Téma: 

topení

Terárium

Terárium pro leguána

Terárium pro leguána by mělo být dostatečně velké. Leguán potřebuje dostatek prostoru k otáčení, pohodlnému pohybu. Důraz musí být kladen především na výšku. Terárium pro leguána by mělo být taky uzpůsobeno k lezení i odpočinku. V žádném teráriu by neměla chybět dostatečně velká nádoba s čistou vodou. Nejen že se díky vodě v teráriu vytvoří vlhké prostředí, ale leguáni jsou zvyklí se občas do vody ponořit a vyprázdnit se. Proto by se mělo dbát na její čistotu. Nejdůležitější je ovšem správné zařízení topení a osvětlení.

Je velmi důležité, aby v teráriu pro leguána zeleného byla udržována správná teplota. Dostatečné vytápění je nezbytné pro udržení zdravého chodu imunitního systému zvířete a k trávení. Leguáni nejsou schopni si sami tvořit tělesné teplo. V teráriu mu ho musí zařídit chovatelé tak, aby bylo co nejpodobnější jejich přirozenému prostředí. Leguáni si tělo sami termoregulují. To znamená, že když je plaz příliš studený, sám si najde vyhřáté místo a při silném zahřátí se zase přemístí na místo chladnější. Kvůli těmto potřebám musí mít leguán i v teráriích uzpůsobená chladnější a teplejší místa – všechna snadno přístupná. Teplá místa mají mít 35 až 37,7 °C a chladnější 26,6 až 29,4 °C. V noci jsou leguáni v klidovém stavu, takže pokud mělo zvíře celý den dostatečný přísun tepla, může teplota klesnout na 21,1–23,8 °C. Nejlepším způsobem, jak zvířeti zajistit správné místo na vyhřívání, je umístit přímo pod vyhřívací lampu poličku nebo větev, aby měl leguán zelený možnost si pod ni lehnout. Vyhřívací místo musí být ale dostatečně vzdálené od lampy, aby se zvíře nespálilo. Běžně se používají ochranné keramické baňky nebo síť, které se kolem světla umístí, čímž je zvíře z velké části chráněno.

Při zařizování terária pro leguána musíme myslet i na správné osvětlení. Leguáni potřebují plnospektrální osvětlení. Toto světlo simuluje přirozené sluneční záření, které je nezbytné pro vytvoření vitamínu D v těle ještěra. Vitamín D potřebují proto, aby byli schopni absorbovat vápník ze stravy. Bez světla se u leguánů vyvine nemoc známá jako metabolické onemocnění kostí, která je důsledkem nedostatku vápníku. Plnospektrální osvětlení zajišťují zářivky vyrobené speciálně pro použití v teráriích. Je důležité se ujistit, že světlo, které kupujeme, poskytuje i UV-B. Nesmí se zapomenout na to, že toto osvětlení se opotřebovává a časem ztrácí potřebná spektra. Musí se každých 6 měsíců měnit. Osvětlení v teráriu leguána by mělo být zapnuté maximálně 10 až 12 hodin denně. Leguán je denní tvor a zapnutá zářivka by mu znemožňovala spánek, což by ho dráždilo. Zajištění toho, aby se osvětlení pravidelně vypínalo a zapínalo samo, lze jednoduše vyřešit pomocí časovače.

Nikdy by se neměl v teráriu leguána používat písek, oblázky, dřevěné štěpky nebo kamínky jako podklad. Je to z důvodu, že leguáni používají jazyk, aby jím testovali prostředí, a malé částice by mohli snadnou spolknout a přivodit si tím zdravotní potíže, které by mohly být i fatální. Je vhodné použít koberce, dlaždice nebo linolea.

Zdroj: Terárium
Zveřejněno dne: 25.11.2015

Sladkovodní akvárium

Hotové akvárium jako set

Akvárium můžete zajít koupit do akvaristiky, kde je cena téměř dvojnásobná ve srovnání s cenou u skláře nebo firmy zabývající se lepením akvárií. Navíc při nějakém problému můžete rovnou kontaktovat výrobce akvária a ne se zdlouhavě domlouvat s prodávajícím v akvaristice, který bude tak jako tak kontaktovat dodavatele/výrobce.

