Amazoňan modročelý patří mezi nejoblíbenější papoušky chované v domácnostech díky své inteligenci, výrazné osobnosti a schopnosti navazovat silný vztah s člověkem. Jde však o dlouhověkého a náročného společníka, který vyžaduje dostatek času, pozornosti a správné podmínky chovu.
V článku se podrobně podíváme na povahu amazoňana modročelého, zásady jeho chovu, vysvětlíme pojem ručně dokrmený jedinec a přiblížíme možnosti prodeje i orientační cenu. Nechybí ani zkušenosti chovatelů a praktická doporučení.
FAQ – Často kladené otázky
Je amazoňan modročelý vhodný pro začátečníky?
Spíše pro zkušenější chovatele nebo velmi motivované začátečníky.
Ve svém příspěvku AMAZOŇAN MODROČELÝ se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Zuzana.
Dobrý den, prosím o radu, máme necelé 2 roky starého papouška Amazoňana modročelého, celou dobu všechno v pořádku a v poslední době se začal škubat, ale škube si velká ocasní pera, která má krásně zbarvená. Vitamíny mu dáváme i dostatek ovoce a zeleniny, koupila jsem i sprej proti škubání, který mi byl doporučen, ale stejně nepomáhá. Je co nejvíc mimo klec, aby si mohl prolézat atd. Můžete mi prosím poradit čím by to ještě mohlo být.
Moc děkuji
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Marcela.
Zuzano, vytrhávání peří je vždy psychického rázu si troufnu říct. Konkrétněji nedostatkem zájmu. Přemýšlejte co je jinak. Jak intenzivně jste se mu věnovala předtím - kolik hodin, hrála jste si s ním, naučila ho hrát si, jak často mu měníte v kleci hračky, nabízela mu stále nové podměty, mazlila ho, byla doma v jeho přítomnosti...A teď ? Je intenzita stále stejná ?
Jelikož jste se moc nerozepsala, pátrání je na vás, ale jedno je jasné, potřebuje víc vaší přítomnosti, víc her s vámi, víc podmětů. Zaměstnejte ho, aby se nenudil.
Přeji vám i papouškovi spokojený život.
Marcela
V naší poradně s názvem IVERMEKTIN se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Alena.
Také mne zajímá,kde koupím ivermektin?Děkuji
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Cempírek.
Ivermektin NELZE legálně koupit ani vyzvednout v lékárně na recept. Proč? Ivermektin je antiparazitikum - jed jenž zabíjí cizí organismy v/na tělech savců. Ivermektin je v postcovidové době zprofanován, jako léčivo s možným terapeutickým účinkem na zmírnění průběhu onemocnění COVID-19. Proto je po něm zvýšená poptávka. Nelze doporučit jakýkoliv způsob koupě, ať už od fyzické osoby nebo v zahraničním obchodě. U obojího je vysoká pravděpodobnost, že místo ivermektinu dostanete kdo ví co.
V případě, že potřebujete lék na parazity, tak použijte Vermox - lék na lékařský předpis, který může vystavit praktický lékař, treba po telefonu.
V případě léku na COVID-19 je nutné toto přání konzultovat s ošetřujícím lékařem v nemocnici, Lékař může ivermektin ve specifických případech pacientovi podat.
Amazoňan modročelý je známý svou výraznou a často velmi sebevědomou povahou. Než se pustíme do detailů, je důležité vědět, že jde o inteligentního papouška s bohatým emočním prožíváním, který potřebuje každodenní kontakt a mentální stimulaci.
Typické rysy chování
Amazoňan modročelý bývá velmi společenský, vázaný na svého chovatele a často vyhledává interakci.
vysoká inteligence a učenlivost
schopnost napodobovat lidskou řeč
silné citové vazby
výrazná hlasová aktivita
U některých jedinců se může objevit teritoriální chování, zejména v období dospívání nebo hnízdění.
Pojem amazoňan modročelý ručně dokrmený označuje jedince, který byl v mládí krmen člověkem místo rodičů. Tento způsob odchovu má významný vliv na chování papouška.
