Téma: 

rostlina

Šípatkovec jemný

Nároky na pěstování

Velikost rostliny je 5 až 10 cm na výšku, má svěže zelené listy. Rostlina ke svému růstu potřebuje pH vody v rozmezí 5,5 až 8; tvrdost vody 2 až 15 °dKH a teplotu v rozmezí 19 až 30 °C.

Rostlina Helanthium tenellum vzhledem ke svému malému růstu vyžaduje dno s jemnou zrnitostí a silné osvětlení, kdy se pak velmi rychle množí pomocí kořenových výběžků. Když prosperuje, tvoří hustý pokryvný koberec. Má několik odrůd a růstových forem. Je velmi přizpůsobivá. Standardní odrůda dorůstá do výšky 10 cm, ale existují větší i menší jedinci. Emerzně rostoucí rostliny vytvářejí bohatá bílá květenství a semena, díky kterým se také množí.

Může se pěstovat i ve velmi malých akváriích, stejně je možné ji osázet do předního prostoru ve větších nádržích, kde je však potom nezbytná vyšší intenzita světla. Existují dvě barevné formy tohoto druhu, a to světle zelená s kratšími listy anebo tmavěji zbarvená až nahnědlá s delšími listy. Má-li rostlina dostatek místa, tak se listy ohýbají ke dnu a výška porostu se tím výrazně snižuje.

Při vysazování šípatkovce je základním pravidlem umísťovat rostlinky do skupinek po několika kusech. Tento nízký druh sázíme do předních částí nádrže. Rostliny s kořenovým systémem sázíme do předem vyhloubené jamky tak, že prstem vyhloubíme ve štěrku jamku, vložíme rostlinu, kterou dvěma prsty přidržíme, a opatrně přihrneme písek. Nakonec rostlinu jemně povytáhneme, aby šel vidět kořenový krček. Příliš dlouhé původní kořeny můžeme předtím zkrátit nůžkami nebo ostrým nožem klidně až na polovinu či třetinu původní délky, neboť po přesazení si rostlina vytvoří nový kořenový systém, zatímco původní kořeny postupně ve dně uhnijí. Rostliny do písku nikdy násilím nevtlačujeme, aby nedošlo k jejich poškození.

Nejjednodušším vegetativním množením jsou rostlinami tvořené postranní výhonky a šlahouny rostoucí v substrátu nebo se plazící po jeho povrchu. Na jejich koncích se pak vytváří mladá, samostatně zakořeněná rostlinka a výhonek pak vyráží dále, kde se postupně tvoří další nové rostliny. Je vhodné po čase takový řetězec rostlin přerušit, neboť původní mateční rostlina se příliš vysiluje, až nakonec může odumřít. Nové mladé rostliny můžeme ponechat buď zakořeněné, kdy šlahoun mezi nimi přerušíme, nebo je přesadíme na jiné místo. Příliš husté porosty rostlin pak pravidelně protrháváme. Mladé rostliny však neoddělujeme příliš brzy, měly by dosáhnout alespoň třetinové až poloviční velikosti dospělé rostliny.

Jako zdroj živin pro většinu běžných rostlin postačuje detrit, vznikající v akváriu z výkalů ryb a plžů, ze zbytků potravy a tlejících částí rostlin. Tyto organické zbytky musí být ale nejdříve přeměněny – mineralizovány činností nejrůznějších mikroorganismů a bakterií na látky anorganické. Mineralizace detritu usazeného ve štěrkovém dně může probíhat pouze za přístupu dostatečného množství kyslíku obsaženého ve vodě a při mírném proudění vody. V akvarijní vodě je touto přirozenou cestou obsažen hlavně dostatek dusíku, fosforu a stopových prvků (železo, mangan). Nedostatek nejdůležitějšího stopového prvku železa může způsobit chlorózu, projevující se světle nažloutlými, sklovitými listy. Řešením je v tomto případě začít rostliny přihnojovat tekutým nebo pevným hnojivem s obsahem železa včetně dalších potřebných stopových prvků. Je možné také použít kousky rezavého železa, které zahrabeme na dno.