Další možností je zajít koupit akvarijní komplet do hobby marketu, kde však cena také není příliš přívětivá. Krom toho bývá v kompletu příliš výkonný filtr s malým obsahem filtrační hmoty, někdy ne zrovna kvalitní topení a především kryt s nedostatečným osvětlením (obvykle bez možnosti rozšíření).

Akvárium by mělo být slepené černým silikonovým kaučukem – nikoliv bílým, nebo dokonce průhledným. V takto prosvětlených spojích se daří lépe řasám a po čase by mohly prorůst natolik, že dojde k netěsnostem nádrže. Pokud si ale kupujete nové akvárium, s jiným než černým kaučukem se ve spojích pravděpodobně nesetkáte.

Kutilové si samozřejmě mohou akvárium slepit sami – chce to pracovat přesně, pečlivě a rychle. Tato varianta je vhodná spíše pro menší akvária.

Hotové akvárium jako set má svou výhodu v tom, že máte vše v jednom balení (nádrž, osvětlení, kryt, filtrace, topení). Pro zajímavost se můžete podívat na cenu akvária.

Zdroj: Sladkovodní akvárium
Zveřejněno dne: 3.12.2015

Sladkovodní akvárium

Vybavení akvária

Dalším krokem je zakoupení techniky. Do toho se počítá především filtr, topení, kryt se světlem a potom další příslušenství jako teploměr, síťka, odkalovací zvon, magnetická stěrku, kbelík.

Pokud jde o elektrotechnické příslušenství, budou se hodit elektronické spínací hodiny na automatické zapínání světla.

Filtrace a vzduchování

Na výběr jsou vnitřní nebo vnější filtry. Pro malé nádrže je vhodný vnitřní filtr, pro větší akvária (již od 100 litrů) jsou praktické vnější filtry schované pod akváriem. U vnějších filtrů nemusíte kvůli čištění lézt do akvária, ale jednoduše je odpojíte a odnesete. Jejich cena je bohužel vyšší. Spíš než koupit malý vnitřní filtr s vysokým průtokem je pro úspěšný růst akvarijních rostlin lepší koupit velkou kostku Bioakvacitu, který má stálé vlastnosti a ve vodě se nerozkládá jako obyčejný molitan, a na ni nasadit čerpací hlavu s přibližně stejným průtokem v litrech za hodinu, jako je objem zařizované nádrže.

Pokud chcete mít akvárium pouze s rybami, budete potřebovat větší průtok, a to několikanásobek objemu akvária za hodinu. Další možností je pořídit si molitanový filtr poháněný vzduchem, respektive vzduchovacím vibračním kompresorem.

V některých obchodech byste stále ještě mohli narazit na půdní filtry, těch se však vyvarujte. Pro pěstování rostlin jsou nevhodné, protože odvádějí živiny od kořenů neustálým proplachováním dna a velice špatně se čistí. Vlastně čistit nejdou vůbec, pokud nerozhrabete celé akvárium.

Topení

Doporučuje se volit výkon topení asi 0,5 až 1 W na litr vody (lepší mít rezervu). Záleží na okolní teplotě v místnosti – pokud teplota silně kolísá nebo rádi a často v zimě větráte, pořiďte si raději výkonnější topení, v případě stále vytápěné nebo klimatizované místnosti s teplotou okolo 22 až 24 °C bude stačit menší výkon nebo se bez topení zcela obejdete. Pokud chcete chovat ryby vyžadující vyšší teplotu než 25 °C, musíte samozřejmě koupit výkonnější topení.

Nekupujte příliš silné nebo příliš slabé vytápěcí těleso, protože v případě poruchy termostatu, kdy topení včas nevypne, byste mohli své rybičky doslova uvařit, a naopak nepředvídatelný pokles teploty (zapomenete v zimě otevřené okno) jim (v lepším případě) také zrovna neprospěje.

Rovněž je dobré vyvarovat se podezřele levným topítkům, často totiž mívají tenký skleněný obal, který praská nebo špatně těsní, a nateče do nich voda. Ne vždy, ale může se to stát. Přesné nastavení teploty také není k zahození.

Osvětlení

Kryt akvária si můžete nechat vyrobit u profi firmy nebo, pokud jste alespoň trochu šikovní, svépomocí. Je velmi důležité zvolit správnou délku akvária tak, aby se vám do krytu vešly zářivkové trubice dané délky.

