Boule na srsti u psa může mít celou řadu možných příčin, od reakce na štípnutí hmyzem přes možný absces po poranění až po velmi vážné, například může jít o nádorovou změnu (i u mladého zvířete).
Pokud zduření do jednoho dvou dní od vzniku samo nezmizí, navštivte veterináře, ať stav posoudí v souvislosti s anamnézou a případně i s bioptickým nálezem.
Léčba je vždy individuální dle stanovené diagnózy.
Zdroj: Boule na těle psa
V příběhu TUKOVÁ BOULE U PSA se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Jitka.
Dobrý den, mám k Vám velkou prosbu.Vloni se mé 11leté fence udělala na pravé zadní noze boule o velikosti cca6cm posléze ji praskla a vytékalo zní něco jako žluklé máslo i to tak vonělo vše bylo vyčištěno.Ale letos boule opět narostla a dnes vnoci opět praskla co udělá veterinář odstraní bouli a zašije,? Nechci jí moc trápit prošla si před třemi lety nechtěnou kastací kde jí MvDr vyoperovala celý vniřek jelikož měla už i sepsy a já nevěděla zda přežije činé.Ale je to holka statečná je veselá sní vše co jí dám. Byla by od Vás nějaká možná rada? Předem děkuji za vstřícnou odpověď.J.Ž.
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel MVDr. Hrachová.
Dobrý den,
útvar na noze může být různého původu - může se jednak o pouhý absces (útvar naplněný hnisem, který Vám může připomínat ono žluklé máslo) vzniklý např. kousnutím, poraněním; dále může jít o tumor (jak maligní, tak benigní), ale i o kombinaci obou, tedy abscedující tumor.Z dotazu to nelze určit.
Pro fenu je jednoznačně nejlepší ihned navštívit Vašeho veterinárního lékaře, který podle situace doporučí konkrétní postup a léčbu. Hnisající obsah se rozhodně neobejde bez antibiotik - i zde hrozí riziko sepse. Chirurgického řešení se neobávejte, předchází mu důkladné předoperační vyšetření. Po odstranění a vyčištění útvaru se bude fence zase běhat lépe.
Hodně zdraví,
MVDr. Hrachová
Zdroj: Příběh Tuková boule u psa
Abscesy se u koček vyskytují dosti často. Vznikají poraněním (kousnutím, škrábnutím, úderem, proležením při delší přepravě, případně spadne-li něco těžšího na kočku). Abscesy se také mohou objevit následkem nakažlivé choroby v lymfatických uzlinách na hlavičce nebo na bříšku, mohou vzniknout i v místě, kde byla kočka vakcinovaná. Kočka je totiž samopoškozovatelka, pokud může, rozškrábe si nemocné místo, kde je uvnitř zánět, místo vylíže tak, že zde pak nemá srst. Záněty se obvykle vyhojí samy, někdy však dojde ke zvýšené tvorbě hnisu, který tělo kočky odvádí v omezené míře nebo vůbec. Na postiženém místě pak vznikne hnisem naplněná boule. Kočka může dostat horečku. Pokud se absces neléčí, někdy praskne a hnis vyteče, jindy zatvrdne a často se tvoří i nový na stejném místě. Malý absces lze vyléčit antibiotiky. Přistupuje se i k otevření a vyčištění pod narkózou. Někdy se i drénuje, aby se předešlo novým potížím.
Velmi účinné jsou výplachy silným roztokem hypermanganu a vytlačování hnisu z rány, která je drénovaná. Toto je potřeba dělat nejméně 14 dnů, a pokud si na to majitel kočky netroufá, tak chodit k veterináři. Zákrok je sice drastický, je potřeba obsluha dvou osob, ale touto metodou a pomocí antibiotik se dá vyléčit úspěšně.
V případě vzniku abscesu je nutné chirurgické ošetření. Vyčkávání, že se absces zhojí nebo samovolně otevře, může být pro kočku smrtelně nebezpečné.
Zdroj: Boule v srsti koček
Při diagnostice jaterních onemocnění jsou kromě anamnestických údajů a klinického vyšetření velmi nápomocné zobrazovací metody. Rentgenový snímek zobrazí velikost a tvar jater. Ultrasonografické vyšetření navíc odhalí jejich vnitřní strukturu či krevní zásobení. Nezastupitelnou roli také hraje hematologické a biochemické vyšetření krve. Při podezření na infekční původ onemocnění se navíc provádějí sérologické testy, například pro diagnostiku leptospirózy.