Výhody a rizika ručního dokrmení
Ručně dokrmení papoušci bývají velmi kontaktní.
větší důvěra k lidem
snazší ochočení
rychlejší navázání vztahu
Na druhou stranu mohou být citově náročnější a hůře snášet samotu.
Zkušení chovatelé doporučují ručně dokrmené jedince pouze majitelům, kteří mají dostatek času.
Mnoho chovatelů se shoduje, že amazonan modročelý je skvělý společník, ale rozhodně ne „nenáročný mazlíček“. Vyžaduje čas, trpělivost a důslednost.
Modelový příklad: Chovatel, který amazoňanovi denně věnoval dostatek pozornosti a podnětů, popisuje velmi silné pouto a bezproblémové soužití i po letech.
Odborníci doporučují zvážit pořízení amazoňana jako člena rodiny, nikoli jen jako okrasného ptáka.
Štěně můžete koupit přes inzerát (prodej), kde je v nabídce cena s PP a někdy i bez PP. Cena je individuální a závisí například na kvalitě barevných znaků, obvykle se pohybuje od 20 do 40 tisíc Kč. Je to plemeno málopočetné a stále ještě se velmi těžko hledají nepříbuzní jedinci. S postupným rozšiřováním chovu těchto psů jsou již k mání i levnější štěňata s PP, obvykle nevhodná k chovu pro nějakou z vad. Vzhledem k tomu, že je to pes tříbarevný, který má pro rozložení barevných znaků přesná pravidla, je to všechno o něco komplikovanější než u jednobarevných plemen. Takže i když má pes dobrý skus i rentgeny, ale má někde více bílé, než je potřeba, nebo černá barva není zcela černá, nemusí být ani jinak perfektně zdravý jedinec vhodný na výstavy nebo pro další chov. Koupě tedy záleží na tom, pro jaké účely pejska chcete, a od toho se následně odvíjí i cena.
Léčba svrabu zahrnuje likvidaci parazitů, zhojení kožních lézí a dále zavedení hygienických opatření, která mají za úkol zamezit dalšímu šíření parazita. Léčba není jednoduchá a je potřeba ji důsledně dodržovat.
Léčba se provádí lokálně koupelemi nebo celkově podáváním antiparazitik. Při lokální terapii je nutné nejprve ostříhat srst, dále pomocí léčebného šamponu důkladně omýt krusty a pak aplikovat léčebný preparát (Ectodex). Zvíře se koupe 1x týdně několik týdnů po sobě. Tyto koupele jsou poměrně účinné, ale vzhledem k jedovatosti přípravku a náročnosti na manipulaci v praxi se často upřednostňuje celková terapie.
V současné době se hojně používá preparát, který je účinný i proti blechám (Stronghold), ten se aplikuje stejně jako jiná antiparazitika na kůži mezi lopatky. Po vstřebání se dostává do krve a tam se účinná hladina udržuje 30 dní. Je zapotřebí alespoň dvou aplikací. Léčbu by měl vždy indikovat veterinární lékař a přípravky by se měly používat pouze dle jeho pokynů. Co se týče prostředí, ve kterém pes pobýval, je vhodné je důkladně vydezinfikovat.
Terárium pro hada se odborně nazývá vivárium. Jeho velikost volíme podle zvoleného druhu hada. Vzhledem k tomu, že různé druhy mají různé velikostní požadavky, měli bychom se informovat prostudováním odborné literatury. Všeobecnou zásadou ovšem je, že délka terária by měla být minimálně tři čtvrtiny délky hadího těla. To platí pro zemní hady, u hadů stromových a šplhavých totéž platí pro výšku terária. Vivárium by mělo být dobře větrané, nesmí v něm však vznikat průvan, vhodné je, pokud je větrací mřížka ve stropě terária, takovéto odvětrávání je pro hady dostatečné. Co nesmíme opomenout, je velikost větracích otvorů, mláďata se protáhnou velmi úzkými prostorami, proto nejsme-li si jistí, zda nehrozí útěk hada, zajistíme větrací otvory pro jistotu pletivem. Pozor i na dvířka, obzvláště na ta posuvná, stačí špatně dovřít a plaz si rychle najde cestu na svobodu. Přesto nevolíme vivária s dvířky ve stropě, manipulace seshora je pro hada stresující, jelikož v přírodě mu právě shůry hrozí nejvíce nebezpečí.
