Bofix je herbicidní přípravek pro ochranu trávníku a travních porostů proti dvouděložným plevelům.
Co je to Bofix
Univerzální širokospektrální selektivní herbicid určený k postemergentnímu ničení dvouděložných plevelů.
Přípravek se aplikuje pozemně postřikem, a to schválenými postřikovači. Nepoužívejte v jakkoli poškozených či oslabených porostech. Neaplikujte přípravek do 2 dnů po sečení trávníku. Z důvodu možného rizika fytotoxicity se nedoporučuje aplikovat Bofix při vysokých teplotách (nad 25 °C) a při vysokém slunečním svitu.
Přípravek Bofix proniká do rostlin přes listy, účinná látka je rychle translokována do vzrostných vrcholů a kořenů. Účinek přípravku na plevele je patrný již za několik hodin po aplikaci. Dešťové srážky 2 hodiny po aplikaci neovlivní negativně účinek přípravku na plevele.
Druhové a odrůdové složení všech typů trávníku z hlediska možné fytotoxicity přípravku konzultujte s držitelem registrace. V případě, že trávník obsahuje jako požadovanou složku dvouděložné rostliny, je nutné konzultovat riziko fytotoxicity s držitelem registrace.
Pozor na úlet postřikové kapaliny při provádění ošetření v blízkosti pěstovaných dvouděložných rostlin. Postřikem nesmí být zasaženy sousední porosty. Mimořádně citlivými jsou réva vinná a chmel. V blízkosti vinic a chmelnic lze ošetřovat jen za vhodných podmínek (bezvětří, nižší teploty). Za vysokých teplot (nad 25 °C) mohou být citlivé plodiny poškozeny i výpary přípravku.
K zabránění vzniku rezistence neaplikujte tento přípravek nebo jiný, který obsahuje jednu nebo více účinných látek pouze na bázi fenoxykarboxylových kyselin (například 2,4-D, dichlorprop, MCPP, MCPA), několik let na stejném pozemku bez přerušení ošetřením jiným herbicidem s odlišným mechanismem účinku.
Vzhledem k charakteru přípravku nelze v případě nedostatečného vypláchnutí použitého aplikačního zařízení vyloučit poškození následně ošetřovaných rostlin zbytky přípravku Bofix. Postřik provádějte jen za bezvětří nebo mírného vánku, v tom případě ve směru po větru od dalších osob. Další práce lze provádět až po důkladném oschnutí ošetřených rostlin.
Dávkují se 4 litry Bofixu na 2 hektar ve 200–400 litrech vody pro nově založené trávníky a 4–6 litrů Bofixu na 1 hektar ve 200–400 litrech vody pro starší trávníky. Odměřené množství přípravku se vlije do nádrže aplikačního zařízení naplněné do poloviny vodou. Po promíchání se nádrž doplní vodou a opětovně promíchá.
V naší poradně s názvem HYPERMANGAN PRO ZVIRATA se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Palko.
Dobri den. mne bol zverolekar dat kralikom Afimektin, pretoze maju koznu chorobu a povedal, mi , aby som kupil, v lekarne Hypermangan, do vody. No neviem , ci, sa vobec takto pouziva Hypermangan. Dava sa do vody, ak ano tak kolko Pozdravujem .
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Cempírek .
Obraťte se ještě jednou na svého zvěrolékaře a doptejte se ho na správný postup použití hypermanganu. Hypermangan se rozpouští ve vodě a lázeň se pak používá ke koupeli. U králíků to bude zřejmě jen k potírání a nebo k desinfekci králíkárny.
pinčové, knírači, dogovitá plemena typu mastifa, plemena molosoidní a švýcarští salašničtí psi
teriéři
jezevčíci
špicové a tzv. primitivní plemena
honiči barváři
ohaři – stavěcí psi
slídiči a retrívři
plemena společenská
chrti
Lovecká kynologie dělí lovecká plemena na ohaře, slídiče, honiče, barváře a norníky a případně přinašeče. Každý lovecký pes využívající se k tomuto účelu musí projít zkouškami, které vycházejí ze zkoušek pro jednotlivá plemena (jiné zkoušky mají chrti a jezevčíci například). Některá plemena uvedená v tomto soupisu se již příliš jako lovečtí psi nevyužívají, ale i tak v nich mohou zůstávat lovecké instinkty.
Ve svém příspěvku POTRAVINOVÁ ALERGIE se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Milena Pardubska.
Prosim o radu jaká antihistaminika použit u 9 letého bišona opakovaně trpi na záněty ucha a často se drbe má hypoalergenni stravu ale občas sni něco co nemá už si nenechá na ucho šáhnout nemůžu použit kapky ani výplachy prosim o radu má potravinovou alergii už 8 let děkuju Pardubska
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Denisus.
Ve svém příspěvku IVERMEKTIN se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Lorena.
Klidně si kup Ivermectin pro koně. Ze zkušenosti vím, že ty léky pro zvířata jsou čistější než ty pro lidi. Musíš si to ale dobře rozpoćítat. Kůň váží ca.600 kilo a já jen 60, tudíž jsem vzala jen jednou desetinu dávky. Docela ta pasta i chutnala. Měla příchuť jablek.
