Téma: 

štěně

Výcvik štěňat border kolie

Jak dlouho je border kolie ještě štěně

Border kolie je štěně cca do 1 roku, ale už v tuto dobu začněte s výcvikem, který by měl být důsledný. Někteří psi mohou být štěnětem až do dvou let, je to opravdu variabilní a vždy záleží na temperamentu psa.

Zdroj: Výcvik štěňat border kolie
Zveřejněno dne: 29.2.2016

Diskuze: Jaká kloubní výživa pro štěně?

Chtěla jsem Vás poprosit o názor, je možné dát štěněti Výmarského ohaře Geloren Dog? co byste jiného doporučil od kolika měsíců a proč?
Děkuji

Zdroj: diskuze Jaká kloubní výživa pro štěně?
Odesláno dne: 1.9.2016 uživatelem Petra Rejholdová

Výcvik štěňat border kolie

Poznej a vychovej svého psa

Tato kniha je od autorky Evy Nohelové. Publikace pojednává o pomoci při rozhodování pořídit si psa. Radí, jak si vybrat správné plemeno a vhodné štěně, jak se o ně od samého počátku postarat, naučit je základním povelům a správnému chování v rodině.

Kniha je k dostání v ceně okolo 120 korun. Rešerše k této knize zatím nejsou žádné, nelze ji tedy objektivně zhodnotit.

Zdroj: Výcvik štěňat border kolie
Zveřejněno dne: 29.2.2016

Diskuze: Re: Jaká kloubní výživa pro štěně?

Geloren pro psy obsahuje kyselinu hyaluronovou, glukosamin, chondoitin a kolagen. Všechny tyto látky zvíře normálně přijímá stravou založenou na mase. Když budete takto mladému psovi podávat geloren pro psy, tak mu tím spestříte pamlskový plán, ale v tomto věku mu nijak zvlášť nepomůžete. Tedy v případě, že používáte kvalitní krmivo. Někdy chovatel koupí velmi levně v akci krmení pro psy, ale to většinou obsahuje především bobtnající směsi, které pejska nasytí, ale nevyživí. Známkou jsou pak objemné výkaly a nemocný pejsek. Geloren pro psy má smysl jako výrazné preventivní opatření od tří let.

Zdraví Cempírek!

Zdroj: diskuze Jaká kloubní výživa pro štěně?
Odesláno dne: 3.9.2016 uživatelem Cempírek

Výcvik štěněte

Výcvik štěněte jorkšíra

Také tento hravý, přítulný, komunikativní a inteligentní pes potřebuje dobrou a důslednou výchovu. I když je temperamentní, je velmi učenlivý a přizpůsobivý. Pokud je pro něj výcvik příjemný a zajímavý, stává se velice milým a poslušným psem. Jorkšírský teriér je typický bytový pes, ale aby zůstal zdravý a vitální, potřebuje ke svému životu hodně pohybu. Tento pes je vhodný i k výcviku poslušnosti a obratnosti.

Je velmi inteligentní a přizpůsobivý, rád se učí a hraje si. Z některých jedinců se však mohou stát bázliví pejsci, což svědčí o nedůsledné výchově. Přestože jorkšírský teriér kvůli své trpasličí velikosti vypadá miloučce, je nutné ho od začátku důsledně usměrňovat a nerozmazlovat jej. Výchova i tak maličkého a něžného psa, jako je jorkšírský teriér, je opravdu důležitá.

První povel, který bychom psa měli naučit, je přísné „nesmíš“. Tento povel musíme začít užívat od samého začátku a uplatňovat ho vždy, když se pes chová neposlušně. Pokud se pes chová dobře, odměníme ho pochvalou vyslovenou přátelským tónem. Psi jsou extrémně citliví na tón hlasu, který jejich pán během výcviku užívá, a povzbuzení je tedy velmi důležité.

Povelu „ke mně“ se musí naučit každý pes, který bude chodit venku bez vodítka. Může trvat delší dobu, než si osvojí rychlou a jistou reakci (měli bychom ho přitom rovněž zavolat jménem), částečně proto, že štěně bude od nás možná příliš daleko, a také zpočátku nebude schopno rozlišit povel od hry. Začněme tím, že malé štěně budeme volat příslušným povelem a jménem pravidelně při každé příležitosti, aby rozpoznalo zvuk svého jména. Přirozená zvědavost štěněte vám pomůže zajistit si jeho pozornost a brzy si na povel bude chodit pro potravu. Pro jasnější výcvik štěně připneme na svinovací vodítko. Zavoláme ho k sobě jako obvykle a neprodleně ho odměníme. Pokud štěně okamžitě neuposlechne, jemně ho táhneme k sobě a opakujeme „ke mně“. Nakonec všechno ještě jednou zopakujeme.

Výcvik je možné zhlédnout na internetu, tady je malý útržek videonávodu výcviku.

