Pokud váš pes tráví většinu času škrábáním a kousáním se, jedná se nejspíše o pruritus – extrémní svědivost pokožky. Svědění je vyvoláno chemickou reakcí probíhající v kůži. Ta stimuluje nervy, které informují mozek a ten pak cítí svědění. Následné škrábání pak podporuje vyvolávající zánětlivou příčinu v kůži a tím se stav zhoršuje. Cokoliv, co vyvolává zánět kůže, způsobuje zároveň pruritus. Jak pruritus ovlivní zdraví vašeho psa, závisí na stupni pruritu. Mírné svědění bude mít těžko nějaký výrazný dopad, ale intenzivní svědění vede k intenzivnímu škrábání, a to pak vede ke vzniku bolestivých a postupně infikovaných ložisek na kůži. Pes může mít problémy se spaním, kňučet bolestí, pořád se okusovat a drbat. Každý pes má svůj práh svědivosti – to je míra svědivosti, kdy jakýkoliv vyvolávající podnět způsobí dostatečné podráždění vedoucí k neodolatelné touze po škrábání. Svědění je hlavním příznakem výskytu alergie nebo přítomnosti vnějších parazitů, ale může být spojován i s bakteriální nebo kvasinkovou infekcí kůže.
Svědivost (pruritus) může být u psů vyvolána téměř kterýmkoli kožním onemocněním, pokud je komplikováno bakteriální infekcí kůže (sekundární pruritus). Mezi nejčastější příčiny kožních onemocnění, která způsobují primární pruritus, patří: vnější parazité (svrab, dravčíkovitost, zablešení, zavšivení), infekční agens (kvasinky, bakterie), hypersenzitivity (alergie na bleší kousnutí, atopická dermatitida, alergie na krmivo). Co se diagnostiky týče, je nezbytné zachovat určitý logický sled jednotlivých vyšetření.
Při určování kožního onemocnění se zohledňuje: věk, ve kterém se choroba vyskytla; místa na těle, jež nejvíce svědí; případná sezónnost příznaků; současné postižení trávicího traktu; charakter a rozložení kožních změn. Podstatné je důkladné celkové klinické vyšetření, po němž následuje zevrubnější dermatologické vyšetření. Po zjištění příčiny pruritu a stanovení diagnózy se přistupuje k terapii, která se liší dle choroby a reakce konkrétního jedince.
Svědění lze tlumit různými nespecifickými způsoby, například sprchováním nebo koupelí ve vlažné vodě, použitím šamponu s obsahem koloidních výtažků z ovsa a glycerinu. Tato opatření nemají nežádoucí účinky. V případě prokázané alergie na krmivo pak stačí podávat psovi takovou potravu, jež složku vyvolávající alergii neobsahuje. U atopické dermatitidy je terapie složitější: nejdříve se zkoušejí nespecifické metody tlumení svědivosti, ty však často nestačí. Pro pacienty s menším počtem alergenů je vhodná imunoterapie.
Vždy je potřeba se obrátit na veterinárního lékaře.
Jako každý lék i Bravecto může mít nežádoucí účinky. Nejčastějším nežádoucím účinkem po použití pipety je mírná krátkodobá kožní reakce v místě aplikace, jako je erytém (zarudnutí) a pruritus (svědění) nebo vypadávání chlupů. Jelikož usmrcení blech či klíšťat přípravkem je podmíněno jejich přisátím se, nelze vyloučit riziko přenosu onemocnění, kterými mohou být blechy či klíšťata infikovány.
Bravecto není vhodné pro koťata do 6 měsíců stáří a pro kočky s hmotností nižší než 1,2 kg.
V den aplikace přípravku Bravecto ve formě roztoku pro nakapání na kůži (spot-on) by ošetřená zvířata neměla spát se svým majitelem v jedné posteli, obzvláště ne s dětmi. V případě zasažení očí je třeba postižené místo ihned opláchnout vodou.
Přípravek Bravecto ve formě roztoku pro nakapání na kůži (spot-on) je vysoce hořlavý, proto je nutné uchovávat ho v dostatečné vzdálenosti od zdrojů tepla, jisker, otevřeného ohně nebo jiných zdrojů požáru.