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Kurt.
Dobrý den. Děkuji za odpověď. Jen pro jistotu jsem nakonec na Ali**** zakoupil 2x100 tabletek Ivermectine 5mg, s dávkováním 1tbl.na 16.5kg hmotnosti. Dokonce se mi podařilo dohledat čínského výrobce tohoto preparátu, který produkuje i lidskou verzi. Sales manager společnosti mě ujistil(?), že se oba produkty(human a vet.)liší pouze množstvím účinné látky. V případě nakažení covidem jsem připraven tabletky užít, ale budu radši když to nebude třeba.
Děkuji a zdravím.
Krátkodobě můžete psa na trávník pustit již následující den, ale dlouhodobě a neomezeně se na ošetřeném porostu může začít pohybovat až po 10 dnech nebo po zjištění, že přípravek již účinkoval.
V naší poradně s názvem NEOSTOMOSAN se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Lubomír Veselovský.
Zajímá mě cena a dostupnost - potřebuji to na koně, podezření a prevenci na prášivinu pejska, kočiček a taktéž na boj s čmelíky u slepiček, které dostávám od holubů po sklizni kukuřice v mém okolí.. používám i křemelinu a další "věci" ...i Acariflash,.... s křemičitanovým vápnem ....
Děkuji
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Cempírek.
Neostomosan je určen pro psy. Pro kočky je smrtelně jedovatý a to dokonce i když kočka olíže srst ošetřeného psa. Neostomosan se nehodí pro slepice, protože není určen pro žádná potravinová zvířata. No, a kde ho seženete? Neostomosan je velmi účinný insekticid založený na účincích dvou velmi jedovatých látek. Proto není jeho prodej možný bez lékařského předpisu od veterináře.
Mezi častá onemocnění kůže u koček patří plísňová kožní onemocnění.
Plísňová onemocnění jsou nejčastěji způsobena houbou patřící do skupiny nazvané dermatofyta – Microsporum canis. Tato nemoc je přenosná na člověka, a proto patří do infekčních nemocí zvaných zoonózy. Zdrojem této nemoci jsou nejčastěji nemocná zvířata, mohou to být ale i takzvaní asymptomatičtí nosiči. Jedná se o kočky, na kterých nejsou vidět žádné příznaky této nemoci, ale v jejich srsti houba přežívá a tím nakazí ostatní zvířata. Uvádí se, že tato houba je odpovědná za 90 % kožních plísňových onemocnění kočkovitých šelem (tento údaj platí pro naše geografické podmínky).
Mezi dalšího původce plísně řadíme Trichophyton mentagrofites, který se u koček vyskytuje jen zřídka a napadá především psy. Ostatní druhy plísní jsou velmi ojedinělé.
Lze říci, že toto onemocnění nejčastěji napadá jedince s oslabenou imunitou, kteří trpí ještě jinou chorobou, vyhublá nebo stresovaná zvířata, mladá nebo stará zvířata, která ještě, nebo už, nemají vybudovaný silný obranný systém. Ve větší míře jsou postiženy dlouhosrsté a polodlouhosrsté kočky. Pokud se onemocnění přenese na člověka, jsou napadeny nejčastěji děti, staří lidé nebo lidé s citlivou pokožkou. K přenosu dochází přímým kontaktem s postiženým zvířetem nebo s takzvaným nosičem. Zdrojem houby mohou být vypadané infikované chlupy, kousky odpadlé kůže. Přenašeči jsou i parazité – blechy nebo vši. Z tohoto důvodu nemoc nejčastěji postihuje kočky s volným pohybem nebo bezprizorní toulavé kočky.
Obě tyto výše uvedené houby parazitují na povrchových částech zrohovatělé kůže, a jelikož v infekčním stadiu nemohou samy proniknout do kůže, najdou si cestu přes drobné ranky nebo oděrky. Na kůži potom nacházíme zarudlá ložiska pokrytá šupinkami. Většinou se nejprve objevují na hlavě a šíří se dále po celém těle, kde vytvářejí mapovité skvrny. K plísním se mohou přidat i bakterie, které způsobují hnisání těchto postižených míst. Postižená místa silně svědí a kočka má tendenci si srst vytrhávat. Pokud plísně postihnou i drápky, začínají se lámat, což je pro kočku velmi bolestivé a často pak kulhá.
Než přistoupíme k samotné léčbě, měli bychom zjistit, zda kočka netrpí jinou nemocí a zda plíseň není jen doprovodné onemocnění vzniklé oslabením organismu. Často při vyléčení primárního onemocnění dochází k samovolnému vyhojení. Nesmíme zapomenout provést důkladné odblešení a odstranění jiných parazitů, kteří rovněž oslabují organismus. Při léčení samotné plísně budeme potřebovat pomoc veterinárního lékaře, neboť musíme rozlišit, o jaký druh plísně se jedná. Toto rozlišení je možné pouze kultivací seškrabaných kožních strupů a srsti.
V naší poradně s názvem KOLIK CO DNES STOJÍ U VETERINÁŘE se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Hofmanová.
Dobrý den, kolik přibližně stojí, když nechám u veterináře zemřelého králíka?
