Informace od profesionálů
 |
MENU
BETA BOJOVNICE
PES
KOČKA
KRÁLÍK
Na sklovině zubů se tvoří tenká vrstva složená z chemických látek obsažených ve slinách, z bakterií, které se přirozeně nacházejí v ústní dutině, ze zbytků potravy a ze slin. Této tenké měkké vrstvě říkáme zubní plak. Není-li plak pravidelně odstraňován, dochází postupem času k jeho mineralizaci (ztvrdnutí) a na zubu vzniká tlustý pevný nános, takzvaný zubní kámen.
Zdroj: Bolest zubů u psů
Veterinární lékař nejprve vyšetří celkový zdravotní stav pejska a následně dutinu ústní – vzhledem či pohmatem zhodnotí struktury v tlamě i mimo ni. U psů s onemocněním dásní lze pozorovat otok dásně, zarudnutí a zubní kořeny bývají odhaleny. Na zubech bývá zubní plak a kámen. U starších psů se záněty dásní zpravidla zhoršují.
Zdroj: Nemocné dásně u psa
Kdo měl někdy staršího psa, tak ví, že s věkem se psovi více kazí zuby a zároveň se mu zhorší dech. Horší se mu také dásně, u nichž hrozí velké množství zánětů. Plak, který se usazuje psovi na zubech, je plný bakterií, které následně ovlivňují kvalitu psího chrupu. Bakterie se také šíří pod zuby, a tak mohou na dásních způsobit bolesti otoky. Vrcholem může být, když se dásně odtrhnou od zubů. Tento problém se dá poznat tím, že psovi krvácí dásně, nebo obsahují červené otoky. Pokud majitel psovi zuby nijak nečistí, může dojít také k tomu, že bakterie, které se v psí tlamě nachází, se dostanou do krve a způsobí poté srdeční nebo ledvinové problémy.
Zdroj: Nemoci starých psů
Jde o přípravky pro udržení zdravého chrupu psa. Zubní plak, který se u psa tvoří stejně jako u lidí, po čase vápenatí a v kombinaci se zbytky potravy vytváří zubní kámen. Je zdrojem zápachu z tlamy, dochází k odhalování krčků zubů, ale je i místem vniku infekcí do těla zvířete. Bakterie pronikají do krevního oběhu, a tak dochází k velkému zatížení organismu psa. Po prvotní zvýšené únavě může dojít k celkově zhoršenému stavu zvířete. Následně může dojít k závažným onemocněním srdce, jater a ledvin.
Pomůcky jako zubní kartáček, bělicí pamlsky, ústní vody, či přípravky pro bělení, které se přidávají do potravy psa, je možné zakoupit na internetu, u veterinárního lékaře nebo ve zverimexech.
Zdroj: Jak vybělit zuby u psa
Základem zdraví je správná péče majitelů o dutinu ústní svých psů. Nejefektivnější je to nejjednodušší – jemný zubní kartáček s pastou. Na trhu je řada účinných enzymatických psích past. V případě, že nechcete investovat, postačí malé množství klasické známé dětské jahodové zubní pasty. Na celou proceduru je ale potřeba pejska navykat. Jednodušší to bude u štěněte, nicméně postupně a trpělivě lze na tuto činnost zvyknout i staršího psa.
Další možností jsou enzymatické gely, kterými se psovi potřou zuby a dásně či přípravky, které se sypou na krmení či přidávají do vody a pomáhají rozrušovat zubní plak. Boj se zubním plakem podpoří rovněž speciální granule či oblíbené žvýkací tyčinky.
Zdroj: Nemocné dásně u psa
Na vzniku parodontitidy má podíl aktuální imunitní stav psa, stav závěsného aparátu zubu a působení bakterií, kterých je v tlamě psů a koček zhruba 300 druhů. Tyto bakterie se podílejí na tvorbě zubního plaku. V normálním stavu u zdravého zvířete existuje rovnováha mezi bakteriemi v plaku a organismem psa, která brání přerůstání patogenů. Při jejím narušení ovšem zánět propuká.