Nejčastějšími nežádoucími účinky tablet pro psy (které mohou postihnout více než 1 zvíře ze 100) jsou mírný a krátkodobý průjem, zvracení, nechutenství a zvýšené slinění. Nejčastějším nežádoucím účinkem roztoku pro nakapání na kůži (který může postihnout více než 1 zvíře ze 100) je mírná krátkodobá kožní reakce v místě aplikace, jako je erytém (zarudnutí) a pruritus (svědění) nebo vypadávání chlupů. Jelikož je usmrcení blech či klíšťat přípravkem podmíněno jejich přisátím se na psa, nelze vyloučit riziko přenosu onemocnění, kterými mohou být blechy či klíšťata infikovány.
V den aplikace přípravku Bravecto ve formě roztoku pro nakapání na kůži (spot-on) by ošetřená zvířata neměla spát se svým majitelem v jedné posteli, obzvláště ne s dětmi. V případě zasažení očí je třeba postižené místo ihned vypláchnout vodou.
Přípravek Bravecto ve formě roztoku pro nakapání na kůži (spot-on) je vysoce hořlavý, proto je nutné uchovávat ho v dostatečné vzdálenosti od zdrojů tepla, jisker, otevřeného ohně nebo jiných zdrojů požáru.
Nejčastějšími nežádoucími účinky tablet u psů (které mohou postihnout více než 1 zvíře ze 100) jsou mírný a krátkodobý průjem, zvracení, nechutenství a zvýšené slinění. Nejčastějším nežádoucím účinkem roztoku pro nakapání na kůži ve formě spot-on (který může postihnout více než 1 zvíře ze 100) je mírná krátkodobá kožní reakce v místě aplikace, jako je erytém (zarudnutí) a pruritus (svědění) nebo vypadávání chlupů. Jelikož usmrcení blech či klíšťat přípravkem je podmíněno jejich přisátím se na psa, nelze vyloučit riziko přenosu onemocnění, kterými mohou být blechy či klíšťata infikovány.
V den aplikace přípravku Bravecto ve formě roztoku pro nakapání na kůži (spot-on) by ošetřená zvířata neměla spát se svým majitelem v jedné posteli, obzvláště ne s dětmi. V případě zasažení očí je třeba postižené místo ihned opláchnout vodou.
Přípravek Bravecto ve formě roztoku pro nakapání na kůži (spot-on) je vysoce hořlavý, proto je nutné uchovávat ho v dostatečné vzdálenosti od zdrojů tepla, jisker, otevřeného ohně nebo jiných zdrojů požáru.
Srdeční endoparazité žijí v srdečních dutinách. Psi se nakazí bodnutím krev sajícím hmyzem. Klinické příznaky u nakažených zvířat jsou vesměs podobné. Převládají především zažívací problémy jako průjem, plynatost, kolikové stavy, zvracení. Pozorujeme nechutenství, apatii, špatný výživný stav, zhoršenou kvalitu srsti, pruritus (svědění) kůže a konečníku, anemii, v případě srdeční červivosti a škrkavek dyspnoe (dušnost) a kašel.
Prevencí je především zabránit nakažení psa zárodky parazitů. Pes se nakazí buď z okolního prostředí, ve kterém je přítomen kontaminovaný trus jiných zvířat, nebo přímým kontaktem s nakaženým zvířetem (při očichávání se). Další možný způsob je nakažení přes mezihostitele pozřením jeho celého (blecha, všenka) nebo jeho nakažené části (maso hospodářských zvířat). Specifickým způsobem nakažení je bodnutí krev sajícím hmyzem v případě srdeční červivosti. Je tedy nutné psy venčit mimo frekventovaná místa a odstraňovat jejich výkaly. Udržovat je prosté vnějších parazitů, krmit je pouze nezávadnou, tepelně opracovanou potravou, případně je v letní sezóně ošetřit repelentními prostředky. Dalším způsobem ochrany je podávání antiparazitik preventivně během celého života zvířete. Běžný interval je každé 3 až 4 měsíce. V případě podezření na endoparazitární onemocnění nebo v případě přímého nálezu parazita je nutné zahájit léčbu. Nejprve je potřeba co nejpřesněji určit druh cizopasníka, nejlépe konzultací s veterinárním lékařem. Lékovou formu a dávkování by měl stanovit odborník.
Škrábání podporuje vyvolávající zánětlivou příčinu v kůži a tím se stav zhoršuje. Cokoliv, co vyvolává zánět kůže, způsobuje zároveň pruritus.