Vnitřní zařízení vivária by mělo co nejvíce odpovídat přirozenému biotopu, ve kterém daný druh žije. Dle toho volíme substrát na dno terárií, dekorace, rostliny. Substrátem tedy může být písek, lignocel, rašelina, stromová kůra, lze použít i některé druhy podestýlek pro kočky či hlodavce. Nesmí chybět úkryty vytvořené z kamenů, dutých větví. V obchodě lze zakoupit i umělé duté kameny, vyrábí se terária s šuplíkem, do kterého vede otvor ve dně terária, ale dobře poslouží i otočený květináč nebo dřevěná boudička s malým otvorem. Dalším prvkem, který je u stromových hadů dokonce nezbytný, jsou větve ke šplhání. Větev je vhodná i pro nešplhavé druhy, byť jen jako dekorace a prostředek, pomocí nějž si had třením svléká kůži. Protože před svlékáním se spousta hadů i koupe, musí být v teráriu dostatečně velká nádoba s vodou, která zároveň bude sloužit i k napájení hada. Vodu v ní denně měníme, aby byla čistá a čerstvá. Nádoba musí být těžká, aby ji had nemohl převrhnout, její velikost taková, aby se do ní celý vešel. Pokud do terária umisťujeme živé rostliny, volíme místa, na která se had moc nedostane, aby je například při svlékání nepoškodil. Vhodné jsou různé druhy tilandsií a bromélií. Další možností, jak dekorovat vivárium, jsou rostliny umělé.
Vzhledem k tomu, že had potřebuje místo k vyhřívání, volíme buď osvětlení s výhřevnou žárovkou, nebo topný kámen, či kabel. Rozhodně nesmí chybět UV žárovka či zářivka. Velikost vyhřívacího místa by měla být taková, aby postačila i v dospělosti. Abychom mohli teplotu kontrolovat, je nutné pořídit si teploměr. Po ruce by měl být i vlhkoměr, abychom zjistili, zda v teráriu není příliš nízká, nebo naopak vysoká vlhkost.
Pořízení psího člena s sebou nese nejen spoustu radosti, ale také zodpovědnosti a starostí. Jedná se o závazek na řadu let, a proto se vyplatí rozumně uvažovat před koupí psa. Pořizovací investice u štěněte z kvalitní, ověřené a rodinně vedené chovné stanice s průkazem původu se Vám v budoucnu mnohonásobně vyplatí. Máte určitou záruku zdravotního stavu z hlediska genetiky mnoha onemocnění - např. u dysplazie kloubů. Vzhledem k tomu, že jistě toužíte po psovi mnoho let aktivním a ne mladém kulhajícím chudákovi není z tohoto pohledu jiná volba. Dalším faktorem jsou povahové vlastnosti budoucího psa, které se formují jednak z prostředí, kde se narodil a jednak díky harmonickým a vyrovnaným psím rodičům. Kvalitní stanici poznáte jednoduše – vstřícným přístupem. Máte možnost štěně během prvních dvou měsíců navštívit, pomazlit se s fenkou, zhodnotit čistotu prostředí a rodinné zázemí člena Vaší budoucí rodiny.
Zlatí retrívři jsou módním plemenem, což se projevuje tím, že mnoho lidí na nich chce vydělat. Feny jsou stroje na štěňata, která rodí v zájmu financí co možná nejčastěji. Zcela proti zájmu zdravotnímu stavu feny a štěňat. V České republice je řada množíren, které štěňátka nafotí na webové inzerce na baldachýnových polštářích a prodává daleko pod cenou. Navíc prodej se uskutečňuje nejlépe na nádražích, parkovištích, atd. Co se ovšem děje v zákulisí, to již neuvidíte. Zdravotní problémy na sebe nenechají dlouho čekat, a tak se začervená štěňata vyskytnou na stole veterinárních lékařů často ve vyhublém a apatickém stavu. Nezřídka se projevuje také psychicky nevyrovnaná povaha plynoucí z životních podmínek projevující se např. kousavostí.
