Téma: 

účinky

Ostropestřec ve veterině

Účinky

Ostropestřec mariánský (Silybum marianum) se již od antiky (uvádí se více než 2000 let) používá jako mimořádně účinný prostředek k léčbě zažívacích a jaterních onemocnění. Příznivé účinky silymarinu na ochranu, zlepšení funkce a regeneraci poškození jaterní tkáně jsou v humánní medicíně známy a využívány dlouhou dobu a byly publikovány v desítkách studií. Dnes nachází své místo i v medicíně veterinární.

Hlavní účinnou látkou je silymarin – směs chemicky velice blízkých flavonolignanů, které podporují produkci enzymů, čímž pomáhají předcházet poruchám funkce jater a zlepšují detoxikační sílu tohoto orgánu. Silymarin rovněž zvyšuje a zlepšuje regeneraci jater a redukuje záněty.

Vzhledem k obtížné využitelnosti účinné látky je výhodnější podání ve formě komerčně připravených léčiv nebo doplňků výživy se standardizovaným výtažkem. Izolovaný silymarin je tak součástí celé řady humánních léčiv i doplňků výživy pro léčbu jaterních onemocnění, podporu jaterních funkcí a ochranu jater, nebo pro detoxikaci organismu. Na trhu již najdete i přípravky určené přímo pro podání psům a kočkám.

Silymarin se podává nejen při onemocněních jater jako vynikající prostředek k omezení zánětu, ale i jako doplňková terapie. Podávání doplňků s obsahem sylimarinu by se mělo stát rovněž rutinní záležitostí při terapii antibiotiky, antimykotiky a dalšími léky, které zatěžují játra. Vzhledem k podpoře detoxikační funkce jater je vhodná doplňková terapie silymarinem také u dalších onemocnění zatěžujících játra, jako je leishmaniáza, ehrlichióza či kandidózy.

Výtažek ostropestřce mariánského se používá samostatně nebo se pro dosažení komplexního účinku kombinuje s dalšími účinnými látkami a bylinami, například s artyčokem nebo kurkumou. Výhodná je kombinace s MOS (mannan-oligosacharidy), glukany a bentonitem – toto složení pomáhá absorbovat toxiny, redukovat nežádoucí bakterie ve střevech a stabilizovat střevní mikroflóru, která bývá zároveň postižena.

Podávání přípravků s výtažky ostropestřce mariánského je vhodné i ve všech případech, kdy je pro udržení správného jaterního metabolismu a detoxikační funkce jater nutné tyto látky přijímat ve zvýšeném množství. Preventivně nebo podpůrně jsou doporučené při onemocnění jater, otravě (intoxikaci) chemikáliemi nebo léky (pesticidy, při léčbě chronických onemocnění), otravě potravinami, při podávání léků zatěžujících játra (většina antibiotik, antimykotika a celá řada dalších léků).

Vzhledem k zátěži organismu civilizačními faktory a běžnými viry, bakteriemi a plísněmi je překvapující, že při zvýšené fyzické zátěži, psychickém stresu nebo hormonální nerovnováze se v organismu přemnoží patogeny. Zlatý stafylokok, herpes virus a demodex zatěžují naše chovy psů čím dál více. Jsou to patogeny, které najdete při laboratorním vyšetření v každém jedinci. Zdravý organismus vlastními obrannými mechanismy usměrňuje množení patogenů na únosnou míru, to znamená, že pes je bez klinických příznaků. Imunitní systém psa oslabuje i běžný výskyt dravčíka, blech a střevních parazitů. Právě po aplikaci preparátů, které nadměrně zatěžují játra, je dobré použít ostropestřec, který játra stabilizuje a vrátí jim jejich předchozí vlastnosti.

Ostropestřec obsahuje velké množství aktivních látek, které se s úspěchem používají jako podpůrný prostředek jaterní tkáně. Chrání před oxidativním stresem. Přispívá ke snížení míry únavy a vyčerpání. Silymarin dle výzkumů brání rovněž tvorbě žlučových kamenů. Navíc podporuje srdeční činnost a přispívá k udržení normální hladiny krevního cukru.

Zdroj: Ostropestřec ve veterině
Zveřejněno dne: 15.1.2016

Vironal pro psy

Nežádoucí účinky

Produkt je zcela přírodní a vedlejší účinky se tedy objevují pouze velice zřídka (pokud je jedinec alergický na některý z komponentů). V takovém případě doporučujeme snížit dávkování a vyhledat odbornou radu.