Zdroj: Šípatkovec jemný
Zveřejněno dne: 27.11.2015

Rostliny vhodné do terária

Rostliny do terária pro želvy

Různé květiny umístěné v teráriu sice pěkně vypadají, ale v některých případech hrozí při požití nebezpečí otravy organismu želvy. Jestliže tedy chceme živé rostliny, tak umisťujeme do chovných prostor pouze osvědčené druhy květin a dáme je tak, aby želva na ně nedosáhla. Nebezpečné jsou například tis a diffenbachie a další. Stačí si najít, jaké rostliny jsou jedovaté, a ty prostě nepoužívat. Řešením jsou pro želvy rostliny umělé.

Vhodná rostlina do terária pro želvy je Adenium (pouštní růže) – pochází z Afriky a několika málo míst jihozápadní Asie. Nejznámější a také nejvíce pěstovaným druhem je Adenium obesum. Má ozdobný, od kořene zbytnělý lahvově tvarovaný stonek a především krásně kvete něžnými, růžově bílými květy, které jistě patří mezi nejkrásnější květy z říše sukulentů. Květy ale bohužel vykvétají teprve třetím až čtvrtým rokem. Listy má s ohledem na svoji velikost 4–10 cm dlouhé, lesklé, tmavě zelené a tuhé. Pozor, mléko, které z adenia vytéká při jeho poranění, je prudce jedovaté, proto by se měla rostlina umisťovat na vyvýšené místo.

Zdroj: Rostliny vhodné do terária
Zveřejněno dne: 29.2.2016

Bahnička

Bahnička jehlovitá

Můžete ji najít pod latinským názvem Eleocharis acicularis, patří mezi trvalky a je z bahniček u nás rostoucích nejmenší. Vytrvalá bylina s plazivým oddenkem a dlouhými kořenujícími výhonky s řadou drobných trsů může dorůst do výšky 15 cm. Lodyhy jsou jemné, čtyřhranné, na bázi pochvaté – bezčepelné. Bahnička jehlovitá kvete v klasu drobnými oboupohlavními květy, uspořádanými do spirály.

Roste na vlhkých půdách, na obnažených dnech jezer a vodních nádrží, na prameništích, mokrých loukách, někdy i plave na hladině mělkých vod, a to v pásmu od mořského pobřeží až do nadmořské výšky do 2 500 m. Nejvíce jí k růstu vyhovuje písek. Tato bahnička se umisťuje rovněž do akvárií. V našich podmínkách kvete od června do října.

Rozmnožuje se dělením trsů, které vznikají rozrůstáním oddenků, na nichž se tvoří dceřiné rostlinky. Vyjme se kus trsu, krátce se zastřihnou kořínky, a celý trs se rozdělí na menší části, které lze dále dělit až na trsky o několika rostlinkách. Ty se pak sázejí na zvolené místo.

Bahnička jehlovitá není náročná rostlina. Potřebuje pouze jemnozrnný substrát a silnější osvětlení. Teplotu snáší až do 27 °C. Optimum pro pěstování je v rozmezí 20 až 25 °C. Je mrazuvzdorná, a tak může být pěstována i v zahradním jezírku. Voda je vhodná měkká a mírně kyselá nebo neutrální. Přidáváním CO2 a přihnojováním podpoříte její růst.

Tato výjimečná kobercová rostlina je s oblibou používaná na tvorbu trávníčků v popředí velkých akvárií nebo i jako rozmanitý porost po celém akváriu. Nepřerůstá, a tak se nemusí stříhat, ale ani stříhání jí nijak nevadí.

Zdroj: Bahnička
Zveřejněno dne: 25.11.2015

Bahnička

Bahnička chudokvětá

Latinský název této trvalky zní Eleocharis quinqueflora. I tato bahnička roste v trsech a může dorůst do výšky 20 cm. Oddenek má krátký, hrubý, s tenkými podzemními výhonky. Lodyhy tuhé, na bázi s červenohnědými listovými pochvami; horní pochvy jsou světle hnědé, šikmo uťaté. Klásky vejčité, 4 až 10 mm dlouhé, tupé, hnědé, v 7květném klásku. Plevy jsou vejčité, tupé, dolní plevy objímají celou bázi klásku. Tyčinky i blizny jsou 2 až 3, štětiny okvětí jsou delší než plody a na vnější straně jsou drsné. Plod je ostře hranatý, lesklý, asi 1 mm dlouhý.