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Cempírek.
Pokud necháte svého zemřelého králíčka u veterináře a nedomluvíte se na jiném řešení, tak mrtvé tělo veterinář předá asanačnímu ústavu, který jej spálí. V peci se nachází i další zvířata. Jedná se o nejčastější řešení, když zvíře uhyne u veterináře a nebo je k němu doneseno mrtvé. Služba bývá zpoplatněna a ceny se liší. Asanační ústavy počítají poplatky za spálení podle kilogramů zemřelého zvířete a obvykle se pohybuje do 20 Kč za kg. Něco si připočte veterinář za dopravu a vyřízení této záležitosti, ale nemělo by to být nic drahého.
Zdravotní tým se skládá ze dvou lékařů: MVDr. Rostislav Šimek a MVDr. Lucie Peřinová. Sestra: Karolína Cmíralová.
Veterinární klinika se zabývá interní medicínou, dermatologií, kardiologií, neurologií, stomatologií, chirurgií (měkkých a tvrdých tkání). Specializuje se na drobné savce a exotická zvířata.
Klinika nabízí rovněž poradnu pro psy, a to v oblasti vakcinace (vakcinační schéma, významná onemocnění), odčervení, péče o štěně, obezity, reprodukce (výživa březích a kojících fen, výživa osiřelých štěňat, porod), péče o seniora. Lékaři vám zde pomohou řešit i taková onemocnění psů, jako jsou parvoviróza, psinka, parainfluenza, panleukopénie, leptospiróza, borelióza, tetanus a vzteklina.
Poradna pro kočky se zabývá vakcinací a péčí o kotě (vakcinační schéma, významná onemocnění). Mezi významná onemocnění, s nimiž vám zdejší lékaři pomohou, patří herpesviróza, leukóza, caliciviróza, chlamydióza, infekční peritonitida a vzteklina.
Stomatologie – domácí péče
Také u zvířat je potřeba pečovat o chrup a celou ústní dutinu. Chrup ovlivňuje genetický předpoklad, nejčastější postižení chrupu mají čivavy, yorkšíři a pudlové.
Nejvíce můžeme ovlivnit kvalitu chrupu stravou. Vhodnou stravou je suchá a granulovaná (měkká strava se usazuje na zubech, které ničí. Na trhu je k dispozici i speciální strava pro předcházení stomatologickým problémům. Zvířata nejsou náchylná na zubní kaz, pokud jim nepodáváte zbytky z lidské stravy. Zvířatům se doporučuje čištění zubů pomocí kartáčku nebo prstem, ale vždy speciální zubní pastou pro zvířata, která usnadňuje čištění. Lze využít i tekutých přípravků pro čištění ústní dutiny, tyto přípravky je možné aplikovat přidáním do misky s pitnou vodou.
Zubní plak se odstraňuje pomocí mořské řasy v prášku, která se přimíchává do pitné vody. Silný zánět lze mazat speciálními gely.
V případě problémů s chrupem vašeho zvířete se nebojte obrátit na veterinární kliniku, kde vám vždy jistě rádi poradí.
Kromě chemických konzervantů by se v kvalitních granulích neměly objevovat suroviny nízké výživové hodnoty. Mezi ně patří například sója (zdroj proteinů, který je pro zvířata hůře stravitelný, působí proti využití bílkovin z potravy, potenciální alergen), bílkovinné hydrolyzáty a koncentráty a vedlejší rostlinné a živočišné produkty. Pro představu vedlejšími živočišnými produkty se rozumí například uhynulá zvířata, kůže, kosti, odřezky masa při zpracování a výrobě potravin, krev, střeva, zobáky, pařáty, odpad z mlékáren a podobně. Skupina vedlejších výrobků rostlinného původu zahrnuje vedlejší výrobky ze zpracování rostlinných produktů, zejména obilovin, zelenin, luštěnin a olejnatých semen. Pokud jsou v granulích obsaženy „vedlejší produkty“, nemůžeme vědět, co konkrétně bylo pro výrobu použito. Jako hlavní zdroj tuků by v granulích měl být kuřecí nebo rybí tuk. Rostlinné oleje by neměly tvořit hlavní zdroj tuků, protože kočky mnohem lépe využívají tuky živočišné. Za ideální se považuje krmivo, kde převaha bílkovin pochází z kvalitních živočišných zdrojů, tuky jsou převážně živočišného původu (je jasně specifikováno, o jaký druh se jedná). Produkt je bez konzervantů, barviv, soli, sóji a dalších složek nevhodných pro zvířecí organismus (například pšenice).
Pokud jste již našli značku, která vaší kočce vyhovuje, pak není vhodné ji měnit. Naopak je lepší u ověřené značky zůstat. Každé krmivo se totiž nejefektivněji zpracovává po určité době návyku, proto střídání granulí způsobem, že každý týden dáme kočce novou příchuť, aby jí lépe chutnalo, není na místě. Může se stát, že po nějaké době začne granule odmítat (přece jen jsou kočky hodně mlsné), pak jí je zkuste ochutit například lososovým olejem nebo lžící konzervy, která je krásně provoní. Některé kočky zase odmítají jíst suché granule, ale zvlhčené je přijímají bez problémů. Zvlhčené granule také lépe respektují fyziologii kočky, protože usnadňují polykání. Na tomto místě je vhodné upozornit, že krmivo obsahující probiotika by již nemělo procházet další tepelnou úpravou (přelití horkou vodou a podobně), aby se příznivé mikroorganismy nezničily.
