BRITSKÁ KRÁTKOSRSTÁ POVAHA je téma, které bylo inspirací k napsání tohoto článku. Dilema, jestli si pořídit kočku nebo psa, řeší spousta rodin. Pokud by se členové rodiny rozhodli pořídit si kočku, nabízí se jim řada plemen. Jedním z nejoblíbenějších plemen je britská kočka, kterou si lidé vybírají pro její přítulnost a krásnou hebkou srst.
Druhy britských koček
Černá britskákrátkosrstá kočka
Tato černá britskákrátkosrstá kočka má celé tělo pokryté černou krátkou srstí bez barevných variet. Při narození koťat může být srst lehce zrzavá, to ale časem zmizí. Tato kočka by se neměla příliš slunit, pak by její srst mohla získat hnědou barvu. Postava kočky je podsaditá, britské kočky váží od 4 kg do 9 kg. Hlava je kulatá a široká. Nos je krátký a černý. Uši jsou malé a mírně zakulacené. Oči jsou velké a kulaté. Barva očí je žlutá až měděná. Povaha této kočky je velmi milá a přítulná. Černá britskákrátkosrstá kočka je klasika a žádné variety se u ní nepřipouštějí.
Tento typ kočky má srst krátkou, hustou a čistě bílou bez odstínů žluté. Tělo je silné, robustní a tlapky mají růžovou barvu. Hlava je kulatá a široká. Nos je rovný a čenich má růžovou barvu. Oči jsou velké a kulaté. Obvyklá je u nich oranžová barva očí v různých odstínech. Přesto se u ní připouští varieta s modrýma očima či s nestejně zbarvenýma očima. Povaha této kočky je stejná jako u kočky černé britské krátkosrsté.
Srst této kočky je krátká, hustá a zároveň velmi jemná. Zbarvení srsti je jednobarevné a krémové. Tělo působí robustně a podsaditě. Tlapky mají růžovou barvu. Hlava je velká a kulatá s růžovým čenichem. Na svět se dívá velkýma, kulatýma očima, které mohou být oranžové až zlaté. U tohoto typu kočky se nepřipouštějí žádné variety. I tato kočka je oblíbená pro svoji povahu, protože je přítulná a přátelská.
Srst této kočky je krátká a hustá. Barva srsti je modrá v různých odstínech. Důležité je, aby odstín byl po celém těle totožný. Koťata mohou být tygrovaná, ale to obvykle brzy zmizí. Tělo je podsadité a tlapky jsou modré. Hlava je kulatá a stejně jako tlapky i čenich je modrý. Oči jsou velké a kulaté, jejich barva může být měděná nebo oranžová. Jedinou přípustnou varietou je již samostatné plemeno zvané chartreuxská kočka (podle místa vyšlechtění), která je o něco silnější a větší než britská kočka a barva srsti má šedivější nádech. Povaha kočky modré britské krátkosrsté je opět přítulná, tento typ ale bývá často rozmazlený.
Jedná se v podstatě o kombinaci dvou předcházejících typů. Srst této kočky je krátká a hustá bez tygrování. Obě barvy srsti nesmí tvořit žádné skvrny. Obvykle se jedná o světlé zbarvení. Zajímavé je, že světlejší chloupky jsou jemnější než ty modré. Těl
Díky krásné srsti a roztomilému pohledu jsou britská koťátka velmi roztomilá. Ukázku, jak taková koťátka vypadají, najdete zde: britská koťátka - foto, případně zde: fotografie britská koťata.
Jak již bylo zmíněno, u všech typů britských koček je povaha klidná, milá, přítulná a často velmi hodná. Svým majitelům jsou tyto kočky velmi oddané. Koťátka bývají velmi hravá a neposedná. Tyto kočky velmi rády spí a nevadí jim společnost jiných zvířátek, ale nemají problém ani se samotou. Tyto kočky sice milují přítomnost své lidské rodiny, zároveň ale nejsou ten typ, který se rád nosí, také nemají rády, když je někdo k něčemu nutí. Celkově jsou vhodné k dětem, protože umí být trpělivé. Nejaktivnější jsou jako mláďata, pak se jejich tempo zpomaluje. Britská kočka se zřídkakdy zaběhne.