Zdroj: Výcvik štěněte
Zveřejněno dne: 13.10.2016

Výcvik štěněte

Základy výcviku štěněte

Jako první a velmi důležité je štěně naučit čistotnosti. Určíme si tedy místo, kde chceme, aby štěně vykonávalo svoji potřebu. Toto místo vyložíme novinami (pod ně můžeme dát například igelit). Jak ale poznáme, že štěně potřebuje vykonat potřebu? Na to je jednoduchá odpověď. Štěňátku se většinou chce na záchod bezprostředně po probuzení. Štěně začne být neklidné, pobíhá dokola a někdy kňučí a očichává podlahu. Hned jak to u něj zpozorujete, vezměte ho na místo s novinami a po vykonání potřeby ho náležitě pochvalte. Štěně se bude divit, za co že jste ho to pochválili, a po mnoha opakování si uvědomí, proč tomu tak bylo. Tímto si navykne chodit samo od sebe na noviny – ze zvyku. K tomuto účelu je také vhodný takzvaný psí záchod. K sehnání je ve většině lépe vybavených chovatelských potřeb nebo na internetu.

Pokud, a stává se to často, štěně nevydrží a vykoná potřebu jinde než na určeném místě, nesmíme ho v žádném případě trestat (namáčet čumák do loužičky a podobně). Stejně to ničemu nepomůže a akorát se vás bude bát. Stačí ho k tomu místu přinést, ukázat mu to a říct důrazně „fuj“ nebo „nesmíš“. Vezmeme kousek novin, namočíme je do loužičky a odneseme na místo s novinami, kde chceme, aby pejsek čůral.

Ve třech měsících je štěně schopné ovládat své vylučování moči a stolice a v tomto věku je také vhodné jej učit chodit vykonávat potřebu ven. Pokaždé, když nastane ta chvíle, kdy bude chtít na záchod (nejčastěji při probuzení), zavoláte na něj například „jdeme ven“ a vezmete ho ven. Tam si určitě najde místo, kde potřebu vykoná, a opět ho pak pochválíme. Toto opakujeme až do doby, kdy vás pejsek sám upozorní, že chce jít ven.

Dále bychom měli štěně učit na obojek a vodítko. Samozřejmě by již mělo slyšet na své jméno a umět základní povely. Obojek štěněti nasazujeme u příležitosti spojené s příjemným pocitem, jako je hraní, krmení či mazlení, a to jen na krátkou dobu. Pohyb na vodítku se štěnětem trénujeme na místě, kde jej nic nebude rušit ani rozptylovat. Pes by měl být na vaší levé straně u nohy. Vodítko držíme v pravé ruce a levou přizpůsobujeme jeho délku. Chůzi na vodítku bychom neměli přehánět, stačí chvilka denně. V případě, že pes při chůzi tahá, mírně za vodítko zatáhněte a vyslovte povel „zpátky“ nebo „pomalu“. Nezapomínáme také na odepínání od vodítka.

Do 12 měsíců by štěně mělo být socializované a mělo by mít zcela osvojenou základní výchovu (přivolání „ke mně“, „nesmíš“, „místo“ a podobně). S pejskem bychom měli jít mezi ostatní psy až po všech očkováních, která jsou povinná.

Štěňátko bychom měli hned, jak to bude možné, učit nejzákladnější povel – přivolání. Jak takový povel štěně naučit si popíšeme na následujících řádcích.

Štěně pustíme na volno, ale uvidíte, že zezačátku před vámi bude chtít utíkat, protože si myslí, že si s ním chcete hrát, nebo se vás kvůli něčemu bojí. Když tedy štěně začne utíkat směrem od vás, tak udělejte to, že utečete vy od něj. Jděte pomalu směrem od něj a ono se za chvíli bude bát, že ho chcete opustit, tak k vám přiběhne. Jakmile uvidíte, že k vám běží, říkejte povel „ke mně“, ono mezitím přiběhne a za to mu dáte pamlsek a hodně ho pochválíte. U štěňat je nejdůležitější pochvala. Tento povel opakujte co nejčastěji (opakování je matka moudrosti), ale s mírou, ať mu cvik neznepříjemníte, to by pak pejsek nepracoval s radostí, jak má.

Štěňata jsou k výcviku samozřejmě lepší než dospělý pes, rychleji se učí a více nás vnímají, neboť jsou na nás více vázána. Postupem času je každopádně vhodné dospívajícího psa naučit další základní povely.

Zdroj: Výcvik štěněte
Zveřejněno dne: 13.10.2016

Zlatý retrívr

Chov od štěněte

Nastal den D a Vy si Váš plavovlasý uzlíček vezete domů. Štěňátku se ale začne stýskat po psí smečce a může být ukňučené. Jedinou radou je být s ním co nejvíce, vezměte si jej na klín v autě a i v noci dejte pelíšek blízko sebe. Věřte, že pejska tím nerozmazlíte. Je pro něj velký stres být najednou samo a svou blízkostí si spolu vybudujete silný vztah.

Zábavou dalších dnů bude naučit psa čistotnosti. Obrňte se trpělivostí a vězte, že déle jak tři hodiny to malý psí prcek nevydrží. Plus vždy po hře, spánku, krmení. Buďte tedy rychlí a stihněte to ven. Po povedené loužičce na trávníku mocně chvalte a nešetřete pamlsky. Nepoužívejte žádné zbytečné tresty, akorát psíka zastrašíte a nic tím neuspíšíte.