Na trhu existují dva typy průmyslově vyráběných krmiv pro kočky. Suchou variantu představují granule, které se vyrábějí z připravených masových směsí a následně se pečou nebo zpracovávají v extrudérech. Pokud používáte právě granule, je dobré myslet na to, že bytová kočka potřebuje přístup k vodě. Kočky jsou původem pouštní zvířata, která příliš nepijí a vodu vstřebávají hlavně z pevné stravy, kterou jim granule nabídnout nemohou (vody obsahují zhruba jen 10 %). Nedostatečný příjem vody přitom kočkám nezřídka působí močové problémy. Druhý typ, vlhké krmivo nebo krmivo s vysokým obsahem vody, zastupují na trhu nejrůznější kapsičky pro kočky, paštiky a konzervy, které obsahují maso a vedlejší živočišné produkty spolu s omáčkou nebo vlastní šťávou, popřípadě zeleninou. Nelze jednoznačně určit, který typ krmiva je lepší, lze ale říci, že vlhčí krmivo zajistí kočce zároveň i vyšší přísun tekutin (obsahuje jich až 80 %), suché pak zase příznivě působí na kočičí chrup a vydrží v misce déle „čerstvé“. Ideální je oba typy kombinovat.
Babesie jsou původcem této nemoci – jsou to parazité napadající červené krvinky. V Americe, Africe, Asii a jižní Evropě se u psů vyskytuje Babesia canis, v Indii a jižní Africe Babesia gibsoni, kočky napadá Babesia felis v zemích severní Afriky, v Indii, USA a jižní Evropě. Přenašeči jsou tropická a subtropická klíšťata rodu Haemaphysalis, Rhipicephalus a v mírném klimatu Dermacentor. Zvířata poškozují destrukcí erytrocytů- dochází u nich k akutní hemolytické anémii za příznaků vysoké horečky provázené hubnutím, žloutenkou, ascitem, postupně přibývají poruchy dýchacích a trávících cest, poškození očí, může být zasažen i nervový systém s následnými poruchami hybnosti, ochrnutím a záchvaty připomínajícími epileptické. U Babesie felis je průběh mírnější, kočky se uzdraví často spontánně.
Terapie musí být intenzivní, na psí babesiózu se podává např. imidokarb, u koček trypanová modř. Akutní infekce psů mají prognózu poměrně nepříznivou, v rámci prevence jsou proto důležité přípravky chránící zvířata před napadením klíšťaty. Pokud už je klíště přisáté, co nejrychleji jej odstraňte.
V naší zemi se vyskytuje r. Dermacentor v okolí dolního toku Dyje a Moravy, na Slovensku žije rovněž v některých částech, proto riziko babeziózy je i u nás v mírném pásmu.
Výčet nemocí hrozících v exotických krajích je samozřejmě mnohem rozsáhlejší. Plicní motoličnatost, motoličnatost jater či pankreatu, mnoho dalších parazitárních původců gastrointestinálních potíží, postižení očí Telaziózou či řada helmintodermatóz aj. trápí více či méně často zvířata i člověka v různých oblastech světa.
V rámci zachování zdraví tedy v cizích končinách nenechejte svého chlupatého přítele volně běhat, lovit či žrát mršiny, nekrmte jej syrovým masem, podávejte pouze pitnou vodu. Bezpodmínečně nutné je používání repelentů, obojků či spot onů a dalších přípravků dle konkrétních cílových destinací.
Před cestou vždy zvažte, zda není pro Vašeho psa po dobu dovolené lepší chalupa u tchýně v Beskydech či kupříkladu pro Vaši kočku známý hlídající ji u Vás v bytě. Kočičky se hůř adaptují na změny prostředí, roli hraje u obou zvířat i vedro, dlouhá cesta letadlem aj., které zvlášť ve starším věku chlupáčkům neprospějí.
Živí se listy a větvičkami dřevin, různými trávami a bylinami a zemědělskými plodinami. V zimě je srnčí dokrmováno senem. Na pastvu vychází hlavně večer. Můžeme je vidět buď jednotlivě, v páru, nebo jako rodinu. Tak je tomu spíše ve vyšších nadmořských výškách, kde je stále ještě poměrně dost lesů. V dnešní urbanizované a intenzivně obhospodařované krajině v nížinách můžeme vidět i větší skupiny srnčí zvěře, která se přizpůsobila životu ve volné krajině. Na tom, kde žijí, závisí i velikost jejich teritorií. V lesním prostředí je to pouze několik málo hektarů, kdežto na polích může být toto území velké až 150 hektarů.
Nejzranitelnější je srnčí zvěř v období vrhu mláďat, což je v květnu až červnu. V této době i myslivci nechávají své pušky doma a chodí se dívat, jak srny krmí své mladé. Nebezpečí hrozí mláďatům hlavně od kombajnů, které sečou obilí a trávu, ve které se mláďata schovávají.
