Zajímáte se o téma BOLEST BRADAVICE? Tak právě pro vás je určen tento článek. Kožní onemocnění psů představují jeden z největších zdravotních problémů u psů. K onemocněním kůže patří i bakteriální kožní infekce (pyodermie). Tyto nemoci jsou v převážné většině považovány za onemocnění sekundární: jedná se o bakteriální osídlení kůže s jinou (primární) etiologií. To a imunologický stav organismu zvířete mohou vést po skončení lokální či systémové léčby k exacerbaci, tedy k novému vzplanutí chronické choroby.
Kožní nemoci se řadí k frekventovaným onemocněním. Rozvoj lékařské vědy a terapeutických metod může způsobovat nárůst genetických predispozic v populaci. Rovněž nadměrné používání antibiotik (například přidávání antibiotik do krmných směsí) má negativní dopad na přirozenou mikroflóru organismů: dochází k postupnému vytváření rezistentních kmenů bakterií a přenosu faktoru rezistence na bakteriální mikroflóru zvířat. A ani nejnovější vědecké poznatky nedokážou (zatím) zbavit civilizaci dermatologických onemocnění.
Bradavice u psa
Bradavice se u psů tvoří na základě virového napadení povrchové vrstvy kůže některým z četných druhů virů. Viry se přenášejí dotykem (do organismu mohou proniknout i skrz malou oděrku na kůži). Psi mohou přenést viry způsobující bradavice na člověka a naopak. Psí bradavice se podobají bradavicím lidským: vypadají jako malé kožní vyrážky, které se mohou objevit kdekoliv na těle, včetně obličeje a tlap psa. U psů se často vyskytují i v ústech, a dokonce i blízko očí (papilomatózy).
Ze začátku se bradavice množí velice rychle a jejich počet tudíž rapidně stoupá. Přibližně po 2 měsících dochází k ústupu, kdy bradavice většinou samy vymizejí. Přibližně do 5 měsíců je většina bradavic pryč, pouze papilomy v oblasti očí a úst ustupují pomaleji. Starší psi jsou citliví na bradavice více, protože mají slabý imunitní systém. Papilomy v oblasti ústní se u psů vyskytují ve většině případů jen do věku 2 let, během kterých se psi vůči papilomům stávají odolnějšími. V oční oblasti se papilomy objevují nejčastěji do 4 let věku psa, málokdy je najdete u starších psů. Pes může mít buď jednu relativně velkou bradavici, nebo více bradavic menších, a to hlavně na nohou a obličeji.
Bradavice u psů nevyžadují lokální léčbu, jestliže zvířeti nepůsobí potíže. Avšak má-li pes velký počet bradavic, měla by být zahájena antivirová léčba. U psů s jednou bradavicí se čeká, zda sama ustoupí, ale v případě, že se objeví vážnější komplikace (například v příjmu potravy, nebo dokonce bradavice hnisá), je nutné ji chirurgicky odstranit. Při léčbě bradavic mohou někdy pomoci i vitamíny A a E, rovněž můžete vyzkoušet olejíček s vitamínem E, jímž budete denně potírat postižené části psí kůže (během několika dnů by mělo být patrné zlepšení). Výjimečně se pak bradavice odstraňují zmrazením. Vždy je vhodné navštívit veterináře a stav psa a případnou léčbu s ním konzultovat.
Psí genitální bradavice jsou podobné pupínkům, které se objevují u lidí – vypadají jako malé kožní vyrážky nacházející se nejen v oblasti genitálií, ale i kdekoliv na těle, včetně obličeje, tlapy a nohy psa. Často se vyskytují také v ústech, a dokonce i blízko obočí (papilomatózy).
Ze začátku se bradavice množí velice rychle a jejich počet rapidně stoupá, asi po 2 měsících však dochází k ústupu a bradavice většinou úplně samy vymizí. Přibližně do 5 měsíců je většina bradavic pryč, pouze papilomy ustupují pomaleji. Starší psi jsou citliví na bradavice více, protože mají slabý imunitní systém, ale vůči papovaviru se postupně u všech psů objevuje odolnost. Pes může mít buď jednu relativně velkou bradavici, nebo více bradavic menších, a to hlavně na nohou a obličeji.
Genitální bradavice (Condylomata accuminata) jsou květákovité bradavice vegetující ve vlhkém prostředí zejména v oblasti genitálu. Tyto bradavice jsou přenosné pohlavním stykem; bohužel se mezi lidmi rozšiřují i za použití kondomu.
Genitální bradavice se vyskytují i uvnitř pohlavního ústrojí, což může přivodit značné zdravotní komplikace a znesnadnit léčbu. Toto onemocnění má tu nevýhodu, že zde vzniká relaps (znovuvzplanutí) nákazy.
U fen, které trpí na genitální bradavice děložního hrdla, dochází k předrakovinovým změnám.
Bradavice tvoří výrůstky velikosti hrachu až lískového ořechu, mívají rohovitý povlak. Najdeme je u psa na hlavě, na zádech, ale také jinde. U mladého psa obyčejně bradavice zmizí samy.
Odhrneme-li psu pokožku šourku, můžeme na žaludu objevit malé bradavice na tenkých násadcích, kondylomy, jejichž přítomnost nám prozradí hnisavý výtok z pokožky. Bradavice se odstraňují podvázáním, odstřižením a místo po nich se vypálí lápisem.
Bolest vzniká podrážděním určitého zakončení v těle (receptoru pro bolest), po něm následuje vyslání nervového signálu do centra pro bolest v mozku, kde si jedinec bolest uvědomí. Pak mozek vyšle signál zpět do cílového orgánu (kost, sval, kůže a podobně), který patřičně zareaguje. Čím větší koncentrace bolestivých zakončení anebo čím větší intenzita podráždění, tím obvykle větší a déle trvající bolest. Podle trvání můžeme bolest dělit na akutní a chronickou (ta je zvláště nepříznivá). Nejbolestivější bývají obvykle ortopedické zákroky, výkony v oblasti hrudníku či na močovém aparátu, problémy v oblasti páteře (zlomeniny, výhřez meziobratlového disku). Potrápit ale dokáže i takový zánět mléčné žlázy u fen či některé rány od pokousání. Je jasné, že vnímání bolesti je značně individuální (každý má jiný práh pro vnímání bolesti) a rozdíly jsou i mezi jednotlivými plemeny (například rotvajler versus pudl).
Z výše uvedeného vyplývá, že je vhodné (a někdy i nutné) umět bolest rozpoznat a léčit. Jak lze tedy poznat, že mého psa něco bolí? Bohužel to na rozdíl od lidí vůbec není snadné. Existují určité klasifikační stupnice používané ve veterinární praxi (stupeň 1–5), ale ty pro majitele nejsou příliš použitelné. Případů, že by zvíře bolestí naříkalo, není mnoho (většinou jde o akutní bolest zlomeniny, poranění kloubních struktur, vyhřeznutí meziobratlového disku, uskřinutí střev). Spíše se bolest projevuje méně nápadně, například jako apatie, nechuť k příjmu potravy, neochota k pohybu, abnormální postoj, různě intenzivní kulhání, obrané reakce při pokusu o dotyk určitých oblastí těla, tlačení hlavy do kouta spolu s poklesem krku a podobně. Příznaky souvisí s tím, která část těla bolí, a většinou jde o chronickou bolest. Jako doprovodný příznak se někdy objevuje zvýšená teplota a zrychlené dýchání.