Následující týdny by toho štěně také mělo co nejvíce zažít – potkávat cizí lidi, seznámit se s cizími psy (pozor - před očkováním jen se zdravými psíky např. Vašich známých), zažít jízdu tramvají, autem, hrát si s dětmi, setkat se s domácími zvířaty, atd., neboť prochází obdobím socializace. Pouze pozitivními zkušenostmi a zážitky se z něj nestane bojácný strašpytel, ale vyrovnané zvíře.

Z hlediska krmení je vhodné poradit se s chovatelem, na které granulky je štěně zvyklé a třeba v nich ještě nějakou dobu pokračovat. Rozhodně se vyplatí investovat do kvality, náročné období růstu vyžaduje také náležitý přísun kvalitních živin, aby byl pejsek zdráv a rostl do krásy. Vyhněte se krmení psa od stolu – zamezíte tím v budoucnu nechtěnému žebrání.

Zdroj: Zlatý retrívr
Zveřejněno dne: 2.8.2016

Zlatý retrívr

Koupě psa

Pořízení psího člena s sebou nese nejen spoustu radosti, ale také zodpovědnosti a starostí. Jedná se o závazek na řadu let, a proto se vyplatí rozumně uvažovat před koupí psa. Pořizovací investice u štěněte z kvalitní, ověřené a rodinně vedené chovné stanice s průkazem původu se Vám v budoucnu mnohonásobně vyplatí. Máte určitou záruku zdravotního stavu z hlediska genetiky mnoha onemocnění - např. u dysplazie kloubů. Vzhledem k tomu, že jistě toužíte po psovi mnoho let aktivním a ne mladém kulhajícím chudákovi není z tohoto pohledu jiná volba. Dalším faktorem jsou povahové vlastnosti budoucího psa, které se formují jednak z prostředí, kde se narodil a jednak díky harmonickým a vyrovnaným psím rodičům. Kvalitní stanici poznáte jednoduše – vstřícným přístupem. Máte možnost štěně během prvních dvou měsíců navštívit, pomazlit se s fenkou, zhodnotit čistotu prostředí a rodinné zázemí člena Vaší budoucí rodiny.

Zlatí retrívři jsou módním plemenem, což se projevuje tím, že mnoho lidí na nich chce vydělat. Feny jsou stroje na štěňata, která rodí v zájmu financí co možná nejčastěji. Zcela proti zájmu zdravotnímu stavu feny a štěňat. V České republice je řada množíren, které štěňátka nafotí na webové inzerce na baldachýnových polštářích a prodává daleko pod cenou. Navíc prodej se uskutečňuje nejlépe na nádražích, parkovištích, atd. Co se ovšem děje v zákulisí, to již neuvidíte. Zdravotní problémy na sebe nenechají dlouho čekat, a tak se začervená štěňata vyskytnou na stole veterinárních lékařů často ve vyhublém a apatickém stavu. Nezřídka se projevuje také psychicky nevyrovnaná povaha plynoucí z životních podmínek projevující se např. kousavostí.

Další skupinou jsou štěňata ne z množíren, ale od lidí, kteří mají doma fenku bez rodokmenu a nechají ji nakrýt sousedovic Alíkem. To jestli Alík byl opravdu zlatý retrívr, se ukáže na Vašem štěněti záhy. Nehledě na rizika spousty již zmíněných genetických nemocí. Za dva tisíce korun prostě kvalitní a zdravé štěně nekoupíte.

Inzerát typu - daruji zdarma – je maximálně podezřelý a rozhodně se nebude jednat o čistokrevné štěně. Jiná situace může nastat u darování starších zvířat z různých důvodů. Zde je ale na místě maximální obezřetnost a zodpovědné zvážení, zda zvládnete již dospělého psa s již vžitými návyky a chováním, které se Vám nemusí líbit. Navíc vyvstává otázka, proč se jej někdo chce zbavit. Rozhodně tedy pouze do zkušených rukou.

Zdroj: Zlatý retrívr
Zveřejněno dne: 2.8.2016

Výcvik štěněte

Výcvik štěněte labradora

Než se stane z vašeho štěněte dospělý pes, musíte projít několika fázemi. Nezapomeňte, že nikdy nezískáte sladkého, ochotného, poslušného a vychovaného psa za jednu noc, pro to musíte něco udělat sami.

Zacházejte se štěňátkem jako s batoletem. Nechejte ho hrát si, jíst, spát.

Ve věku 8 týdnů by se štěně nemělo procházet déle než 10 minut na vodítku po vašem boku (5 minut tam a 5 minut zpět). Naučte jej, že vodítko znamená zábavu, hurá, jde se ven. Na vodítku s ním dojděte k místu, kde je možné jej vypustit, a dejte mu povel „volno“. Důvěřujte svému štěňátku a mějte jej co nejvíce na volno, ono se vám odmění tím, že nebude mít tendence okamžitě vzít kramle.

