Obrázky surikaty
Zdroj: Surikata
Téma
SURIKATA OBECNÁ
OBSAH
Diskuze
V diskuzi NEONKY,NEMOC se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Pavel Háněl.
Dobrý den,
Máme v akváriu ( neonka obecná,neonka červená), asi po jednom měsíci,postupně tři neonky, každá v jiném akváriu ( 2 a 1 ),začali plavat hlavičkou kolmo k hladině, a do 14 dnů uhynuli. chtěl bych se zeptat co je příčinou, a o jakou se jedná nemoc? V jednom akváriu máme 8 neonek, a ve druhém 2 a 8 teter. Akvária pravidelně čistíme. Mockrát děkuji a přeji pěkný večer. Pavel Háněl
Na tento příspěvěk jestě nikdo nereagoval. Chcete se k němu vyjádřit? Klikněte na tlačítko a budete moci vložit svůj komentář.
Zdroj: diskuze Neonky,nemoc
Surikata cena a prodej
V naší republice se dají surikaty koupit buď ze zoologických zahrad, nebo od soukromých chovatelů. Pokud vytvoříte surikatě vhodné podmínky, může se v zajetí dožít až 13 let. Cena se pohybuje okolo 10 000 Kč za jedno zvíře. Vzhledem k tomu, že je nutné chovat celou skupinu, je pro domácí chov, především z finančního hlediska, vhodnější chov psouna.
Zdroj: Surikata
Diskuze
V diskuzi SURIKATA NA PRODEJ? se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Drahomira vesela.
Dobrý den, chtěla bych se zeptat, zda je možné chovat surikatu doma a zda je možno toto krásné zvířátko vůbec sehnat. Prosím o kontakt na mláďátka, děkuji moc za odpověd. Přeji krásný den Vesela
Na tento příspěvěk jestě nikdo nereagoval. Chcete se k němu vyjádřit? Klikněte na tlačítko a budete moci vložit svůj komentář.
Zdroj: diskuze Surikata na prodej?
Co je to surikata
Surikaty jsou drobné šelmy z čeledi promykovitých. Dorůstají výšky až 35 cm a váží od půl do jednoho kilogramu. Mají světle zlatou až hnědou barvu, na zádech s málo zřetelnými skvrnami. Ocas je dlouhý, dosahuje délky až tří čtvrtin výšky těla a slouží jako opora při stání na zadních nohou. Typické jsou pro ně tmavé kroužky kolem očí. Tmavší jsou i uši a špička ocasu. Jejich domovinou jsou suché stepní a polopouštní oblasti jižní a jihozápadní Afriky. Přežít v žáru poledního slunce, více než čtyřiceti stupňovou teplotu ve stínu a naopak v noci pokles teplot téměř k nule není nic jednoduchého. Těmto drsným podmínkám mají přizpůsobeno nejen tělo, ale surikaty se vědomě rozhodli držet pospolu a čelit tak přírodě společnými silami. Vypracovali si pozoruhodnou sociální strukturu, kdy v jedné kolonii čítající cca 30 zvířat má každý člen svůj úkol a všichni vzájemně spolupracují.
Zdroj: Surikata
Zajímavosti o surikatě
Podnebí a přírodní podmínky, ve kterých surikaty žijí, je donutily k tomu, aby svůj domov doslova zakopali pod zem. Jsou to mistři tunelů, chodeb a nor. Pro svůj příbytek využijí buď opuštěné nory jiných živočichů, které si dotvářejí a přestavují, nebo si vybudují podzemní komplex zcela nový. Může sahat až tři metry pod zem, mít i devadesát východů a pokrývat plochu mnoha set metrů čtverečních. Zde pak surikaty odpočívají a v bezpečí rostou jejich mláďata. Surikata dokáže během sekundy odhrabat množství písku, které se hmotností vyrovná váze jejího těla! Hrabání mají uzpůsobeny i uši. Boltce jsou velmi malé a je na nich zvláštní záhyb, který se právě při hrabání uzavírá. Písek, hlína nebo nečistoty se tak nemohou dostat dále do zvukovodu. Hrabáním a přerýváním půdy získávají potravu, která se skládá z hmyzu, housenek, larev, pavouků, menších obratlovců, ale i z kořenů a cibulek rostlin. Jejich protáhlý citlivý čenich s hmatovými vousky je dokonalým radarem, který odhaluje potravu ukrývající se pod zemí. Surikatí srst je uzpůsobena tak, aby napomáhala regulaci tělesné teploty. Po ránu, kdy surikaty vylezou z chladných nor a potřebují se zahřát, je rozevlátá a dovoluje tak slunci, aby se dostalo přímo ke kůži. Po „akumulaci“ tepla přilehne na tělo a teplo drží. Surikaty mají i vynikající ostrý zrak. Nebezpečí, např. v podobě letícího orla, dokážou odhalit i na vzdálenost několika set metrů.
