Beta bojovnice, známá také jako betta bojovnice či bojovnice pestrá, patří mezi nejoblíbenější akvarijní ryby díky svému barevnému zbarvení, výrazné osobnosti a nenáročnému chovu. Přestože se na první pohled jeví jako rybička pro začátečníky, její chov má mnoho specifik: teplota vody, vhodné krmení, prevence nemocí, správné akvárium i opatrnost při kombinaci s jinými rybami. Tento článek přináší rozsáhlý přehled chovatelských rad, zkušeností akvaristů a praktických tipů, jak chovat betu bojovnici tak, aby byla zdravá, aktivní a dlouhodobě prosperovala.
FAQ – Často kladené otázky
Jak velké akvárium potřebuje beta bojovnice?
Ideální objem je 20–30 litrů. Menší nádoby mohou způsobit stres a nemoci.
Proč betta ztrácí barvu?
Příčinou může být stres, špatná voda, nemoc nebo nevhodná teplota.
Jak často krmit betu bojovnici?
1–2× denně malé dávky, 1× týdně hladový den.
Může být betta s jinými rybami?
Ano, ale opatrně. Agrese je častá. Vhodné jsou drobné tetry, nevhodní čichavci.
Jaká je správná teplota vody?
25–28 °C. Nižší teploty způsobují ospalost, nemoc a blednutí.
Co dělat při plísni nebo rozpadu ploutví?
Zlepšit kvalitu vody, zvýšit teplotu a použít vhodné léčivo.
Zdroj: článek Beta bojovnice
Jak poznat, že je pes zraněný
Zranění se u psů mohou projevit velmi různě – od zcela zjevných poranění až po nenápadné změny chování. Majitel by měl vždy sledovat jak fyzické projevy, tak celkové chování psa, protože právě kombinace těchto signálů často napoví, že není vše v pořádku.
Viditelné příznaky poranění
Mezi nejčastější signály patří kulhání, krvácení, otoky nebo bolestivost při doteku. Pes může chránit postižené místo, neochotně se pohybovat nebo kňučet při manipulaci.
- otevřené rány a krvácení
- otoky nebo deformace končetin
- kulhání či úplná neochota došlapovat
- zvýšená citlivost na dotek
Změny chování
Někdy nejsou viditelné žádné vnější známky, ale pes se chová jinak než obvykle. To může naznačovat i vnitřní zranění u psa, které je obzvlášť nebezpečné.
- apatie nebo naopak neklid
- ztráta chuti k jídlu
- zrychlené dýchání
- skrývání se nebo agrese z bolesti
Zdroj: článek Zranění u psa
Jak poznat špatnou náladu u psa
Mezi nejčastější příznaky patří únava a divná nálada. Jestliže se váš veselý pejsek, který si jindy jen hrál, změní v utrápený uzlíček nervů, na hru nebo nějaké pomazlení nemá chuť a jeho největší zábavou se stalo vyhledávání klidných koutů, něco je špatně. Zvýšená potřeba spánku během zimních měsíců je normální, protože stejně jako lidé mají psi hormon melatonin, který se vylučuje za tmy, způsobuje ospalost a utlumuje i dobrou náladu. Melatonin zajišťuje, že večer usneme a ráno se probudíme. V zimních měsících se ho však kvůli delším nocím vylučuje víc a u někoho to může vést až k depresím. Ani psi nejsou výjimkou a deprese se u nich projevuje velmi podobně jako u lidí. Takže pokud váš pes může délkou spánku konkurovat i Šípkové Růžence, zpozorněte. Zvláště obezřetní byste měli být ve chvíli, kdy se nechce z pelíšku zvednout, ani když před něj postavíte misku s jídlem.
Když jsou psi smutní, ztrácejí zájem o jídlo a často hubnou. Ale může to fungovat i obráceně. Někteří psi naopak touží po jídlu jako po určitém druhu útěchy. Jestliže psovi vyhovíte, a budete mu dávat víc pamlsků a větší porce krmiva, povede to logicky k tloustnutí. Příčinu problému to však nevyřeší.
Že psi hodně spí, to není nic neobvyklého. Ale normálně spí hlavně v době, kdy jste v práci a oni jsou sami doma. Pokud ovšem spánek pokračuje i v době, kdy přijdete domů, a pes sotva reaguje na vaši přítomnost, je něco špatně.
Také pokud pes náhle ztratí zájem o společné hry, procházky a další věci, které by ho za normálních okolností bavily, zpozorněte. Psi, kteří trpí depresí, jsou náhle méně aktivní, jsou jakoby zpomalení.
Rovněž nadměrné olizování tlapek může být znakem psychických problémů. Depresivní psi si totiž často olizují nebo okusují tlapky, aby se uklidnili.
