, proč čeští chovatelé na australského ovčáka nějak „pozapomněli“. Možná že i nevhodná a spíše negativní reklama, i když zcela bezdůvodně, byla zpočátku tomuto jedinečnému plemeni spíše na škodu. S rozvojem kynologických sportů a se stále větší možností našich chovatelů cestovat do zahraničí a vidět toto plemeno při vrcholných soutěžích a především setkávat se osobně s povahou tohoto plemene, však lze nyní konstatovat, že je v české plemenné knize spolu s importy a jednotlivými zápisy vrhů štěňat zapsáno již více než 200 jedinců.
Zatímco na Slovensku dosud nebyl odchován jediný vrh, několik jedinců mají v Polsku, a to velice kvalitních a v mnoha sportech již úspěšně soutěžících. Opačná situace je směrem na západ od nás. Velmi početně jsou aktivní chovatelské stanice zastoupeny především ve Francii, kde je jich více než 40. V Německu je to přibližně 90 aktivních chovných stanic, kde většina chovatelů zapisuje svá štěňata pouze v ASCA organizaci, nikoliv pod FCI, a v Rakousku je to přibližně 20 chovných stanic. Významný rozvoj s mnoha importy ze země původu probíhá také v Itálii, Španělsku a oblibu má toto plemeno v mnoha severský zemích. Například ve Finsku je plemeno AUO známo, chováno a aktivně používáno téměř 15 let!
Chovatelských stanic australských ovčáků je několik, je možné si je vyhledat ve vyhledávači na internetu. Chovatelské stanice nabízejí štěňata k odběru s průkazem původu nebo bez průkazu původu.
Pomeranian (ač miniaturní pejsek) je ve své ryzí podobě velmi drahý. Vyvíjel se totiž asi sto let v USA a ve Velké Británii a u nás je jen málo chovatelů, kteří dbají na čistotu plemene. Daleko častěji (a také levněji) koupíte křížence pomeraniana a německého trpasličího špice, tedy jeho prapředka.
Chovatelé rozhodně nabádají k opatrnosti. V České republice se cena pomeranianů pohybuje (samozřejmě i podle kvality jednotlivých štěňat) od 25 000 korun směrem nahoru. Jedinci na výstavy mohou stát 50 000 korun i více. Pakliže se rozhodnete přivézt štěně pomeraniana z Británie, počítejte s cenou až 2 500 liber plus doprava, z USA si psa přivezete za 3 500 dolarů plus cesta.
Při pročítání inzerátů můžete často narazit na štěňátka, jež vznikla křížením v nějaké „množírně‟. Varovat by vás měla především výhodná cena, která může zlákat ke koupi.
Chovatelské stanice
Chovatelské stanice pomeranianů najdete prostřednictvím vyhledávače na internetu. Stanice nabízejí k odběru štěňata jak s průkazem původu, tak i bez něj.
Za nás můžeme doporučit chovatelskou stanici z povltaví: www.pomeranian.cz.
Chovatelských stanic mainských mývalích koček existuje několik, lze je najít například na internetu prostřednictvím vyhledávače. Chovatelské stanice nabízejí koťata k odběru s průkazem původu nebo bez průkazu původu.