Zdroj: Surikata
Pseudotumory
Kromě zánětlivých útvarů mohou být za kožní nádory chybně zaměněny také např. névy a hamartomy, což jsou málo časté defekty vzniklé zmnožením normální tkáně. U psů velkých plemen se vyskytují zánětlivé útvary v oblasti míst vystavených tlaku a kloubů s názvem calcinosis circumscripta.
- Obr. 13) Calcinosis circumscripta na tlapce
- Obr. 14) Hamartom
Zdroje informací:
- Nemoci psa a kočky I. díl, 2. vydání (Svoboda, Senior, Doubek, Klimeš a kolektiv)
- Obecná veterinární patologie, 2. vydání (Halouzka)
- Systémová veterinární patologie IV. díl (Halouzka)
Zdroj: Kožní nádory u psů
Neonka obecná
Tato ryba má latinský název Paracheirodon innem, její velikost je 4 cm, teplotu vody potřebuje v rozmezí 20 až 26 °C. Jedná se o všežravce (vločkové, mražené nebo živé krmivo).
Jedna z nejoblíbenějších akvarijních rybek, velmi odolná, nenáročná, vyžadující společnost více jedinců svého druhu. Chovat by se měla v počtu minimálně 8 až 10 kusů.
Samičky jsou zavalitější a mají podélný zářivě modrý pruh zalomený, zatímco u samečků je rovný. Neonky nejlépe vyniknou v prostředí s tmavším dnem, nepříliš silným osvětlením a v nádrži přistíněné plovoucími rostlinami.
Zdroj: Sladkovodní akvarijní ryby
Srna obecná
Srna je oficiální označení pro samici srnce obecného. Srnec obecný má latinský název Capreolus capreolus. Mládě se označuje jako srnče. Srna se řadí k sudokopytníkům z čeledi jelenovitých. Se srnou se člověk v přírodě může setkat celkem často, přestože je to plaché zvíře. Obvykle ji je možné pozorovat u lesů a na loukách, není ale výjimkou, že se může zatoulat i do města (hlavně v noci). Nepříjemné setkání také může čekat řidiče, kterému může toto zvířátko skočit před auto, přestože srnec patří k menším druhům sudokopytníku z čeledi jelenovitých, i tak může nadělat na autě pořádnou paseku.
Zdroj: Nemoci u srnek
Panacur pro ovce a kozy
U ovcí a koz se Panacur používá k léčbě napadení dospělci i nezralými stadii nematodů gastrointestinálního a respiratorního traktu a plochými červy, jako jsou Haemonchus spp., Ostertagia spp., Trichostrongylus spp., Cooperia spp., Nematodirus spp., Oesophagostomum spp., Bunostomum spp., Capillaria spp., Trichuris spp., Strongyloides spp., Dictyocaulus filaria, Moniezia spp.
Účinnou látkou je fenbendazolum 28 mg v 1 ml. Přípravek lze aplikovat zvířatům v kterémkoli stupni březosti a laktace. Podává se perorálně v krmivu nebo přímo do tlamy.
Obecná dávka pro ovce a kozy je 1 ml přípravku na 5 kg živé hmotnosti (5 mg fenbendazolu na 1 kg živé hmotnosti) jednorázově. Při napadení plochými červy se přípravek aplikuje v dávce 2 ml na 5 kg živé hmotnosti (10 mg fenbendazolu na 1 kg živé hmotnosti) jednorázově, a to perorálně běžným dávkovacím aplikátorem nebo pomocí plastové injekční stříkačky.
Ochranná lhůta po použití je u masa 14 dnů, u mléka 7 dnů.