Výkon osvětlení by měl být alespoň 0,5 W/litr, jedna trubice osvětlení by měla být na 30 cm boční stěny. Tento údaj je velice relativní, protože každá trubice má jinou svítivost a samozřejmě záleží na provedení samotného akvária. Některé rostliny vám budou růst již od 0,3 W/litr, a pokud nechcete pěstovat rostliny, bude stačit jen takové světlo, abyste alespoň viděli na rybičky.

Jestliže si budete vyrábět kryt sami, potřebujete ještě nutnou elektroniku k zářivkám, což je tlumivka, startér, případně odrušovací (nebo kompenzační) kondenzátor. Povrch odrazové plochy by měl být lesklý (nikoliv černý), aby odrazil co nejvíce světla zpět. V žádném případě nepokládejte kryt se světlem na výztuhy akvária (na přední a zadní stěně), mohly by se ulomit, čímž by se narušila celková pevnost akvária. Kryt vždy musí sedět přímo na stěnách akvária.

Další příslušenství

Patří sem stojan pod akvárium, kbelík, síťka, magnet na čištění. Stojan by měl mít dostatečnou pevnost a nosnost, u větších akvárií je velice důležitá rovná nosná plocha. Velmi nebezpečné z hlediska pevnosti nádrže je podélný krut nebo příčné prohnutí. Potom by se mohlo stát, že akvárium bude sedět celou svojí vahou pouze na koncích nádrže, nebo dokonce jen na dvou rozích, kde hrozí prasknutí.

Pozadí

Pozadí může být buď 3D provedení, nebo tapeta. Tapeta je cenově dostupnější, ale 3D provedení má své kouzlo a dodává akváriu jedinečnou identitu. Zaleží na vašich možnostech a přáních.

Zdroj: Sladkovodní akvárium
Zveřejněno dne: 3.12.2015

Sladkovodní akvárium

Velikost akvária

Pokud již máte zběžnou představu, jak bude vaše akvárium vypadat, a znáte nároky na prostor ryb, které budete mít, můžete začít s výběrem velikosti akvária. Dejme tomu, že pro začátek nebudete nároční na výběr ryb, protože nemáte příliš zkušeností a spokojíte se s některými menšími běžnými druhy – živorodky, tetry, pancéřníčci, menší krunýřovci. Minimální velikost akvária, o které byste měli v tomto případě uvažovat, je 50 litrů. V menších akváriích se snadno projeví nezkušenosti a chyby. Dá se říci, že čím větší, tím lepší. Vhodný objem prvního akvária je mezi 50 a 100 litry. Na něm si vyzkoušíte co a jak a v případě, že vás to nechytne, nebudete muset řešit problém, kam s 200litrovým akváriem. V případě většího zájmu o akvaristiku si dříve nebo později pořídíte větší akvárium a potom můžete s úspěchem používat toto k odchovu ryb nebo jako karanténu. Pamatujte, že ve velkých akváriích udržíte snáze biologickou rovnováhu.

Co se týče rozměrů, výška akvária osázeného rostlinami by neměla přesahovat 50 cm, protože byste později řešili problém s prosvícením celého vodního sloupce. Do 50 cm bez problémů postačí obyčejné zářivky, nad tuto hranici je možné je také použít, ale lepší je uvažovat o alternativním zdroji světla – k tomu se nejlépe hodí nízkotlaké sodíkové výbojky. Dalším důvodem této výšky je praktičnost – u vyšších akvárií budete mít problém s údržbou a nedosáhnete rukou na dno. Poměr délky k výšce přední stěny akvária by měl být minimálně 2 : 1 (například délka 130, výška 50), což vypadá opticky velice hezky. Čím větší je tento poměr, tím efektnější bude celkový výsledek. Šířka boční stěny (tedy hloubka z předního pohledu) by potom neměla být menší než výška akvária kvůli dostatečně velké ploše hladiny, kterou proniká do vody kyslík.