Zdroj: Onemocnění jater u psa
Pokud již mastitida nastane, je třeba přikládat chladivé (ne ledové!) obklady a srazit teplotu (osvědčený je tvaroh, podmáslí a zázračná jsou i povidla, která jednak účinkují a jednak štěňatům nedělá problém se poté přisát, což se nadá říct například o mentolově zapáchajícím Aphlegminu). Dále je velmi důležité zatvrdlý struk rozmasírovat a hnis postupně odstříkat, jinak se utvoří absces a hnis si prorazí cestu ven mimo mléčnou žlázu.
Léčba by měla být podpořena antibiotiky, při tomto onemocnění je vždy třeba navštívit veterinárního lékaře.
Důležitá je také péče o mléčnou žlázu, která spočívá v dostatečné hygieně (omývání vlažnou vodou, heřmánkem nebo slabou dezinfekcí, například Betadine), dále je možné aplikovat chladivé a hojivé masti (Aphlegmin, Calcium panthotenicum a jiné). Podle fáze zánětu můžeme přikládat i obklady, zpočátku studené, u chroničtějšího průběhu teplé. S ohledem na závažnost se používají antibiotika – potencované sulfonamidy, enrofloxacin a podobně (častými původci zánětů jsou: Pasteurella, Klebsiella, E. coli, Streptococcus) současně s probiotiky. Konečným řešením mastitid bývá i chirurgické odejmutí žlázy. Nejlepší prevencí je dodržování hygieny, časté vyměňování podestýlky ve výběhu a kontrola stavu žlázy.
Dermatofytóza je způsobena kožními plísněmi. Může jít o plíseň kůže, drápků i chlupů. Často plísní onemocní kočky mladší 12 měsíců nebo stará, imunosuprimovaná a podvyživená zvířata. Kočka se nakazí nejčastěji přímým kontaktem s nemocným zvířetem nebo pobytem v místech, kde se nakažené zvíře pohybovalo. Nákaza obvykle pronikne do kůže v místě porušení ochranné bariéry kůže nebo v místě s povrchovým poraněním.
Příznaky dermatofytózy se těžko rozpoznávají. Mohou se projevit jen jako polámané chlupy na tvářích a uších nebo jako malá okrouhlá místa se šedavou šupinatou kůží, nejčastěji na hlavě, uších, tlapkách a zádech. Plíseň může napadnout i drápy, které se pak snadno lámou, drolí a jsou velmi bolestivé. Kočky si většinou plíseň na srsti rozškrábou, čímž vznikne absces. Zvíře může být ale také pouze přenašečem, aniž samo onemocní.
Diagnóza se potvrzuje kultivací chlupů a kožního seškrabu.
Plísňová onemocnění lze léčit řadou antiseptických krémů a ve vážných případech i protiplísňovými přípravky. Při léčbě se doporučuje kočku ostříhat a léčit všechna další zvířata v domácnosti. Doporučuje se pravidelně vysávat domácnost a prát pelíšky na vysoké teploty. Spory plísní jsou velmi odolné a mohou v domácnosti vydržet ještě řadu měsíců. Již vyléčená kočka se pak může opětovně nakazit. Spolehlivě ji v tomto případě ochrání pouze očkování.
Dermatofytóza je dobře léčitelná a neohrožuje život kočky, je však přenosná na člověka.
Zdroj: Boule v srsti koček
V případě hnisavého zánětu podkoží obecně mluvíme o flegmóně, pokud jsou postiženy lymfatické cévy, nazýváme tento stav lymfangitidou. Ve většině případů se obojí kombinuje a oba tyto výrazy tak popisují stejný problém. Zánět se podkožní pojivovou tkání obvykle šíří velmi rychle a zanícená noha takřka před očima zvětšuje svůj objem. Zanedlouho vypadá jako sloup. Obvykle také hřeje, je na pohmat tvrdá a velmi bolestivá. Může se stát, že koně bolí natolik, že se na ni odmítá postavit nebo viditelně kulhá. Někdy může mít kůň horečku a celkově mu není dobře.