Majitelé firmy Drapaki Rufi nejprve několik let vedli chovatelskou stanici rodokmenových koček. Dříve kupovali různá škrabadla dostupná na našem trhu. Žádné z nich nesplnilo očekávání jak z pohledu kvality použitých materiálů, tak z pohledu provedení a sestavení. Všechny modely se už po několika měsících nehodily k dalšímu používání: nedržely spoje sloupků (způsobovaly chvění celé konstrukce), poškodil se pokryv polic způsobený ostrými hranami desek a velmi nízkou kvalitou použitých materiálů (zejména plyše a sisalového lana). V roce 2005 využili tito chovatelé mezeru na polském trhu (nedostatek škrabadel splňujících jakostní a odolnostní požadavky zejména pro chovatelské stanice) a rozhodli se zahájit výrobu se zaměřením právě na chovatelské stanice. Zásadami, kterými se řídili při tvorbě modelů, byla estetika, funkčnost a odolnost škrabadla. Od března 2006 začali spolupracovat s německou firmou vyrábějící škrabadla a pelíšky, což přineslo velké změny ve výrobcích. V současné době vyrábí firma Drapaki Rufi velmi kvalitní škrabadla jak v případě materiálů, tak i způsobu montáže. Po celou dobu zavádí inovace, jejichž cílem je zlepšení funkčnosti a odolnosti výrobků. Firma se velmi dynamicky rozvíjí a její produkty se těší rostoucímu zájmu a uznání na polském i zahraničním trhu. Dynamický rozvoj firmy přinesl v roce 2007 dvojnásobně větší prodej na polském trhu a trojnásobně větší export do zemí EU ve srovnání s rokem 2006.
V chovatelských stanicích lze koupit koťata a někdy i dospělé kočky. Cena kotěte se pohybuje kolem 4 000 Kč.
Inzerce
Inzeráty týkající se prodeje skotské klapouché kočky se občas objeví. Nabízena jsou koťata s průkazem původu i bez něj, od toho se pak odvíjí i jejich cena. Koťata bez průkazu původu stojí kolem 1 000 Kč.
Inzeráty nabízející skotskou klapouchou kočku zveřejňují chovatelské stanice nebo internetové bazary.
Pořídit si kotě sibiřské kočky není zrovna levná záležitost. Na různých internetových stránkách se koťata prodávají v částkách přesahující deset tisíc. Pokud si chce člověk pořídit papírovou sibiřskou kočku, měl by se obrátit na chovatelské stanice zaměřené na chov sibiřských koček. Chovatelská stanice obvykle sibiřské kočky prodává kolem patnácti tisíc.
Pokud se rozhodnete pro biewer teriéra, neukvapte se s výběrem. Při nákupu je třeba pozorně si psa prohlédnout, abyste získali toho pravého. U štěněte se to však docela špatně určuje. Hlavně si všímejte, jestli jeho rysy a stavba těla nápadně nepřipomínají plemeno shi-tzu. Dejte si velký pozor. Někteří chovatelé kříží v honbě za vzhledem biewerů jorkšírské teriéry buď s maltézskými pinči, nebo se shi-tzu. Štěňata vzniklá ze spojení s pinči jsou ovšem větší než biewer, nestojí jim ouška a kvalita srsti je celkově velmi podprůměrná.
Dnes se hodnotí až na 1 500 eur. V USA vzbudil vlnu velkého nadšení i zájmu o chov. Jedním z prvních registrů, který uznal biewer teriéry jako samostatné plemeno s názvem Biewer Yorkies, byl právě americký ACR. Od roku 2007 je v ACR zapsáno plemeno tříbarevných Yorkies, tzv. particoor. FCI je zatím bohužel neuznala. Zvýšený zájem o psíky vyvolal logicky větší poptávku, ale i vyšší cenu. V Americe se běžná cena pohybuje kolem 2 000 dolarů.
Při koupi štěněte je dobré se obrátit na chovatelské stanice, které mají kladné reference.
Jedná se o kožní parazitární onemocnění psů. Jinak bývá také nazýváno dravčíkovitost, a to kvůli typickému vzhledu kůže poseté lupy.
Původcem tohoto onemocnění u psů je dravčík psí (Cheyletiella yasguri). Parazité žijí na povrchu kůže napadeného zvířete a živí se tkáňovým mokem. Jejich velikost se pohybuje mezi 0,2 a 0,8 mm, dle aktuálního vývojového stadia. Drobná tenkostěnná vajíčka jsou přilepena v srsti.