Je možné si pořídit i nestandardní tvar akvária (s šestiúhelníkovou nebo osmiúhelníkovou podstavou, s prohnutým předním sklem, rohové akvárium a vůbec jakýkoliv možný vyrobitelný tvar). Neměli byste přitom ale zapomínat na dostatečně velkou plochu vodní hladiny vzhledem k výšce a na praktičnost daného provedení. Akvária by se vždy měla přizpůsobovat zářivkovým trubicím, které použijete na osvětlení (pokud se nerozhodnete používat halogenové reflektory).

Také byste měli popřemýšlet, zda na akvárium použijete krycí skla, či nikoliv. Prosvětlený kryt přes celé akvárium nutný není, u akvária s malým krytem je jeho použití vhodné – zabráníte tím zbytečným úmrtí ryb při vyskakování.

Kolem menšího akvária je relativně více práce než kolem většího. S rostoucí velikostí akvária však bohužel rostou i náklady na jeho provoz. Pokud chcete někde na provozu akvária ušetřit, jednou z možností je topení. Svícení a filtrování vody vynechat nelze, ale na topení (hlavně ve velkém akváriu) se dá poměrně dost ušetřit. Protože v zimě nám ústřední topení vytápí byt asi na 24 °C, a také díky osvětlení se v akváriu udržuje teplota mezi 24,5 až 26 °C. Těmto tepelným podmínkám je ovšem nutné podřídit i výběr ryb. Dalším místem, kde se dá šetřit, je vzduchování. Pokud v akváriu panuje rovnováha, rostlinky vytvářejí dostatek kyslíku pro potřeby rybiček.

Akvária rozdělujeme podle velikosti na malá (30–80 l), střední (80–150 l), velká (150–500 l) a velmi velká akvária (nad 500 l). Podle chovaných druhů ryb pak na druhová (jeden druh ryb), biotypní (několik druhů ze stejné oblasti) a společenská (různé druhy ryb z různých oblastí).

Zdroj: Sladkovodní akvárium
Zveřejněno dne: 3.12.2015

Šáchor pro kočky

Pěstování šáchoru

Rostlina obvykle dorůstá do výšky 40 až 70 cm, uvádí se, že velikost závisí na velikosti kořenového balu. Kvete v létě, květy jsou zelenobílé a podobné květům trav.

Šáchor potřebuje světlé a teplé místo, neměl by ale být na přímém slunci. Ideální je okno otočené na sever nebo východ. Pokud máte okno v koupelně, je to pro šáchor z hlediska vlhkosti vynikající místo. Asi od konce května může být venku. Vyhovuje mu pěstování například v zahradní nádrži.

Šáchor pěstujte v lehkém, dostatečně propustném substrátu, který je vhodný pro pěstování fíkusů (s pH okolo 6). Jedná se vlastně o zeminu s příměsí písku a jílu. Jinak je to velice nenáročná rostlina a dá se říci, že všechny její problémy léčí voda. Opravdu ji potřebuje, přelévání vůbec nevadí, právě naopak. Jako bažinná rostlina uvítá, když bude stát ve vodě až po stonky.

Když je ve vytápěné místnosti, musíme zajistit zvlhčování vzduchu. Rostlinu je dobré čas od času sprchovat nebo alespoň rosit. Možností je také udržovat neustále vodu ve velké misce pod květináčem, která se může odpařovat a listy zvlhčovat. V bytě by šáchor neměl být blízko topení, v suchém vzduchu totiž špičky listů hnědnou. Teplota při pěstování by neměla klesat pod 18 °C. Nevhodné místo pro pěstování této rostliny v zimním období je blízko tepelného zdroje. Ten může způsobit rychlé prosychání substrátu.

Šáchor přihnojujte opatrně, doporučuje se pouze slabší dávka hnojiva, například na pokojové rostliny. Suché a odumřelé listy je nutné stříhat, a to poměrně razantně. Pokud má rostlina dobré podmínky, okamžitě vyrazí listy nové.

Množit šáchor je možné dělením rostlin, kdy se rostlinka opatrně rozdělí a každá se zvlášť zasadí. Další možností je odříznutí vrcholové růžice s asi 5 až 10 cm dlouhým stonkem. Listy se zkrátí přibližně o jednu třetinu a růžice se nechá při pokojové teplotě a na světle ve vodě pustit kořínky, listy jsou přitom dole (rostlinka je vzhůru nohama). Až se objeví kořínky a několik listů (2 až 3), rostlinku je možné zasadit.