Další skupinou jsou štěňata ne z množíren, ale od lidí, kteří mají doma fenku bez rodokmenu a nechají ji nakrýt sousedovic Alíkem. To jestli Alík byl opravdu zlatý retrívr, se ukáže na Vašem štěněti záhy. Nehledě na rizika spousty již zmíněných genetických nemocí. Za dva tisíce korun prostě kvalitní a zdravé štěně nekoupíte.
Inzerát typu - daruji zdarma – je maximálně podezřelý a rozhodně se nebude jednat o čistokrevné štěně. Jiná situace může nastat u darování starších zvířat z různých důvodů. Zde je ale na místě maximální obezřetnost a zodpovědné zvážení, zda zvládnete již dospělého psa s již vžitými návyky a chováním, které se Vám nemusí líbit. Navíc vyvstává otázka, proč se jej někdo chce zbavit. Rozhodně tedy pouze do zkušených rukou.
Tento druh pocházející z tropů afrického kontinentu je u nás znám pod názvem oblovka velká. Na naše poměry dorůstá opravdu gigantických rozměrů a v současné době se stále více začíná rozšiřovat i její chov jakožto domácích mazlíčků.
Jde o největší druh šneka na světě, ulita může dorůstat až 30 cm, ale obvyklá velikost je 15–20 cm. Klasická achatina má žlutooranžovou ulitu s tmavými hnědými pruhy. Apex ulity bývá často načervenalý až červený (ale není u všech jedinců). Columella a patrová část obústí jsou vždy červené či červenohnědé. Výrazným rozpoznávacím znakem jsou dva vystouplé pruhy na konci nohy, které tvoří jakési „véčko“. Podobně tvarovanou zadní část nohy má jako jediná z rodu Achatina. Tyto znaky se pak vyskytují pouze u podrodu Archachatina. Tento druh se v zajetí špatně rozmnožuje a oproti ostatním druhům má vyšší nároky na teplo a vlhko. V případě, že nemá dostatek tepla a vlhkosti, rozmnožovat se nebude.
Pokožka útrobního vaku má schopnost vylučovat sloučeniny vápníku, které na povrchu vytvářejí ulitu. Ulita je tvořena několika závity, které se obtáčejí okolo středového „sloupku“ zvaného columella. Vrchol (apex) ulity je u achatin špičatý (u podrodu Archachatina je tupý) a spolu s columellou a obústím (vnitřní část vchodu do ulity) tak tvoří rozeznávací znaky při určování konkrétního druhu achatiny.
Díky cívkovému svalu dokáže šnek zatahovat a vytahovat nohu ven z ulity. Na noze jsou žlázy, ve kterých se tvoří sliz, který jednak pomáhá v pohybu a jednak chrání tělo šneka. Dýchání šneků zajišťují plíce, kyslík je pak hemolymfou rozváděn do celého těla šneka. V ústním otvoru mají achatiny radulu, na které je velké množství malinkých zubů, díky nimž šneci přijímají potravu. Tu „nekoušou“, ale pomocí raduly ji „strouhají“.
Pro ubytování oblovek je nejvhodnější skleněné nebo plastové terárium, jako podklad lze použít vlhký lignocel (kokosové vlákno) nebo rašelinu, přičemž výška substrátu by měla být cca 10 cm. Substrát by nikdy neměl vyschnout – udržujte jej neustále vlhký, ale ne přemokřený.