Četnější je gingivitida, jejímž původcem je jednoznačně zubní plak. Parodontitida je multifaktoriální záležitost, kromě plaku se na jejím vzniku podílí i genetická predispozice a faktory prostředí. Ne všechny bakterie jsou v tlamě škodlivé, nicméně i oportunní (příležitostné) patogeny při změně prostředí (po antibiotické terapii, po nemoci, atd.) mohou onemocnění vyvolat.
Zdroj: Nemocné dásně u psa
Parodontitida se léčí konzervativně či chirurgicky. Cílem je zastavit postupující onemocnění, předejít dalšímu postižení tkání v okolí nemocně dásně a také zabránit postižení dosud zdravých míst. Základem je zbavit se zubního plaku – mechanicky či chemicky.
Konzervativně se zubní kámen ošetřuje ultrazvukem v celkové anestézii. Zjišťuje se rozsah onemocnění parodontu sondáží kapes a RTG vyšetřením. Následně se hrubě odstraní plak a zubní kámen, čímž se podnítí proces hojení. Závěrem se vyleští povrch zubů s použitím lokálních či celkových antimikrobiálních látek dle konkrétního stavu psa. Samotné použití antibiotik bez očištění parodontu je v zásadě bezcenné, neboť antibiotika velmi málo pronikají vrstvou zubního plaku.
Chirurgické zákroky se využívají častěji v případech, kdy byla předchozí konzervativní léčba neúspěšná. Využívá subgingivální kyretáže (odstranění nemocného epitelu kapsy dásně) a gingivektomie (odstranění nadbytečné tkáně dásně).
Zdroj: Nemocné dásně u psa
Podíváme-li se do dutiny ústní psovi, který má periodontální chorobu, můžeme pozorovat zarudlé dásně. Často se jedná jen o 1–2 mm široký zarudlý pruh lemující řadu zubů v těsném sousedství jejich korunek. Zkušenému pozorovateli neujde, že některé zuby (obvykle přední řezáky) mají obnažené krčky v důsledku ústupu dásně. Takové řezáky se jeví jako neúměrně dlouhé. Ústup dásně u stoliček je často maskován masivním nárůstem zubního kamene, který bývá výraznější od špičáků dozadu.
Právě zubní kámen je nejviditelnějším příznakem periodontální choroby a fakticky je i její příčinou. Zubní kámen je až pozdním výsledkem součinnosti bakterií, které v dutině ústní normálně žijí, a biochemických látek obsažených ve slinách. Následkem této součinnosti nejprve vzniká zubní povlak, označovaný též jako plak. Není-li plak denně čištěn (především mechanicky), narůstají postupně jeho vrstvy.
Posléze dochází k iritaci dásní, jejich bakteriálnímu zánětu a postupu plaku do prostoru mezi krčkem zubu a dásní překrývající krček.
Další fází je rozšíření zánětu dásně z jejího okraje do hlubších vrstev, takže dochází k rozvolnění vazby mezi dásní a zubem a ke vzniku zánětlivých váčků. Takové zuby nejsou pevně usazené v dásni, později ani v kosti a evidentně se při doteku viklají. Samozřejmě mohou i spontánně vypadnout.
Je-li popisovaná choroba výrazná u špičáků horní čelisti, může dojít až k vytvoření hnisavé píštěle spojující zubní lůžko špičáku s dutinou nosní. Takový stav je signalizován nosním výtokem, který může být vodnatý, hnisavý i krvavý, a případně kýcháním.
Zdroj: Zubní píštěl u psa
Efektivní odstranění zubního kamene nelze provést v domácích podmínkách, proto je vždy provádí veterinární lékař. Odstranění kamene se provádí buď mechanicky ostrým srpkem, nebo za použití ultrazvuku, vždy však v sedaci zvířete nebo krátkodobé narkóze.
Během této procedury se odstraní zubní kámen, vypláchnou se žlábky mezi zubem a dásní, vyleští se sklovina zubu a provede se kompletní revize dutiny ústní. Teprve nyní je možno se pokusit o prevenci dalšího usazování zubního kamene.