Flegmóna znamená jakékoli neohraničené nahromadění hnisu ve tkáni způsobené prudkým zánětem pojivové tkáně, vyvolaným hnisotvornými nebo hnilobnými bakteriemi (absces je naopak ohraničené nahromadění hnisu). Flegmóna může být i plynová, hnilobná, nekrotická, a to podle původce a vzhledu. Výraz flegmóna se tak užívá nejčastěji pro případ, kdy se kůň poraní, rankou se do podkoží dostanou bakterie a tvoří hnis (hnisavý zánět podkoží). U flegmóny, která způsobuje zánět lymfatických cév, se ranka většinou nenajde.
V místě a okolí zánětu se nahromadí ve tkáních tekutina, což se navenek projeví jako otok. Jeho velikost a závažnost závisí na rozsahu a lokalizaci zánětu a jeho příčině. Zánětlivý otok je teplý, tvrdý a bolestivý, vyskytuje-li se na končetině, kůň obvykle kulhá. Akutní zánět podkoží a mízních cév, vzniklý převážně následkem průniku bakterií skrze kůži drobnou nebo větší rankou, může při špatné léčbě přejít v trvalé zbytnění končetiny, čili v takzvanou sloní nohu.
Pojem sloní noha se většinou používá až pro případ, kdy flegmóna přejde do chronického stadia, podkoží „zvazivovatí“, noha je tlustá, poměrně tvrdá, chladná a nebolestivá. Takový stav se většinou už nikdy úplně nespraví. Příčinou je špatně nebo nedostatečně léčená akutní flegmóna.
Příčinou zánětlivého otoku může být jakékoli poranění na těle (škrábnutí, uhození, odření, kousnutí, kopnutí, otlačení), poranění hlubší tkáně (natažení, pohmoždění svalu, poranění šlachy, šlachové pochvy, vazu, kloubu, a to při podvrtnutí, pádu nebo nadměrné námaze), dále infekce kůže a podkoží (například po nedostatečném ošetření rány, podlomy, zánět po bodnutí hmyzem) nebo hlubší tkáně lymfangitis.
Po plošném tupém úderu nebo zhmoždění tkáně (kopnutí, kousnutí koněm) se v místě měkkých tkání může vytvořit krevní podlitina (modřina), která se také projeví otokem, bolestivostí a může či nemusí hřát. Jako otok může vypadat i absces, což je nahromadění hnisu v uzavřené dutině ve tkáni, nebo takzvaná kloubní nálevka, to je zvýšená náplň kloubu.
Zdroj: Flegmóna u koní
Když dojde k ucpání nebo zhoustnutí sekretu v análních žlázkách, nebo také v paraanálních pachových váčcích, pes má pocit nespecifického dyskomfortu. Psa může obtěžovat svědění na různých místech, především na hřbetě, případně se přidruží doprovodné ekzémy. Pes může například jezdit zadkem po zemi (takzvané sáňkování) nebo si může paradoxně začít vykusovat srst v jiných částech těla, jako jsou hrudní končetiny nebo kůže na břiše či ocase.
Pokud nedochází ani tehdy k vyprázdnění žlázek, obsah se dále zahušťuje a celý stav může doprovodit zánět. Sekret stagnující ve žlázkách je velmi agresivní. Pokud nedojde včas k jeho vyprázdnění, dochází k zánětu žlázek a někdy až k tvorbě píštělí, které vypadají jako hnisavé ranky do kůže vedle řitního otvoru. Je-li sekret ve žlázkách zadržován dlouho, může se to projevit i celkovými příznaky.
Léčení zanícené žlázky je dlouhodobé a spočívá zpravidla v aplikaci mastí, čípků nebo obkladů podle pokynů veterináře. Těžce zasažené váčky se musí léčit chirurgicky.
V případě, že se u vašeho psa objevují výše zmíněné příznaky, je nutné sekret z váčků mechanicky odstranit. Tento úkon si nechte ukázat u veterináře nebo zkušenějšího chovatele. Preventivní vymačkávání žlázek u psů, kteří nejeví žádné problémy, se nedoporučuje, protože žlázky to stimuluje k další tvorbě sekretu.
