Informace od profesionálů
 |
MENU
BETA BOJOVNICE
PES
KOČKA
KRÁLÍK
Pamatujme si, že vše způsobuje málo CO2 a jeho kolísání. Pokud se řasa objeví, přidejte více CO2 a odstraňte rychle napadená místa, než se vymknou kontrole. Kolísání způsobuje nejčastěji aplikace CO2 pomocí kvasnic, které nejsou schopny zajistit stabilní produkci CO2 po celou dobu osvitu.
Zdroj: Černá štětičková řasa
V diskuzi ČERNÁ ŠTĚTIČKOVÁ ŘASA se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Jana.
Musíme dávat CO2, i když v akvariu nejsou rostliny?
Na tento příspěvěk jestě nikdo nereagoval. Chcete se k němu vyjádřit? Klikněte na tlačítko a budete moci vložit svůj komentář.
Zdroj: diskuze Černá štětičková řasa
Ve srovnání s černou štětičkovou ruduchou vytváří tato řasa větší porosty – až 2 cm dlouhá, velmi jemná vlákna, připomínající podvodní plnovous. Řasa je na dotek slizká a její vlákna se snadno přetrhnou. Pokrývá okraje listů a postupně je obrůstá. Podle intenzity osvětlení lze pozorovat změnu její barvy (získává šedý, namodralý až tmavě červený odstín).
Opět se velice špatně mechanicky odstraňuje, ačkoliv jde ve srovnání s černou štětičkovou řasou snadno přetrhnout (nikoliv odtrhnout od podkladu). Na omak je nepříjemně slizká.
Růst této řasy údajně podporuje množství organických nečistot na dně, ve filtru či ve vodě.
Zdroj: Černá štětičková řasa
Nejčastěji roste na okrajích pomalu rostoucích rostlin, akvarijní technice, kořenech a v místech, kde je velké proudění vody. Podobá se černým chomáčkům o velikosti cca 5 mm.
Příčinou vzniku je mimo výše uvedené i nedostatečné množství CO2 u vysoce osvětlených nádrží. Hodnota CO2 během dne kolísá nebo je v celém akváriu nedostatečný proud okolo rostlin. V nízce osvětlených nádržích je příčinou také kolísání CO2 během dne.
Nejdříve co největší možné množství štětičkové řasy odstraníme ručně. V akváriích s dostatkem světla zvýšíme množství CO2 a zároveň zlepšíme proudění vody v akváriu. Pro zlepšení cirkulace vody je možné použít přídavná čerpadla. V akváriích s menším osvětlením pomohou parmičky siamské, které jsou známé jako konzumenti této řasy. Použitím přípravku Tekutý uhlík (Flourish Excel) řasu jednoduše odstraníte. Pokud ovšem neodstraníte příčinu, tak se objeví znovu.
Zdroj: Černá štětičková řasa
Velkým pomocníkem je „řasožravá“ ryba parmička černopruhá (Crossocheilus siamensis). V mládí se živí převážně zelenými řasami (ale jako jedna z opravdu mála živočichů konzumuje i černou řasu), v dospělosti se z ní stává všežravec (byť stále konzumující i řasu).
Dalším pomocníkem je sladkovodní kreveta japonská (Caridina japonica). I když je všežravá, konzumuje i řasy (včetně těch černých).
Zdroj: Černá štětičková řasa
Černá štětičková řasa a černá vousatá řasa jsou jedny z nejhůře odstranitelných řas. Na rozdíl od řas zelených mají odlišné nároky na podmínky k růstu, takže pokud se úspěšně zbavíte řas zelených, ještě nemáte zdaleka vyhráno nad ruduchami. Tyto řasy mají rády organické zbytky, ať již plovoucí ve vodě nebo na neočištěných kamenech, či dřevěných kořenech. Většinou pomůže minimalizovat pohyb organických nečistot ve vodě zlepšením mechanické filtrace (nikoliv zvýšením proudění vody) a snížením cirkulace vody v akváriu. V praxi se dá říci, že se tyto dva požadavky částečně vylučují, ale chce to najít nějaký kompromis.
Může pomoci i změna původního vyústění filtru, které způsobovalo cirkulaci vody v akváriu, za ostřikovací rampu vyrobenou ze zbytku novodurové trubky a přidat do filtru filtrační vatu na zachycení jemnějších částí nečistot z vody. Málokdy se stává, že se ruducha vyskytne v nádrži s velikým biologickým filtrem s malým průtokem. Oproti tomu s ní často bojují lidé s vnitřními nebo vnějšími filtry s velikým průtokem vody. Průtok filtrem by tedy neměl být veliký – pro rostlinná akvária by to měl být nanejvýš 1krát objem akvária za hodinu a méně.