Krátkosrstá morčata zná určitě každý. Ovšem šlechtěné krátkosrsté morče má několik odlišných specifických znaků. Mezi krátkosrstá morčata patří morčata hladkosrstá – se zvláštní srstí a s takzvanou korunkou (chocholkou) na hlavě.
Péče o krátkou srst není nijak náročná a je především odrazem kvalitní stravy, ale pokud se rozhodnete zvíře vystavovat, čeká vás pracná příprava. Ta obnáší vytrhávání srsti – prsty přejíždíte po jednotlivých chomáčcích a jemným stiskem vytaháváte uvolněnou srst. Nejkritičtější oblast je na zádech a zadečku. Krátkosrstá morčata totiž línají, srst jim přerůstá a uvolňuje se. Žádoucí tedy je, aby se nikde po těle nevyskytovaly delší a uvolněné chlupy. Některá morčata to snáší dobře a nevadí jim to, některým se to ale nemusí líbit. Také prospěje občasné vykartáčování, které má většina morčat naopak velmi ráda. Koupe se jen výjimečně, když se morče zašpiní. Především u světle zbarvených morčat to určitě čas od času nebude k zahození. Pokud se ale rozhodnete morče vykoupat těsně před výstavou, určitě od toho upusťte. Srst má po vykoupání jinou strukturu, a to je na výstavě nežádoucí.
Hladké morče nemá v srsti žádné vírky. Srst je dlouhá maximálně 2,5 cm, musí být hustá, lesklá, bez holých míst a všude stejnoměrně dlouhá – nesmí přesahovat delší chlupy. Vyskytuje se ve všech barvách. Specifické kategorie pro toto plemeno jsou zaměřené na zbarvení, kdy jsou morčata dále rozdělena do několika kategorií a podle nich jsou bodována. Mezi hrubé vady patří například výrazně delší srst, rozety nebo pěšinky kdekoli na těle nebo také spadávající srst na bocích.
Jde o společenské tvory, takže by se měli chovat ve větších skupinách, ačkoli se samci někdy mohou prát. Vhodný je chov venku v ohrádce (možno i přenosné), kde mají možnost pastvy, musí mít také něco k obrusu hlodáků (dřevo, tvrdé pečivo).
Ubikace morčete by v interiéru měla být umístěna na nějakém vhodném místě. Ideální je takové, kde je světlo, není tam přetopeno a zároveň nefouká průvan, jelikož morčata jsou náchylná na nachlazení. Zvířeti nesvědčí ani příliš hlučné prostředí. Jestliže pořizujete morče dítěti, nebojte se ho dát přímo do dětského pokoje, buď na stolek, na skříň, nebo třeba i přímo na zem.
Hladkosrsté morče můžete zakoupit ve zverimexech nebo přímo u chovatelů, jeho cena se pohybuje kolem 150 korun.
První krátkosrsté kočky se do Ameriky dostaly s evropskými kolonisty koncem 15. století. Lidé byli zvyklí brát si s sebou kočky na cesty, neboť chránily lodě před hlodavci. A tak následně byly kočky všude tam, kde se usídlovali kolonisté. Postupem času a s velkou mírou trpělivosti při křížení se došlo až k dnešnímu známému plemeni americké krátkosrsté kočky. Její tělo je středně velké a poměrně mohutně stavěné. Dobře vyvinutá ramena lemují širokou a prostornou hruď. Stejně jako je osvalené tělo, jsou osvalené i středně dlouhé nohy s poměrně těžkými kostmi. Tlapky kulatého tvaru jsou silné. Středně dlouhý ocas je na základně široký a sbíhá se do zakulacené špičky. Hlava je o něco delší než širší. Má kulatý tvar a poměrně mohutně působící tváře. Nos je mírně prohnutý a pomalu přechází ve čtvercovou tlamu končící mohutnou bradou. Středně velké uši jsou široce posazené od sebe a sbíhají se do kulaté špičky. Oči mají kulatý tvar se stále ostražitým výrazem a rovněž jsou posazeny daleko od sebe.