Jak pruritus ovlivní zdraví vašeho psa, závisí na stupni těchto potíží. Mírné svědění bude mít těžko nějaký výrazný dopad, ale intenzivní svědění vede k intenzivnímu škrábání a to pak vede ke vzniku bolestivých a postupně infikovaných ložisek na kůži. Pes může mít problémy se spaním, kňučet bolestí, pořád se okusovat a drbat.
Každý pes má svůj „práh svědivosti“, to je míra, kdy jakýkoliv vyvolávající podnět způsobí dostatečné podráždění vedoucí k neodolatelné touze po škrábání. Bylo zjištěno, že v nočních hodinách je práh svědivosti nižší, proto se psi úporněji škrábou právě v tuto dobu. Svědění je o to nepříjemnější, má-li pes horečku, nachází-li se v teplém nebo vlhkém, nebo naopak studeném prostředí.
Svědění vyvolávají buď chemické látky, které jsou v organismu přirozeně přítomny a nacházejí se ve větším množství v kůži (histamin, trypsin, prostaglandiny nebo leukotrieny), nebo se ve druhém případě jedná o látky tělu cizí, uvolňované z těl bakterií, plísní, obsažené ve slinách a tělech blech, klíšťat, roztočů a jiných vnějších parazitů.
Svědění je hlavním příznakem výskytu alergie nebo přítomnosti vnějších parazitů, ale může být spojováno i s bakteriální nebo kvasinkovou infekcí kůže.
Co se diagnostiky týče, je nezbytné zachovat určitý logický sled jednotlivých vyšetření.
Důležitým faktem je věk, při kterém se onemocnění vyskytlo, dále místa na těle, která nejvíce svědí, případná sezónnost příznaků, současné postižení trávicího aparátu, charakter a rozložení kožních změn a podobně. Nepostradatelné je důkladné celkové klinické vyšetření, následně pak zevrubnější dermatologické vyšetření.
V první řadě je u všech pruritických onemocnění potřeba vyloučit ektoparazity (kožním seškrabem, vyšetřením chlupů, testem s lepicí páskou, antiparazitární prevencí – Advantage, Advantix, ...). Pokud je vše negativní a svědění přetrvává, je nutné zhodnotit úlohu bakteriální, případně kvasinkové dermatitidy (cytologickým vyšetřením nebo diagnostickou terapií). V případě, že se předchozí onemocnění nepotvrdí, přistoupí se k diagnostice alergických kožních nemocí, a to pomocí hypoalergenní diety, kožního alergického testu anebo vyšetření krve na specifické IgE protilátky, samozřejmě v kontextu s anamnestickými údaji a výsledky klinického vyšetření.
Pokud škrábání a kousání se trvá déle než 1 den a vede ke vzniku lézí s vypadávající srstí, zarudnutí kůže a očividné bolestivosti a nepohodlí, měli byste navštívit vašeho veterináře. Chronické olizování tlapek je také projevem pruritu.
Studie potvrzující bezpečnost tohoto přípravku nebyly provedeny u hříbat mladších 2 měsíců a u hřebců, proto se nedoporučuje podávat přípravek těmto kategoriím zvířat.
Zvláštní opatření určené osobám, které podávají veterinární léčivý přípravek zvířatům:
Přípravek může způsobit podráždění kůže a očí. Zabraňte kontaktu přípravku s pokožkou a očima.
V případě náhodného kontaktu s kůží nebo očima zasažené místo ihned opláchněte proudem čisté vody. Pokud podráždění kůže nebo očí přetrvává, vyhledejte lékařskou pomoc.
V případě náhodného pozření vyhledejte ihned lékařskou pomoc a ukažte příbalovou informaci nebo etiketu praktickému lékaři.
Při nakládání s veterinárním léčivým přípravkem, zejména ve velkochovech, by se měly používat osobní ochranné prostředky skládající se z ochranných rukavic.
Při manipulaci s přípravkem nekuřte, nepijte ani nejezte.
Po použití si umyjte ruce vodou a mýdlem.
Nežádoucí účinky (frekvence a závažnost)
U některých koní s těžkými infekcemi Onchocerca microfilariae se vyskytly po léčbě edémy a pruritus, pravděpodobně z důvodu usmrcení velkého počtu mikrofilárií. Tyto příznaky vymizely během několika dní, ale symptomatická léčba může být vhodná. V případě těžkých infestací tasemnicemi se mohou objevit známky mírné, přechodné koliky a řídký trus.