Stav análních žlázek je třeba kontrolovat při každé větší psí snaze a olizování či ohryzávání zadní poloviny těla, při sáňkování psa s nataženýma zadníma nohama po zemi nebo při neustálém větším drbání – samozřejmě při vyloučení dalších příčin (blechy).
Zdroj: Nemoci u čivavy
Operace se provádí dle typu a velikosti nádoru, jeho lokalizace a celkového stavu. Rozsah operace pak může být od pouhého odstranění jednotlivého drobného nádoru až po radikální oboustrannou mastektomii (odstranění obou mléčných lišt při dvou operacích v rozmezí 2–3 týdnů).
Pooperační péče spočívá v domácí aplikaci antibiotik, zvíře také musí nosit ochranný límec, aby nedocházelo k olizování operační rány a poškození stehů. Ty jsou vytaženy 10. den po operaci.
Ke komplikacím v hojení po operaci většinou nedochází. U operací většího rozsahu se mohou v okolí operační rány vyskytnout hematomy a otoky. U operací prováděných na břiše může otok přecházet i na zadní končetiny. Hematomy a otoky obvykle spontánně mizí a nekomplikují vlastní hojení. Bolestivější mohou být operační rány lokalizované v podpaží a mezinoží (oblasti většího tahu na ránu). Při případném výskytu recidiv se volí opět chirurgické řešení.
Pokud dojde při vyšetření k nálezu bouličky, následuje kompletní vyšetření celkového zdravotního stavu zvířete (teplota, celková kondice). Vzhledem k mléčné žláze se lékař bude také zajímat o hárání a o možnost falešné březosti. Do základní prohlídky patří také důkladné palpační vyšetření mléčné žlázy. Zjišťuje se umístění bouličky, její tvar, velikost, pohyblivost v podkoží, bolestivost, povrchové eroze na kůži, případný sekret vytékající ze struků. Toto vyšetření pomůže odlišit nádory mléčné žlázy od dalších podobných procesů, mezi něž patří například zánět mléčné žlázy, falešná březost, absces, hematom, kýla či cysta. Pro definitivní potvrzení diagnózy a bližší zjištění typu nádoru je poté obvykle provedeno cytologické vyšetření (vzorek je odebírán bez sedace a je ihned po odběru vyhodnocen pod mikroskopem). Při výskytu větších a invazivních nádorů se také provádí rentgenologické vyšetření, kterým mohou být odhaleny případné metastázy (zejména v plicích).
Cena operace je individuální. Ceník veterinárních zákroků je v tomto případě pouze orientační. Počítejte s cenou od 3 000 Kč a výše.
Zdroj: Zánět mléčné žlázy u psa
Náhlé zduření končetiny, které doprovází kulhání a případně narušení celkového stavu, je běžným zdravotním problémem u koní všech věkových kategorií, různých plemen i rozdílného pracovního využití. Tento klinický příznak bývá výsledkem poměrně pestrého souboru vyvolávajících příčin, mezi kterými figurují úrazy, nemoci šlach, šlachových pochev a kloubů, vnitřní choroby i kožní problémy. Jednou z nejčastějších příčin nejenom akutního, ale i chronického otoku je takzvaná podkožní flegmona spojená se zánětem mízních cév.
Onemocnění, které je v odborné i laické literatuře známo pod názvem lymfangitida, je způsobeno širokou škálou mikroorganismů. Vstupní branou infekce akutní flegmony jsou většinou nepatrné povrchové rány, záněty v ohbí spěnky nebo hniloba rohového střelu; zvažuje se však také možné šíření krví. V některých případech nemoc propuká až po zhojení uvedených patologických procesů. Bakterie se rychle množí a šíří a u některých koní se mohou vytvářet ojedinělá nebo mnohočetná ložiska hnisu. Ve vzácných těžkých případech se vyvíjí celkové onemocnění, které může vyústit v otravu krve a skončit smrtelně. Chronická flegmona („sloní noha“) je charakterizována ukládáním nově tvořené pojivové tkáně v podkoží, což způsobuje nevstřebatelné tuhoelastické zbytnění končetiny. Současně dochází k trvalému poškození krevních a mízních cév, které zapříčiňuje místní narušení oběhu a městnání mízy. Onemocnění se vyskytuje mnohem častěji na pánevních než na hrudních končetinách.