Dejte pozor, aby si štěňátko mladší 12 měsíců nehrálo divoce se staršími psy. Mohlo by to vést například k poškození kolenních vazů. Cvičit se snažte před každým krmením. S povely štěňátko seznamujeme postupně, nevyžadujeme všechny cviky najednou: přivolání – povel „ke mně“; povel „sedni“; chůzi na vodítku u nohy; postupný nácvik výstavního postoje pro zájemce o výstavy.

Buďte trpěliví, cvik opakujte pouze několikrát, ale vícekrát denně. Zpočátku by výcvik neměl trvat déle než 10 minut, po ukončení výcviku pejska odměňte pamlskem, pochvalu musí dostat po každém správně provedeném cviku.

Komunikace s pejskem musí být s velkými rozdíly intonace v hlase a nebojte se dělat „šaškárny“. Pokud pejsek udělá něco správně, vesele vyšším hlasem ho chvalte třeba „No ty jsi pašák! To je šikulka!“.

Štěně nikdy netrestejte! Pouze důrazně hlubším hlasem vyslovte „fuj“ a tuto hlasovou intonaci používejte výhradně při kárání. Pokud budete psa bít, nezíská k vám důvěru a projeví se to například při povelu „ke mně“, který nebude nikdy spolehlivý.

Měli byste mít dva typy zákazů: „fuj“, který je absolutní, a „ne“, případně „nesmíš“, kterým zakazujete něco, co pejsek normálně může, ale v daný okamžik je to nežádoucí chování. Například: Pejsek se chystá dát si nějakou dobrotu z chodníku, použijte příkaz „fuj“. Dáváte pejskovi misku se žrádlem a pejsek se po vás sápe, řekněte důrazně „ne“.

Výcvik je možné zhlédnout na internetu, tady je malý útržek videonávodu výcviku.

Zdroj: Výcvik štěněte
Zveřejněno dne: 13.10.2016

Cane Corso

Chov od štěněte

Zdravé šťastné štěně je živé, hravé, s hlavou plnou báječných nápadů jak co ve svém okolí udělat, předělat a podobně. Vysvětlujte a odměňujte, mazlete se a hrajte si s ním, věnujte mu veškerý svůj čas a bláznivé štěně rychle pochopí, co se smí a co nikoli.

Cane corso je snadno vychovatelný a vycvičitelný pes. Kdo pochopí povahu tohoto plemene, dokáže reakce svého psa předvídat, pes ho nemůže svým jednáním překvapit a už vůbec ne zaskočit.

V přátelském prostředí bude pes přátelský, nikoli však vtíravý, v cizím neutrálním prostředí bude klidný a zároveň pozorný, v cizím nepřátelském prostředí bude pozorný, ale zároveň klidný. V případě ohrožení pána pak bleskurychle přejde z klidového režimu do režimu bojového, tedy zaútočí.

Majitelé psů-obranářů nesmějí dopustit, aby se dostali do situace, kdy bude pes nucen zasáhnout.

Také dobráka od kosti lze zkazit, zlomit jeho psychiku. Proto nesmíme ke štěněti cane corso přistupovat jako k potenciálnímu zabijákovi, jímž žádný pes coby vysoce domestikované zvíře už stovky let není. Dokonce u mnoha jedinců služebních plemen se musí vynaložit jisté úsilí, aby zaútočili na figuranta ohrožujícího je či psovoda.

Cane corso zaútočí na cizího člověka jen v případě, kdy ohrožuje je (pud sebezáchovy) nebo jejich člověka (instinkt obrany), výcviku na obranu netřeba. S láskou vychovaný pes nikdy nenapadne svého pána a jeho děti. Dá se tvrdit, že více než 80 procent jedinců molossoidních plemen nekousne pána naplno ani v případě, kdy se jím cítí být ohroženi na životě. Na mysli máme pouze psychicky zdravé jedince.

Při přebírání štěněte se chovatele zeptáme, čím krmil, abychom z hodiny na hodinu štěně nepřevedli na diametrálně odlišný druh potravy. Krmil-li granulemi, ty samé granule štěněti koupíme. Jakmile psovi něco libě voní, vylučuje velké množství slin, které potravu nejenom změkčí, ale i částečně chemicky zpracují. S chutí pozřenou potravu proto pes lépe tráví. Pes po potravě, kterou pozře jen proto, že má obrovský hlad, neprosperuje. Nevyváženou potravou lze i ze zdravého štěněte z kvalitního chovu udělat psychicky labilního a přihlouplého tvora. Zejména v prvním roce věku psa je vyvážená potrava v patřičném množství důležitá: nervové buňky se u podvyživeného psa plně nevyvinou a špatně fungují. Když štěně krmíte, musíte je naučit, aby si nechalo odebrat potravu a strpělo dotyk během krmení. Není nic horšího než obrovský lakotný pes, který si hlídá potravu, kosti a hračky.

Naučte štěně včas povelu „Dej!“ nebo „Pusť!“. Dá-li vám svou oblíbenou hračku, pochvalte je a dejte mu pamlsek. Pak si s ním pohrajte. Vrčí-li, ihned je potrestejte plácnutím nebo zatřepáním a hračku mu odeberte. Pohrejte si s ní a pak ji nechte lhostejně ležet. Až si s ní pes začne hrát, řekněte „Dej!“. Jakmile vám hračku dá, pochvalte ho a dejte mu pamlsek. Odměna a trest jsou při výchově psa klíčové pomůcky, ale musí být vždy spravedlivé, přiměřené a vykonané hned.