Zdroj: Panacur
Neonka obecná
Neonka obecná (Paracheirodon innesi) je asi nejpopulárnější akvarijní rybka, často známá také pod názvem tetra neonová. Pochází z vod Amazonie. V Amazonii žije ve vodě čisté, měkké a slabě kyselé. Teplota tamní vody se pohybuje cca od 22 do 25 °C.
Neonka je mírumilovná rybka, která má ráda středně zarostlé akvárium s tmavším dnem a dobře prokysličenou vodou. Má ráda kořeny a kameny utvořené do různých skrýší. Celková tvrdost vody nesmí přesáhnout 8°N. Vhodná teplota vody je 20–24 °C. Rybky využívají hlavně spodní sloupec vody. Když je neonek více, vytvářejí takzvané školky. Neustále hledají potravu a mají rády stinná místa.
Samička je větší (4 cm), robustnější a má zakřivený modrý pruh, sameček je menší (3,5 cm), hubenější a má rovný pruh. Pohlavní rozdíly jsou zřetelné ve stáří dvou až tří měsíců. Sameček je štíhlý a má nepatrně vpadlé bříško. Samička je silnější, je v bříšku plnější a zakulacenější. Zářivý modrozelený pruh těla je u samičky lomený. U samečka má zářivý pruh spíše přímější tvar.
V době tření samci bojují o samičky a jsou více vybarvení. Rybky se v přírodě vytírají v období dešťů. K vytírání potřebují čistou a kvalitní vodu. Samička má asi 20–50 jiker, které uzrávají přibližně po 8–10 dnech. Kvalita jiker není vždy stejná.
Potravou neonek jsou nitěnky, pakomáří larvy, takzvané patentky, perloočky, velmi vhodné jsou živé nebo mražené buchanky, suché vločkové krmivo a hlávkový salát. Krmit je lépe málo, ale raději častěji.
Neonku obecnou lze zakoupit ve zverimexech nebo přímo u akvaristů, kde se její cena pohybuje kolem 12 korun za kus.
Zdroj: Neonky
Společenský život
Surikatí kolonie čítá obvykle 10 – 30 jedinců. Vede ji dominantní pár, který se jediný smí rozmnožovat. Na něm je pak rozhodnutí, kolik mláďat jiné samice přežije a zda vůbec. Slepá a holá mláďata zůstávají čtyři týdny v noře, kde dostávají mateřské mléko. Nemusí být jen od jejich matky, ale i od ostatních samic, kterým se mléko tvoří. Matka po několika týdnech noru opouští a na její místo nastupují „chůvy“. Už po deseti dnech po porodu totiž může být dominantní samice opět březí a takové množství mláďat by sama neuhlídala. Proto jsou její potomci vychovávány společnými silami. Každý jedinec v kolonii má přesně dané své poslání. Ať již to jsou zmiňované chůvy, dále pak pozorovatelé nebo obstarávači potravy. Vyhledáváním potravy je zaměstnáno nejvíce členů kolonie. Aby při něm nebyli rušeni a byli v bezpečí, stojí na vyvýšených místech v jejich blízkosti pozorovatelé. Ti bedlivě sledují okolní krajinu, na zemi i ve vzduchu. Podle tytu nebezpečí vydávají varovné zvuky – od pištění a jakéhosi kvokání až po ostré štěkavé a vrčivé zvuky. Pokud hrozí nebezpečí ze vzduchu, nejlépe je ukrýt se rychle pod zem. V případě pozemního útoku se surikaty seběhnou k sobě, začnou urychleně hrabat a vytvářením oblaku prachu se snaží nepřítele zmást. Pokud to nevyjde, naježí srst, zlostně štěkají a jako jeden muž vyskakují do vzduchu. Nezřídka se jim podaří protivníka přemoci. Každá surikatí komunita si hájí své území a odhání ostatní tlupy. Všichni její členové se neustále vzájemně obírají, čistí srst, skotačí a odpočívají pospolu. Dokonce používají i společné toalety. Celá komunita tak načichne společným pachem, který ostatním sděluje - tady jsme doma my.