Příznakem onemocnění je povrchová dermatitida (zánět kůže) s nadměrným výskytem lupů, nejčastěji v oblasti hřbetu. Objevuje se také svědění různé intenzity. Nejvýrazněji se parazitóza projevuje u mláďat (až celotělový výskyt), u dospělých zvířat se obvykle objevují jen ložiskové kožní změny, někteří jedinci mohou být i bezpříznakovými nosiči.
Onemocnění je velmi snadno přenosné, zejména v místech s větší koncentrací zvířat (chovatelské stanice, výstavy, zvířecí hotely). Dravčíci mohou napadnout i člověka, na kůži se pak vyskytují svědivé pupínky. Dravčík u lidí nebo-li dravčíkovitost u člověka není schopen dokončit vývojový cyklus, proto onemocnění spontánně vymizí a léčba je pouze symptomatická.
Léčba u psů se provádí různými typy antiparazitik (spreje, koupele, spot-on). Prognóza je při použití správné léčby velmi dobrá.
Při koupi psa je nutné stejně jako výběr vhodné rasy dobře rozmyslet i jméno. Chovatelské stanice chtějí vědět jméno pejska ihned, jakmile si ho majitel zamluví, aby jím mohli na štěně už od narození mluvit a tím ho na něj přivykat.
Jméno by mělo být zpravidla krátké a znělé. Při výběru jména se sice fantazii meze nekladou, ale myslete na to, jak bude jméno znít ve chvíli, kdy budete potřebovat psa například přivolat. Je dost možné, že na zbytečně dlouhé jméno už pejsek nebude reagovat.
Pokud máte vybrané originální jméno, které je dlouhé nebo složité, je dobré ho pejskovi upravit do kratší podoby, kterou ho budete oslovovat (např. Anastasia - Anie). Pes ale většinou reaguje už na první slabiku, takže je dobré vybírat jména s tvrdou první hláskou jako například Rita, Bryan atd. I přesto je jmen opravdu mnoho.
Pro informaci:
Pokud chcete slavit Mezinárodní den zvířat, zapište si datum 4. října. V tento den se slaví na počest všech zvířat, a to nejen mazlíčků, ale i zvířat divokých, hospodářských i opuštěných. Radost tedy můžete udělat například chlupáčům v útulku nebo podpořit zvířata v dočasné péči, depozitech či ZOO. Tento den si můžete užít i na akcích ve vašem okolí v rámci oslav, které si užijí zejména děti.
Někteří mazlíčci mají navíc vlastní mezinárodní dny, například pejsci slaví Mezinárodní den psů 26. srpna, Mezinárodní den koček připadá jen o chvíli dřív, tedy 8. srpna.
24. dubna je zasvěceno problematice pokusných zvířat, kdy se slaví Světový den laboratorních zvířat.
Přístřeší s námi pes nebo kočka obývají v každé druhé domácnosti a počet psů chovaných na jednoho obyvatele ČR je dokonce jeden z nejvyšších v Evropě, takže o oblíbenosti chlupatých přátel nemůže být pochyb. Na druhou stranu, každý by si měl uvědomit, zda bude mít na tak velký závazek, jakým pořízení psa je, čas a prostor. Nad módním diktátem a nenaplněnými mezilidskými vztahy by měl vždy zvítězit zdravý rozum a reálné možnosti každého z nás.
Odvrácená strana lásky ke psům spočívá v pokrytectví týkající se jejich pořizování. Lidé si často pořizují psy z hrůzných podmínek množíren, kde feny mnohdy ani nevidí denní světlo a štěňata odstavují velmi brzy po narození. Vše se skrývá pod nenápadnými inzeráty s levnějším prodejem štěňat bez průkazu původu. Podezřelá cena, předání mimo domov chovatele (např. na nádraží), nízký věk štěněte, chybějící očkovací průkaz a záznamy v něm a mnoho dalších faktorů jsou znaky množitelů, kteří se zajímají pouze o svůj byznys, nikoli o zdraví a psychickou pohodu vašeho budoucího zvířecího společníka. Věřte, že takovýmto nákupem tento černý kšeft akorát podpoříte a sami se pravděpodobně uvedete do problémů, kdy budete řešit zdravotní stav pořízeného pejska. Finance následně vydané na veterině poté velmi pravděpodobně přesáhnou cenu zdravého pejska z kvalitní chovné stanice.
