Doslova myositis znamená svalový (myo-) zánět (-sitis). Tento typ svalového onemocnění (myopatie) představuje skupinu různých onemocnění, které mají všechny společné rysy zánětlivých buněk ve svalu.
Myositida u psů může postihnout:
Jen jeden sval.
Skupiny svalů, např. svaly používané při žvýkání nacházející se na temeni a straně hlavy (žvýkací svalová myositida) nebo svaly pohybující oční bulvou (mimooční svalová myositida) nebo všechny svaly v těle (polymyozitida, dermatomyozitida a nekrotizující myopatie)
Myositida u psů může být potvrzena odběrem vzorku svalové tkáně k vyšetření. To ukáže zánětlivé buňky ve svalu. Myositida žvýkacího svalu může být diagnostikována jednoduchým krevním testem, který měří hladinu protilátek namířených proti žvýkacímu svalu (test titru 2M protilátek). K odstranění potenciální infekce (krevní testy) nebo k vyloučení přítomnosti rakoviny v těle mohou být nutné další testy (neurologické – rentgen hrudníku a břicha a ultrazvuk).
Vyhlídky pro psy s myositidou jsou obvykle dobré – i když zlepšení nemusí být vidět po dobu několika týdnů. Kortikosteroidy mohou způsobit úbytek svalů a to může vyvolat dojem, že se zvíře zhoršuje, i když je nemoc dobře kontrolována. Váš veterinář bude muset vašeho psa během léčby pečlivě sledovat, aby se ujistil, že se zlepšuje, a také aby zkontroloval, že léky nezpůsobují žádné závažné nežádoucí vedlejší účinky.
Pokud lze identifikovat a úspěšně léčit základní příčinu myositidy, může být možné zcela vysadit léky, aniž by došlo k relapsu onemocnění.
Máte-li obavy o zdraví svého mazlíčka, měli byste kontaktovat svého veterinárního lékaře.
Reakce těla na infekční agens (parazit nebo virus) ve svalu (infekční myositida).
Abnormální imunitní reakce těla namířená proti svalu (imunitně zprostředkovaná myositida). Při myositidě žvýkacích svalů tělo produkuje protilátky, které se zaměřují na části svalů, které se nacházejí pouze mezi žvýkacími svaly. Nikdo neví, proč se imunitní systém najednou u některých zvířat „přebudí“ a napadne svaly tímto způsobem.
Myositida u psů může být také spojena s rakovinou. Nejprve se může vyvinout zánět a časem se změnit v rakovinu (předrakovinná změna), nebo rakovina jinde v těle může vyvolat imunitní reakci ve svalu (parakancerózní účinek).
Léčba myositidy u psů je obvykle zaměřena na snahu působit proti „nadměrné excitaci“ imunitního systému podáváním léků na potlačení imunitního systému (imunosupresiva). Hlavní léčbou jsou obvykle vysoké dávky steroidů (prednisolon). V kombinaci se steroidy lze také použít jiná imunosupresiva (jako je azathioprin, cytarabin, mykofenolát, cyklosporin a cyklofosfamid). Krátkodobým cílem léčby je vrátit zvíře do normálního stavu pomocí vysokých dávek léků. Když je nemoc pod kontrolou, množství léků se pomalu snižuje (doufejme, že bez relapsu zvířete). Dlouhodobým cílem je odebrat zvířeti jakékoli léky, ale obvykle to není možné a k udržení příznaků je zapotřebí stále nízké dávky léků po zbytek života.
Všechny léky mohou mít vedlejší účinky a imunosupresiva jsou zvláště silné léky. Hlavním rizikem užívání těchto léků je přílišné vypnutí imunitního systému, což způsobí, že pes nebo kočka budou náchylnější k infekci.
Ve vzácných případech, kdy se zjistí, že základní příčinou myositidy je rakovina nebo infekce, by měla být léčba zaměřena proti tomu. Bohužel prognóza je, že tyto případy jsou spíše smrtelné.
Příznaky způsobené myositidou u psů se mohou značně lišit v závislosti na postižených svalech.
Myositida žvýkacích svalů zpočátku způsobuje otoky svalů na temeni hlavy a po týdnu nebo dvou později progresivní ochabování svalů (ztráta svalů). Pes má většinou potíže s pohybem čelistí, což způsobuje bolest a problémy při nabírání potravy nebo pití.
Nakonec myositida žvýkacích svalů způsobí, že se svaly zafixují, takže pes nemůže otevřít tlamu. Oči se mohou také zdát vpadlé, protože svaly za okem se zmenšují. Myositida ve svalech kolem oka zpočátku způsobuje protruzi oční bulvy. Kolem oka se může objevit otok, případně spojený s odchylkou oční bulvy a zhoršeným viděním.
Pes s generalizovanou myozitidou (polymyozitidou) má ztuhlou chůzi, bolesti svalů, slabost a nemůže normálně cvičit. V časných stádiích onemocnění dochází k celkovému svalovému otoku a později dochází k ochabování svalů. Mezi další příznaky spojené s polymyositidou patří regurgitace jídla a vody, potíže s polykáním a někdy problémy s dýcháním. Některá plemena psů (Rough coated collie, shetlandští ovčáčtí psi, australští honáčtí psi) mají onemocnění nazývané dermatomyozitida, při kterém se vyvinou kožní léze spojené se svalovou atrofií, bolestí nebo abnormální chůzí.
Standardní tělesná teplota u psa se pohybuje v rozmezí 37,5 až 39 °C. I proto je pes na dotek teplejší než vy. Mnoho nezkušených majitelů se pak děsí, že má teplotu, nebo dokonce horečku. Hledají potom další příznaky, které by mohly signalizovat nějaké onemocnění, a psa tak mohou i zbytečně vzít k veterináři.
Stejně jako horečka u lidí je horečka u psů průvodcem různých onemocnění. Sama o sobě většinou není nijak nebezpečná.
Veterináře byste měli navštívit tehdy, když tělesná teplota vašeho pejska překročí 39,5 °C nebo když naopak klesne pod 37 °C. K veterináři nemusíte běžet okamžitě. Pokud se ale teplota nesníží do 24 hodin, neměli byste déle otálet. To samé platí, když na pejskovi pozorujete i další příznaky některého onemocnění. Patří mezi ně například průjem, zvracení, nechutenství, přílišná únava nebo změny dechu.
Riziko poškození orgánů se zvyšuje s tělesnou teplotou až kolem 42 °C. Pokud takto vysokou teplotu naměříte, okamžitě kontaktujte veterináře. Hrozí zde selhání trávicí a dýchací soustavy, nervových a svalových buněk nebo může dojít až ke krvácivosti. Takto vysokou teplotu ztlumí jen léky.