Dále růst ruduchy podporuje železo, pokud tedy bojujete s ruduchou a zároveň hodně přihnojujete hnojivy s obsahem železa nebo pouze železem, může to být jeden z faktorů podporující růst této řasy.
Zdroj: Černá štětičková řasa
Tento druh řas se objevuje nejčastěji na okrajích pomalu rostoucích rostlin, akvarijní technice, kořenech a v místech, kde je velké proudění vody. Podobá se černým chomáčkům o velikosti cca 5 mm.
Jedná se o jednu z nejhůře odstranitelných řas.
Vzniká nedostatečným množství CO2 u vysoce osvětlených nádrží. Hodnota CO2 během dne kolísá, nebo je v celém akváriu nedostatečný proud okolo rostlin. V nízce osvětlených nádržích je příčinou také kolísání CO2 během dne.
Nejdříve co největší možné množství štětičkové řasy odstraníme ručně. V akváriích s dostatkem světla zvýšíme množství CO2 a zároveň zlepšíme proudění vody v akváriu. Pro zlepšení cirkulace vody je možné použít přídavná čerpadla. V akváriích s menším osvětlením pomohou parmičky siamské, které jsou známé jako konzumenti této řasy. Použití přípravku Tekutý uhlík (Flourish Excel) pomůže také tuto řasu odstranit. Pokud ovšem neodstraníme příčinu, tak se znovu objeví.
Černá štětičková řasa vytváří černé chomáčky veliké od několika mm až do asi 1 cm, které mohou na kamenu nebo kořenu vytvořit i souvislý koberec. Pokud se vám stále rozmáhá v akváriu, je to rozhodně nepříjemné. Mechanicky ji lze jen velice špatně odstranit – z kamenů či kořenů asi ani důkladné vydrhnutí nepomůže, protože části řasy na nich zůstanou stále přichycené, a pokud mají vhodné podmínky, rychle zase vyrostou. Jako účinné řešení se doporučuje koupel v Savu (předměty před vložením zpět do akvária důkladně opláchněte). Z rostlin údajně přežijí tuto koupel ve zředěném roztoku Sava pouze Anubiasy, díky svým tuhým listům.
Jako prevence poslouží pravidelná výměna části vody za novou, odsání detritu ze dna (jedenkrát za týden 1/3 vody, u větších nádrží jednou za dva týdny); dále je důležité nepřekrmovat, či jinak nedodávat do vody nadbytečné živiny; snížit průtok vody filtrem (asi 1krát objem nádrže za hodinu); omezit proudění vody v akváriu; omezit výskyt organických nečistot – zlepšit mechanickou filtraci, omezit víření nečistot ze dna, pravidelně čistit filtr či části zachytávající organické (respektive mechanické) nečistoty; mít dostatečně velké množství prosperujících rostlin v nádrži a odpovídající intenzitu osvětlení.
Zdroj: Řasy v akvaristice
K odstranění obou druhů řas je zapotřebí přizpůsobit osvětlení, dodávat do akvária adekvátní množství CO2, nastavit optimální proudění vody a dostatečné filtrování kvalitním filtrem.
Ruduchy nemají rády čistotu. Jinými slovy, černá řasa neprosperuje v dobře udržovaných nádržích se systematickou údržbou. Nezbytná je pravidelná výměna části vody, odkalování dna a péče o filtrační systém. Čerpat je možné i ze zkušeností jiných akvaristů, kteří často uvádějí, že ruducha v jejich nádrži omezila své bujení po důsledné očistě celé nádrže včetně pročištění techniky.
Jedním z mála prostředků jak předejít řasám je přístroj Twinstar Nano. S tímto chytrým přístrojem se můžete vyhnout mnoha typům řas. Samozřejmě Twinstar není kouzelný přístroj typu, že jej vložíte do akvária a ihned máte magicky problém s řasami vyřešen. Lze samozřejmě použít i do zaběhlých akvárií, ale nejúčinnější je, pokud jej máme od založení akvária. Zejména ze začátku se po 2–3 týdnech začnou v akváriu tvořit řasy (přirozený cyklus) a s Twinstarem tento problém nezaznamenáte. Na řasy funguje, a jestli máte správnou intenzitu světla a sílu filtrace, tak se akváriu řasy vyhnou.
Společnost Twinstar si svou technologii nechala v Severní Americe a Evropě patentovat. Původem je to společnost z Japonska, tedy z Mekky akvaristiky. Přístroj se skládá z kontroléru, krabičky uchycené na vnější straně akvária (ale lze vložit i do skřínky pod akváriem), a disku, který je umístěn v akváriu (jako difuzor nebo vzduchovací kamínek). Z kontroléru vede kabel do disku a ten se v intervalech (podle toho, jak na něm nastavíme velikost akvária) spouští. Z disku poté stoupá mlha, která je způsobená elektrolýzou vody, bojující proti řasám, a po zhruba 10 sekundách se vypne. Takto se spustí několikrát za hodinu.