Mnoho majitelů požaduje ošetření zubů bez narkózy či sedace zvířete. V případě, kdy je zvíře plně při vědomí a aktivní, však nelze v žádném případě chrup dokonale očistit, a to zejména z vnitřní strany zubů či v oblasti pod dásní. Taková polovičatá práce je pak spíše zbytečná, protože plak i kámen se pak rychle tvoří znovu. Je zbytečné se narkózy nebo sedace obávat, protože samotný zubní kámen, zánět parodontu či riziko systémové infekce je pro vašeho psa daleko větším nebezpečím. Veterinární lékaři vždy přihlížejí k aktuálnímu zdravotnímu stavu ošetřovaného zvířete i k jeho věku a snaží se volit ty nejšetrnější prostředky, které mají k dispozici.
V případě, že stav zubů a dásní psa je natolik vážný, je potřeba zuby extrahovat.
Zdroj: Bolest zubů u psů
Obecně lze říci, že do konce sedmého měsíce věku psa (i kočky) by měla být výměna zubů dokončena. To znamená, že všechny mléčné zuby jsou vypadlé a všechny trvalé zuby jsou prořezané. Nicméně existují mezi plemeny i mezi jedinci individuální rozdíly. Pak platí pravidlo „jednoho zubu“. Pokud je už prořezaný trvalý (druhý) zub, ten mléčný už tam nemá být.
Pokud mléčné zuby nevypadnou a zůstávají vedle těch trvalých, bývají hodně namačkané. Někdy se i stane, že druhý zub nemá místo pro svůj růst a úplně se otočí nebo musí růst jiným směrem, než má. A jak jsou zuby namačkané jeden na druhý, mezery mezi nimi jsou malinké. Právě v těchto místech se hromadí velké množství zubního plaku a později i zubního kamene. Následně nastupuje zánět dásní a parodontitida. A bohužel už u velmi mladých zvířat – klidně kolem desátého měsíce věku.
Když zuby rostou jinak, než by měly, vede to k různým vadám skusu. A vada skusu opět není jen kosmetický problém. Jakmile zuby nemohou dobře spolupracovat během žvýkání, neprobíhá to, čemu se říká „samočisticí funkce chrupu“. A tak se opět hromadí zubní plak, který je příčinou vzniku zápachu a zánětu. Navíc se může zvíře špatně rostlým zubem ošklivě kousat třeba do patra nebo do dásní.
Zdroj: Trhání zubů u psa
Čištění kokosovým olejem představuje nejnovější recept na bělení zubů doma. Kokosový olej údajně obsahuje enzymy, které dokážou zastavit růst streptokoků a pomáhají i v boji proti kvasinkám. Redukovat populace streptokoků dokáže ale i obyčejné čištění zubů běžnou pastou, stejně tak obyčejné čištění působí na kvasinky. Nutno dodat, že ani jeden ze jmenovaných mikroorganismů nezpůsobuje zabarvení zubů. Samozřejmě za předpokladu, že zuby nejsou pokryty silnou vrstvou plaku (který zmíněné potvůrky obsahuje). Plak sám o sobě totiž zažloutlý je. Pokud se vrátíme ke kokosovému oleji – doporučuje se vyčistit psovi zuby kokosovým olejem dnes běžně dostupným v drogeriích nebo nanést silnější vrstvu na zuby na noc. Aplikace však není moc účinná, neobsahuje žádné abrazivní látky, naštěstí ani ty kyselé, takže ublížit nemůže. Jednoduše řečeno: nepomůže, ale ani neuškodí. Jediný efekt, který v této metodě je, je placebo efekt.