Tvrdost srsti se může měnit podle druhu ročního období. Krátká srst je poměrně hebká a hustá a na pohled velmi lesklá. V zimě srst získává větší objem než v létě. Americká krátkosrstá kočka se chová pouze v přírodních barvách. Za přírodní barvy jsou považovány barva červená a černá, modrá, želvovinová a krémová, ale i čistě bílá. Mezi těmito zbarveními můžeme najít kombinaci se stříbrnou či s bílými skvrnami.
Barva očí je převážně závislá na barvě srsti, ale nejčastěji můžeme mezi těmito plemeny narazit na zbarvení měděné nebo zelené. Bílým kočkám jsou uznávány oči modré.
Hmotnost kocoura se pohybuje od 3,5 do 4,5 kg a kočky od 3 do 4,5 kg. Délka života je 3–7 let, ale mohou se dožít i více let.
Charakterem se americká krátkosrstá kočka podobá evropské krátkosrsté kočce, ale i přesto se mezi nimi najdou rozdíly. Toto plemeno je velmi hravé, a to od útlého věku až po dospělost, a proto bude kočka nesmírně šťastná, pokud jí dopřejete dostatek místa a prostředků na hraní. Vděčná vám bude, pokud ji vezmete na procházku na kšírkách a dovolíte jí, aby si mohla vylézt na strom. Díky své chytrosti vycházejí dobře s ostatními kočkami, a dokonce i se psy.
Srst tohoto plemene je možno udržovat poměrně dobře. Postačí, když ji jednou týdně vykartáčujete kartáčem z prasečích štětin a poté ji přetřete semišovým hadříkem, abyste zdůraznili lesk srsti. Pokud je kočka v období línání, je dobré použít masážní rukavici nebo gumový hřeben k vyčesávání mrtvých chlupů, ale pozor, abyste na gumový hřeben či rukavici moc netlačili, mohli byste poškodit srst a možná i kůži kočky.
První kočky se do Evropy dostaly společně s Římany a došlo u nich ke křížení s volně žijícími divokými kočkami, čímž zřejmě vznikly známé domácí krátkosrsté kočky, které byly celá staletí chovány především pro svůj užitek při lovení hlodavců. První zmínky o předchůdci dnešní evropské kočky lze vysledovat až do roku 1925.
Evropská krátkosrstá kočka se příliš neliší od běžné domácí kočky. Jediným rozdílem tak jsou pouze ustálené plemenné znaky a lepší srst.
Jedná se o střední až velkou kočku s robustním, pevným a svalnatým tělem. Ocas je středně dlouhý a rovnoměrně se zužuje k zakulacené špičce. Hlava je pak spíše zakulacená s očima dále od sebe. Uši jsou středně velké se zakulacenými špičkami. Srst evropské kočky je krátká, pružná a lesklá. Vyskytuje se v neskutečně velkém množství barevných variant, z nichž je uznáno hned několik desítek provedení. Váha evropské kočky se pohybuje v rozmezí 3,5 až 7 kg a kočky se obvykle dožívají 10 až 12 let, nebývá to však pravidlem a někteří jedinci se dožijí mnohem vyššího věku.
Jsou střední až větší tělesné stavby, srst mají krátkou, hustou a přilehlou. Uznávají se v široké škále barev – jednobarevné bílé, černé, modré, červené a krémové. Dále známe kočky želvovinové a kouřové a atraktivní s kresbou – tygrované, tečkované a mramorované – vše možné i v kombinaci se stříbřitostí a ve všech uznaných základních barvách. Pak jsou tu oblíbené kočky dvojbarevné a tříbarevné, tedy želvovinové s bílou. Nejsou povolené kombinace s čokoládovou a lilovou a kočky s odznaky. Uznávají se zkrátka jen původní přírodní barvy s výjimkou kombinace kresby s bílou. Tato snad nejrozšířenější barva domácích koček není u evropanek povolena.