Po podání léku byly ojediněle zaznamenány záněty pysků, dutiny ústní a jazyka, které měly za následek různé klinické příznaky jako jsou edémy, hypersalivace, erytém, choroby jazyka a stomatitida. Tyto reakce, které se dostaví během 1 hodiny a vymizí během 24 až 48, mají přechodný charakter. Pokud se vyskytnou vážnější orální reakce, doporučuje se přistoupit k symptomatické léčbě.
Pokud pes tráví většinu času škrábáním a kousáním se do krve, jedná se o pruritus (extrémní svědivost pokožky). Svědění je vyvoláno chemickou reakcí probíhající v kůži. Ta stimuluje nervy, které informují mozek a ten pak cítí svědění. Následné škrábání podporuje vyvolávající zánětlivou příčinu v kůži a tím se stav zhoršuje. Cokoliv, co vyvolává zánět kůže, způsobuje zároveň i pruritus.
Pokud svědění trvá déle než jeden den a vede ke vzniku lézí s vypadávající srstí, k zarudnutí kůže a očividné bolestivosti a nepohodlí, měli byste navštívit veterináře.
Může se jednat o:
atopii – reakci na vzdušné alergeny, jako jsou pyly, domácí prach a roztoči; psi s atopií si nejčastěji koušou tlapky, škrábou uši a čumák a okolí očí; stav se většinou zhoršuje během léta;
potravní alergii – alergii na jednu nebo více složek potravy; projevuje se svědivostí stejných částí těla jako u atopie;
alergii na hmyz – lépe řečeno na kousnutí hmyzem; jde o poměrně málo častou alergii, která se projevuje na místech nejčastěji postižených pokousáním (hřbet nosu, uši);
kontaktní (dotykovou) alergii – jde o velice vzácnou formu alergie u psů, dochází k ní při styku kůže s nevhodným materiálem.
Paraziti:
svrab – jde o silně intenzivní postižení kůže způsobené zákožkou svrabovou; je to infekční postižení přenosné mezi zvířaty; nejčastější léze bývají na uších, loktech, kotnících;
demodikóza – patří také mezi svrabová onemocnění, je vyvolávaná parazitem Demodex canis; primárně svědivá není, až po následné infekci kůže se projevuje svědivost; chyrakteristickým projevem bývá vypadávání srsti v malých místech, která se postupně rozšiřují;
blechy – způsobují svědění i u psů bez alergie, ale míra svědění je zde daleko menší.
Ke stanovení diagnózy je třeba: podrobná celková anamnéza, detailní klinické vyšetření, kožní seškraby při podezření na svrab, kultivace chlupů při podezření na plísně.
Léčba
K trvalému odstranění pruritu je potřeba zjistit přesnou vyvolávající příčinu a tu léčit. V mezičase je žádoucí aspoň dočasně potlačit svědivost kůže, čehož může být dosaženo:
antihistaminiky (léky potlačující alergickou reakci) – u psů jsou méně účinná než u lidí a prokazatelně pomáhají jen ve 25–30 % případů, v porovnání s kortikoidy je ale jejich užití velmi bezpečné;
přidáváním mastných kyselin do krmiva – vhodné jsou zvláště při chronickém pruritu, upravují imunitní odpověď, například kyselina eikosapentenová obsažená v rybím oleji napomáhá změnit chemické složení látek vznikajících při alergické reakci, čímž snižuje zánětlivou reakci; stejně jako antihistaminika ani mastné kyseliny nepomáhají všem psům, ale jsou bezpečná; pes, který nereaguje na antihistaminovou léčbu, může ukázat dobrou odpověď na kombinaci antihistaminik a mastných kyselin;
zklidňujícími šampony – ty jsou vyrobeny na různé bázi, některé obsahují lokální anestetika nebo kortikoidy, které jsou bezpečné k užití; jsou většinou hydratující, a proto je možné používat je často;
kortikoidy – pokud selžou jiné léčebné postupy, přichází na řadu kortikoidy, jako například prednison; jejich použití, obzvlášť dlouhodobé, má bohužel celou řadu vedlejších účinků, například rapidně zvýšenou žízeň i chuť k jídlu (což má za následek zvýšení hmotnosti), dále potlačení imunitní reakce (větší riziko infekcí, podráždění žaludku, poškození jater a nadledvinek).