Dalším způsobem, jak odstranit řasu, je použít přípravek Tekutý uhlík (Flourish Excel), který řasu jednoduše zničí.
V akváriích s menším osvětlením pomohou parmičky siamské, které jsou známé jako konzumenti této řasy.
Vždy je potřeba se zaměřit na odstranění příčiny vzniku, protože pokud nebude odstraněna, tak se řasa bude stále objevovat.
Zdroj: Černá štětičková řasa
Tekutý uhlík (Flourish Excel) je tvořen glutaraldehydem, látkou, která dokáže zlikvidovat řasy, pokud je v koncentraci 0,5 až 5 mg/l. Takto nízké koncentrace nejsou nijak nebezpečné pro ryby ani rostliny. Uškodí jen řasám, a to všem. Obzvlášť účinná je proti štětičkové řase a vláknitým řasám.
Tento přípravek by neměl být nijak nebezpečný, pokud se bude používat v doporučených dávkách. Pro rychlé odstranění řas je však nutné lehce překročit dávkování, což může ohrozit vaše akvarijní mechy a riccie.
Léčba celé nádrže je nejoblíbenější a nejsnadnější metoda. Jednoduše se aplikuje 2–3x větší množství doporučené dávky každý den, dokud řasy nezmizí. Problémy většinou začínají, pokud přidáváte 3x větší množství než doporučené. Vhodné je začít nejprve s doporučenými dávkami a postupně přidávat.
Přímá aplikace je o poznání bezpečnější, ale také náročnější. Naberte si trochu přípravku do injekční stříkačky a po vypnutí filtru a čerpadel aplikujte Tekutý uhlík (Flourish Excel) přímo k postiženým místům s řasou. Filtry je nutné vypnout z důvodu omezení proudění, aby zůstal přípravek u postižených míst. Za 30 minut můžete opět zapnout filtry.
Můžete také použít koupel v Tekutém uhlíku, ta spočívá ve vyjmutí postižené rostliny a dekorace z nádrže a jejich namočení do roztoku v kbelíku. Roztok připravte ze 75 % vody a z 25 % Tekutého uhlíku. Za 5 minut můžete vrátit rostliny a dekorace zpět.
Přípravek se dávkuje v množství 2,5 ml na 100 l vody.
Přípravek Flourish Excel lze zakoupit na internetu nebo v akvarijních prodejnách; jeho cena se pohybuje okolo 150 korun za 500 ml.
Zdroj: Černá štětičková řasa
Tato řasa tvoří hnědé fleky na listech, kořenech, substrátu i na skle.
Nejčastěji se vyskytuje v čerstvě založených nádržích, kde se vyskytuje amoniak. Bakterie ve filtru a v substrátu se ještě dostatečně nerozmnožily a nezvládají množství amoniaku rozkládat.
Odstraňuje se setřením. Většinou vymizí po zaběhnutí akvária a hlavně filtru. S hnědou řasou vám také pomohou rybky Otocinclus.
Jako prevence poslouží pravidelná výměna části vody za novou, odsání detritu ze dna (1x za týden 1/3 vody, u větších nádrží 1x za dva týdny); dále nepřekrmovat, či jinak nedodávat do vody nadbytečné živiny; snížit průtok vody filtrem (asi 1x objem nádrže za hodinu); omezit proudění vody v akváriu; omezit výskyt organických nečistot – zlepšit mechanickou filtraci; omezit víření nečistot ze dna, pravidelně čistit filtr či části zachytávající organické (respektive mechanické) nečistoty; zajistit dostatečně velké množství prosperujících rostlin v nádrži a v neposlední řadě odpovídající intenzitu osvětlení.
Zdroj: Řasy v akvaristice
Použití doplňku omega-3 mastných kyselin v dietě zvyšuje účinnost chemoterapie a zároveň vede k prevenci nádorové progrese, snížení incidence neoplazií a tvorbě metastáz. Předpokládá se, že omega-3 mastné kyseliny ovlivňují formování tumoru v několika fázích (inhibice formování cév vyživujících tumor, inhibice proliferace buněk několika epiteliálních linií, zvýšení smrti nádorových buněk). Dále se předpokládá, že tuky v potravě, jako například DHA, modifikují citlivost tumorů k cytostatickým léčivům, což je důvodem pro jejich celosvětové používání při léčbě některých onkologických pacientů. Zdrojem omega-3 mastných kyselin živočišného původu jsou ryby chladných vod – losos, makrela, tuňák, pstruh, sleď, sardinky, zdrojem omega-3 mastných kyselin rostlinného původu je lněné semínko a listová zelenina. Podle výzkumů humánní medicíny jsou pro zvířata účinné pouze omega-3 mastné kyseliny živočišného původu.