Vlhkost vzduchu by se měla pohybovat okolo 80 %, čehož lze dosáhnout pravidelným rosením. Stejně důležitá jako vlhkost je teplota. Některé druhy mohou prospívat i při pokojové teplotě, ale teplota okolí 28 °C je ideální. Afričtí šneci se nezimují, jsou aktivní po celý rok, proto i přes zimu topte na stejnou teplotu jako v létě. Do ubikace je vhodné umístit misku s vodou. Šneci jsou sice schopni vystačit si na pití s kapičkami vody na stěnách terária, ale někteří chodí pít i z misky. Navíc většina šneků se ráda koupe. Miska je ideální plochá, jen s nízkou hladinou, u hlubších misek pak vložte do
Jak jsme již několikrát zmínili, vnitřní zařízení vivária by mělo co nejvíce odpovídat přirozenému biotopu, ve kterém daný druh žije. Dle toho volíme substrát na dno terárií, dekorace, rostliny. Substrátem tedy může být písek, lignocel, rašelina, stromová kůra, lze použít i některé druhy podestýlek pro kočky či hlodavce. Nesmí chybět úkryty vytvořené z kamenů, dutých větví. V obchodě lze zakoupit i umělé duté kameny, vyrábějí se terária s šuplíkem, do kterého vede otvor ve dně terária, ale dobře poslouží i otočený květináč nebo dřevěná boudička s malým otvorem. Dalším prvkem, který je u stromových hadů dokonce nezbytný, jsou větve ke šplhání. Větev je vhodná i pro nešplhavé druhy, byť jen jako dekorace a prostředek, pomocí nějž si had třením svléká kůži. Protože se před svlékáním spousta hadů i koupe, musí být v teráriu dostatečně velká nádoba s vodou, která zároveň slouží i k napájení hada. Vodu v ní denně měníme, aby byla čistá a čerstvá. Nádoba musí být těžká, aby ji had nemohl převrhnout, její velikost taková, aby se do ní celý vešel. Pokud do terária umisťujeme živé rostliny, volíme místa, na která se had moc nedostane, aby je například při svlékání nepoškodil. Vhodné jsou různé druhy tilandsií a bromélií. Další možností, jak dekorovat vivárium, jsou rostliny umělé.
Nejčastěji využívané rostliny pro hady do terárií jsou potos, kapradina, tilandsie, fíkusy, ibišky, palmy dracény a sukulenty.
Koupání psa představuje určitý rituál, přestože se nekoná tak často. Někteří psi vodu přímo milují, jiní by před puštěným kohoutkem málem „vyskočili“ z kůže.
Letní měsíce sice někteří psi využijí k vodním radovánkám, nicméně o „koupací lázeň“ se v tomto případě nejedná. V zásadě platí pravidlo, že by se měl pes koupat vždy, když je viditelně špinavý nebo zapáchá. Většinu plemen postačí koupat jen dvakrát či třikrát do roka. Někteří psi, například skotští teriéři, mají sklon k lupům, a proto by se měli koupat jednou měsíčně. Záleží také na tom, zda se pes pohybuje jen ve venkovním prostředí, nebo se drží doma, případně chodí na výstavy.
Ke koupání používejte vždy speciální šampóny určené pro psy. Většina šampónů dokáže také bojovat proti vnějším parazitům, mají dezinfekční účinek a mnoho pěsticích přísad. Použít můžete také dětské šampóny, ale nikdy ne obyčejná mýdla. Pokud není srst příliš znečištěná, je pro rychlé ošetření vhodný suchý šampón. Jedná se o prášek, který důkladně vetřete do srsti a pak vykartáčujete.
Před koupáním vždy srst dobře rozčešte a vykartáčujte. Do nachystané vaničky napusťte teplou vodu odpovídající přibližně teplotě těla (cca 38–40 °C). Předem se musíte přesvědčit, jestli voda není moc horká nebo studená. Vody by mělo být tolik, aby šla dobře nabírat menší nádobkou (maximálně po kolena). K ruce si nachystejte potřebné pomůcky a přípravky, abyste je pak nemuseli shánět, až pes bude ve vaně (někteří toho rádi využijí a z vany vám utečou). Budou to osušky, ručníky (čím více, tím lépe), šampón, balzám, plastová láhev na ředění – v té už by měl být nachystaný naředěný šampón (jestli používáte dva různé šampóny, tak si nachystejte raději obě lahve), vatové tampóny do uší. Máte-li většího psa, vybavte se nepromokavou zástěrou, případně i rukavicemi.