Druhým obdobím, kdy nejen srnčí, ale i ostatní zvěř hodně strádá, je zima. V tomto období odvádí nejen myslivci, ale i pouzí návštěvníci lesa záslužnou práci při jejich dokrmování.
Zvyšování počtu srnčí zvěře je mimo jiné i důsledkem odchodu velkých šelem, které stav této zvěře regulovaly. Vysoký počet jedinců tohoto druhu má pak za následek poškození zejména mladých stromků, které okusují a strouhají z nich svými parůžky kůru. Značkují si tak své teritorium. Myslivec, který v letním období, těsně před říjí, zastřelí statného srnce, který je „králem“ určitého území, udělá velkou chybu. O toto území jsou pak vedeny mezi samci boje a vítěz si pak své nové území samozřejmě musí označkovat – jak jinak než strouháním kůry mladých stromků svými parůžky.
Protože jsou srnci tak přizpůsobiví, je těžko podat obecně platný popis jejich životního stylu. Nelze je považovat za noční zvířata, i když jsou často aktivní právě za tmy, protože jsou přes den vyrušována. Většinou tráví denní dobu střídavou pastvou a odpočinkem. Hlavní fáze pastvy nastává obvykle za večerního soumraku a za úsvitu. Srnčí zvěř se snaží pást krátce a častěji, protože její žaludek je menší a nepojme tolik potravy, aby mohla zvířata celý den přežvykovat. Kromě toho je zřejmě výhodnější přijímat potravu častěji, protože se důkladněji zpracuje. Pochopitelně je pravidelný denní rytmus často narušen přítomností člověka nebo šelem, a tak je výhodnější nemít příliš plný žaludek při úprku. Důležitým obdobím je vrcholné léto, kdy si srnci vytvářejí zásoby tuku pro zimu. Často je to dostupnost potravy v létě, která rozhoduje o tom, zda srnec přežije zimu, nebo ne.
Zdrojem nákazy u koček může být stolice či pachové značky infikovaného zvířete. Mezi další možnosti nákazy patří pozření infikovaného masa, které třeba obsahuje tasemnici. Venkovní kočka se může nakazit od infikované ulovené myši.
Žádný odčervovací program nebude dobře fungovat, pokud nebudou splněny základní zoohygienické podmínky chovu. Zvířata se mají chovat v suchých a zpevněných výbězích (voliéry pro kočky), pravidelně odstraňovat trus, udržovat úměrnou koncentraci zvířat a celkovou čistotu. Zvířata je třeba krmit kvalitními dietami, což je důležité pro správný rozvoj imunity hlavně u mladých zvířat a nekrmit syrovým masem z neznámých zdrojů. Zvířata by měla být pravidelně očkována a rovněž ošetření proti vnějším parazitům by mělo být samozřejmostí. A samotní majitelé a chovatelé zvířat by měli dodržovat základní hygienu při styku se zvířaty, aby zabránili rozvoji případných přenosných infekcí.
Morče původně pochází z jihoamerického kontinentu. Dnes jsou tito hlodavci zdomácnělá zvířata, jejichž chov je rozšířen téměř po celém světě. Morčata jsou malá, krotká a neagresivní zvířata. Jejich chov není nikterak náročný.
Morče se při správné péči může dožít až 7 let. Dospělé morče dorůstá velikosti cca 35 cm a váží v průměru 0,7–1,8 kg (podle druhu).
U morčete dbejte především na to, aby dostatečně obrušovalo řezáky (aby je nemělo přerostlé), a pečujte o jeho drápky, které je dobré zastřihávat.
Do určité míry lze i tak malé zvíře, jako je morče, naučit čistotě. V dnešní době je na výběr mnoho druhů morčat s různými typy srsti – krátkosrstá, rozety, peruánci, šeltie, morčata se saténovou srstí a dokonce i skinny morčata (bezsrstá). Protože jsou morčata společenská zvířata, je dobré zvážit chov jednoho nebo více jedinců v závislosti na časových možnostech majitele. Pokud chcete mít z morčete mazlíčka, je dobré chovat pouze jedno. Obecně se uvádí, že je vhodnější chovat samičku. Samečci po dosažení pohlavní dospělosti šíří intenzivní zápach. Tomu však lze zabránit kastrací.
U morčat je zcela běžné požírání vlastního trusu – koprofágie. Zvíře tím totiž získává vlákninu, která udržuje ve střevech rovnováhu a pomáhá předcházet problémům se zažíváním.
Před morčaty je dobré dostatečně zabezpečit veškeré kabely od TV a jiných spotřebičů. Zvíře by je mohlo rozkousat a ublížit samo sobě.