Beta 1,3/1,6-D-glukan je polysacharid obsažený v houbách Hiratake, Shitake a hlívě ústřičné, dlouhodobě využívané pro svoje imunomodulační, protizánětlivé a cytostatické účinky v dávné historii Japonska, Číny a dalších oblastí Dálného východu. Účinky glukanů jsou dány schopností stimulovat imunitní systém (makrofágy, mikrofágy, T-lymfocyty a NK buňky), ovlivňují homeopatickou aktivitu kostní dřeně, podporují hojení ran, mají radioprotektivní účinek (inaktivují volné radikály a působí antioxidačně), zvyšují metabolickou a funkční aktivitu buněk RES. Tento obranný mechanismus se uplatňuje v protinádorové imunitě.
Chlorella (Chlorella pyrenoidosa) je zelená sladkovodní řasa, jednobuněčný organismus, jehož název je odvozen od latinského malý a zelený. Nejúčinnější obsaženou látkou je chlorella růstový faktor (Chlorella Growth Faktor – CGF), který se uplatňuje při regeneraci tkání, dělení a růstu buněk, posiluje imunitní systém tím, že stimuluje organismus k tvorbě interferonu, stimuluje tvorbu lymfocytů a podporuje tvorbu erytrocytů. Chlorella zvyšuje celkovou odolnost organismu vůči infekcím, chrání buňky a tkáně před škodlivým působením volných radikálů, podporuje regeneraci tkání při poškození ionizujícím zářením, zvyšuje účinnost inzulínu s následnou lepší kontrolou hladiny glukózy v krvi. Chlorella je bohatým zdrojem vitamínů (má vysoký obsah vitamínů skupiny B, vitamínu C a E) a biologicky vázaných minerálních látek chelátovou vazbou na aminokyseliny (fosfor, draslík, hořčík, vápník, železo, mangan, zinek, molybden, měď a kobalt).
Spirulina (Spirulina platensis) je modrozelená řasa bohatá na železo, vitamín B12 a β-karoten, vápník, hořčík a zinek, je zdrojem plnohodnotných bílkovin. Podobně jako u chlorelly byl popsán pozitivní homeopatický efekt při použití u pacientů léčených chemoterapií a radioterapií.
Tento druh řase se objevuje na skle. Sklo vypadá jako poseté zeleným práškem. Někdy je zelené prachové řasy tolik, že nelze pořádně vidět do akvária. Jemná dlouhá zelená vlákna tvoří postupně hustou spleť mezi rostlinami.
Vzniká z důvodu nedostatečného množství živin a CO2. Vyskytuje se často po založení akvária.
Lze jednoduše odstranit magnetickou stěrkou nebo houbičkou. Ovšem objeví se rychle znovu. Nechte ji vyrůst po celý její cyklus (cca 3 týdny). Sice to bude vypadat nevzhledně, ale pokuste se to vydržet. Poté ji odstraňte a vyměňte cca 50–60 % vody v akváriu.
Jako prevence poslouží pravidelná výměna části vody za novou, odsání detritu ze dna (jedenkrát za týden 1/3 vody, u větších nádrží jednou za dva týdny); nepřekrmujte, či jinak nedodávejte do vody nadbytečné živiny; nezbytné je snížení průtoku vody filtrem (asi 1krát objem nádrže za hodinu); omezení proudění vody v akváriu; omezení výskytu organických nečistot – zlepšení mechanické filtrace, omezení víření nečistot ze dna, pravidelné čištění filtru či části zachytávající organické (respektive mechanické) nečistoty; dostatečně veliké množství prosperujících rostlin v nádrži; odpovídající intenzita osvětlení.
Zdroj: Řasy v akvaristice
Jedná se o jednobuněčnou řasu. Voda v akváriu je zakalena do zelena, tedy obvykle, někdy může mít barvu žlutého hrachu.
Nejčastější příčinou je přítomnost amoniaku v akváriu. Další příčinou může být nedostatek CO2 či nepoměr dodávaných živin.
Ve většině případů výměna vody nepomáhá. Pokud se jedná o nepoměr živin, tak řasa po čase odezní sama. Odstranění je možné pomocí 4–7denního zatemnění akvária, před zatemněním vyměňte většinu vody v akváriu. Následně proveďte větší výměnu vody. V době zatemnění ryby nekrmte, bez problémů to zvládnou. Dále doporučujeme přidat plovoucí a rychle rostoucí rostliny. Pozor, zelená voda není mléčný zákal, zde se jedná o jinou příčinu.