Každá evropská kočka je zcela individuální osobnost a je tak poněkud obtížné popsat obecnou povahu tohoto plemene. Ta se většinou vyznačuje samostatností, bystrostí, inteligencí, zvědavostí a přítulností. Je-li zvyklá od malička, přítomnost ostatních koček jiných plemen ji taktéž nečiní problémy a na lidskou společnost si také velmi dobře zvykne a je tak velmi milým společníkem. K cizím lidem však může být obezřetná či nedůvěřivá.
Evropská krátkosrstá kočka nevyžaduje žádnou zvláštní péči. Pro svoji podobnost a příbuznost s britskými a americkými krátkosrstými kočkami není toto plemeno mezi chovateli příliš rozšířeno a mimo Evropu není moc uznáváno. Přesto jsou chovány v čistokrevné linii a jejich zkřížení s příbuznými plemeny je zakázáno. Česání se doporučuje jen v době línání, aby po bytě nebylo tolik vypadané srsti. Občas pak vyčistit uši, a to je vše.
Čivavy se dožívají až dvaceti let (obecně platí: čím menší pes, tím delší život). Dospělý pes by měl vážit mezi 1,5-2,5 kilogramy.
Psí unikát: Čivavy se rodí s neúplně vyvinutou lebkou - tento jev se nazývá fontanela a můžeme ho spatřit pouze u tohoto plemene.
Srst: Jsou dlouhosrsté a krátkosrsté varianty. Barva srsti může být libovolná.
Ochránce zemřelých indiánů: Podle archeologických nálezů bylo toto plemeno chováno indiánskými kmeny Aztéků, Mayů a Toltéků k náboženským účelům. Psi byli po smrti náčelníka kmene rituálně zabiti a pohřbeni spolu s ním, aby ho chránili na cestě do světa duchů.
Čivavy u nás: První čivavu do tehdejšího Československa dovezla v roce 1971 od chovatelky z USA Jitka Pacltová. Byla to krátkosrstá fenka, čokoládově hnědá s pálením. První dlouhosrstou čivavu pak dovezli z Německa manželé Serbusovi roce 1976.
Tipy: Čivava je pes jako každý jiný, jen malý. Když mají krmení stále, tak se nepřejídají. Nyní určitě výcvikářům vstávají vlasy na hlavě, ti cvičí na základě jídla, a když bude pes bohatě nažraný, tak se špatně motivuje.
Každá čivava miluje teplíčko. Krátkosrstá je pochopitelně choulostivější na teplo než dlouhosrstá, ale to se zase dá nahradit kabátkem, slušivou bundičkou či svetříkem.
Každá čivava je schopná výcviku, ostatně jako každý pes. Jen jí nesmí cvičení nudit. Není to německý ovčák, který může cvik opakovat několikrát. S čivavou se dá tančit i cvičit agility. Je to prostě všestranný pes. Není to však chrt, který bude blahem bez sebe, že může běžet u kola. Na kolo patří do košíčku, kde může dělat páníčkovi "navigátora". Čivava se vyběhá na zahradě i v bytě - proběhne bleskem několikrát pokoje a je spokojená.
Čivavy jsou ideální pro mladého, středně starého i staršího majitele, který má rád zvířata, jen ne k malým dětem, které by je láskou umučily. Samozřejmě že záleží na výchově rodičů.
Koupání: Dlouhosrstá čivava déle schne a musí být déle v teple.