Do připravené lázně postavte psa. Je-li to možné, pak čelem ke zdi, aby neměl tendenci z vany odcházet. To se týká hlavně větších plemen. S některými psy budete možná i přesto trochu zápasit, nebo musíte být alespoň stále ve střehu, aby nevyskočili. Psovi důkladně namočte celé tělo kromě hlavy (jakmile psovi namočíte hlavu, bude mít snahu se celý otřepat). Tu umyjte až úplně nakonec. Psa polévejte nebo použijte sprchu (pokud se nebojí). Až bude důkladně namočený (u psů s hustou srstí to není tak snadné), naneste na několik míst šampón (záda, hruď, končetiny, ocas). Lépe se roztírá šampón předem rozmíchaný s trochou vody v láhvi. Tuto směs nalijte psovi na záda a postupně rozetřete na hruď, boky, končetiny a ocas. Pečlivě ho promasírujte (podle hustoty srsti) a dobře opláchněte. Nešetřete vodou. Psa vysušte do sucha ručníky, neb
Koupě aljašského malamuta je možná v chovatelských stanicích, kde je k dostání ve věku štěněte s průkazem původu okolo 8 000 korun nebo bez průkazu původu, kdy se jeho cena pohybuje kolem 3 500 korun. Někteří chovatelé prodávají i starší psy, kteří jsou již vycvičeni, zde je cena o dost vyšší.
Amazónek modrohlavý (Pionus menstruus) je od ostatních druhů papoušků dobře rozeznatelný díky svému výrazně modře zbarvenému opeření hlavy, podle něhož také získal jméno. Toto opeření se však objevuje až v dospělosti, a proto se často stane, že je tento druh při nákupu dosti opomíjen a místo něj dostanou přednost papoušci, kteří mají nádherné zbarvení již v útlém věku. Tento papoušek vám může díky své oddané povaze, roztomilému chování a vysokému věku, kterého se dožívá (průměrně okolo 25 let, někteří jedinci až 40 let), být dobrým společníkem po podstatnou část vašeho života.
Řadí se mezi středně velké papoušky – dorůstá do délky okolo 27,5 cm a váží průměrně 245 gramů. Pohlaví nelze s jistotou vizuálně rozeznat. Celkově je zelený, hlavu a krk má modré, hrdlo růžově červené, příuší tmavě červené. Horní psa jsou zelená s olivově hnědým nádechem a modravým lemem konců pírek. Spodní krovky ocasní má červené, na konci modravě zelené. Ocas je zelený, u kořene na vnitřní straně červený, po stranách a na špici modrý. Zobák tmavě šedý, u kořene a po stranách červenější, oko tmavě hnědé, běhák zelenavě šedý. Mláďata mají celkově mdlejší barvy. Hlava je převážně zelená s několika modrými pírky.
V přírodě je amazonek modrohlavý široce rozšířen. Obývá téměř celou tropickou část a většinu severní části Jižní Ameriky kromě vysokých oblastí v Andách. Dále se vyskytuje také v zemích centrální Ameriky. Tráví čas ve větších hejnech, pouze v období páření a hnízdění jej můžeme spatřit v párech. Hejna se zdržují na otevřených zemědělských oblastech.
Do chovu je tento papoušek velmi vhodný. Jeho hlasové projevy nejsou nikterak nepříjemné ani tolik hlasité jako u některých jiných druhů papoušků. Pohlavní dospělosti dosahuje ve věku 3 let.