Morčata jsou savci. Jsou to býložravci živící se výhradně rostlinnou stravou. Přirozenou potravou jsou nejrůznější rostliny, listy, kořeny a vše šťavnaté (traviny, byliny), ale také různá semena. Potrava pro morče by měla být co nejvíce pestrá. Základní složkou potravy je seno. Zvláště kopřivové seno mají morčata ráda, obsahuje mnoho živin a prospívá srsti. Krmnou dávku je dobré doplňovat vhodnou zeleninou, v létě čerstvou trávou a bylinkami. Občas můžeme přidat vhodné ovoce nebo pamlsek pro morčata. Nepostradatelnou součástí krmiva je podávání vitamínu C, který je zvlášť důležitý, protože si jej morče nedokáže samo vytvořit. Samozřejmostí je celodenní přístup k čerstvé vodě.
Ve volné přírodě morčata obývají skalnaté oblasti, bažiny, savanu a okraje lesů. Žijí v norách, které si vyhrabou sami, nebo obydlují opuštěné nory jiných zvířat. Žijí ve společenských skupinách a nejaktivnější jsou v noci. Mají skvěle vyvinutý sluch. Mimo sluchu také dobře vidí, protože jejich zorný úhel je poměrně velký, a dokonce dokážou rozlišovat barvy, především červenou, modrou, žlutou, dále také zelenou, oranžovou i fialovou. Čich morčat je lepší než čich člověka.
Morče je hlodavec, který nešplhá a neleze do výšky. Postačí mu tedy obydlí, které nemusí být vysoké.
Onemocnění uší, které se projevuje „špínou“ v uších, je jednou z častých příčin, proč je majitel kočky nucen navštívit svého veterinárního lékaře.
Většinou se jedná o zánět zevního zvukovodu (otitis externa), ale postižen může být i samotný boltec. Postižení boltce je častěji vidět jako následek automutilace (sebepoškozování) při zánětu samotného zvukovodu. U koček mezi hlavní příčiny tohoto problému patří ušní svrab, jehož původcem je parazit Otodectes cynotis. Nemocná zvířata mají „špinavé ucho“, jakoby vyplněné tmavým mazem podobným kávové sedlině.
Méně časté jsou záněty bakteriálního původu. U některých zvířat je zánět ucha sekundárním projevem jiného onemocnění, jako je například alergie na krmivo, atopie nebo některá autoimunitní onemocnění. Zánět může být rovněž reakcí na přítomnost cizího tělesa v zevním zvukovodu – nejčastěji jde o zbytky travních osin. U koček se také setkáváme zánětem vyvolaným přítomností polypu, který jako překážka irituje okolní tkáně. Některé záněty jsou naopak způsobeny majiteli, například při neopatrném čištění uší vatovými tampony. U některých zvířat jsou záněty zvukovodu častější než u jiných. V kanálu zvukovodu se může hromadit vlhkost, která podporuje růst kvasinek, následně přemnožené kvasinky vyvolají zánět. Opakované záněty mohou způsobit zúžení zvukovodu a opět vytvořit vhodné podmínky pro vznik dalšího zánětu. Jakmile máte podezření, že vaše zvíře trpí zánětem ucha, je dobré vyhledat veterinárního lékaře.
Jak se to pozná
Prvním příznakem počínajícího ušního problému bývá časté poklepávání hlavou a kočka se škrábe za ušima, případně se tře o různé předměty. Někdy může být zvíře citlivé na dotek v oblasti ucha, někdy i hlavy celkově. Některá zvířata mohou být až agresivní. Pokud máte v domácnosti větší počet zvířat, můžete pozorovat, že ostatní zvířata budou očichávat nebo olizovat ucho nemocného zvířete. V případě, že si k boltci čichnete, ucítíte pravděpodobně pronikavý zápach. Často lze pozorovat přítomnost velkého množství mazu.
Léčba
Léčba je vždy individuální dle příčiny onemocnění. Základem léčby je ale vždy prevence, a proto je třeba se o uši vašeho mazlíčka pečlivě starat. Aby si zvíře na čištění uší zvyklo, je třeba ho k tomu vést už od mladého věku. Uši by se v žádném případě neměly čistit na sucho, ale je potřeba použít speciální kapky do uší pro kočky (nejčastěji s obsahem chlorhexidin). Do ucha nakapeme několik kapek přípravku a promneme chrupavku ucha u jeho báze. Poté jen vytřeme maz, který zůstal na boltci. Na čištění uší určitě nepoužíváme vatové tampóny jako u lidí, pouze si dáme vatu na prst a čistíme ucho jen tam, kam dosáhneme. V opačném případě zatlačujeme maz hlouběji k bubínku a podporujeme tím vznik zánětu. Pravidelnou péčí o uši je možné rychleji odhalit počínající problém, proto je dobré nepodceňovat její význam.
Ve střední Evropě žije okolo 80 druhů blech, v našich podmínkách se setkáváme asi s deseti druhy.
Blecha u koček: V posledních desetiletích, kdy se rozrostl počet chovatelů psů a koček, je nejrozšířenější blecha kočičí. Zvlášť dobře se jí daří tam, kde jsou zvířata chována v ústředně vytápěných bytech vybavených střiženými koberci. Kočičím blechám se dobře daří i ve starých bytech. Vyskytují se nejen na kočkách, ale i na psech, zejména na městských zvířatech. Na člověku sají také ochotně, stejně tak jako na celé řadě hostitelů.