Povaha:Povaha je různá, stejně jako u lidí. Čivavy jsou temperamentní, ale o něco méně než jorkšír, záleží však skutečně kus od kusu. Některá čivava nezaštěká a nezaštěká, a jiná zase tu tlamičku nezavře. To je genetika, ale i výchova.
Pravidlo pro všechny nové a nezkušené majitele malých pejsků: Než štěně odroste a pobere zkušenosti, šoupejte nohama, tak ho nezašlápnete. Pozor také na přibouchnutí dveří, mohlo by tam být štěně. Jakmile čivava dosáhne dospělosti a rozumu, hravě noze uhne, protáhne se kolem dveří a žádná újma nehrozí.
Britská kočka se může dožít i patnácti let. Protože se jedná o plemeno, které se neustále šlechtí, objevují se u nich dědičné choroby. Každý správný chovatel nechává samozřejmě své kočky na smrtelné choroby testovat. Základními testy jsou testy na kočičí imunodeficientní virus a leukózu. Imunodeficientní virus neboli syndrom získané ztráty imunity je onemocnění, na které neexistuje vakcína. Tento virus je přítomen v krvi, slinách i v mléce. Pro přenos tohoto onemocnění je nutný těsný kontakt mezi kočkami. Virus způsobuje sníženou obranyschopnost.
Po nakažení touto chorobou se u kočky objevují horečky, nechutenství a zvětšují se mízní uzliny. V následující fázi kočka vypadá, že se uzdravila, protože veškeré příznaky vymizí. Postupně se ale opět vrací horečka, nechutenství, rýma, dýchací problémy, chronické kožní problémy a parazitóza. Obtíže neustále narůstají, řešením je pak obvykle euthanázie.
Leukóza je onemocnění, které v organismu způsobuje poruchu funkce imunitního systému i nádorové změny. K nakažení je třeba nutný přímý kontakt mezi kočkami, přenos slinami, mlékem a močí. Po nakažení se nemusí projevit žádné příznaky, ale nemoc se neustále vyvíjí, kočka ztrácí imunitu, tvoří se nádory a podobně.
U britských koček se také může objevit infekční zánět pobřišnice, což je onemocnění, které postihuje nejčastěji mladé kočky. Onemocnění může způsobit kombinace stresu, infekce a opět přímého styku mezi kočkami (sliny, trus, nosní sekret). Příznakem nemoci bývá apatie, horečka, průjem, hubnutí, nechutenství, zhoršené dýchání. Ani tato nemoc se nedá vyléčit.
U těchto koček se bohužel objevuje onemocnění hypertrofická kardiomyopatie (HCM), proto pokud si kupujete tuto kočku od chovatele, měl by vám ukázat výsledky vyšetření srdce obou rodičů. Zároveň byste měli vyžadovat i vyšetření na nemoc ledvin. Je třeba se se seznámit se zdravotním stavem koček, aby se jejich dědičné nemoci dále neroznášely do chovu. Hypertrofická kardiomyopatie způsobuje srdeční selhání. Polycystická choroba ledvin je také dědičné onemocnění, při této nemoci se tvoří ledvinové cysty vyplněné tekutinou. Cysty ohrožují fungování ledvin a vedou k jejich selhání.
Jak již název vypovídá, původ těchto koček je ve Velké Británii. Jedná se o plemeno kočky, které vzniklo kolem roku 1900. Britská kočka vznikla křížením perských koček a domácích krátkosrstých koček, které měly mohutnou stavbu těla. Nejstarší varianta britských koček je modrá. Postupně se začaly objevovat i další barevné varianty a v dnešní době existují britské kočky v nejrůznějších barevných variantách.
Britská kočka je v podstatě nenáročný mazlíček. Její krátká srst nevyžaduje žádnou přehnanou péči, stačí ji vyčesávat v době línání. Občas je potřeba vyčistit uši a zastřihnout drápky. Je třeba si dávat pozor jen na stravu, protože tyto kočky mají tendence tloustnout. Strava by měla být kvalitní a suchá. Krmit by se měly jednou nebo dvakrát denně. Kočka je samostatná, a přestože se jedná o celkem velké kočičí plemeno, je vhodná pro svou povahu i do malého bytu.
