BÉRCOVÝ VŘED

Získaná onemocnění rohovky

Zánět rohovky

(latinsky keratitis) se klasifikuje dle hloubky postižení, dle etiologie či topografie. Povrchový zánět rohovky (latinsky keratitis superficialis), respektive povrchové eroze jsou nejčastěji následkem traumatizace rohovky a po odstranění příčiny dochází k jejich rychlému zahojení. Klinicky je patrný zvýšený výtok z mediálního očního koutku. Proces je bolestivý, pozorujeme fotofobii. Terapie je závislá na intenzitě a délce trvání onemocnění. Používáme lokální anestetika kombinovaná s antibiotiky.

Povrchový zánět rohovky s pigmentací

(latinsky keratitis superficialis pigmentosa) se vyskytuje s predispozicí u pekinézů, lhasa-apso, ši-tzu, mopsů a bostonských teriérů. Nejčastější příčinou je chronická iritace očního bulbu při víčkové štěrbině u brachycefalických plemen. Mezi vyvolávající faktory patří districhiáza (řasa vyrůstající z hrany víčka), nosní záhyby, velká víčková štěrbina v kombinaci s prominující oční koulí a tím ztížené mrkání. To způsobuje nedostatečnou distribuci slzného filmu na povrchu rohovky. Pigment je ukládán do epitelu na centrální části rohovky. Vaskularizace je pouze v případě dlouhotrvající iritace. Terapeuticky je nezbytné odstranění etiologického činitele. V indikovaných případech, pokud uložený pigment vede k poruchám vidění, se může provést superficiální keratotomie. Ta vyžaduje opatrnost zejména u brachycefalických plemen. U nich je chronicky iritovaná rohovka slabší než v místě neiritovaném. Protože tím však neodstraníme vyvolávající příčinu, je nutno počítat s recidivami. Nejlepším krokem k omezení depozice pigmentu v rohovce je odstranění chronické iritace, případně využití antiflogistického účinku kortikosteroidů.

Obr. 8: Keratitis superficialis pigmentosa u mopse

Chronický povrchový zánět rohovky

(latinsky keratitis super ficialis chronica), známý též jako Oberreiterův syndrom německých ovčáků neboli Pannus, se nejčastěji vyskytuj mezi 1. až 6. rokem života. Onemocnění bylo popsáno i u belgických ovčáků, pudlů, jezevčíků, border kolií, greyhoundů, sibiřských husky a dalmatinů. Je to progresivní zánětlivé oboustranné onemocnění rohovky s nepříliš jasnou etiologií. Přisuzována je velká důležitost autoimunitním pochodům a ultrafialovému záření, protože byla prokázána korelace mezi nadmořskou výškou, teplejším ročním obdobím a výskytem onemocnění. Majitel si onemocnění všimne většinou v pokročilém stadiu, kdy jsou epitel a přední vrstva stromatu rohovky již silně pigmentovány a vaskularizovány. Vaskularizace a pigmentace postupně zachvacují celou rohovku. Jaká je prognóza? V případě postižení mladších zvířat (mezi 1. až 2. rokem života) lze očekávat výskyt závažnějších lézí. Pannus je charakterizován výskytem většího mno

(...více se dočtete ve zdroji)

Zdroj: článek Nemoci rohovky u psů a koček

Betadine na hojení ran u psů

Betadine je k dostání ve formě roztoku nebo masti. Roztok Betadine se používá buď koncentrovaný (neředěný), nebo ředěný destilovanou vodou. Roztok a mast se nesmí podávat březím fenám a podávání u štěňat konzultujte s veterinárním lékařem.

Účinky

Roztok Betadine je dezinfekční prostředek, který ničí řadu choroboplodných zárodků (má antimikrobiální účinek) a je vhodný k dezinfekci pokožky a sliznic. Působí na bakterie, plísně, viry a prvoky. Přípravek je prakticky netoxický, používá se k místní dezinfekci pokožky i sliznic včetně dezinfekce otevřených poranění a k předoperační dezinfekci. Přípravek je také určen k léčení bakteriálních a plísňových onemocnění. Nesmí se používat při přecitlivělosti na jód anebo na některou z pomocných látek, u některých onemocněních štítné žlázy, při zánětu kůže provázeném výsevem puchýřků a před léčbou nebo vyšetřením radioaktivním jódem. K dezinfekci otevřených poranění, popálenin, bakteriálních a plísňových onemocnění kůže a k dezinfekci sliznic se po poradě s lékařem používá 10% vodou zředěný Betadine. K dezinfekční předoperační koupeli se používá 1% vodou ředěný Betadine. Je nutno dbát na to, aby se přípravek Betadine nedostal do očí.

Dávkování

Mast Betadine je antiseptický, dezinfekční přípravek se širokým spektrem účinku proti bakteriím, virům, plísním a prvokům. Přípravek se používá na popáleniny, řezné a tržné rány, odřeniny, vředová onemocnění kůže způsobená špatnou výživou tkáně (například proleženiny, bércový vřed) a různá kožní onemocnění spojená s infekcí. Mast se nanáší v tenké vrstvě na očištěnou suchou kůži postižené oblasti 3–4krát denně. V případě silně zaníceného nebo hnisajícího poranění lze mast nanášet častěji, tedy 4–6krát denně, přičemž interval mezi jednotlivým nanášením masti musí být nejméně 4 hodiny. V případě potřeby je možné překrýt ránu obvazem v závislosti na rozsahu a závažnosti poranění. Mast je určena ke kožnímu podání. Nesmí se používat v okolí očí. Během používání přípravku se může v ojedinělých případech vyskytnout podráždění kůže, jako je například svědění nebo zčervenání pokožky, které je však přechodné.

Zdroj: článek Betadine pro psa

Vřed a zánět na rohovce

Bělavá skvrnka na rohovce je vlastně jizva po vředu. Vřed je díra do hladkého povrchu rohovky, jakýsi důlek. Pokud se neléčí, může se prohlubovat, až nakonec rohovku proděraví.

Zánět rohovky může vzniknout z mechanických příčin (poranění, stálé mechanické dráždění) nebo z infekčních příčin (hlavně herpes virus a chlamydie). Rohovka je zakalená, bělavá a je v ní jakési očko, průhledný oválek, časem už jen viditelný důlek. Stav je doprovázen většinou i silným zánětem spojivek, které mnohdy otečou tak, že oko není několik dnů ani vidět. Při léčení je podstatné vědět, jestli se rohovka už zacelila, nebo je v ní stále důlek.

Léky se do oka musí aplikovat poměrně často. S ohledem na stav zvířete to mohou (ale nemusí) být antibiotika celkově, určitě budou nutná antibiotika lokálně, v kapkách nebo masti, lékař může přidat i gel urychlující hojení rohovky.

Oko musí být průběžně kontrolováno, zda se vřed zmenšuje a léčba zabírá. Až po zacelení rohovky je možné změnit kapky či mast za jinou, obsahující i kortikoidy.

Zdroj: článek Zánět oka u kočky