Jakmile přineseme štěně domů, dáme mu jednoduchý pohodlný obojek, aby si zvyklo. Pejska vodíme na vodítku kolem domu, pomocí volné smyčky učíme přivolání. Kdykoli se s čímkoli na štěně obrátíme, oslovíme je jménem. Pokud můžete, vychovávejte štěně až do dospělosti v domě. Budete-li stále spolu, jeden druhého více pochopíte a váš vztah bude pevný, přepevný. Štěně se v kolektivu svých lidí naučí hodně věcí samo, z jejich reakcí na své akce pochopí ta správná pravidla soužití. Štěně žijící v domě musí mít možnost vybíhat ven, aby se naučilo zachovávat čistotu a mohlo si hrát na čerstvém vzduchu a na sluníčku, což jsou důležité předpoklady pro zdravý život.

Spící štěně musí odpočívat v naprostém klidu. Děti je třeba naučit, že štěně nesmějí během spánku rušit a že pelíšek je pouze štěňátka. Pelíšek se musí stát bezpečným útočištěm a oázou klidu, takže povel „Pelíšek!“ nesmí být něčím, čím psa trestáme. Se štěnětem manipulujeme s citem a něžně, aby si dotek naší ruky nespojovalo s bolestivými pocity. Štěně učíme, aby s důvěrou a potěšením snášelo doteky naší ruky tak, že je posadíme, klekneme si k němu a s láskyplným pobrukováním je hladíme po nožkách, hrudi, bocích, zádech a hlavě. Naše ruka se musí stát prostředkem komunikace se psem: ruka hodného, šikovného a chytrého pejska pohladí, podrbe a podá mu misku s potravou, pamlsek či hračku, ruka zlobivého pejska vycuká za vodítko nebo vykráká (s citem) za kůži za krkem či šustivě třepne novinami.

Štěně ponechávejme samotné minimálně, je-li to možné, berte je všude s sebou, ať pěšky, nebo autem. Voďte štěně do nejrůznějších prostředí, ale nikdy je tam nepouštějte z vodítka, seznamujte je s různými lidmi a nechte je hrát si se spolehlivými psy. V prvních měsících života mají štěňata zvláštní pach, který způsobuje hormon feromon, který ostatní psy informuje o tom, že psík je mládě. Na příliš dominantní fenky přírodních plemen však pach cizího štěněte neplatí, takže seznamování a hra štěněte musí probíhat pod vaší kontrolou.

Se štěnětem si hrajeme, protože hra rozvíjí jeho intelekt. Pes vyrostlý v kotci je ve srovnání s psím „mazánkem“ tupý a hloupý, protože jeho mozek nedostával dostatek podnětů k přemýšlení. Máte-li chytrého psa, který si ví v každé situaci rady, pak je to především vaše zásluha. Při hře štěně vybije smysluplným způsobem nahromaděnou energii, takže v bytě je klidné a odpočívá. Štěněti dopřejeme bezpečné psí hračky, aby neokusovalo nábytek, koberce či předměty, které by je mohly poranit.

S molossem nehrajeme tvrdé „bojové“ hry. Necháme-li štěně vítězit, nabude dojmu, že nad námi zvítězí vždy, kdy si zamane, jakmile v zápase s námi pokaždé prohraje, můžeme otřást jeho sebevědomím. Je lépe si hrát na přetahování (Drž!), přinášení (Přines!) a na honění. Honíme-li se se štěnětem, nikdy nehoníme je, nýbrž lovnou zvěří jsme my. Hrajeme-li si se štěnětem na cokoli, vždy jsme to my, kdo hru ukončí. Tak se chová fenka a psí otec, tak se chová vůdce smečky. Začne-li nás štěně či mladý pes při hře citelně štípat a drsněji dorážet, neokřikujeme je frenetickým „Fuj!“ a „Sedni!“, nýbrž svou nespokojenost projevíme tak, jak by ji projevila jeho matka – otočíme se a odejdeme. Krátké povely vydávané v rychlém sledu za sebou ječivým tónem pes považuje za štěkot – a přitvrdí.

Pokud je pes dobře vychováván, není třeba ho bít. Také plácnutí a vykrákání bude vždy až to poslední, k čemu sáhneme. Má-li nás pes rád, v námi stanovených mezích ho udrží náš hněvivý hlas. S tónem hlasu pracujeme promyšleně, budeme-li stále hněviví, pes otupí.

Cane corso je velmi poslušný pes, takže svou dominanci nemusíme nijak markantně prosazovat. Jestliže je mu třeba z naší strany něco dokazovat, tak jen náš upřímný hluboký vztah, a to formou láskyplného dotýkání, péče a společné práce.