Je jasné, že pokud člověk štěně v takovýchto podmínkách vidí, je mu jej líto. Jeho koupením pomůžete sice jednomu konkrétnímu pejskovi, ale akorát ještě více motivujete množitele k další produkci štěňat. Tímto směrem cesta z bludného kruhu nevede. Pokud objevíte podezřelý chov, pro blaho pejsků uděláte nejlépe, když informujete Státní veterinární správu, která může patřičně zasáhnout.
V případě nedostatku financí by tedy bylo mnohem rozumnější a nepoměrně lidštější vzít si pejska z útulku. Nezapomeňte ale, že i kvalitní krmivo a veterinární péče něco stojí. V případě, že trváte na čistokrevném plemeni, investice do zdravého a krásného pejska s PP z chovné stanice se Vám v budoucnu mnohonásobně vyplatí.
Dle dostupných informací zakrslý králík s teddy genem odchází z chovu v 7–8 týdnech věku, většinou jsou již přeléčeni proti kokcidióze a zvyklí na běžný chod domácnosti – na děti, pejska, kočky. Králíčci do nového domova s sebou dostanou výpis předků, granulky, na které jsou zvyklí, rady do začátku. Tyto informace poskytují zejména chovné stanice (chovná stanice). Králíčka si je zde možno zarezervovat. Na rezervaci se ve většině případů vybírá záloha 50 % ceny. Nabídky naleznete na internetu. Cena je různá od 250 Kč do 1 000 Kč.
Agama vousatá dorůstá velikosti 40 až 60 cm, hmotnost má okolo 500 g. Svou domovinu má v australských pouštích. Samice klade 10 až 20 vajec s inkubační dobou 60 až 70 dnů. Převážně se živí živočišnou složkou. Má žluté, světle hnědé až hnědočervené zbarvení. Agama stejně jako hadi svléká svou kůži, svléknutí celé kůže brání trnité výrůstky.
Agama vousatá dosahuje pohlavní dospělosti zhruba ve dvou letech a není vhodné ji pářit častěji než 1–2x do roka. Agamy není potřeba zimovat, ale pro úspěšné páření je to vhodné. Na podzim je potřeba v teráriu snížit délku svícení až na cca 7 hodin a teplotu k 17 stupňům. Agama vousatá bude přijímat méně potravy a bude línější. Zimní klid by měl být dlouhý cca 8 týdnů. Po této době začněte znovu zvyšovat postupně teploty v teráriu. Nezimujte však viditelně slabé jedince nebo jedince jakkoliv poškozené. I po dobu zimního odpočinku je agama vousatá aktivní, proto je potřeba, aby měla stále k dispozici čerstvou vodu a případně rostlinnou stravu.
Samci agam vousatých jsou mohutnější s větší hlavou, ovšem rozpoznání pohlaví je velice problematické a vyžaduje praxi.
Potrava se skládá ze 70 % z živočišného původu, zbytek tvoří rostlinná strava, a to zejména u mladých agam. Občas můžeme podat červa, švába, u větších zvířat i myší nebo potkaní holátko. Z rostlinné složky přijímá agama vousatá čínské zelí, pampelišky, okurky, rajčata a podobně. Při krmení červy a holátky je potřeba dávat pozor na přejídání a případnou obezitu agam.
Pokud již jednu agamu máme a rozhodneme se pro druhou ve stejném teráriu, měly by být přibližně stejné velikosti, protože jsou kanibalické vůči menším jedincům stejného druhu. Případně je potřeba je chovat odděleně, než dorostou přibližně stejné velikosti.