Jako prevence poslouží pravidelná výměna části vody za novou, odsání detritu ze dna (1x za týden 1/3 vody, u větších nádrží 1x za dva týdny); nepřekrmovat, či jinak nedodávat do vody nadbytečné živiny; důležité je snížení průtoku vody filtrem (asi 1 krát objem nádrže za hodinu); omezení proudění vody v akváriu; omezení výskytu organických nečistot – zlepšení mechanické filtrace, omezení víření nečistot ze dna, pravidelné čištění filtru či části zachytávající organické (respektive mechanické) nečistoty; dostatečně veliké množství prosperujících rostlin v nádrži; odpovídající intenzita osvětlení.
Zdroj: Řasy v akvaristice
Vytváří větší porosty a až 2 cm dlouhá kudrnatá vlákna většinou na okrajích listů, někdy téměř po celé jejich délce. Její barva se mění podle intenzity světla – u dna je téměř černá a barvou se velice blíží černé štětičkové řase (která, pokud si ji prohlédnete na světle, vlastně není úplně černá, postupně s rostoucí intenzitou její barva bledne a u hladiny přímo pod zářivkami vypadá jako šedivá, možná lehce do modra nebo do zelena).
Opět se velice špatně mechanicky odstraňuje, ačkoliv jde ve srovnání s černou štětičkovou řasou snadno přetrhnout (nikoliv odtrhnout od podkladu). Na omak je nepříjemně slizká (což platí v menší míře i u zelené vláknité řasy).
K odstranění této řasy poslouží snížení proudění vody v akváriu a vložení filtrační vaty do filtru. Objeví-li se znovu, zkuste vyčistit filtru, respektive vyměnit několikrát propranou filtrační vatu za novou, a samozřejmě odsajte detrit a vyměňte část vody.
Jako prevence poslouží pravidelná výměna části vody za novou, odsání detritu ze dna (jedenkrát za týden 1/3 vody, u větších nádrží jednou za dva týdny); nepřekrmujte, či jinak nedodávejte do vody nadbytečné živiny; nezbytné je snížení průtoku vody filtrem (asi jedenkrát objem nádrže za hodinu); omezení proudění vody v akváriu; omezení výskytu organických nečistot – zlepšení mechanické filtrace, omezení víření nečistot ze dna, pravidelné čištění filtru či části zachytávající organické (respektive mechanické) nečistoty; dostatečně velké množství prosperujících rostlin v nádrži; odpovídající intenzita osvětlení.
Zdroj: Řasy v akvaristice
Rohovka tvoří 20–25 % povrchu oční koule. Je zvlhčována slzným filmem a je složena z několika vrstev. Zdravá rohovka je průhledná, bez přítomnosti cévního zásobení. Nejčastějším onemocněním je keratoconjunctivitis sicca – suché oko (KCS).
Keratoconjunctivitis sicca neboli suché oko je možné definovat jako sníženou produkci slzného filmu. Rohovka a spojivka ztrácejí svou normální lesklost a stávají se matnými. Spojivka je nateklá a překrvená, rozvíjí se hlenohnisavý výtok. Na rohovce se objevují cévy a dochází k ukládání pigmentu. KCS se diagnostikuje pomocí testu měření slz, který je v pozitivním případě buď velmi nízký, nebo nulový.
Terapie je zpočátku konzervativní, kdy se do spojivkového vaku aplikují dvakrát denně cyklosporinové kapky, které aktivují činnost slzných žláz. Pokud je tato terapie neúčinná, je možné přistoupit k terapii chirurgické, kdy se do spojivkového vaku zavede vývod slinné žlázy.
Panus (chronický povrchový zánět rohovky) je onemocnění, které se vyskytuje převážně u německých a belgických ovčáků a jejich kříženců. Další plemena s dispozicí k tomuto onemocnění jsou jezevčík, pudl, greyhound a sibiřský husky. Příčina onemocnění není zatím zcela objasněna, předpokládá se rodinná a plemenná predispozice. Dědičnost onemocnění se však jeví jako velmi nízká. Mezi další faktory onemocnění patří i autoimunitní reakce, kdy vzniká přecitlivělost na bílkoviny rohovky. Mezi nespecifické faktory, které podporují vznik onemocnění, se řadí i UV záření a nadmořská výška.
Onemocnění se většinou projevuje u psů v rozmezí 3–5 let, občas i později. Ve většině případů jsou postiženy obě oči. Rozlišují se dvě formy onemocnění – u mladších psů je panus charakterizován výskytem velkého množství cév a granulační tkáně s velmi rychlým rozvojem. U starších psů se většinou diagnostikuje hlavně velké množství pigmentu v rohovce. Nástup i průběh jsou pomalejší. Onemocnění není bolestivé a není spojené s výtokem z oka.