Zdroj: Vironal pro psy
Zveřejněno dne: 14.5.2016

Otipax pro psa

Nežádoucí účinky

Podobně jako všechny léky, může mít i tento přípravek nežádoucí účinky, které se ale nemusí vyskytnout vždy. V ojedinělých případech existuje riziko lokální reakce ve formě alergie, podráždění nebo překrvení zvukovodu. Pokud se kterýkoli z nežádoucích účinků vyskytne v závažné míře, nebo pokud si všimnete jakýchkoli nežádoucích účinků, které nejsou uvedeny v této příbalové informaci, sdělte to prosím veterinárnímu lékaři.

Zdroj: Otipax pro psa
Zveřejněno dne: 23.3.2016

Pes a endiaron

Nežádoucí účinky

Dlouhodobé podávání může vyvolávat poškození nervového aparátu. Endiaron by se neměl podávat březím nebo laktačním fenám. Během léčby se vzácně mohou vyskytnout zažívací obtíže (nevolnost, zvracení), kožní vyrážky, pokud k tomu dojde, vyhledejte veterinárního lékaře.

Zdroj: Pes a endiaron
Zveřejněno dne: 2.2.2016

Svodná anestezie

Nevýhody

Jako nevýhodu lze uvést nežádoucí účinky, jako je například toxicita lokálních anestetik, alergická reakce, komplikace místní anestezie.

Komplikace mohou vzniknout bezprostředně po zavedení místní anestezie nebo s časovým odstupem, v některých případech až několika týdnů.

Zdroj: Svodná anestezie
Zveřejněno dne: 2.2.2016

Hypermangan pro zvířata

Použití hypermanganu pro zvířata

Hypermangan je vysoce toxický pro vodní organismy a může vyvolat dlouhodobé nepříznivé účinky ve vodním prostředí. K odstranění plísní ve vodních jezírkách se tak používá ve velmi zředěné formě, a to 1–2 gramy na 1 000 l vody.

Při léčbě zvířat se u hypermanganu využívá jeho oxidačních vlastností a používá se jako dezinfekce (max. 3% roztok), přičemž ničí bakterie a plísně. Využívá se ke koupelím, obkladům a kloktání. K aplikaci ke kloktání a koupeli se používá již připravený narůžovělý roztok (silně obarví vodu, přestože je velmi zředěný).

Zdroj: Hypermangan pro zvířata
Zveřejněno dne: 8.10.2015

Otivet

K čemu je lék Otivet

Lék Otivet se používá k čištění zevního zvukovodu psa nebo kočky. Přípravek rozpouští maz a nečistoty, čímž eliminuje počet bakterií a kvasinek ve zvukovodu. Jeho účinky jsou protizánětlivé, zvláčňují sliznici zvukovodu, nevysušují.

Kvalitní přípravek by měl působit v následujících na sebe navazujících etapách:

1. Fáze čištění a odstraňování nežádoucího materiálu:

  • změna pH na mírně kyselé – Otivet obsahuje kyselinu mléčnou
  • rozpouštění ušního mazu – Otivet obsahuje propylenglykol
  • keratololytický, hydratační efekt a podpora hojení – Otivet obsahuje allantoin
  • protisvědivý účinek – Otivet obsahuje pupalkový olej (eikosanoidy)
2. Fáze dezinfekční: Otivet obsahuje chlorhexidin

3. Fáze obnovy přirozené funkce (fáze hojení):

  • zajištění optimální hydratace kůže – Otivet obsahuje minerální olej a kyselinu mléčnou
  • efekt keratoplastický, rychlejší obnova epidermis – Otivet obsahuje allantoin a propylenglykol

Zdroj: Otivet
Zveřejněno dne: 6.1.2016

Vironal pro psy

Zkušenosti s Vironalem u psů

Vironal má díky komplexu výtažků z rostlin a dalších obsažených látek silné detoxikační, antioxidační a regenerační účinky. Významně tak posiluje imunitu a schopnost těla bránit se průniku nežádoucích mikroorganismů. Lze jej využít jako účinnou obrannou bariéru proti širokému spektru patogenů virového i bakteriálního původu, šířících se vzduchem a přenosných kapénkovou infekcí nebo potravinami. Je vhodné jej použít jak preventivně, zvláště v obdobích virových epidemií, tak při akutním onemocnění. Vironal posiluje právě ty orgánové systémy, které se s vnějšími patogeny setkávají jako první – dýchací systém, trávicí systém a kůži –, proto jedině podpora a ochrana ohroženého terénu je tím jediným správným přístupem v boji proti infekčním chorobám.