Nejrozšířenějším receptem na domácí bělení zubů je pravděpodobně použití jedlá sody s citronovou šťávou. Je velmi populární díky snadné dostupnosti, jednoduché přípravě i použití a údajně i díky výsledkům, které jsou znatelné již po několika použitích. V některých pramenech se lze dočíst o varování před častým používáním, jiné prameny uvádějí, že je metoda naprosto bezpečná. Návod na výrobu i použití je snadný. Z jedlé sody a citronové šťávy umíchejte směs konzistencí podobnou pastě a tou vyčistěte zuby. Některé návody také radí nechat směs několik minut působit na zubech a až poté zuby vyčistit, což je u psů velmi náročné. Princip působení je jasný. V tomto přírodním receptu se vlastně kombinují hned dva principy, sice působení silně abrazivní látky (jedlá soda), která pigment „odře“ ze zubu, a působení kyseliny (kyselina citronová obsažená v citronu), která pigment rozleptává. Směs sice dobře odstraňuje pigment, ale zároveň nenávratně a výrazně poškozuje sklovinu. Jedlá soda totiž „odře“ nejen pigment, ale i zub, který je pod nimi. A to jde díky působení kyseliny citronové poměrně snadno. Člověk tedy může po čase „oškrábat“ psovi podstatnou část skloviny ze zubu. Při čištění zubů jedlou sodou pigmenty skutečně mizí, bohužel se ve vzniklých rýhách opět rychle ukládá plak a proces se musí opakovat. Zuby jsou tak po několika použitích z důvodu ztráty části skloviny citlivé na termické podněty, po delším užívání se může zdát, že zuby žloutnou. To protože pod mizící sklovinou začíná prosvítat žlutavá zubovina (vrstva zubu pod sklovinou). Tento stav je pak už velmi vážný.
Zdroj: Jak vybělit zuby u psa
Malí psi, brachycefalická plemena a obecně psi s nepravidelným skusem trpí problémy se zuby častěji. Je to dáno tím, že v normálním pravidelném skusu do sebe zuby zapadají a zubní plak se při žvýkání otírá. Někdy je třeba vytrhnout i zub, který na první pohled vypadá zdravě. Největší část zánětlivého procesu probíhá pod povrchem dásně a lze to zjistit pouze pomocí parodontální sondy, která odhalí kapsy mezi zubem a dásní (periodontální choboty). Často je zubní kámen to poslední, co ještě zub drží v dásni. Ve spoustě případů se po odstranění zubního kamene pozoruje ústup dásně a odhalení zubního krčku a kořene, pak je nezbytné takový zub vytrhnout. V některých případech je nezbytné i rentgenologické vyšetření, které pomůže zhodnotit reakci okolní tkáně zubu a ústup kosti.
Extrakce jednokořenových zubů probíhá ve dvou krocích. Nejprve se uvolní periodontální spojení pomocí extrakční páky, poté je zub vytažen extrakčními kleštěmi. Zuby s více kořeny (třenové zuby a stoličky) je třeba nejprve rozřezat vrtáčkem na jednotlivé segmenty a dále se postupuje stejně jako u jednokořenových zubů. Nekrotická tkáň se odstraní a defekt se buď ponechá otevřený, nebo se uzavře přešitím dásňového laloku. Používá se vstřebatelný šicí materiál, který se po čase sám rozpadne, tudíž není třeba stehy vyndávat.
Obavy z toho, jak bude pes žít bez zubů, jsou zbytečné. Psi při příjmu potravy moc nežvýkají, spíš hltají. Po extrakci většího počtu zubů, zejména stoliček, samozřejmě musíme přizpůsobit dietu – granule nahradit měkkou stravou, například konzervami.
Zdroj: Trhání zubů u psa
Zdravotní tým se skládá ze dvou lékařů: MVDr. Rostislav Šimek a MVDr. Lucie Peřinová. Sestra: Karolína Cmíralová.
Veterinární klinika se zabývá interní medicínou, dermatologií, kardiologií, neurologií, stomatologií, chirurgií (měkkých a tvrdých tkání). Specializuje se na drobné savce a exotická zvířata.
Klinika nabízí rovněž poradnu pro psy, a to v oblasti vakcinace (vakcinační schéma, významná onemocnění), odčervení, péče o štěně, obezity, reprodukce (výživa březích a kojících fen, výživa osiřelých štěňat, porod), péče o seniora. Lékaři vám zde pomohou řešit i taková onemocnění psů, jako jsou parvoviróza, psinka, parainfluenza, panleukopénie, leptospiróza, borelióza, tetanus a vzteklina.