Onemocnění nelze vyléčit, lze jen ovlivňovat a kontrolovat jeho průběh. Terapie je doživotní a spočívá v přechodné aplikaci kortikosteroidů ve formě masti nebo kapek a v aplikaci cyklosporinu A (opět ve formě kapek nebo masti). Pokud majitel ošetřuje oči pravidelně, nedochází obvykle k výraznému zhoršení. Při výrazné pigmentaci, která může postihnout téměř celou plochu rohovky, a pokud pejsek nereaguje na lokální terapii, je možné chirurgicky odstranit povrchovou vrstvu rohovky (lamelární keratektomie).
Povrchová pigmentózní keratitida neboli zánět rohovky je onemocnění, které se vyskytuje zejména u pekinézů, shi-tzu, bostonských teriérů, francouzských buldočků a ostatních brachycefalických plemen. Při onemocnění dochází k ukládání pigmentu v epitelu rohovky. Okrsky pigmentu se nalézají v centru rohovky. Ukládání pigmentu obvykle začíná ve vnitřním koutku a postupuje směrem centrálně, v některých případech může být pigment přítomen v epitelu celé plochy rohovky. Mezi vyvolávající faktory patří distichiáza (řasa vyrůstající z hrany víčka), velké nosní záhyby, velká víčková štěrbina. Velká víčková štěrbina v kombinaci s prominující oční koulí a tím ztíženým mrkáním vyúsťuje v nedostatečnou distribuci slzného filmu po povrchu rohovky, kde se tak vytvářejí suchá místa, a to zejména v centrální části rohovky. Tato místa jsou pak predispozicí pro ukládání pigmentu.
Terapeuticky je nutné odstranit vyvolávající příčinu. Pigmentaci je možné zredukovat cyklosporinovými kapkami a podáváním umělých slz.
Zdroj: Zánět spojivek u psa
(latinsky keratitis) se klasifikuje dle hloubky postižení, dle etiologie či topografie. Povrchový zánět rohovky (latinsky keratitis superficialis), respektive povrchové eroze jsou nejčastěji následkem traumatizace rohovky a po odstranění příčiny dochází k jejich rychlému zahojení. Klinicky je patrný zvýšený výtok z mediálního očního koutku. Proces je bolestivý, pozorujeme fotofobii. Terapie je závislá na intenzitě a délce trvání onemocnění. Používáme lokální anestetika kombinovaná s antibiotiky.
(latinsky keratitis superficialis pigmentosa) se vyskytuje s predispozicí u pekinézů, lhasa-apso, ši-tzu, mopsů a bostonských teriérů. Nejčastější příčinou je chronická iritace očního bulbu při víčkové štěrbině u brachycefalických plemen. Mezi vyvolávající faktory patří districhiáza (řasa vyrůstající z hrany víčka), nosní záhyby, velká víčková štěrbina v kombinaci s prominující oční koulí a tím ztížené mrkání. To způsobuje nedostatečnou distribuci slzného filmu na povrchu rohovky. Pigment je ukládán do epitelu na centrální části rohovky. Vaskularizace je pouze v případě dlouhotrvající iritace. Terapeuticky je nezbytné odstranění etiologického činitele. V indikovaných případech, pokud uložený pigment vede k poruchám vidění, se může provést superficiální keratotomie. Ta vyžaduje opatrnost zejména u brachycefalických plemen. U nich je chronicky iritovaná rohovka slabší než v místě neiritovaném. Protože tím však neodstraníme vyvolávající příčinu, je nutno počítat s recidivami. Nejlepším krokem k omezení depozice pigmentu v rohovce je odstranění chronické iritace, případně využití antiflogistického účinku kortikosteroidů.
Obr. 8: Keratitis superficialis pigmentosa u mopse
(latinsky keratitis super ficialis chronica), známý též jako Oberreiterův syndrom německých ovčáků neboli Pannus, se nejčastěji vyskytuj mezi 1. až 6. rokem života. Onemocnění bylo popsáno i u belgických ovčáků, pudlů, jezevčíků, border kolií, greyhoundů, sibiřských husky a dalmatinů. Je to progresivní zánětlivé oboustranné onemocnění rohovky s nepříliš jasnou etiologií. Přisuzována je velká důležitost autoimunitním pochodům a ultrafialovému záření, protože byla prokázána korelace mezi nadmořskou výškou, teplejším ročním obdobím a výskytem onemocnění. Majitel si onemocnění všimne většinou v pokročilém stadiu, kdy jsou epitel a přední vrstva stromatu rohovky již silně pigmentovány a vaskularizovány. Vaskularizace a pigmentace postupně zachvacují celou rohovku. Jaká je prognóza? V případě postižení mladších zvířat (mezi 1. až 2. rokem života) lze očekávat výskyt závažnějších lézí. Pannus je charakterizován výskytem většího množství cév a granulační tkání, pokud se však projevy dostaví ve vyšším věku (4. až 5. rok), postižení není tak razantní. U starších psů se diagnostikuje velké množství pigmentu v rohovce. Nástup a průběh nemoci je pomalejší, nebolestivý a není spojený s výtokem z oka. U greyhoundů je průběh onemocnění mírnější a je pozorováno již ve stáří 1 až 2 roky. Závažnost a prognóza onemocnění závisí i na nadmořské výšce, ve které jedinec žije, v souvislosti s intenzitou ultrafialového záření.