Likvidace: V případě výskytu je nutné zamořené prostory ošetřit insekticidem na lezoucí hmyz, zásah je nutné opakovat po čtyřech až šesti týdnech, aby byly zlikvidovány i blechy, které se vylíhnou z nakladených vajíček. U koček rozhodně nepoužívejte přípravky s obsahem permetrinu, ten patří mezi pyretroidy a je toxický nejen pro kočky, ale i pro rybičky! Také se vyhněte přípravkům s účinnou látkou amitraz – u psů jej použít můžete, ale kočku byste jím zabili!
Pro kočky můžete použít účinné látky fipronil a imidacloprid. Většina přípravků proti blechám je ve formě spot-onů, šamponů nebo obojků (mohou se objevit alergické reakce na kůži v místě aplikace nebo v místě kontaktu obojku s kůží). V případě pozření přípravku se mohou objevit nežádoucí účinky, jako je zvracení, nadměrné slinění a svalový třes. Pokud uvedené příznaky zaregistrujete a víte, že jste prováděli antiparazitní kúru, raději navštivte veterinárního lékaře.
Blecha psí: Blechy psí se vyskytují v domácnosti řidčeji. Ovšem i tento druh je schopen sát na člověku krev. Častěji se vyskytuje na psech chovaných mimo obydlí.
Likvidace: Kromě psí srsti nezapomeňte na ošetření pejskova pelíšku a dalších míst, kde by se mohlo blechám líbit. Ošetření prostředí, ve kterém pejsek žije, je jedna z fází, kterou nelze podcenit a bez níž k dokonalému odblešení nedojde. K tomuto jsou určeny antiparazitní spreje, kterých je na trhu také velké množství. Nakonec si rozmyslete, zda by nebylo vhodné pejskovi pořídit také obojek proti blechám. Existují i žvýkací tablety pro psy a kočky s účinnou látkou spinosadum. Tato účinná látka je na trhu kratší dobu, takže blechy si ještě nestihly vytvořit rezistenci. Přípravky s touto látkou jsou však k dostání pouze u veterinárních lékařů, a to ještě ne v každé ambulanci.
Blecha lidská: Blecha lidská se vyskytuje v našich podmínkách nejméně. V případě blechy lidské bývá obyčejně zablešena jen ložnice.
Vlk v ČR člověka běžně nenapadá, protože ho nepovažuje za kořist a přirozeně se mu vyhýbá. Riziko existuje hlavně při ztrátě plachosti nebo při nevhodném chování člověka.
V českých podmínkách neexistuje potvrzený případ útoku zdravého vlka na člověka. To ale neznamená, že můžete situaci ignorovat. Pokud se vlk přibližuje, sleduje vás nebo nereaguje na vaši přítomnost, jde o nestandardní chování. V takovém případě je nutné reagovat aktivně – zvětšit postavu, použít hlas a kontrolovaně ustoupit.
Co dělat, když vlk stojí a dívá se na mě?
Vlk, který stojí a dívá se, vás vyhodnocuje a testuje vaši reakci. Není to útok, ale situace, kterou musíte řídit.
Nejlepší postup je napřímit se, zvětšit postavu a mluvit klidným hlasem. Pomalu ustupujte a sledujte jeho reakci. Nečekejte pasivně, protože tím dáváte vlkovi prostor pokračovat v přibližování. Aktivní, ale klidná reakce většinou situaci rychle ukončí.
Vezme vlk psa ze zahrady?
Vlk může napadnout psa i na zahradě, pokud má přístup a vnímá ho jako kořist nebo vetřelce.
Největší riziko je na okrajích obcí a u domů blízko lesa. Malý pes je nejzranitelnější. Běžný plot nemusí stačit, protože vlk dokáže překonat slabá místa. Klíčové je zabezpečení prostoru a dohled, zejména v noci a v zimním období.
Je vlk nebezpečný pro dítě?
Vlk nepovažuje dítě za typickou kořist, ale riziko roste při nevhodném chování nebo oddělení od dospělého.
Největší problém nastává, když dítě běží nebo se vzdálí. To může spustit instinkt pronásledování. Pokud je dítě u rodiče, riziko je minimální. Klíčem je kontrola a klidné chování.
Pozná vlk strach?
Vlk nepozná strach jako emoci, ale reaguje na chování, které strach doprovází.
Panika, útěk nebo chaotické pohyby mohou být vyhodnoceny jako slabost. Naopak klidné a kontrolované chování působí stabilně. Proto je důležité neutíkat a zachovat kontrolu.
Sleduje vlk lidi schválně?
Vlk může člověka krátkodobě sledovat, ale nejde o cílený lov.
Obvykle jde o vyhodnocování situace. Pokud se pohybujete v jeho teritoriu, může se pohybovat paralelně. Jakmile dáte najevo svou přítomnost, většinou odejde. Dlouhé sledování je signál k opatrnosti.
Vrací se vlk na stejné místo?
Ano, vlk se vrací tam, kde byl úspěšný, zejména pokud našel potravu.
To znamená, že pokud dojde k incidentu, je vysoká pravděpodobnost opakování. Proto je nutné okamžitě změnit podmínky – zabezpečit prostor a odstranit lákadla.
Bojí se vlk ohně?