Pokud se podíváme na standard čivavy, tak zjistíme, že žádné rozdělení do kategorií jako je čivava mini ve skutečnosti neexistuje. Tento trend nového pojmenování se začal objevovat až v souvislosti s množiteli, kteří se snaží štěňata prodat za každou cenu a zjistili, že slovo "mini" je pro kupující velice lákavé.
Tato čivava se od předcházejících typů liší svou velikostí. Ač se to zdá nemožné, je totiž ještě menší variantou už takhle malé čivavy. Váha této čivavy se pohybuje od 0,5 – 1, 5 kg, výška je kolem 15 cm v kohoutku. Srst této čivavy je delší. U tohoto pejska je opravdu potřeba dbát zvýšené opatrnosti při kontaktu s jinými psy a dětmi, které by ji mohli i neúmyslně ublížit.
Čivava krátkosrstá mini je kombinací čivavy krátkosrsté a mini čivavy. Taková čivava je malá a její srst je opravdu krátká. Váží tedy do 1, 5 kg a její srst není příliš náročná na péči.
U těchto záměrně malých pejsků je potřeba apelovat na zdravý rozum budoucích majitelů. Ze zdravotního hlediska není žádný extrém vítaný a tedy i extrémně malá velikost pejska s sebou nese řadu zdravotních problémů. Rozhodně se vyplatí nekupovat psa za nízkou cenu množitelů, ale vybrat si zdravé, vitální štěně s normální hmotností od chovatele s průkazem původu a možností vidět, v čem pejsek dosud vyrůstal. Primární je přeci zdraví!
Demodikóza je kožní onemocnění způsobené přemnožením parazita, konkrétně trudníka. Trudník psí je roztoč žijící v chlupových váčcích a mazových žlázách. Při onemocnění způsobuje zánět chlupových váčků, jehož důsledkem je vypadávání chlupů a tvorba zarudlých míst až puchýřků. V malém množství žije v kůži většiny savců a teprve při oslabení imunity dochází k jeho množení, a tedy i k typickým projevům demodikózy.
Trudníci mají doutníkovitý tvar těla velikosti 0,3–0,5 mm. K jejich přenosu z matky na štěně dochází v prvních dnech života štěněte, zejména při sání mléka. Demodex není jiným způsobem přenosný na zvíře ani člověka. Není tedy možné chytit jej při venčení v parku s ostatními psy a podobně.
Nejvíce postiženou skupinou psů jsou krátkosrstá plemena.
Demodikóza se projevuje již výše zmíněným vypadáváním srsti. Jedná se o okrouhlá ložiska s prořídlou srstí a šedou barvou kůže. Uhynulí a oslabení trudníci jsou zanášeni krví do míšních uzlin, které pak bývají zvětšené. Mohou se také objevovat drobné puchýřky. Je důležité dát pozor na to, aby si pes puchýřky neškrábal a nezanesl tak do nich infekci. Při infekci přichází na řadu antibiotika, která oslabují imunitu, a tím pádem posilují výskyt demodexe. Dostáváme se tak do začarovaného kruhu. Podle rozšíření a věku psa rozlišujeme několik forem demodikózy.
Formy demodikózy
Lokální – objevuje se jen na několika místech jako okrouhlá ložiska. Nejčastěji bývá na hlavě, okolo očí a na čumáku.
Generalizovaná – jde o větší výskyt ložisek. Objevuje se i na bocích psa, lopatkách a nohách. Nedoléčená generalizovaná forma často přechází v pododemodikózu.
Pododemodikóza – vyskytuje se v meziprstí. Tato forma je bolestivá a psa může výrazně omezit v pohybu. Jedná se o nejhorší formu.