Roste na vlhkých půdách, na okrajích močálů, na bahnitých březích řek, na prameništích, mokrých loukách, někdy i plave na hladině mělkých vod, a to v pásmu od mořského pobřeží až do nadmořské výšky do 2 500 m. Nejvíce jí k růstu vyhovuje písek. V našich podmínkách kvete od května do června.

Rozmnožuje se dělením trsů, které vznikají rozrůstáním oddenků, na nichž se tvoří dceřiné rostlinky. Nejprve se vyjme kus trsu, poté krátce zastřihnou kořínky a trs se dále rozdělí na menší části. Ty se pak dají dělit až na trsky o několika rostlinkách, které se již mohou sázet na zvolené místo.

V ČR patří mezi kriticky ohrožené druhy a je zákonem chráněna.

Bahnička chudokvětá je na pěstování nenáročná rostlina. Potřebuje pouze jemnozrnný substrát a silnější osvětlení. Teplotu snáší až do 27 °C. Optimum pro pěstování je v rozmezí 20 až 25 °C. Rostlina je mrazuvzdorná, a tak může být pěstována i v zahradním jezírku. Voda je vhodná měkká a mírně kyselá nebo neutrální. Přidáváním COa přihnojováním podpoříte její růst.

Zdroj: Bahnička
Zveřejněno dne: 25.11.2015

Bahnička

Bahnička mokřadní

Tento druh najdeme pod latinským názvem Eleocharis palustris. Patří mezi trvalky, roste v trsech a může dorůstat až do výšky 80 cm. Lodyha tuhá, přímá, okrouhlá, jemně rýhovaná, bezlistá, pouze v dolní části s hnědými až hnědočervenými listovými pochvami. Květy uspořádány v 5 až 20 mm dlouhém, vrcholovém, až 70květém klásku, který je podlouhlý, na vrcholu špičatý, na bázi se 2 vejčitými, na okraji blanitými a uprostřed zelenými plevami. Plodem jsou cca 1,8 mm dlouhé nažky.

Roste na vlhkých půdách, na okrajích močálů, na bahnitých březích řek, na prameništích, mokrých loukách, někdy i plave na hladině mělkých vod, a to v pásmu od mořského pobřeží až do nadmořské výšky do 2 500 m. Nejvíce jí k růstu vyhovuje písek. V našich podmínkách kvete od května do srpna.

Rozmnožuje se dělením trsů, které vznikají rozrůstáním oddenků, na nichž se tvoří dceřiné rostlinky. Nejprve se vyjme kus trsu, poté krátce zastřihnou kořínky a trs se dále rozdělí na menší části. Ty se pak dají dělit až na trsky o několika rostlinkách, které se již mohou sázet na zvolené místo.

Na pěstování nenáročná rostlina. Potřebuje pouze jemnozrnný substrát a silnější osvětlení. Teplotu snáší až do 27 °C. Optimum pro pěstování leží v rozmezí 20 až 25 °C. Rovněž tato bahnička je mrazuvzdorná, takže může být pěstována i v zahradním jezírku. Voda je vhodná měkká a mírně kyselá nebo neutrální. Přidáváním CO2 a přihnojováním podpoříte její růst.

Zdroj: Bahnička
Zveřejněno dne: 25.11.2015

Bahnička

Bahnička vejčitá

Latinský název této jednoleté trsnaté rostliny zní Eleocharis ovata. Bylina je vysoká do 40 cm. Lodyha je tenká, jemná, vystoupavá, za sucha jemně rýhovaná, okrouhlá nebo mírně smáčknutá, bezlistá, pouze v dolní části s purpurovými listovými pochvami. Květy jsou uspořádány v 2 až 8 mm dlouhém, vrcholovém, asi 30květém klásku, který je zhruba 1x až 1,5x delší než široký a na vrcholu tupý. Plevy jsou vejčité, tupé, hnědé, na okraji blanité a uprostřed se zeleným žebrem. Tyčinky i blizny jsou 2 až 3, štětiny okvětí jsou delší než plody a na vnější straně jsou drsné. Plod je ostře hranatý, lesklý, hnědý, asi 1 mm dlouhý.