Nejčastějším problémem při pěstování šáchoru bývá suchý vzduch. Listy zasychají a stávají se náchylné k napadení škůdci. Na papyru si rády pochutnávají především mšice a molice. Špičky listů mohou hnědnout také tehdy, když rostlinu zaléváte moc tvrdou vodou. Používejte tedy převařenou nebo dešťovou vodu. Pokud se vám se šáchorem opravdu nedaří, můžete zkusit listy odříznout a zkrátit asi na 5cm pahýly. Rostlina ještě může s úspěchem obrazit.

Zdroj: Šáchor pro kočky
Zveřejněno dne: 2.2.2017

Likvidace lupů

Lupy u morčat

I morčata trpívají na lupy, které vypadají jako ošklivé bílé až žluté mazlavé šupinky. Pro odstranění takového problému je možné používat sírosalicylový šampon. Tento šampon pomáhá i při jiných kožních problémech, jako jsou některé dermatitidy a dermatofytózy.

Koupání

Před koupáním si připravte všechny potřebné věci – to abyste co nejvíce zkrátili dobu, po kterou budete morče upravovat (hřeben, ručník, šampon, kondicionér, fén).

Do dvou nádobek si nařeďte šampon a kondicionér (na jeden díl detergentu čtyři až pět dílů teplé vody). Do umyvadla (vany, škopíku) si připravte neklouzavou podložku (stačí přeložený ručník) – morčátku to nebude při koupání klouzat a bude klidnější. Nastavte správnou teplotu vody – morče má poměrně vysokou tělesnou teplotu, takže by voda měla mít kolem 42 °C, aby mu byla příjemná.

Morčata vždy koupejte pod tekoucí vodou, a ne tak, že je postavíte do škopíku, ve kterém je voda. Tento způsob je krajně nevhodný, protože koupete morče ve špíně, která se z něj odmočila, a navíc se morče do vody téměř okamžitě vyčůrá.

Morče řádně namočte (pozor dávejte na očka a ouška) a potom našamponujte – nezapomeňte ani na místa pod krkem, v podpaží, tříslech a podobně. Hlavičku myjte opatrně, i když jsou současné šampony k očím šetrné. Opláchněte a postup opakujte, dokud vám nepoteče při splachování čistá voda (u morčat stačí většinou dvakrát – poprvé se srst umyje, podruhé se uzavře chlup). Pak použijte kondicionér, který řádně vetřete do srsti na celém těle (opět pozor na hlavičku). Nechte ho působit asi minutu a pořádně spláchněte, dokud srst pod prsty nebude vrzat. Kondicionér srovná pH kůže a vyhneme se tak jejímu podráždění a případné tvorbě lupů.

Morčátko zabalte do ručníku a jemně promačkejte (v zimě můžete ručníky nahřát na topení). Pak ho přendejte do suchého, kde ho nechte zabaleného cca pět minut. Nezapomeňte vytřít ouška (ale jen ty části, které jsou vidět). Fénujte na střední teplotu ze vzdálenosti minimálně 30 cm. Rovnosrstá plemena (sheltie, peru) při fénování pročesávejte proti směru růstu srsti hřebenem. Kudrnáčkům srst pouze nadzvedávejte prsty. Pro podporu prstýnkovaté struktury srsti můžete na suchou srst použít přípravky na upevnění textury srsti a „namačkat“ lokny. Tyto přípravky obsahují většinou lanolinový či olivový olej, který brání zacuchávání srsti, podporuje její růst a kvalitu, ale neobsahují žádná zakázaná tužidla ani laky (například objemový kondicionér Vital od Bea Natur).

Pro bílá morčata, která mívají zažloutlou srst, použijte při koupání bělicí šampon či gel (a jedna malá rada – těmto morčátkům nedávejte k jídlu mrkev, červenou papriku, žlutozrnnou kukuřici či jiné pamlsky s obsahem karotenu – ten způsobuje žloutnutí srsti). Na morčata s barevnou srstí bělicí přípravky nepoužívejte, mohou způsobit, že barva vybledne.