Agama vousatá žije cca 10–15 let, ale jsou to zábavní a klidní společníci, kteří si dobře zvyknou na lidský kontakt a stanou se tak rychle domácími miláčky.
Varuji před nákupem zvířat na burzách z důvodu často velice špatného zdravotního stavu, případně poškození v podobě regenerátů ocasů a podobně. Lepší je nákup ve specializované prodejně nebo od známého chovatele. Agama se dá koupit v některých zverimexech nebo na internetu, její cena se pohybuje kolem 600 korun za jeden kus.
Terárium zařizujeme jako pouštní. Do terária je vhodný terarijní písek, například Exo-terra, a dekorační kameny, případně kořeny. Nesmí chybět miska na vodu. Teplota v teráriu by se měla pohybovat kolem 30 °C. Pod zdrojem tepla i 40–50 °C.
Vombati jsou vačnatci, ostatně jako většina původních australských savců. V dospělosti dorůstají až do délky 70 cm, hmotnosti až 40 kg, jsou zavalití a připomínají chlupaté a roztomilé medvědy. Způsobem obživy jsou však nejblíže hlodavcům. Jejich potravu tvoří tráva, kořínky, výhonky a hlízy.
Vombat obecný je vynikající „zákopník“ – vyhrabává si prostorné chodby dlouhé až 200 metrů. Vombat obecný si hloubí noru sám pro sebe, chluponosí a severní vombati žijí po skupinách do deseti jedinců (samců i samic) v jedné noře.
Venku se objevuje v noci, aby se pásl na svazích podél potoků a v údolích, v zimě se sluní za soumraku nebo za svítání. Mohutné tělo, široká hlava, zavalité končetiny a zploštělé drápy mu usnadňují hrabání. Je jedním ze tří druhů čeledi vombatovitých.
Vombat obecný má délku těla kolem 70 centimetrů, hmotnost se pak pohybuje v rozmezí 25–40 kilogramů. Ve volné přírodě obývá vombat obecný východní Austrálii a Tasmánii; kde se tento druh objevuje v lesích, pobřežních houštinách a na horských vřesovištích. Vombat obecný přes den většinou odpočívá a za potravou se vydává převážně v noci. Jeho potrava je převážně vegetariánská a tvoří ji tráva, ostřice, kořínky a hlízy. Před přímým sluncem se chrání, ale pokud není sluneční žár silný, rád se vyhřívá na slunci.
Samice před porodem důkladně vystele jednu komoru své nory suchou trávou a listím. Na svět přivádí jediné mládě, které ve vaku zůstává po dobu 6–7 měsíců. Během následujících tří měsíců se občas do vaku stále vrací kvůli potravě a úkrytu. Matku opouští ve věku dvanácti až patnácti měsíců, tudíž ve věku jednoho roku, a v přírodě se dožívá zhruba 18 let.
Tito vačnatci mají vzhledem k nízkoenergetické stravě, kterou se živí, velmi pomalý metabolismus. Trávení potravy jim trvá až jeden týden. S vodou se vombat také naučil skvěle hospodařit – většinu jí získá z potravy a močí jen velice málo. Velice zajímavé jsou také vombatí exkrementy: jsou velmi suché (obsahují maximálně 40 % vody) a jsou hranaté – původ jejich tvaru dosud nebyl přesně objasněn. Vombatí výkaly pravděpodobně slouží i k vzájemné komunikaci. Vombati je umísťují na vyvýšená místa, aby je případný další vombat mohl prozkoumat a zjistit, kdy tam jejich původce byl, co jedl a zda by neměl chuť se pářit.
Nory vombatům slouží v první řadě jako úkryt v době teplotních výkyvů. Ať už je venku kolem nuly, nebo vysoko přes 30 °C, v noře je útulných 16–26 °C. Doupata jsou však také jejich úkrytem před predátory, kterými jsou zejména psi dingo a také původní ďáblové medvědovití. Ulovit takového vombata ale není ni