Poradna pro kočky se zabývá vakcinací a péčí o kotě (vakcinační schéma, významná onemocnění). Mezi významná onemocnění, s nimiž vám zdejší lékaři pomohou, patří herpesviróza, leukóza, caliciviróza, chlamydióza, infekční peritonitida a vzteklina.
Také u zvířat je potřeba pečovat o chrup a celou ústní dutinu. Chrup ovlivňuje genetický předpoklad, nejčastější postižení chrupu mají čivavy, yorkšíři a pudlové.
Nejvíce můžeme ovlivnit kvalitu chrupu stravou. Vhodnou stravou je suchá a granulovaná (měkká strava se usazuje na zubech, které ničí. Na trhu je k dispozici i speciální strava pro předcházení stomatologickým problémům. Zvířata nejsou náchylná na zubní kaz, pokud jim nepodáváte zbytky z lidské stravy. Zvířatům se doporučuje čištění zubů pomocí kartáčku nebo prstem, ale vždy speciální zubní pastou pro zvířata, která usnadňuje čištění. Lze využít i tekutých přípravků pro čištění ústní dutiny, tyto přípravky je možné aplikovat přidáním do misky s pitnou vodou.
Zubní plak se odstraňuje pomocí mořské řasy v prášku, která se přimíchává do pitné vody. Silný zánět lze mazat speciálními gely.
V případě problémů s chrupem vašeho zvířete se nebojte obrátit na veterinární kliniku, kde vám vždy jistě rádi poradí.
Zdroj: Veterina Jesenice
Rozsah ošetření závisí na stupni postižení. Při prvním, nejlehčím stupni, kdy zánětlivé změny postihují pouze takzvaný volný okraj dásně, postačí odstranění zubního kamene a úprava povrchu skloviny (takzvané depurace). Zánět poté obvykle spontánně vymizí. Pokud dojde při dalším postupu onemocnění k uvolnění dásní a tvorbě parodontálních kapes, je nezbytně nutné tyto léze ošetřit. Základní ošetření zahrnuje takzvanou „uzavřenou kyretáž“, při které je z parodontálního chobotu ručními nástroji (parodontální, subgingivální kyrety) odstraněn plak, zubní kámen, odumřelá tkáň, granulační tkáň a nekrotický povrch zubního cementu. Toto ošetření umožní potlačení infekce a případné vyhojení defektu, což není jinak možné.
Dále jen nutné zvážit vytažení zubů, u kterých je nepravděpodobné, že u nich dojde k vyhojení chobotů, nebo bude onemocnění alespoň možné kontrolovat a udržovat. Pro rozhodnutí, zda a který zub extrahovat, neexistuje jednoznačné hledisko. Vedle rozsahu poškození tkání je brán v úvahu věk psího pacienta, jeho zdravotní stav a možnosti následné terapie. Účelem vytržení zubů je v tomto případě zbavit zvíře bolesti, zabránit destrukci čelistní kosti zánětlivým procesem a především zlikvidovat infekční ložisko v okolí postiženého zubu. Extrakce nevratně postižených zubů je vždy lepším řešením než dlouhodobé vystavování pacienta chronické infekci a bolesti. Pro psa nepředstavuje ztráta zubů, a to dokonce i ztráta kompletního chrupu, žádný problém a nemá na něj negativní dopad.
Klinické zkušenosti naopak ukazují, že u psů s velmi pokročilou parodontitidou dochází po radikálním ošetření, tedy extrakci, k podstatnému zlepšení zdravotního stavu, a to i v pokročilém věku. Lepší zdravotní stav se pozitivně projevuje i na psychickém stavu daného psa. Obavy majitelů z radikálního zubního ošetření tedy nejsou opodstatněné.
Na profesionální stomatologický zákrok pak navazuje domácí péče. Její kvalita má na celkový dlouhodobý výsledek ošetření zásadní vliv. Obvykle zcela nezabrání dalšímu rozvoji onemocnění parodontálních tkání, ale významně prodlouží interval do dalšího ošetření. Domácí péči lze rozdělit na aktivní a pasivní.