Zdroj: Surikata
Rozdíl mezi psounem a surikatou
Psoun je na rozdíl od surikaty denní hlodavec, jehož domovinou jsou hlavně prérie Severní Ameriky. Velikostí se od surikaty moc neliší, stejně jako ona dokáže stát pouze na zadních nohách (opírá se o ocas), podobou ale více připomíná sysla. Vzhledem k tomu, že je to hlodavec, živí se ve volné přírodě pouze rostlinnou stravou – trávou, pýrem, určitými druhy slézu, v létě některými aromatickými keříky, v zimě pak kaktusy, bodláky, kořeny i podzemními cibulkami. Rostlinám, které psounům příliš nechutnají, ukusují nové výhonky, dokud nezajdou. Tím vytvoří prostor pro růst jejich oblíbených lahůdek.
Stejně jako surikaty, jsou i psouni společenští a vytvářejí rodinné klany. Tvoří je sameček několik samiček a jejich potomci. Tyto klany se pak sdružují do velkých kolonií. Část jedinců, stejně tak jako u surikat, tvoří strážní skupiny, které se starají o bezpečí ostatních, hájí teritorium a obydlí své skupiny. Při nebezpečí vyskakují, štěkají, cení a klapou zuby, naježí svůj ocas a snaží se protivníka zahnat.
Jestliže se rozhodnete psouna chovat doma, pořiďte mu alespoň jednu, nejlépe však čtyři samičky. Pokud bude sám, bude to z hlediska jeho životních potřeb nepřirozené a bude trpět samotou. Pak mu musíte psouní rodinu vynahradit svou téměř neustálou pozorností a láskou, často ho chovat a mazlit se s ním. Pozor ale v době říje. To se z vašeho roztomilého kamaráda může stát agresivní tvor, který vás může i kousnout. Agresivně se může chovat i k vašim návštěvám. Proto se doporučuje v této době umístit ho raději do klece. Po skončení říje je z něho ale opět ten milý zvířecí kamarád. Malé psouňátko může získat buď od soukromého chovatele, nebo ze zoologické zahrady. Na rozdíl od surikaty přijde jeho pořízení levněji – na čtyři až šest tisíc.
Zdroj: Surikata
Pro koně
Ivermectin je účinný proti svrabu, vším, plicnivkám, gastrointestinálním oblým červům a střečkům i u koňů. V tomto případě se doporučuje ošetření pastovou formou, která se užívá perorálně.
Z důvodu zvýšení rizika možného vývoje rezistence, které by mohlo vést k neúčinné terapii, je třeba přistupovat k podání přípravku obezřetně a vyhnout se následujícím praktikám:
- příliš častému a opakujícímu se používání anthelmintik ze stejné skupiny;
- příliš dlouhé době podávání;
- „poddávkování“ z důvodu špatného stanovení živé hmotnosti či chybného podání přípravku.
Při silné invazi vlasovce může dojít po aplikaci přípravku k reakci (svědění, otoky) zapříčiněné velkým množstvím odumřelých mikrofilárií. Příznaky mizí spontánně v několika dnech, případně se doporučuje symptomatická léčba.
Obecná doporučená dávka pro koně je 0,2 mg ivermectinu na 1kg živé hmotnosti jednorázově perorálně. Aplikátor 7,49 g obsahuje 140 mg ivermectinu, tedy množství dostatečné k ošetření 700 kg živé hmotnosti.
U hříbat se přípravek používá od 6–8 týdnů stáří s opakováním po 6 až 8 týdnech. Lék se vždy nanáší na kořen jazyka. Po aplikaci je nutné podržet na několik vteřin hlavu koně či hříběte, aby došlo k polknutí aplikované dávky.
Pasta pro koně je po aplikaci relativně rychle absorbována. Dochází k irreverzibilní neuromuskulární blokádě nematodů, následované jejich paralýzou a hynutím parazitů.
Pasta je k dostání okolo 190 Kč za 1 balení.
Zdroj: Ivermektin
Chov surikaty
Surikaty se obvykle chovají v zoologických zahradách, kde mají dostatek prostoru, své teritorium a svou skupinu. Právě jejich teritoriální chování bývá hlavním úskalím pro domácí chov. Jako chovatel musíte být při sestavování skupiny velmi ostražitý a věnovat spoustu času pozorováním chování jednotlivých členů. Může se totiž stát, že některý jedinec nebude ve skupině vítaný, ostatní ho budou odstrkovat a napadat. Pro takovéto případy je nutné mít k dispozici ještě jinou oddělenou ubikaci, abyste daného jedince mohli izolovat. Po nějakém čase ho můžete zkusit vrátit zpět. Skupina ho buď přijme, nebo ho budete muset odloučit natrvalo.