U cane corso stačí k naprosté poslušnosti zvládnutí základních povelů, jako je „Ke mně!“, „Sedni!“, „Lehni!“, „Zůstaň!“. Cane corso patří ke snadno cvičitelným plemenům, což je vlastnost, která není pasteveckým psům, zejména východní provenience, vlastní. Budete mít tedy možnost pyšnit se nejen krásným, ale i příjemným, poslušným hlídačem, strážcem a obranářem.

Základní povely naučíme štěně sami nejlépe formou hry a pochval. Cane corso je citlivá duše, takže s ním nejvíce uspějete přátelským jednáním a vysvětlováním. Na vykonání povelu je však třeba trvat. Proto po psovi požadujeme jen to, co je schopen s ohledem na své plemeno a věk splnit, jinak bychom psa zbytečně nervovali a sebe blamovali. Postupujeme tedy od nejjednodušších úkonů k těm složitějším, nikdy ale nenutíme psa pracovat násilím. Dril pes nesnáší stejně jako ostatní molossové.

Zdroj: Cane Corso
Zveřejněno dne: 14.6.2016

Výcvik štěňat border kolie

Výchova štěněte border kolie

Ještě dříve, než si štěně vůbec pořídíte, měli byste si rozmyslet, co od pejska očekáváte. Zdali s ním chcete závodit, nebo bude vaším pomocníkem na farmě při práci s ovcemi či skotem. Chovají se různé linie, které se specializují na daný druh práce. Také je dobré, když znáte rodiče štěněte, to, jakým stylem pracují, a jaký mají rodokmen. Protože právě rodokmen, ale i samotná práce rodičů vám hodně napoví, jak bude váš pejsek nejspíš pracovat.

Dalším důležitým bodem je dobře si vybrat chovatele. Dbejte na to, zda je chovatel zkušený, jaké má výsledky v odchovu, pracovní výsledky psů a podobně.

K výběru štěněte z vrhu se váže spousta mýtů a pověr, jako například pejsek bude dobře pást, pokud má černé patro tlamičky nebo pokud má černou tečku na bradě a podobně. Jsou to jen mýty. Stejně tak neplatí, že štěně, které po vás skáče a je aktivní, je lepší než to, které sedí v koutě a pozoruje vás. Naopak to může nasvědčovat tomu, že štěně sedící v koutě je klidnější a přemýšlivější než to skákající.

Můžete provést malý test, kdy si štěňata přilákáte k sobě a pak postupně každé lehounce klepnete prstem po čumáčku. Potom sledujete, jak se zachovají. Když se štěně nechá párkrát klepnout a neuteče, nebo si dokonce chce s prstem hrát, je to štěně hloupé a vzdorovité. Pokud štěně klepnete a ono uteče a už nepřijde, je to štěně ustrašené. Štěně, které klepnete po čumáčku, ono uteče, ale přesto se nechá přivolat zpět, je chytré a učenlivé.

Samozřejmě je třeba zkontrolovat chrup, uši, zda je štěně vitální, nemá „paspárky“ a podobně.

To je asi vše, podle čeho by se u tak malých drobečků dalo vybírat.

Nikdy při výběru štěněte 100% nepoznáte, jaký váš pejsek bude, až vyroste. Nezapomeňte, že ho bude hodně ovlivňovat vaše výchova.

Než si štěně přivezete domů, měli byste mu předem připravit bydlení. Kotec by měl být dost prostorný pro volný pohyb dospělého psa. Pozor, ne tak velký, aby tam mohl pes běhat a zbytečně se unavovat. Co se týče umístění kotce, měl by být v klidném místě, kde by psa nic nerušilo, a natočen tak, aby neměl výhled na jiná zvířata nebo silnici, kde jezdí auta a chodí lidé. Velikost boudy by měla odpovídat velikosti psa. Příliš velkou boudu si pes nedokáže při chladném počasí zahřát vlastními silami a v příliš malé boudě bude mít omezený pohyb (při otáčení). Jako výstelku použijte hobliny nebo slámu, ale můžete použít třeba i seno. Dají se použít i koberce či matrace, ty se ale špatně udržují čisté a psi je mohou trhat či jíst.

Na výchově pejska začněte pracovat okamžitě, jakmile si ho přivedete domů. Klidně už v 8 týdnech. Práce se štěnětem je mnohem snadnější než s dospívajícím puberťákem, u kterého se na výchovu zapomnělo. Výcvik štěněte však nemusí být vůbec snadný, pokud je neposlušné.

Cvičit pejska neznamená s ním hned trávit 2 hodiny na cvičáku, tak dlouho pozornost neudrží ani dospělý pes. Cvičit můžete 5 minut při každém venčení.

Na každé venčení byste měli mít s sebou následující vybavení (jak na manipulaci s pejskem, tak na jeho výcvik):

  • obojek a vodítko – obojek bude nosit pejsek po celý život, měl by si na něho zvyknout co nejdřív; snadno ho za něho chytnete nebo připnete k vodítku;
  • hračku – osvědčený je uzlík na přetahování, upoutáte jím pejskovu pozornost a zabavíte ho;
  • pamlsky – díky pamlskům pejsci většinou udělají vše, na dobrotu se naláká každý pejsek.
Pejska oslovujeme jménem, voláme na něj a neustále mu jej opakujeme. Zároveň však učíme štěně základům slušného chování a socializaci, to znamená, že mrňouska bereme všude s sebou. Vozíme ho autem, bereme do města mezi lidi (obzvlášť je dobré mezi malé děti, aby si jej chovaly a hrály si s ním). Vyroste vám tak sebevědomý a nebojácný pes. Po jméně můžeme začít učit štěně přivolání, zalehnutí či sednutí, které se učí formou hry, a můžeme použít i pamlsky jako odměny. Je dobré štěněti na obojek připevnit tenkou šňůrku několik metrů dlouhou, která nám bude sloužit jako prodloužená ruka.