Úspěšný odchov je možný jen v dosti prostorné kleci, kde bude mít pár dostatek prostoru pro létání. Ptáci musí být totiž pro hnízdění v dobré kondici. Rovněž výběr partnera a soudružnost páru je pro úspěch chovu rozhodující. Hnízdní období začíná většinou v březnu až květnu, ale důležitým faktorem je i prostředí, kde jsou papoušci umístěni. Po páření samička snese obvykle 3 až 4 vajíčka. Po snesení prvního nebo druhého ihned nasedá. Doba inkubace trvá 26 dní. V budce mláďata rostou a opeřují se po dalších přibližně 70 dnů. Amazónek modrohlavý obvykle hnízdí dvakrát za sezónu. Jako hnízdní budka je nejvhodnější přírodní dutý kmen s průměrem 30 cm a výškou 50–70 cm. Budku je nutné vybavit vletovým otvorem o průměru 10 cm. Na dno budky se dává asi 15centimetrová vrstva dřevěných pilin.
Nejen během hnízdění vyžadují amazónci modrohlaví výbornou kondici. Kromě poskytnutí dost
Amazónek šupinkový (Pionus maximiliani) je téměř celý tmavě zelený, jen na spodní části těla bledý a více do bronzovohnědé barvy. Čelo a uzdičku má černé, líce zelené s modrošedým lemováním konců pírek, hlava je modrozelená s tmavě šedým lemováním peří. Bradu a proužek přes spodní část hrdla má tmavě modré, záda, křídla, kostřec, prsa a břicho s olivově hnědým lemováním. Ocas je na středu zelený, krajní ocasní pera modrá, u kořene červená. Zobák je žlutavě rohový, horní čelist u kořene tmavě šedá, oko tmavě hnědé, běhák šedý. Dorůstá délky 29 cm a hmotnosti do 290 g.
Obývá oblast od Kostariky až po střední Brazílii a severní Bolívii. Jedná se o velmi společenského ptáka, který ve velkých hejnech protahuje pralesem při hledání plodů, bobulí, semen a výhonků, zalétává i do kukuřičných plantáží a způsobuje zde značné škody.
V době hnízdění se jednotlivé páry oddělují a budují si hnízdní dutiny v odumřelých kmenech pralesních velikánů nebo ve stromech s měkkým dřevem.
Většinou jsou dováženi mladí, dosud zelení ptáci. Ti bývají poněkud citliví vůči našemu podnebí. Proto bychom je měli aklimatizovat ve vnitřní voliéře nebo v bytě. Jednotlivě držený amazónek se může velmi ochočit, a dokonce se většinou vzdává i hlasitého vřeštění, které je jinak pro tento druh typické.
Amazónek šupinkový vyžaduje nejen během hnízdění výbornou kondici. Kromě poskytnutí dostatečného prostoru k létání a různým hrátkám je nutné věnovat pozornost také správnému složení krmiva. Podávaná strava nesmí být příliš tučná! Vyvarujte se tak podávání semen s vysokým obsahem tuku. Podávejte spíše sušší granulované krmivo, které obsahuje tuku méně, nejlépe v kombinaci s dostatkem ovoce a zeleniny. Zrniny podávejte spíše jako doplněk stravy nebo za odměnu. Vodu udržujte vždy čerstvou, protože amazónek modrohlavý se v ní často a rád koupe. Občasným rosením zabráníte nejen případným dýchacím problémům, ale také tím napomůžete výborné kondici amazónkova opeření.
Patří mezi nejčastěji chované druhy amazónků u nás. Není náročný ani tak hlučný jako amazoňané, navíc se spokojí i s menším prostorem (boxové klece v místnosti). Odchovy bývají bezproblémové, ale potřebují dostatečný prostor. Samice snáší 3 až 5 vajec, které zahřívá 26 dní. Mláďata vylézají z budky za 60 až 65 dní, rodiče je pak ještě několik týdnů krmí, než jsou zcela samostatná.
Tito amazónci jsou relativně nenároční na prostor a hnízdní budku. Ideální rozměry klecí pro chov amazónků jsou 0,6 x 1,1 x 1,4 m (hloubka, výška, délka). Někteří chovatelé jim dopřávají větší prostory. Zimovat by měli ve vytápěných místnostech, kde se teploty pohybují neustále okolo 18–20 °C.