Pojem sloní noha se většinou používá až pro případ, kdy flegmona přešla do chronického stadia, podkoží zvazivovatělo, noha je tlustá, poměrně tvrdá, chladná a nebolestivá.
Flegmona znamená jakékoli neohraničené nahromadění hnisu ve tkáni způsobené prudkým zánětem pojivové tkáně, vyvolaným hnisotvornými nebo hnilobnými bakteriemi (opakem je absces, což je ohraničené nahromadění hnisu). Flegmona ale může být i plynová, hnilobná či nekrotická, a to podle svého původce a vzhledu. Takže výraz flegmona by byl přesnější právě pro případ, kdy se kůň poranil, rankou se do podkoží dostaly bakterie a tvoří se hnis (hnisavý zánět podkoží). U flegmony, kterou způsobil zánět lymfatických cév, se ranka většinou nenajde.
V místě a okolí zánětu se nahromadí ve tkáních tekutina, což se navenek projeví jako otok. Jeho velikost a závažnost závisí na rozsahu a lokalizaci zánětu a jeho příčině. Zánětlivý otok je teplý, tvrdý a bolestivý, vyskytuje-li se na končetině, kůň obvykle kulhá. Akutní zánět podkoží a mízních cév, vzniklý převážně následkem průniku bakterií skrze kůži drobnou nebo větší rankou, může při špatné léčbě přejít v trvalé zbytnění končetiny čili sloní nohu.
Zdroj: Sloní noha u koně
Zánět nosní sliznice se nevyhýbá ani našim čtyřnohým mazlíčkům. Může být různého původu, někdy se navíc komplikuje zánětem sliznic vedlejších nosních dutin.
Charakteristické projevy: sekret z nosu, pravidelné kýchání, slzení z očí, zarudlé sliznice, únava, nepřirozená ochablost, někdy se může přidat horečka a kašel.
Přestože se jedná o banální infekci, která většinou přejde sama a nezpůsobuje vážnější komplikace (výjimku představují mladá, stará nebo jinak chronicky nemocná zvířata), je vhodné zavést jistá režimová opatření. Zvíře nechte několik dní v klidu a teple. Jestliže se stav do 3 dnů nezlepší, nebo se naopak zhoršuje, je třeba vzít zvíře k veterinárnímu lékaři. Pokud má pes už od začátku onemocnění horečku, s návštěvou veterináře neotálejte. Z vyšetření pak vyplyne, zda je nutné nasadit léčbu antibiotiky, nebo podávat léky na potlačení horečky. Postarejte se o to, aby zvíře dostatečně pilo. Pokud odmítá pít, namáčejte mu granule ve větším množství vody. Nikdy mu nepodávejte brufen nebo aspirin, mohli byste ho otrávit. Také je vhodné omezit přímý kontakt s jinými psy nebo kočkami, nebezpečí nákazy je velmi vysoké.
U chronické rýmy se kýchání objevuje jen občas. Naopak přítomnost cizího tělesa v nosní dutině je provázena bouřlivým kýcháním a někdy také krvavou rýmou vytékající převážně z jedné nosní dírky. Nádorové či plísňové onemocnění se pak obvykle projevuje výtokem rýmy z jedné nosní dírky a až později z obou nosních dírek. Charakter výtoku z nosu se mění – může být někdy vodnatý, někdy krvavý.
Ačkoliv akutní rýma je velmi častým onemocněním u psů a v naprosté většině případů se vyřeší sama, je třeba pozorně sledovat charakter rýmy a v případě změny sekretu, či pokud se objeví krev, je třeba navštívit veterináře. Musíme především zajistit, aby pes normálně jedl a pil. Někteří psi s rýmou mají potíže s nechutenstvím, protože vůni jídla necítí. Zejména je nutné dávat pozor, zda pes opravdu pije, protože i slabá teplota může psa rychle dehydratovat.
Nejčastější příčinnou rýmy nebo zánětu nosních dutin je virová infekce. Primární bakteriální zánět dutin či rýma jsou u psů spíše výjimkou, ale sekundární bakteriální infekce bývají častou komplikací virových infekcí.