Pokud se přesto rozhodnete surikaty chovat, musíte jim vybudovat venkovní i vnitřní výběh, oba dva s výměrou cca 5 - 6 metrů čtverečních. Venkovní výběh musí umožňovat dostatek slunění. Je nezbytně nutné jeho prostor vybetonovat nebo zajistit jiným pevným materiálem, jinak hrozí, že se surikaty podhrabou. Na něj pak nasypeme asi 30 cm písku, který neustále přehrabávají. Vložíme do něj několik kořenů a kamenů, aby měli kde hlídkovat. Venkovní výběh musíte také oplotit a to i ze shora. Surikaty v něm pobývají od jara do podzimu, v zimě jim ho umožníme jen za slunečných dnů a na pár hodin denně. U vnitřní ubikace je také nutná pevná podlaha, písku stačí jen 10 cm, doplňte kameny a budky sloužící jako skrýše. Je dobré, aby byly vzájemně propojené a opatřené několika východy. Vzhledem k tomu, že surikaty potřebují suché a teplé prostředí, musíte vnitřní ubikaci vybavit také zdrojem tepla a světla. Postačí k tomu infražárovka umístěná 40 cm nad zemí, která by měla přes zimu svítit alespoň 12 hodin. Vytápění na 20 – 23 stupňů zajistíte nejlépe topnými kabely zabudovanými v podlaze.
Co se týče potravy, v zajetí je krmíme masem, nejlépe mletým drůbežím nebo hovězím, dodáváme jim ale i myši a hmyz. Potravu můžeme doplnit o tvaroh, vejce, ovoce, kompoty nebo psí granule. Dáváme jim ji spíše více, neboť surikaty jsou velmi nečistotné a část potravy pouze roztahají po celém svém prostoru, a tím ji znehodnotí. Dospělé jedince krmíme 1x denně nebo raději 2x denně v menších dávkách. Jeden den v týdnu můžeme krmení vynechat. To ale neplatí pro mladé jedince a březí samice.
Zdroj: Surikata
Neonka modrá
Neonka modrá (Paracheirodon simulans) je hejnová rybka, která se cítí dobře ve větším počtu. Mělo by být tedy chováno nejméně 10 kusů, ale čím víc, tím líp. V menším počtu mohou být tyto rybky plaché a stresované.
Neonka modrá obývá ve volné přírodě Jižní Ameriku, konkrétně povodí řek Rio Negro a Orinoco.
Modrá neonka má na rozdíl od obecné a červené neonky modrý pruh až do konce ocasu. Obvykle má i červený pruh (stejně jako neonka obecná), ale jsou k sehnání i neonky, které jej mají potlačený.
Je menší než ostatní druhy neonek a lépe udržuje hejno. Většinu času plave v hejnu ve volném prostoru v nádrži. Modrá neonka se dá chovat i v menších akváriích okolo 40 litrů. Lépe však vynikne ve větších hejnech a větších nádržích. Důležitá je hlavně délka, která by měla být nad 50 cm. Teplota vody by se měla pohybovat v rozmezí 23–27 °C.
Zářivý pruh je u samičky prohnutější, u samečka má přímější tvar. Samečci jsou také štíhlejší, samičky mají více zakulacená bříška. Pohlavní rozdíly jsou zřetelné již ve stáří dvou až tří měsíců.
Potrava by měla být přizpůsobena jejich menší velikosti. Vhodné je mražené krmivo – cyclop, dafnie, artemie, veškeré drobné sušené krmivo (například vločky), ale nejlepší krmivo je živé. Krmit je vhodnější málo, ale raději častěji.
Neonku modrou lze zakoupit ve zverimexech nebo přímo u akvaristů, kde se její cena pohybuje kolem 15 korun za kus.