Zdroj: Bolest zubů u psů
Neléčený zubní kámen může způsobit poškození spodní části zubů a má za následek ztrátu zubů, známou jako parodontóza. Tím, jak dáseň v důsledku zánětu otéká, se prohlubuje kapsa zubu. Bakteriální vrstva se roztírá dolů do kapsy zubu a rozpouští na dně kapsy pojivovou tkáň. V důsledku toho se kapsa zubu prohlubuje a vrstva bakterií může prorůst až do kořene zubu. Vrstva bakteriálního plaku mineralizuje za vzniku zubního kamene, čímž se zánětlivý proces akceleruje.
Vlákna kořenové membrány se vinou zánětu začnou poškozovat a čelistní kost eroduje. Prohlubování kapsy zubu pokračuje stejně rychle jako nárůst plaku a rozpouštění kořenové membrány a čelistní kosti. Nakonec zub vypadne.
Parodontóza je posledním symptomem této nemoci. Znaky akutní parodontózy mohou zahrnovat viklání nebo vypadávání zubů, spontánní krvácení dásní, tvorbu hnisu, vřídků, píštělí a zápach z tlamy. Parodontóza může být definována jako chronické onemocnění, které nastupuje pozvolně a může být přítomno dlouhou dobu, aniž by vyvolalo jakékoli viditelné příznaky.
Ideální je, pokud jsou prostředky k čištění zubů aplikovány preventivně, dříve než se onemocnění parodontu vůbec rozvine. Nejlepší klinické výsledky jsou pak zaznamenávány u psů, u nichž byla kombinována vhodná potrava s pravidelnou ústní hygienou (čištěním zubů) a podáváním prostředků podporujících samočištění, tedy různých hraček či pamlsků.
Základem péče o dutinu ústní je pravidelné čištění zubů (minimálně 2x týdně) vhodnými prostředky. U veterinárních lékařů jsou k dostání speciálně ochucené zubní pasty s obsahem enzymů, které efektivně rozpouštějí zubní plak, případně speciální dentální sety, které obsahují i různé typy zubních kartáčků (například silikonové kartáčky na prst). K čištění zubů u zvířat používejte výhradně zubní pasty určené zvířatům. Zubní pasty určené k lidské spotřebě jsou pro zvířata absolutně nevhodné a nebezpečné. Ideální je navykat zvíře na čištění zubů již od raného věku. U predisponovaných plemen však samotné čištění zubů nestačí a je nutné použít i další účinné prostředky dentální hygieny (různé přípravky nebo granulované krmivo). Velmi dobrým pomocníkem v udržování zdravého chrupu a dásní jsou speciální dentální hračky vyrobené z netoxické pryže a obohacené mátovou silicí, které zároveň příjemně provoní dech zvířete.
Zdroj: Bolest zubů u psů
Jako parodontální označujeme tkáně obklopující zub a zajišťující jeho ukotvení v čelisti. Patří k nim dásně, spojovací epitel, zubní cement, závěsný vazivový aparát zubu. Onemocnění parodontálních tkání patří k nejčastějším onemocněním u malých zvířat vůbec. Statistiky uvádějí, že každý druhý pes je potenciálním stomatologickým pacientem. Onemocnění parodontálních tkání pak postihuje 100 % psů malých a trpasličích plemen, která mají k těmto onemocněním obecně větší předpoklady. Zánětlivá onemocnění parodontálních tkání způsobují výrazné lokální problémy, které se projevují jednak zápachem z dutiny ústní, postupnou destrukcí parodontálních tkání a uvolňováním zubů. U neřešených případů vede až k úplné ztrátě zubů. Mimo ztráty zubu může v důsledku onemocnění dojít k rozsáhlým lokálním infekcím v ústní dutině, tvorbě píštělí a frakturám (zlomeninám) čelistí.