I psy, kteří se náhle skrývají nebo chtějí být sami, většinou něco trápí. Pokud není příčinou nemoc, jedná se pravděpodobně o psychický problém. Švýcarští veterináři například tvrdí, že pokud je pes smutný, případně trpí nenadálými výbuchy agrese, nemusí to nutně být jen jeho přirozená povaha. Možná jen trpí depresí a tohle je výsledek.
Zdroj: článek Deprese u psa
Proč se pes třese
Pro chovatele může být v praxi velmi těžké poznat rozdíl mezi tím, zda se pes klepe, či u něj nastal svalový třes či svalové chvění. Pokud se pes třese, nemusí být na vině pouze svalová tkáň.
Kromě vrozených onemocnění a jiných příčin svalového třesu může být důvodem i okamžitý pocit psa, například vzrušení, napětí, strach a podobně. Na druhou stranu to může být dlouhodobý svalový třes u starých psů, který bývá neléčitelný. Teoreticky může existovat léčba, obvykle se k ní však nepřistupuje, neboť záleží na individuálním případu a na míře postižení psa. V případě malých a krátkosrstých psů, kteří nejsou fyziologicky přizpůsobeni k nízkým teplotám, může za svalový třes logicky pocit zimy.
Náhlý a stupňující, vytrvalý a na první pohled bezpříčinný svalový třes může být způsoben otravou psa. Ačkoliv si je v dnešní době každý člověk vědom, popřípadě alespoň tuší, že psi nemohou lidskou kořeněnou stravu, někomu nedomluvíte. Je zde i několik potravin, u kterých byste nečekali, že v konečném důsledku mohou psa zabít, přičemž pro člověka mohou být i prospěšná. Pes sice například s potěšením pozře čokoládu, ale ve větším množství pro něj může být fatální.
Otřesy jsou nedobrovolné, rytmické a opakující se pohyby svalů, které se střídají mezi kontrakcí a relaxací, obvykle zahrnují pohyby tam a zpět (záškuby) jedné nebo více částí těla. Otřesy mohou být rychlé, nebo to naopak mohou být pomalé vibrace, a mohou objevit v kterékoli části těla. Syndrom třesu postihuje většinou mladé psy, případně psy ve středním věku.
Záchvat nebo křeč je náhlá nadměrná činnost nervů v mozku, která vede k nekontrolovatelným stahům svalů a k abnormálnímu chování. Může trvat několik minut i několik vteřin. Takovéto záchvaty jsou příznakem nervové poruchy, nejsou samy o sobě nemocí. Původ záchvatů bývá často velmi obtížné diagnostikovat, to ale neznamená, že se pro vašeho pejska nedá nic dělat. Během záchvatu se soustřeďte na pozorování veškerých průvodních příznaků a zároveň zabraňte poranění psa. Nikdy se nesnažte otevřít mu tlamu a manipulovat s jeho jazykem – můžete být pokousáni! Snažte se navodit ticho, náhlé hlasité ostré zvuky mohou záchvat prodlužovat nebo zhoršovat. Po záchvatu poskytněte psovi dostatek času na vzpamatování se. Mluvte na něj, uklidněte ho. Co nejdříve po záchvatu dohodněte návštěvu veterináře. Pokud záchvat trvá déle než 10 minut, měl by ho veterinář vidět okamžitě.
V některých případech je třes projevem hyperaktivity, je dlouhotrvající a častý. V těchto případech je vhodné zamyslet se nad cviky, které psa uklidní. Například jako odměnu psovi neházet míček nebo se s ním nepřetahovat, ale spíše ho odměnit pamlskem,
(...více se dočtete ve zdroji)
Zdroj: článek Svalový třes u psa
Příznaky mastitidy u psů
Pokud má váš pes mastitidu, pravděpodobně zaznamenáte následující příznaky:
- Hrudkovité struky;
- Cecíky, které jsou bolestivé na dotek;
- Cecíky, které jsou teplé nebo horké na dotek;
- Pohmoždění nebo změna barvy struků;
- Neochota kojit štěňata: což může vést k tomu, že vaše fena bude vůči svým štěňatům vykazovat známky agrese, např. štěkání nebo vrčení;
- Mléko se může zabarvit hnisem nebo krví;
- Neklid;
- Pláč nebo kňučení;
- Dehydratace;
- Hubnutí vaší feny a/nebo jejích štěňat;
- Letargie.
Pokud zaznamenáte některý z výše uvedených příznaků mastitidy, je opravdu důležité co nejdříve kontaktovat svého veterináře a požádat o radu. Rychlé ošetření může mít zásadní význam pro to, aby se váš pes co nejrychleji vrátil ke zdravému a šťastnému já.
Zdroj: článek Nateklé cecíky u feny