Největší výhodou je dobrá reakce zvířat na podaný přípravek. Bioinformační produkty působí relativně rychle a většinou se zdravotní problémy už neobjeví. Pokud ano, tak nebyl vybrán vhodný přípravek. Další výhodou je, že můžete při méně závažných příznacích vynechat návštěvu veterináře. Správně vybraný produkt Energy by měl poskytnout pozitivní výsledky do 2 dnů. Většinou lze zaznamenat účinek téměř okamžitě, několik hodin po první dávce. V případě, že se stav přesto zhoršuje, může jít o závažnější postižení, a pak je návštěva veterináře nutná. Mnohem častěji nacházejí přípravky Energy uplatnění právě až po návštěvě veterináře, kdy se stav po nastavené léčbě nezlepšuje anebo se onemocnění vrací. V tomto směru poskytují tyto produkty majiteli zvířete poměrně dobré zázemí druhé volby. To, co nedovede klasická medicína, lze ještě zvládnout touto alternativou. Žádný z doporučených produktů Energy zvířeti neublíží a vždy bude k jeho prospěchu.

Zdroj: Vironal pro psy
Zveřejněno dne: 14.5.2016

Otipax pro psa

Účinky

Léčba zánětu vnějšího zvukovodu může být u lehčích případů krátká a nekomplikovaná. U pacientů s atopií nebo jiným alergickým onemocněním a u pacientů s vážnými predisponujícími faktory může být léčba zdlouhavá a náročná, mnohdy je nutná doživotní péče o uši ve větším rozsahu. Volba léčby závisí na stupni onemocnění, na celkovém stavu zvířete, na jiných onemocněních a na predisponujících a udržujících faktorech zánětu. Základ léčby spočívá především v pravidelném čištění zvukovodu výplachy, které ucho dezinfikují, zbaví mazu a vysuší jej. Výplachy by vždy měly předcházet léčbě antibiotickými kapkami tak, aby kapky mohly působit přímo na postiženou kůži (to znamená bez nánosů zánětlivého mazu). V začátku léčby používáme většinou výplach uší čisticím roztokem obden. Výplach čisticím roztokem vám ukáže veterinární lékař při ošetření vašeho pejska.

Do ucha se nalije vetší množství roztoku a ucho se masíruje tak, aby bylo slyšet „mlaskání“, pak je dobré nechat psa ucho vytřepat. Poté se k odsátí přebytečného roztoku s rozpuštěným mazem použije buničitá vata. Nikdy nezasouvejte do zvukovodu žádné nástroje ani ušní vatové tyčinky, můžete psovi vážně ublížit! Výplachy zvukovodu čisticím roztokem se posléze používají v různém intervalu dlouhodobě až doživotně jako preventivní opatření. Zejména je třeba provádět je po koupání.

U vážnějších případů zánětu vnějšího zvukovodu je nutné přistoupit k hlubokému výplachu zvukovodu v sedaci. Pes se pro tento zákrok musí zklidnit sedativy, popřípadě anestetiky tak, aby toleroval výplach uší. Při tomto zákroku se velkým množstvím tekutiny vyplachují z uší bakterie, kvasinky, maz i zánětlivé látky. Někdy je zapotřebí tento zákrok opakovat. U velmi klidných jedinců lze provést výplach bez sedace. K lokální léčbě vnějšího zvukovodu se u vážných případů mohou přidat léčiva působící systémově – antibiotika nebo léky proti kvasinkám v tabletkách. U chronických zánětů zvukovodu, při kterých často dochází k vážnému zúžení zvukovodu tak, že jej nelze ani vyšetřit, ani léčit roztoky, poněvadž do zúženého zvukovodu těžko pronikají, bývá již jediným možným řešení operativní odstranění chrupavky a kůže vnějšího zvukovodu. K úspěšné léčbě je třeba úzká spolupráce majitele s veterinárním lékařem, pravidelné výplachy uší a kontrola u veterináře otoskopem. Při objevení se sebemenších příznaků zánětu zvukovodu je třeba ihned navštívit veterinárního lékaře, aby léčba mohla být co nejefektivnější.