Alergická rýma či zánět dutin se mohou objevovat sezonně v závislosti na produkci pylů nebo v průběhu celého roku jako reakce na znečištění životního prostředí, prašnost, plísně, parfémy, osvěžovače vzduchu či toxické chemikálie (pesticidy, herbicidy).
Rýmu a zánět může také způsobit absces kořene zubu, pokud se rozšíří do čelistní oblasti. Občas může psa dráždit vdechnutý předmět. Nestává se to často, protože pes většinu vdechnutých částic ihned vydechne. Někdy ale může vdechnout třísku, osinu nebo nějaký předmět, který uvízne v nosní dutině a působí podráždění a infekci. Také nemoci plísňového a nádorového původu v oblasti nosní dutiny způsobují chronické obtíže.
Zdroj: Rýma u psa
Krváceniny a hematomy jsou vyvolány únikem krve z cévního systému. Krváceniny jsou viditelné na různých orgánech, serózních membránách, kůži, podkoží i ve svalovině. Krváceniny lze podle velikosti rozdělit na drobné tečkovité krváceniny, nazývané petechie (1 až 2 mm), na větší krváceniny, takzvané ekchymózy (2 až 3 mm), které mohou doprovázet některá závažná onemocnění, až po velké krevní výlevy způsobené rupturami velkých cév.
Hematom je krevní výron viditelný na povrchu těla, projevující se ohraničenou barevnou změnou, která je způsobena sraženou krví. Krevní barvivo se postupně odbourává, podle toho se také mění barva hematomu z původní tmavě červené, fialové přes zelenou do žluté. Hematomy jsou způsobeny tupým nárazem, tlakem nebo doprovázejí jiné zranění. Hematom není příčina, ale vždy důsledek.
U psů se nejčastěji objevují hematomy (othematom) v uchu, oku, ale i na jiných částech těla psa.
Hematomy v oku vznikají prasknutím žilky nebo jsou způsobeny nějakým úrazem. Může jít o udeření se do oka, vniknutí nějakého předmětu. Otok bývá teplejší, mírně bolestivý, někdy s výraznou známkou přítomnosti tekutiny (fluktuací). V každém případě psa zneklidňuje jak zatížením oka, tak tlakem obsahu a znemožňuje vidění.
Hematom v uchu, odborně zvaný othematom, psa na životě neohrožuje. Bývá však obtížný, zdlouhavý, recidivující (obnovující nebo vracející se) a při podcenění nebo nevhodném postupu může zanechat trvalé následky v podobě deformace ušního boltce. Ušní boltec psa je orgán velmi dobře prokrvený a cévy v něm procházejí především na vnitřní ploše, velmi mělce pod kůží, kde jsou dobře viditelné a také snadno zranitelné. Poškozením cévní stěny dochází ke krvácení mezi vnitřní kožní list a ušní chrupavku. Náhle vzniklé zduření, zpočátku velikosti hrášku nebo fazole, se rychle zvětšuje, až otok může vyplnit celou vnitřní plochu ucha. Otok bývá teplejší, mírně bolestivý, na pohmat měkký, někdy s výraznou známkou přítomnosti tekutiny (fluktuací). V každém případě psa zneklidňuje jak zatížením ušního boltce, tak tlakem obsahu. Postižené ucho visí dolů, pes kňučí, je neklidný, potřásá hlavou, snaží se ucho opatrně škrábat nebo je otírá o předměty. Zpravidla nosí hlavu šikmo. Příčiny vzniku krevního výronu mohou být rozličné, zpravidla se však soustřeďují ve dvou okruzích: úrazech a onemocněních vnějšího zvukovodu. Poškození ušního boltce si může pes způsobit sám, například nárazem na překážku, kdy je ucho prudce přiraženo ke kostěnému podkladu hlavy, nebo k němu může dojít i úderem či přivřením dveřmi. Při rvačce mezi psy může být ucho poraněno stiskem zubů protivníka. Druhou častou příčinou je svědivé onemocnění vnějšího zvukovodu, při kterém si pes úporně ucho škrábe nebo otírá. Svědění může být vyvoláno také poštípáním hmyzem nebo vniknutím cizího předmětu do zvukovodu (zeminy u norníků).