Obr. 9A: Chronická superficiální keratitida u německého ovčáka
Obr. 9B: Chronická superficiální keratitida u německého ovčáka
(latinsky keratitis profunda) je zánětlivé postižení hlubších vrstev stromatu rohovky. Nejčastější příčinou jsou rohovková traumata. Prvním příznakem je lokální bolestivost a blefarospazmus, dále edematizace stromatu rohovky a v neposlední řadě se vyvíjí uveitida.
Nejznámější formou hluboké keratitidy je jeden z možných příznaků postvakcinační reakce na adenovirus 1 (CAV-l). Živé vakcíny s atenuovaným virem způsobují uveitidu s korneální opacitou, takzvané "modré oko".
Obr. 10: Keratitis profunda u psa
Obr. 11: Keratitis profunda u psa
(latinsky keratoconjunctivitis sicca - KCS) je možné definovat jako sníženou produkci slzného filmu, která může být způsobena intoxikací, autoimunitní odpovědí, aplikací některých léků, hypovitaminózou A, ale také po traumatu slzné žlázy způsobujícím poruchu inervace nebo po chirurgickém traumatu při odstranění žlázy třetího víčka při jejím výhřezu. Rohovka a spojivka ztrácejí normální opacitu, stávají se matnými. Na rohovce se objevují cévy a dochází k pigmentaci. Onemocnění se diagnostikuje pomoci takzvaného Schirmerova testu (test na měření tvorby slz, který při tomto onemocnění vykazuje nulové nebo velice nízké hodnoty). Terapie je konzervativní a spočívá v aplikování kapek do spojivkového vaku. Pokud terapie není účinná, je možné chirurgické řešení, a to zavedení vývodu slinné žlázy do spojivkového vaku. Nejčastěji toto onemocnění postihuje psy, zejména dlouhosrsté jezevčíky, West Higland White teriéry, anglické kokršpaněly nebo taky buldoky. U koček je toto onemocnění raritou.
Obr. 12: KCS u psa - nákres
Obr. 13: KCS u psa - Schirmerův test
Obr. 14: KCS u psa - Schirmerův test
Obr. 15: KCS u kočky - Schirmerův test
(latinsky corneal ulcer) je jedno z nejčastějších očních onemocnění . Povrchová ulcerace se obvykle hojí s minimálními komplikacemi. U hlubokých vředů lze očekávat poškozené vidění, zejména pokud dojde až k perforaci. Rozlišujeme ulcerace povrchové, hluboké, perforující. Prvním klinickým příznakem je bolestivost a blefarospazmus. Dále pozorujeme purulentní výtok a fotofobii. Vředy mohou sekundárně vést k uveitidě. Nezbytným diagnostickým krokem k rozpoznání ulcerací je barvení fluoresceinem. Nezbytné je doplnit vyšetření kontrolou nitroočního tlaku, bakteriologickou kultivací s určením citlivosti a cytologií. V terapii ulcerací je vysoce důležité rozeznání příčiny a její odstranění. Nutností je antibiotická terapie, také chirurgická intervence je indikována u hlubokých změn a změn s obnaženou Descementovou membránou. Doporučit lze kontaktní měkké čočky, o kterých se můžete informovat u vašeho veterinárního lékaře.
Obr. 16: Corneal ulcer - schéma
Obr. 17: Corneal ulcer u psa
Obr. 18: Corneal ulcer u psa
Obr. 19: Corneal ulcer u kočky
Obr. 20: Corneal ulcer u psa - fluoresceinový test
Onemocnění se vyskytuje nejčastěji u zvířat ve středním a starším věku. Mezi predisponovaná plemena patří německý boxer či samojed, ale výskyt je možný u jakéhokoliv plemene. Onemocnění může postihnout jedno nebo obě oči. Časné stadium je charakterizováno bolestivostí, výtokem a přivíráním víček. Na rohovce je znatelný defekt o různé velikosti, překrytý uvolněným epitelem, který se dá v lokální anestezii snadno odstranit. Rohovka je edematická s přítomností cév. Terapie je zpočátku lokální, pokud však nedochází k hojení defektu, je nutné chirurgické ošetření rohovky.