Juvenilní – touto formou trpí nejčastěji štěňata ve věku od 3. do 10. měsíců, může se však vyskytnout až do 2 let věku. Velmi často se vyléčí sama a není potřeba žádného zásahu. Převážně se jedná o lokalizovanou formu, kdy jen malé procento přechází ve formu generalizovanou.
Adultní – u dospělých psů. Může být jak lokální, tak generalizovaná.
Oslabení imunity může být dáno geneticky, v důsledku závažného onemocnění nebo po dlouhodobém podávání imunosupresivních látek (například kortikosteroidů, protinádorové terapie). U štěňat nastává imunitní problém často po očkování. Před zahájením léčby (zejména u generalizované formy) je vhodné nejprve vyloučit zdravotní problém, popřípadě ho začít léčit. Po celou dobu léčby se doporučuje podávat látky na posílení imunity, například betaglukan, pupalkový
Jedná se o designová akvária, která vyrábí britská společnost. Akvária Biorb mají být jakýmsi doplňkem interiéru. Již na první pohled jsou značně odlišná od ostatních akvárií, většinou jsou ve tvaru koule, mající stojánek a vrchní kryt vyvedený v metalickém plastu. Dalším možným tvarem jsou kvádry, které mají čtyři stěny kryté barevným plastem.
Na vzhledu se podílí i způsob osvětlení, jedná se, až na výjimky, o LED osvětlení, které funguje na bázi 24h cyklu, díky němuž je v akváriu vždy tolik světla, kolik je potřeba. K některým akváriím je dodáváno takzvané měsíční osvětlení, jedná se vlastně o LED osvětlení modré barvy, které se aktivuje buď v rámci 24h cyklu na automaticky určenou dobu, nebo díky světelnému senzoru v reakci na nastalou tmu.
Veškeré příslušenství k akváriu dostanete přímo od výrobce (filtr, osvětlení i vzduchování) – stačí napustit vodu a zabydlet rybami.
Právě průkaz původu u britských koček určuje cenu. Bez průkazu původu seženete britskou kočku od 3 000 zhruba do 5 000 (cena je individuální, samozřejmě může částku 5 000 přesáhnout). S průkazem původu je již cena vyšší, pohybuje se zhruba od 5 000 do 10 000 (i zde může být částku vyšší, záleží na původu kočky). U určování ceny je také důležité, jestli kočka splňuje přípustné variety. Pokud ne, cena je nižší.
Průkaz původu dokazuje, že kočka, kterou jste si zakoupili, má známé předky, slouží jako důkaz toho, že jste si koupili plemeno, které jste chtěli. Pokud si pořídíte britskou kočku bez průkazu původu, nemůžete mít jistotu, že se jedná opravdu o to správné plemeno. Kočka s průkazem původu je samozřejmě dražší, ale za to znáte rodiče, víte, že se zúčastnili minimálně jedné výstavy, kde byly známkovány, věk koťat je hlídán a stejně tak počet vrhů u koček.
Jak název napovídá, pro tuto čivavu je typická krátká srst. Barva srsti není pevně daná, čivava může být jednobarevná, ale může se jednat i o kombinaci více barev. Přestože je srst krátká, na dotek je velmi jemná a hedvábná. Na krku a ocase může být srst o něco delší. Hlava čivavy má jablkovitý tvar se širokým čelem. Oči tohoto psa jsou velké. Uši jsou široké a na špičkách se zužují, boltce směřují nahoru. Čumák je rovný. Krk je středně dlouhý. Končetiny jsou obvykle silné a svalnaté. Ocas je středně dlouhý. Čivava se může dožívat dlouhého věku, ale v době oblíbenosti levných nákupů z množíren atd. je to s tím dožitím často přesně naopak. Její hmotnost se pohybuje mezi 1,5 – 3 kilogramy a výška v kohoutku kolem 18 – 23 cm. Díky své velikosti je vhodná do bytu. Je potřeba dát pozor při kontaktu s většími psi, kteří by ji mohli omylem vzhledem k její velikosti ublížit.