Mezi nejčastější chyby při výcviku patří:

  • Neznalost práce s pejskem – bývá asi nejčastější příčinou všech neposlušných psů. Člověk si pořídí psa a vůbec netuší, jak s pejskem pracovat. Mezitím štěněcí období je to nejdůležitější. Nejdříve si tedy něco nastudujte z knížek, nebo se jděte podívat na cvičák.
  • Trestání pejska – musíte štěně nejdřív naučit všechny povely, a netrestat ho za to, že neposlouchá, když jste ho to nenaučili, když neví, co se po něm chce.
  • Negativní přístup – navazuje na předchozí bod. Lidé si myslí, že když budou na pejska křičet, že poslechne. Opak je pravdou. Pejsek se bude bát a povel nesplní.
  • Nedůslednost – často se volá na psy „ke mně, k noze, čekej“ a další povely zakřičené téměř společně. Jak má pejsek vědět, jaký povel splnit? Nakonec pejsek nesplní ani jeden, dostane vynadáno a páníčkovi je to jedno.
  • Ignorace – s trendem mít pejska je trend nechat ho dělat cokoli. Při útoku na jiného psa je to majiteli jedno, při nežádoucím skákání na lidi je to majiteli také jedno a pes nedostane žádný signál, že některé věci se prostě nesmí.
Cvičit a pracovat se štěnětem můžete při každém venčení vždycky pár minut. Začít můžete hned po vyčůrání. Velká pochvala pejska a nějaká dobrota slouží jako odměna. Ze začátku byste měli pejska naučit reagovat na tyto základní povely:

  • reakce na jméno;
  • přivolání „ke mně“;
  • povel „k noze“;
  • povel „čekej“;
  • povel „sedni“ a „lehni“;
  • povel „nesmíš“ nebo „fuj“.
Když povely budete opakovat několikrát denně při každé procházce v různém prostředí a pokaždé pejska odměníte nějakou dobrotou, pejsek si postupně uvědomí, že když vykoná povel, dostane dobrotu, a bude vaše povely plnit s nadšením.

Pejska pozitivně motivujte. Když budete cvičit přivolání, nesmíte křičet „ke mně!“ jako byste chtěli pejska zabít, ale dejte do volání pozitivní tón a nadšení. Pokud se ještě budete od pejska vzdalovat, zaujme ho to a poběží za vámi. Hned ho s nadšením chvalte a dejte mu odměnu. Podobné je to s ostatními povely.

Nezapomínejte na to, že musíte chtít po pejskovi vždy jeden povel a nekřičet na něj současně „ke mně“, „k noze“, „sedni“. Pejsek pak neví, co jaký povel znamená, a nebude poslouchat. Nechejte pejska vykonat například „sedni“, pochvalte ho a pak dejte další povel, například „zůstaň“, nebo „k noze“.

Na vykonání povelu trvejte! Musíte být důslední a mít trpělivost, ale jen tak dokážete pejska v budoucnu za jakékoliv situace zvládnout.

Pochvala a radostný tón hlasu je to nejdůležitější! Za vše správně provedené pejska hodně chvalte a mějte pozitivní tón hlasu. Čím více budete přehánět v radosti, tím bude i pejsek veselejší a bude vykonávat povely s radostí.

Opravdu s výcvikem začněte ihned, jakmile si přivedete pejska domů. Nečekejte, až pejsek odroste. Cvičení pak bude náročnější. Pejska cvičte při každém venčení pár minut. Zvykne si, že se po něm něco chce, a bude reagovat v různém prostředí. Chvíle opravdu stačí, aby pejsek pochopil a zároveň aby se mu cvičení neznepříjemnilo, Na důležité povely si nejprve najděte nějaké klidné místo, kde bude mít pejsek minimum rozptýlení. Až bude umět povely, můžete přejít cvičit do rušnějšího prostředí. Pokud odběhne za jiným pejskem, dojděte si pro něho. Z 90 % je pro štěňata psí kamarád zajímavější než vy a stejně na povel nepřiběhne, pokud to již nemá natrénováno.

S pejskem pracujte vždy pozitivně naladěni. Nekřičte na něho, netrestejte ho. Pejsek neví, za co je trestaný. Pozitivně ho motivujte například ukázáním oblíbené hračky nebo pamlskem.

Buďte důslední, nechte pejska zadaný povel vykonat přesně. Jakmile polevíte, bude si to pamatovat a nebude povely v budoucnu plnit.