Obr. 21: Boxer ulcer u psa (boxer) - fluoresceinový test
(latinsky keratitis profunda ulcerativa)
Onemocnění je nejčastěji bakteriálního nebo mykotického původu. Mezi nejčastější původce patří stafylokok, streptokok, E. coli, proteus a často i pseudomonas. Onemocnění je velmi bolestivé, často spojené se zánětem duhovky. Výtok může být od serózního až k hlenohnisavému. Rohovka je edematózní s množstvím cév. Terapie je lokální i celková. Někdy je nutné rohovku ošetřit v celkové anestezii a provést překrytí rohovky 3. víčkem nebo spojivkovým flapem.
Obr. 22: Keratitis profunda ulcerativa u psa
Jedná se o komplikaci hlubokého vředu rohovky, kdy výrazná kolagenázová a proteázová aktivita způsobuje rychlé poškození rohovky. Ke vzniku vředu může dojít i za méně než 24 hodin. Proces často vede k obnažení Descementovy membrány, která se může vyklenout dopředu v podobě lesklého puchýřku do úrovně rohovky nebo i nad ní, popřípadě může dojít až k perforaci rohovky (protržení Descementovy membrány a odtok komorového moku). Melting vřed se vyskytuje často u brachycefalických plemen, jako je pekingský palácový psík, francouzský buldoček, mops a podobně. Při onemocnění je možné často izolovat bakterii Pseudomonas aeruginosa. Onemocnění je akutní a je nutný rychlý zásah. Terapie je u většiny případů chirurgická.
Obr. 23: Melting vřed u psa (shi-tzu)
Obr. 24: Melting vřed u kočky
Obr. 25: Melting vřed u kočky
(latinsky keratitis herpetica)
Herpesvirus felis je příčinou keratitid u koček ve spojení s infekcí respiratorního traktu a spojivky. Nejčastějším nálezem herpesvirové keratitidy je ulcerativní neboli vředová keratitida rezistentní k jakékoli terapii se sklonem k recidivám. Partikule viru mohou být nacházeny dlouhou dobu v klidových ložiscích rohovky a jsou aktivovány působením stresu. Klinické příznaky jsou závislé na věku zvířete: infekce koťat ve věku do 4 týdnů (Opthalmia neonatorum), na očích výrazný zánět spojivek a rohovky, přítomnost vředu s hnisavým výtokem. Také příznaky onemocnění horních dýchacích cest. Konjunktivitis u dospělých koček je typickým příznakem herpesviru. Častým důsledkem herpesvirózy je přítomnost vředů či suché oko. Terapie závisí na závažnosti klinických příznaků a celkové imunitě jedince. Lokální terapie je doplněna terapií celkovou.
Obr. 26: Herpesvirová keratitida u kočky
Obr. 27: Herpesvirová keratitida u kočky - porovnání
Obr. 28: Herpesvirová keratitida u kočky - schéma
(latinsky keratitis bullosa) se projevuje formováním malých vezikul v epitelu rohovky až po vznik puchýřovitého ložiska s edémem a vaskularizaci stromatu. Postihuje nejčastěji kočky ve stáří 1,5 až 3 roky. Etiologie a terapie nejsou známy. Léčbu lze urychlit aplikací měkkých kontaktních čoček.
(latinsky keratitis eosinophitica feline)
Etiologie onemocnění je neznámá, ale je popisován vztah k působení ultrafialového záření. Objevuje se hlavně u dospělých koček a postihuje jedno nebo obě oči. Jde o chronický granulomatózní zánět, nebolestivý, pomalu progredující jako červeně infiltrovaná masa, postupující směrem do středu. Zpočátku je jednostranný. Léze se primárně objevují na periferii rohovky a pomalu postupují napříč plochou rohovky. Spojivka je překrvená. Na rohovce je možné diagnostikovat cévy a otok. Charakteristický je krémově bílý sýrovitý výtok pokrývající nemocnou rohovku. Diagnosticky je nutné vyšetřit výtok, ve kterém je velké množství eosinofilů. Prognóza má být vyslovována opatrně, je totiž často nejasná vzhledem k dlouhodobé terapii, která je často bez odezvy. Nežádoucím účinkem terapie je zvýšení hmotnosti, u nekastrovaných koček hrozí riziko zánětu dělohy.
Obr. 29: Chronická eosinofilní keratitida u kočky
Zdroj: Nemoci rohovky u psů a koček
Copyright © 2012 - 2024 NetConsulting Praha s.r.o.