Zdroj: Neonky
Zápal plic u psa
Zápal plic je zánět dolních dýchacích cest. Zánět může způsobit bakteriální infekce, plíseň či inhalace, respektive vdechnutí cizorodých látek do plic, které následně u psa způsobí zápal plic. Rozlišuje se aspirační zápal plic, plísňový a bakteriální zápal plic.
Základní příčiny vzniku zápalu plic u psů jsou již zmíněny v úvodu. Nicméně konkrétních příčin existuje obrovské množství. Za vznik infekce plic může být zodpovědná i překážka v dýchacích cestách, ať už cizorodá, či tělní. Mezi další možné příčiny zápalu plic u psů patří: inhalace tělních tekutin, inhalace žaludečních kyselin, poškození lumenu horních cest dýchacích a následné rozšíření infekce, vdechnutí bakterií, respektive bakteriální infekce, poškození hltanu (nejčastěji infekce) a zduření, respektive zvětšení spodní části jícnu.
Jakmile máte podezření, že pes trpí zánětem plic či jakýmikoli respiračními, respektive dýchacími obtížemi, urychleně vyhledejte veterinárního lékaře. Rychlost a korektnost sestavení medikace je rozhodující. Následky zápalu plic mohou být u psů fatální. Toto onemocnění způsobuje vyšší rizika trvalých následků a úmrtnosti.
Léčebný režim spočívá v tom, že by pes měl být v teple, suchu, a především v klidu, ale pod dozorem svého pána. Vzhledem k tomu, že průběh a fáze – a to nejen v závislosti na příčině zápalu plic – jsou u psů variabilní, nelze stanovit obecná pravidla zacházení. Nicméně v případě vážnějších případů se doporučuje zamezit příjem orální cestou a neustálá kontrola ve veterinární ordinaci či na veterinární klinice. Medikamenty či kapky, pokud jsou nasazeny, podávejte psovi v určeném množství, a to i v případě, že onemocnění zdánlivě ustoupí.
Zdroj: Divné dýchání u psa
Neonka červená
Neonka červená (Paracheirodon axelrodi) je velice rozšířená mírumilovná hejnovitá rybka, jedna z nejoblíbenějších ryb mezi akvaristy. Na boku má svítivě modrý pruh, spodní část těla je červená (od hlavy až po ocas), ve svítivých modrých pruzích na obou bocích jsou droboučké zářivé částečky, které odrážejí světlo podobně jako reflexní páska na bundě. Ve své domovině totiž tyto neonky obývají tmavé pralesní potoky a reflexní pruhy jim pomáhají, aby neztratily kontakt s hejnem.
Pozor na množství dusitanů ve vodě. Neonka červená miluje hustě osázená akvária, která nesmí být příliš osvětlena. Začínající akvaristé ji mohou zaměnit s tetrou neonovou (neonka obecná).
Doporučuje se chovat ve skupině o minimálním počtu 10 a více rybek, neboť chování těchto rybek v nádrži souvisí s jejich počtem. Pokud se jich chová menší množství, pak se neonky zdržují především v dolní části akvária. Větší skupiny vytvářejí takzvané školky, přičemž plavou po celém akváriu. Teplota vody by měla být v rozmezí 24–27 °C.
Běžný je chov v nádrži střední velikosti o minimální délce 80 cm a objemu 80–120 l. Nikoliv stísněné prostředí. Vhodné je osázení běžnými rostlinami. Porost by měl být hustý s volným prostorem. Je tedy dobré osadit 60–70 % celkové plochy. Dno by měl tvořit materiál o zrnitosti 3–5 mm a tmavé barvy, neboť poskytne neonkám pocit většího bezpečí, nadto lépe vynikne také jejich barevnost. I dekorační kameny a kořeny by měly mít tmavou barvu.
Zářivý pruh je u samičky prohnutější, u samečka má přímější tvar. Samečci jsou štíhlejší, samičky mají více zakulacená bříška. Pohlavní rozdíly jsou zřetelné již ve stáří dvou až tří měsíců.
Potravou neonek jsou nitěnky, pakomáří larvy – patentky, perloočky, velmi vhodné jsou živé nebo mražené buchanky, suché vločkové krmivo a hlávkový salát. Krmte málo, ale častěji.
Neonku červenou lze zakoupit ve zverimexech nebo u akvaristů; cena se pohybuje okolo 12 korun za kus.
Zdroj: Neonky