Povely učte postupně, aby si je pejsek zapamatoval. Jeden den můžete cvičit „sedni“, druhý den povel „zůstaň“. K výcviku je dobré využívat další pomůcky, jako je například psí píšťalka nebo clicker. Mnohdy na píšťalku pejsek reaguje daleko lépe než na lidský hlas. Na přivolání je píšťalka nenahraditelná.

Pejska hodně socializujte. Choďte do psích parků nebo psích školek. Nechte pejska seznámit se s ostatními bez ohledu na rasu věk a velikost. Zbytečně ho neupínejte na vodítko. Jen tak může být v dospělosti klidný a vyrovnaný bez agresivních sklonů.

Věk, kdy pejskovi představíme ovce, je individuální. Dejte svému pejskovi čas a buďte trpěliví. Používáme zásadně hodné, na psa zvyklé a neútočící ovce. Ovce si dáme do malé ohrádky, aby nemohly na psa a pes nemohl na ovce. Chodíme kolem ohrádky a pejska povzbuzujeme různými zvuky jako „ššššš“, „ččččč“ nebo jinými vzrušivými zvuky a chválíme ho. Pejsek nemusí hned napoprvé projevovat zájem, rozhodně to neznamená, že nemá vlohy, každý pes začíná pást v jiném věku. Někteří mohou pást už ve třech měsících a jiní třeba v roce.

V případě, že by ovce v ohrádce byly pro štěně stále málo atraktivní, můžeme za pomoci zkušeného staršího psa vzít ovce na volnou plochu. Starší pes tlačí ovce na nás a my tak můžeme lépe kontrolovat činnost štěněte. Ve chvíli, kdy štěně začne sledovat ovce a chce je obíhat, máte vyhráno a trénink může začít.

Trénink začněte tím, že jsou ovce opět v ohrádce a pejska necháte obíhat okolo ohrádky (ale ne 360°, tělem mu zabráníte oběhnout vás, čímž ho otočíte na druhou stranu). Pomalu obcházejte ohrádku a sledujte chování štěněte, občas se zastavte a čekejte na reakci psa. V ideálním případě by se v tu chvíli pejsek měl také zastavit na druhé straně stáda (tedy přímo naproti vám). Můžete mu pomoci i tím, že ho zkusíte na druhé straně zastavit. Není třeba trvat přesně na „dvanácté hodině“, můžete ho nechat zastavit třeba na „za pět dvanáct“ nebo „pět po dvanácté“. Jakmile pejsek začne „dvanáctku“ držet, vezměte ovečky ven z ohrádky a jen tak choďte, hodně měňte směry, aby pejsek musel pořád hnát ovečky na vás. Jestliže se pejsek již drží na „dvanáctce“ začněte trénovat jiný povel a „dvanáctku“ už trénujte jen okrajově třeba na konci tréninku, mohlo by se jinak stát, že se na přihánění pes „nafixuje“ a potom byste měli velký problém u odhánění („drive“).

Zdroj: Výcvik štěňat border kolie
Zveřejněno dne: 29.2.2016

Cane Corso

Péče a výchova

Srst cane corso nepotřebuje žádnou speciální péči. Dobré je pravidelně kontrolovat uši, ve kterých se může objevit zánět. Cane corso potřebuje pevnou a důslednou výchovu, nesmí se s ním však jednat tvrdě. Přirozeně poslouchá autoritu rodiny a jeho výchova tak není příliš náročná, je však dobré nezanedbat základní výcvik. Už jako štěně je nutné jej řádně připravit na různé situace a kontakt s jinými zvířaty, psy a cizími dětmi.

Dobrý pozor byste si měli dávat na uši, jelikož toto plemeno má sklony k zánětu zvukovodů. Dobré je proto odmalička psa naučit na to, že ho občas prohlédnete – při takové prohlídce si k uším přičichněte, protože pokud z nich vychází zápach, signalizuje to zánět, také je prohmatejte, zda psa vaše doteky nebolí.

Do drápků se nemusí nijak zasahovat, pokud si je pes brousí o chodník nebo beton, pokud ne, tak bude potřeba je nechat občas zastřihnout, buď doma, nebo u veterináře na každoroční prohlídce.

Toto plemeno vyžaduje pravidelný pohyb, ideální jsou procházky přírodou, příliš se nehodí pro běžné psí sporty, jako je například agility. Nehodí se pro celoroční držení venku. Potřebuje kontakt se svou rodinou.

Pro správný vývoj potřebuje kvalitní krmivo, pro prevenci kloubních potíží je vhodné přidávat mu kloubní výživu.

Od ostatních starobylých molossů se cane corso výrazně odlišuje svou poslušností pánovi. Cane corso vlastní hlavou pochopí, že jeho člověk stojí na vyšším stupni hierarchického žebříčku než on, takže není zapotřebí mu to sáhodlouze vysvětlovat. Skutečnost, že šéfem je páníček (panička), pes trvale respektuje. Cane corso není psem jednoho pána, silná citová vazba ho váže ke všem členům jeho lidské smečky a nerozlišuje – všechny poslouchá stejně.

Zdroj: Cane Corso
Zveřejněno dne: 14.6.2016


Sitemap | RSS