Zdroj: Otipax pro psa
Zveřejněno dne: 23.3.2016

Svodná anestezie

Princip

V současné době se provádí v místní anestezii 17 % všech operačních výkonů. Nezastupitelné místo má místní analgezie v léčbě bolesti, zejména díky kontinuálním technikám.

Místní znecitlivění (anestezie) vede k vyřazení vnímání veškerých podnětů z určité oblasti těla, místní analgezie vyřazuje vnímání bolestivých podnětů. Místní, lokální anestetika jsou farmaka, která přechodně blokují vznik a vedení vzruchu ve vzrušivých tkáních, nervové a svalové tkáni, včetně myokardu. V místní anestezii se využívá jejich účinku na periferní nebo míšní nervy. Na rozdíl od většiny léků podávaných systémově jsou místní anestetika podávána přímo k nervovým strukturám, které mají ovlivnit.

Rozeznáváme tyto druhy místí anestezie: svodná (regionální, spinální, epidurální, bloky nervů a pletení, okrsková, nitrožilní regionální) a místní (infiltrační, topická).

Obecně platí, že jednotlivé složky periferního nervu jsou ovlivněny ztrátou funkce sympatiku, ztrátou citlivosti na bolest (analgezie), ztrátou citlivosti na dotek, teplo, chlad (anestezie), ztrátou motoriky.

Místní anestetika jsou látky schopné difúze do nervového vlákna, kde přechodně zastaví přenos vzruchu (ovlivněním na kanálu). Mimoto mají místní anestetika i systémové účinky, které lze užít léčebně. Působí antiarytmicky, bronchodilatačně a spasmolyticky. Mechanismus účinku přerušení průběhu vzruchu nervovým vláknem působením lokálních anestetik se snažila vysvětlit řada teorií. Patřila mezi ně teorie o kompetici místního anestetika s kalciovými ionty, teorie o difúzi molekuly lokální anestezie do lipidové dvojvrstvy buněčné membrány s následným kritickým zvětšením jejího objemu a teorie o změně povrchového napětí buněčné membrány. V současnosti je uznávána teorie o modulaci receptoru u vnitřního ústí sodíkového kanálu. Elektrofyziologické pokusy na izolovaném nervu vedou k předpokladu, že mezi sodíkem a místním anestetikem existuje kompetitivní antagonismus. Místem účinku lokálních anestetik je membrána nervové buňky, vazebná místa jsou uvnitř sodíkových kanálů. Zde lokální anestetika vyvolávají vratnou blokádu, čímž ovlivňují depolarizační fázi akčního potenciálu související s průnikem sodíkových iontů buněčnou membránou.

Účinnost místních anestetik, tedy schopnost vyvolat úplnou analgezii, závisí na řadě fyzikálně chemických a farmakodynamických vlastností. Schopnost difúze lokálních anestetik do nervového vlákna závisí zejména na jeho rozpustnosti v tucích a na pH tkáně. Trvání účinku lokálních anestetik ovlivňuje vazba na proteiny, především distribuce v tkáních, která je závislá především na jejich prokrvení.

Měřítkem účinnosti lokálního anestetika je minimální blokující koncentrace (Cm), což je nejnižší koncentrace lokálních anestetik, která vyvolá blokádu vedení impulsu za dohodnutou časovou jednotku (10 minut). Výše uvedené vlastnosti lokálních anestetik jsou závislé na jejich chemické struktuře. Většina lokálních anestetik se chemicky skládá ze tří částí: lipofilní část – spojovací řetězec – hydrofilní část.

Spojovací řetězec v sobě obsahuje buď amidovou (-CO-NH-), nebo esterovou (-CO-O-C-) vazbu. Podle toho se místní anestetika rozdělují na dvě základní skupiny: amidová (lidokain, Trimekain, Prilokain, Bupivakain, Ropivacain, Articain) a esterová lokální anestetika (Procain, Tetracain, Chlorprocain).

Přísady k místním anestetikům jsou látky, které jsou-li přidány k roztoku lokálních anestetik, příznivě ovlivňují rozsah, hloubku a dobu trvání místní anestezie. Patří sem Baricita, Adrenalin, Opioidy, Klonidin, Ketamin.

Zdroj: Svodná anestezie
Zveřejněno dne: 2.2.2016


Sitemap | RSS