Vedle těchto lokálních projevů má parodontitida významný dopad na organismus jako celek. Je nutno si uvědomit, že se jedná o infekční zánětlivý proces, na kterém se může podílet i více než 200 různých druhů mikroorganismů. Infikovaná plocha tkání může v pokročilých stadiích vývoje onemocnění přesáhnout 10 cm² (v závislosti na plemeni i více) a je přitom dobře ukryta před běžným vyšetřením. Zánětlivý proces dlouhodobě zatěžuje imunitní systém a může vyvolat jeho poruchy. Dále se následkem chronické parodontitidy prokazatelně rozvíjejí onemocnění srdce, ledvin a jater, především v důsledku dlouhodobé infekce u starších psů. Přitom původ těchto onemocnění nebývá v praxi primárně spojován s onemocněním dutiny ústní, chronickou parodontitidou.
Nejčastějším důvodem k návštěvě veterinární ordinace v souvislosti se zuby bývá zubní kámen. Jedná se o mineralizovaný plak (povlak zubu), který však není sám o sobě považován za onemocnění, ale spíše za kosmetickou vadu. Plak, bez ohledu na stupeň mineralizace, je však jednou z příčin rozvoje zánětu parodontálních tkání u psů. Podstatné pro rozvoj onemocnění jsou v tomto případě především bakterie obsažené v plaku a schopnost organismu si s těmito bakteriemi poradit. Odstranění plaku, tedy i zubního kamene, je součástí celkového ošetření, ale nikoli jeho jedinou podstatou.
Za aktivní péči lze označit dentální hygienu (čištění zubů) prováděnou aktivně majitelem psa. K tomuto účelu je vhodný měkký zubní kartáček, velikostí odpovídající psímu pacientovi, a speciální zubní pasta určená pro psy. Frekvence čištění zubů je velice individuální a závisí na rychlosti usazování plaku u konkrétního jedince. Obecně lze doporučit frekvenci čištění 2x týdně a častěji. Pro čištění zubů zvolíme vždy jedno konkrétní místo a jednu denní dobu. Je vhodné spojit čištění zubů s odměnou nebo jiným příjemným zážitkem.
Za pasivní péči můžeme označit prostředky využívající takzvané samočištění v okluzi pomocí pamlsků na čištění zubů. Samočištění je proces, kdy při žvýkání dochází v ústní dutině k samovolnému otírání plaku z povrchu zubů. Účinnost samočištění je dána charakterem žvýkané látky, anatomickým uspořádáním čelistí (okluze) a zvyky psího pacienta. Látka (pochoutka pro dentální péči), která je zpracovávána v ústní dutině, by měla být pro optimální čištění houževnatá, ale nikoli tvrdá, aby nepoškozovala zuby. Velikost jednotlivých kusů musí být taková, aby jej pes daného plemene mohl pohodlně ohryzávat a aby jej ihned nepolknul. Materiál nemá ani ulpívat na povrchu zubů, aby nepřispíval tvorbě dalšího plaku. Těmto požadavkům vyhovují především komerčně vyráběné pamlsky a hračky – ty mají obvykle tvar podporující obrušování povrchu skloviny.
Mezi nejčastější příznaky dentálního onemocnění patří zápach z dutiny ústní (působením bakterií v zubním plaku dochází k uvolňování intenzivně páchnoucích sirnatých sloučenin); začervenání okrajů dásní; jakékoliv trvalejší nánosy na zubech (zažloutlá až nahnědlá měkká vrstva v oblasti krčku zubu nebo přímo viditelný zubní kámen); zvýšená citlivost dutiny ústní a s tím související problémy s příjmem potravy nebo její úplné odmítání; změněná nálada nebo chování zvířete v důsledku diskomfortu v dutině ústní nebo bolesti; viklání zubu či jeho ztráta.
Bolest zubů u psa tedy poznáme zejména podle toho, že pes nepřijímá potravu nebo jen omezeně; trpí změnou nálad nebo chování, kňučí. Při zjištění nebo podezření, že psa bolí zuby, by měl majitel se psem navštívit veterinárního lékaře, který psa řádně vyšetří.
Zdroj: Bolest zubů u psů
Copyright © 2012 - 2024 NetConsulting Praha s.r.o.