Používat můžete kosmetiku určenou pro psy (vhodné jsou profesionální salonní přípravky) nebo šampony pro hlodavce. Pro morčata s citlivou kůží, jejichž kůže má sklony po použití klasických přípravků rudnout, šupinkovatět a svědit, můžete na koupání použít klasické mýdlo s jelenem. Pro lesklou srst je možné přidat do posledního oplachu ocet (1 díl octa na 10 dílů vody).

Po vysušení a finální úpravě ještě zakraťte drápky, budou měkčí, takže to půjde lépe.

Skinny morče

Skinny morče je klasické morče, které ovšem nemá chlupy. Má jenom takový drn na čumáčku a pak něco málo na pacičkách. Skinníci byli vyšlechtěni v Kanadě pro potřeby kosmetického průmyslu, naštěstí se jich pak ujali chovatelé a dnes jsou to oblíbení mazlíčci rozšíření po celém světě. Pro zajímavost existuje ještě jiný druh bezsrstého morčete – baldwin – ten se však rodí osrstěný a cca do dvou měsíců mu veškeré chlupy vypadají. Na rozdíl od skinníků nemají baldwini žádné osrstění.

Tento druh morčete má o něco rychlejší metabolismus, takže trochu víc konzumuje a taky vylučuje, ale ten rozdíl není nijak zásadní. Je však o dost citlivější na průvan.

Skinníci vyžadují běžnou péči, to znamená mít neustále k dispozici seno, čerstvou vodu a pravidelný přísun zeleniny. Samozřejmostí je zastřihávání drápků. Navíc skinníci nesmí být vystaveni průvanu a nízké teploty jim taky nedělají dobře. Čas od času je vhodné morče umýt speciálním šamponem, který odstraní vrstvu staré kůže, takže pak bude vypadat krásně zdravě.

Zdroj: Likvidace lupů
Zveřejněno dne: 23.5.2016

Křeček

Druhy křečků

Křeček je malý samotářský hlodavec nenáročný na chov, a proto vhodný k dětem. Pochází z Asie, je aktivní večer a v noci, dožívá se 2–3 let. Křeček má dobře vyvinutý čich a sluch, dokáže poznat svého majitele. Přes den však téměř nevidí, takže se snadno poleká prudkých pohybů. Křečci jsou známí tím, že si do lícních torbiček schovávají jídlo.

Některé druhy křečků mohou dorůstat až do délky 18 cm, mají různé typy i barvy srsti (dlouhou, krátkou, saténovou). Váha křečků se pohybuje v rozmezí od 35 do 180 g, a to opět podle druhu. V zajetí jim pořídíme klec s podestýlkou, pítkem a miskou. Nezapomeneme na spousty prolézaček a úkrytů, které křečci zbožňují. Rádi ohlodávají kousky dřeva nebo kůry. Jsou to všežravci, uvítají semínka (kukuřici, slunečnici), zrní, oříšky, zeleninu i ovoce. Zvládnou i cvrčka nebo červa.

Ve volné přírodě obývali stepní oblasti, postupem času se rozšířili i na lidská pole. Hloubí si až 1 metr hluboké nory, ve kterých mají několik postranních příbytků. Mají výborný čich a sluch, naopak zrak je jejich slabší stránkou. Rovněž hmat je velice dobře vyvinutý – hlavně díky dlouhým vousům v okolí nosu.

Křečci bývají aktivní především večer a v noci, během dne většinou spí. Jsou to nenáročná zvířata, která se dají celkem snadno ochočit. Je velice zábavné sledovat je při jejich aktivitách, ať už při krmení, kdy si nacpávají lícní torby potravou, kterou si poté schovávají do „spižíren“, nebo při jejich akrobatických kouscích při hře.

Křečci se rozmnožují velice snadno. Běžně mívají několik vrhů během roku. Průměrná délka života křečků je 2–3 roky.

Základní složku potravy křečků tvoří kvalitní krmné směsi a také čerstvé zelené krmivo a ovoce. Jako doplnění zdroje bílkovin můžete nabídnout moučné červy nebo hmyz (například cvrčky). Pozor na příliš tučná krmiva s velkým množstvím olejnatých semen (například slunečnice) nebo ořechů.