Na jiných částech těla psa jsou hematomy velmi ojedinělé, ale mohou se vyskytnout. Většinou vznikají po úrazech (naražení, udeření, rvačka psů), ale mohou být i známkou jiného vnitřního zranění, tyto hematomy by se neměly podceňovat, vždy je třeba vyhledat veterinárního lékaře.
Hematom může začít hnisat, což vede ke vzniku abscesu. Absces je hnisem vyplněná dutina, která se může se také spontánně vyhojit, případně zajizvit jako hematom. V některých případech ale může prasknout, takže obsah vyteče.
Drobné kožní reakce dočasně zůstávají rovněž po pokousání hmyzem, po přisátém klíštěti a podobně.
Zdroj: Hematom u psa
Přes veškerá pozitiva s sebou očkování přináší i občasné problémy v podobě nežádoucích reakcí. Jejich frekvence je naštěstí velmi nízká, nicméně čas od času se objevují, způsobují aktuální zdravotní problém u očkovaného zvířete a znamenají nepříjemné překvapení pro majitele psa a pochopitelně i pro veterinárního lékaře, který vakcínu aplikoval.
Je nutno předeslat, že jako postvakcinační reakce se zpravidla označuje celková akutní porucha zdravotního stavu, někdy i život ohrožující, která se objevuje v souvislosti s provedenou vakcinací. Mnohem častěji však probíhá na lokální úrovni, tedy v místě, kam byla očkovací látka aplikována.
Lokální reakce svým způsobem hraje pozitivní roli v aktivní tvorbě protilátek. Objevují se totiž výhradně u inaktivovaných vakcín, což jsou očkovací látky obsahující zárodky umrtvené chemickými antiseptiky (například formolem, merthiolátem). Inaktivace způsobuje snížení imunizační schopnosti vakcíny, a vyžaduje tudíž další úpravu ve smyslu zvýšení účinnosti. Toho se dosahuje přidáním adjuvans (pomocných prostředků – nejčastěji aluminium hydroxidu nebo olejové emulze), které vyvolávají zvýšenou tkáňovou reaktivitu v místě vpichu po dobu několika dnů až dvou týdnů. Imunitní systém tak získá dostatek času k rozpoznání vpraveného antigenu a následné protilátkové odpovědi. U většiny očkovaných psů tuto místní tkáňovou reakci ani nezaregistrujeme (probíhá v podkoží na mikroskopické úrovni), v menším počtu případů se objeví zatvrdnutí nebo uzlík zpravidla velikosti hrášku nebo nejvýše lískového oříšku, který spontánně vymizí během jednoho až dvou týdnů. Zcela výjimečně se vytvoří sterilní absces jako výsledek neadekvátní místní reakce, a je nutno jej řešit chirurgicky. S výše popsaným efektem souvisí i občas se objevující bolestivost během injekce nebo bezprostředně po ní, jde však zpravidla o záležitost několika vteřin, která nemá žádný další negativní vliv na očkovaného jedince.
Jiná situace je u celkových nežádoucích reakcí. Ty vznikají jako patologická odpověď imunitního systému na organické komponenty, nejčastěji fragmenty buněčného materiálu nebo antigeny kultivačních médií, eventuálně na bakteriální antigeny (především v případě leptospirových vakcín). U určitého procenta celkových reakcí jsou příčinou komponenty zvířecích sér (například hovězí proteázy), které jsou běžnou součástí buněčných kultur sloužících k produkci vakcinačních kmenů. Alergičtí jedinci mohou být předem senzitivováni těmito bílkovinami, které od časného věku přijímají s potravou, aniž dotyčného jakkoli poškozují. Teprve po jejich vpravení do organismu jinak než přes trávicí trakt, tedy injekčně s vakcínou, u nich dojde k nastartování abnormální celkové (alergické) reakce. Ta se nejčastěji projeví kožními a podkožními otoky, s nejčastější lokalizací na hlavě (víčka, nos, pysky), a kopřivkou spojenou případně se svědivostí. Reakce nastupuje zpravidla během 30 minut až 2 hodin po očkování, nejdéle do 4–6 hodin, a délka jejího trvání bývá řádově rovněž v hodinách. Přestože většinou odezní spontánně, je v každém případě vhodná intervence veterinárního lékaře.