Bahnička vejčitá roste na vlhkých půdách, na obnažených dnech jezer a vodních nádrží, na prameništích, mokrých loukách, někdy i plave na hladině mělkých vod, a to v pásmu od mořského pobřeží až do nadmořské výšky do 2 500 m. Nejvíce jí k růstu vyhovuje písek. V našich podmínkách kvete od června do srpna.

Rozmnožuje se dělením trsů, které vznikají rozrůstáním oddenků, na nichž se tvoří dceřiné rostlinky. Vyjme se kus trsu, kořínky se krátce zastřihnou, rozdělí se na menší části, které lze dále dají dělit až na trsky o několika rostlinkách. Ty se pak sázejí na zvolené místo.

V ČR patří mezi vzácnější druhy, není však zatím zákonem chráněna.

Na pěstování nenáročná rostlina. Potřebuje pouze jemnozrnný substrát a silnější osvětlení. Teplotu snáší až do 27 °C. Optimum pro pěstování leží v rozmezí 20 až 25 °C. Také takto bahnička může být pěstována v zahradním jezírku. Voda je vhodná měkká a mírně kyselá nebo neutrální. Přidáváním CO2 a přihnojováním podpoříte její růst.

Zdroj: Bahnička
Zveřejněno dne: 25.11.2015

Sisal jako škrabadlo pro kočky

Sisal koberec

Sisalové koberce se řadí do kategorie koberců vyrobených z přírodních vláken. Přestože rostlina má svůj původ v Americe, více než polovina produkce sisalu nyní pochází z východní Afriky. Africké vlákno je delší, jemnější a bělejší, je možné jej lépe barvit jasnějšími barvami. Africké sisalové vlákno je svojí kvalitou považováno za nejlepší na světě. Prémiová vlákna pocházejí například z Keni a Tanzanie. Dalšími dodavateli vláken jsou Brazílie, Mexiko, ale i Čína.

Vlákna se dále zpracovávají, barví a tkají například v Belgii (prémiové koberce z afrického sisalu) nebo v Číně (levnější koberce, kratší vlákna, vytváří „chlupatý“ vzhled).

Vzhledem k tomu, že jsou přírodní vlákna sisalu silně hygroskopická (přijímají vlhkost), je nutné umisťovat sisalové koberce v interiéru a pouze do suchého prostředí. To znamená, že například pro koupelny, WC, kuchyně, sklepy, venkovní terasy a podobně není použití těchto koberců vhodné. Pokud by byly koberce vystaveny vlhkosti, mohlo by docházet ke změnám vlákna, jeho zvýšenému opotřebení a také k možnosti růstu plísní. Naopak vhodné umístění těchto koberců je ve všech ostatních prostorách, jako jsou obývací pokoje, vstupní haly, ložnice, pracovny, domácí kanceláře, obchodní kanceláře, místnosti pro fitness, kryté terasy a podobně. Struktura přírodních vláken také působí při naší chůzi jako masážní podložka na chodidla.

Při umístění je třeba dát pozor i na možné změny zbarvení koberce při jeho vystavení intenzivnímu slunečnímu svitu. Pravidelné několikahodinové vystavení koberce slunečnímu svitu může způsobit ztmavnutí nebarvených vláken a naopak zesvětlení barvených vláken. Proto je dobré koberec v takových prostorách buď chránit před přímým slunečním svitem, nebo jej v pravidelných intervalech otáčet tak, aby byla změna barvy rovnoměrná po celé ploše koberce. Většina sisalových koberců má podklad z vrstvy latexu, která brání sklouznutí koberce. Nicméně pokud byste chtěli použít další ochrannou vrstvu mezi koberec a podlahu nebo zvýšit odpružení, je možné pod koberec umístit další podložku.

Životnost sisalového koberce je dána zejména provozem v místnosti, pravidelnou péčí, nadměrným vystavováním vlhkosti, znečištěním vlákna koberce potravinami, vodou, mastnotami a podobně. Podle toho se životnost koberce může pohybovat kolem 5 až 15 let.

Sisalové koberce jsou díky svým vlastnostem velmi vhodné pro domácí kočky, jelikož obstojí náporu ostrých drápků koček.

Zde můžete vidět cenu sisalového koberce.

Zdroj: Sisal jako škrabadlo pro kočky
Zveřejněno dne: 6.11.2015


Sitemap | RSS