Nezapomeňte, že křečkům trvale rostou zuby, takže potřebují mít neustále něco na okus, aby jim zuby nepřerostly (některé pamlsky, větvičky). Pozor na ostré špičky, aby si křečci neporanili lícní torby. Samozřejmostí je celodenní přístup k čerstvé vodě.

Křečci jsou drobní, a proto nejsou příliš nároční na životní prostor. Přesto čím více prostoru jim poskytnete, tím pro ně lépe. Důležitá je i výbava. Křečci rádi prolézají různými labyrinty nebo běhají v kolotoči. Vybavení je často součástí klecí nebo plastových boxů pro křečky a může být jedním z kritérií vašeho výběru.

Vhodnou ubikací pro křečky může být drátěná klec s plastovou vanou, plastový box nebo terárium (pozor na dobrou cirkulaci vzduchu). Výhodou plastových boxů nebo terárií je, že z nich křečci nevyhazují podestýlku jako u klece drátěné. Přes dráty klece navíc budete s křečkem v bližším kontaktu. Můžete vybírat ze široké nabídky klecí – od malých drátěných klecí s minimální výbavou až po vícepatrové klece nebo plastové boxy s labyrinty.

Velikost ubikace by měla mít například pro křečka syrského minimální rozměry bydlení cca 50 x 30 x 30 cm (šířka x hloubka x výška). Čím větší bude, tím lépe pro křečka. Pokud zvolíte klec, věnujte pozornost i mezerám mezi dráty. Rozteč drátů by neměla být větší než 8–9 mm.

Ubikaci je nutné umístit na klidné místo, křečci mají jemný sluch a hluk je zatěžuje. Dále by měla být na světlém místě, ale ne na přímém slunci. Nesmí být umístěna tam, kde bývá průvan, anebo v blízkosti topení (hrozí přehřátí). Při větrání místnosti můžeme klec zakrýt, aby na zvíře nefoukalo. Ideální teplota pro křečky je 20–25 °C.

U křečků není pohlaví jedince velmi podstatné, tedy pokud neplánujete křečky množit. Někteří chovatelé tvrdí, že je snazší ochočit samečka, druzí zase, že lepší je samička. Více však záleží na povaze jednotlivých zvířat.

Křečci nebývají příliš náchylní k nemocem. Přesto se nějaké nemoci nebo úrazy mohou vyskytnout a rozhodující je včasné rozpoznání prvních příznaků. K další péči patří pravidelná kontrola zubů proti přerůstání. Samozřejmostí je pravidelná výměna podestýlky.

Když si zvířátko lehá na záda, vydává kvičivé zvuky či utíká před vaší rukou, je to znamení, že chce mít klid. Respektujte tuto jeho potřebu a nechte ho odpočinout.

Ochočení křečka je velmi důležité. Abyste si s ním mohli hrát a brát ho do ruky, musíte si získat jeho důvěru. Chce to čas a trpělivost, důvěra křečka se získává postupně. Není dobré to odkládat, nejlépe se křeček ochočí, dokud je ještě mladý. Když se mu budete věnovat často a budete na něj mluvit, naučí se poznat váš hlas. Když dáváte ruku do klece, dávejte pozor, abyste nedělali prudké pohyby, tak malého tvora, jako je křeček, může vaše ruka snadno vyděsit. Ochočení křečka může trvat cca tři týdny, ale je to individuální, nemyslete si, že jsou všichni křečci stejní. Některý vám může začít důvěřovat po týdnu, jiný za měsíc.

Křeček se řídí převážně čichem. Pachové žlázy, kterými značkuje své teritorium, má ve slabinách. Zrak není hlavním smyslem, křeček používá hlavně čich a sluch. Je výborný běžec, skokan, rád šplhá a zdolává překážky. V přírodě se ukládá k zimnímu spánku.

Existuje velké množství druhů křečků.

Zdroj: Křeček
Zveřejněno dne: 31.1.2017

PŘISPĚJTE NA PROVOZ TOHOTO WEBU


Jakákoliv částka od Vás nám do budoucna pomůže připravit nový a zajímavý obsah.
Uděláte nám velkou radost, když nám pošlete příspěvek na nový obsah.

Číslo účtu je 2901151489/2010

Variabilní symbol: 22333

Za každý příspěvek Vám z celého srdce děkuje celý tým webu ČeskáVeterina.cz.


SiteMAP