Dojde-li k rozsáhlé akutní celkové reakci (alergii), může být její průběh velmi dramatický. V organismu postiženého zvířete dojde k abnormálnímu uvolnění mediátorů zánětu (látek uvolňovaných z bílých krvinek), jejichž působení může navodit oběhový kolaps a otoky nejen v kožní oblasti, ale i ve vnitřních orgánech (například otok plic). Současné zvýšení sekrece hlenu na sliznicích především dýchacích cest a spasmus (křeč) hladké svaloviny, která je součástí stěn vnitřních orgánů (průdušek, žaludku a střev, močových cest), může stav dále komplikovat. Tato hypersenzitivní reakce se nazývá anafylaxe a objevuje se až po několika bezproblémových vakcinacích – poprvé zcela nečekaně třeba až ve věku pěti let.
Anafylaktoidní reakce vzniká již při prvním setkání s vakcínou na poněkud odlišném principu, ale se stejnými důsledky. Nutno připomenout, že podobnou těžkou alergickou reakci mohou kromě vakcinačních antigenů vyvolat i některé léky, především antibiotika, dezinfekční prostředky, hmyzí jed a další. Problém se pochopitelně netýká pouze zvířat, ale minimálně stejnou měrou i člověka.
U zvlášť citlivých jedinců je třeba zvýšené pozornosti a těsnější spolupráce s veterinárním lékařem. Je nutno vakcinovat takového psa vždy v ideální kondici, bez poruch zdravotního stavu. Vhodné je podávání antihistaminik (léků blokujících nežádoucí účinek histaminu, významného článku v řetězu alergické reakce), a to nejlépe již 1–2 dny před provedením očkování a několik dní po něm. Anafylaktický šok nastupuje zpravidla velmi rychle, nejčastěji do 15–30 minut; u alergických pacientů je tedy vhodné minimálně půl hodiny po injekci setrvat v dosahu veterinárního lékaře. Ten má k dispozici léky, které mohou rozvoj patologické reakce zastavit. Smrtelný průběh je zcela ojedinělý – souběžné jiné postižení zdravotního stavu nebo pozdní léčebný zákrok bývají v souvislosti s těmito výjimečnými případy. Lze uvažovat i o změně použité vakcíny. Je možné alternativní imunopreparát předběžně „otestovat“ u disponovaného zvířete nitrokožní injekcí s malým množstvím naředěné vakcíny. Nedojde-li k lokální (eventuálně celkové) reakci, lze očekávat, že pes nebude vůči tomuto přípravku zvýšeně citlivý.
Zdroj: Boule u psa po očkování
Dobrý den,
přesnou povahu daného útvaru opravdu nelze z fotografie zjistit. Obecně připadá v úvahu klasická diferenciální diagnostika - absces, cysta, novotvary benigní i maligní, atd.
Jediným řešením je chirurgické odstranění s následným histologickým vyšetřením odstraněného útvaru, které Vám pak přesně řekne, co je útvar zač a co od něj lze čekat do budoucna.
Pejskovi by bylo vhodné posílit imunitu např. kvalitním lososovým olejem, problém útvaru se tím ale nevyřeší, to opravdu chirurgicky.
Hodně zdraví.
MVDr. Hrachová
Počet odpovědí: 0 | Stálý odkaz | Odpovědět
Dobrý den,
útvar na noze může být různého původu - může se jednak o pouhý absces (útvar naplněný hnisem, který Vám může připomínat ono žluklé máslo) vzniklý např. kousnutím, poraněním; dále může jít o tumor (jak maligní, tak benigní), ale i o kombinaci obou, tedy abscedující tumor.Z dotazu to nelze určit.
Pro fenu je jednoznačně nejlepší ihned navštívit Vašeho veterinárního lékaře, který podle situace doporučí konkrétní postup a léčbu. Hnisající obsah se rozhodně neobejde bez antibiotik - i zde hrozí riziko sepse. Chirurgického řešení se neobávejte, předchází mu důkladné předoperační vyšetření. Po odstranění a vyčištění útvaru se bude fence zase běhat lépe.
Hodně zdraví,
MVDr. Hrachová
Počet odpovědí: 0 | Stálý odkaz | Odpovědět