Vlk má přirozený respekt k ohni, ale nejde o stoprocentní ochranu.
Oheň může vlka odradit, ale pokud je zvyklý na lidi, efekt může být slabší.
Ano, vlk člověka v Evropě napadl, ale jde o extrémně vzácné případy, které mají téměř vždy konkrétní příčinu.
Většina historických útoků byla spojena se vzteklinou nebo extrémními podmínkami. V moderní Evropě jsou útoky zdravých vlků na člověka prakticky nulové. Pokud k incidentu dojde, jde obvykle o ztrátu plachosti nebo chybu člověka, nikoliv běžné chování vlka.
Kolik lidí zabili vlci v Evropě?
Počet obětí vlků v moderní Evropě je minimální a v posledních desetiletích prakticky nulový.
Historicky existují desítky až stovky případů, ale většina pochází z období, kdy byla běžná vzteklina a extrémní podmínky. Dnes jsou tyto faktory eliminované, takže riziko pro člověka je velmi nízké a nesrovnatelné s minulostí.
Jsou vlci v Evropě nebezpeční?
Vlci v Evropě nejsou běžně nebezpeční pro člověka, pokud se chovají přirozeně a zachovávají si plachost.
Riziko vzniká pouze v konkrétních situacích, jako je ztráta plachosti, krmení nebo extrémní podmínky. Pro běžného člověka, který se chová standardně, je setkání s vlkem spíše zážitek než hrozba.
Je vlk nebezpečný pro děti?
Vlk není běžně nebezpečný pro děti, ale riziko může být vyšší než u dospělého.
Dítě je menší, méně hlasité a může reagovat nepředvídatelně. Pokud je ale dítě pod dohledem a drží se u dospělého, riziko zůstává velmi nízké. Problém vzniká hlavně tehdy, když se dítě pohybuje samo nebo uteče.
Je vlk nebezpečný pro psa?
Pro psa je vlk reálné riziko, zejména pokud je pes na volno.
Vlk vnímá psa jako konkurenci nebo vetřelce. Konflikt může vzniknout velmi rychle a bez varování. Největší chybou je ztráta kontroly nad psem, protože v tu chvíli přechází iniciativa na vlka.
Co dělat, když potkám vlka?
Při setkání s vlkem je důležité zůstat klidný a aktivně situaci řídit.
Zastavte se, zvětšete postavu, použijte hlas a pomalu ustupujte. Neutíkejte a neotáčejte se zády. Pokud máte psa, okamžitě ho přivolejte. Ve většině případů vlk odejde, pokud jasně ukážete, že jste člověk.
Co když se vlk přiblíží na 10 metrů?
Vlk na vzdálenost 10 metrů už není standardní situace a vyžaduje okamžitou reakci.
Je potřeba zvýšit tlak – hlas, postoj, pohyb. Neutíkejte, ale dejte jasně najevo, že jste dominantní prvek. Pokud vlk nereaguje, jde o nestandardní chování, které je potřeba řešit aktivně.
Útočí vlci v Česku?
V Česku nejsou evidovány útoky vlků na člověka v moderní době.
Existují případy útoků na hospodářská zvířata a psy, ale útok na člověka je extrémně nepravděpodobný. Česká krajina poskytuje dostatek potravy, takže vlk nemá důvod člověka považovat za cíl.
Tento gekon patří mezi poměrně nenáročné druhy ještěrů, jejichž chov mohou zvládnout i teraristi začátečníci. Jako u všech ostatních plazů je však nutné nastudovat si a poskytnout mu odpovídající životní podmínky.
Nejedná se o náročný druh, v dobrých podmínkách a s vhodnou stravou se může dožít až 10 let. Gekona nechytejte za ocas, v nebezpečí totiž ocas pouští a ten už jim nikdy nenaroste.
Pagekony je možné chovat v párech (samec + samice), ještě lépe ve skupinách jednoho samce s několika samicemi. Samec pak rozdělí svou pozornost mezi jednotlivé partnerky a neobtěžuje je tolik jako samotnou samici. Pokud nechcete odchovávat mláďata, lze samozřejmě zvířata držet individuálně nebo pouze skupinu samic. Dospělí samci se však k sobě chovají agresivně. Není vhodné ani dávat dohromady zvířata s větším velikostním rozdílem, ta menší by mohla posloužit jako snadná kořist.
Pohlaví lze dobře rozpoznat zhruba od pěti měsíců věku, kdy se u samců při kořeni ocasu vyvinou hemipenální kapsy. Dalším znakem jsou preanální póry u samců, které je možno pozorovat lupou a určit tak pohlaví ještě před vyvinutím hemipenálních kapes.
Mláďata pagekonů jsou velice pohyblivá a dobře skáčou. Manipulaci s těmi nejmenšími je vhodné omezit na minimum, aby nedošlo k jejich poranění. Starší mláďata je možné přivykat na kontakt s člověkem – snažíme se je nechytat pevně, spíš je nechat přelézat z ruky na ruku, dáváme ale pozor, aby při náhlém skoku nespadla z větší výšky. Dospělí gekoni bývají už klidnější, jsou většinou neagresivní a manipuluje se s nimi poměrně dobře.