Téma: 

oko

HNIS V OČÍCH U ZVÍŘAT

Hnis v očích u psa

Psí oči se podobají lidským a mohou trpět obdobnými potížemi, které ovlivňují kvalitu zraku. Mezi taková onemocnění patří výtok z očí, otok, zánět spojivek a další.

Pokud vašemu psovi slzí oči jen někdy, může jít o alergickou reakci (obvykle se projevuje stejně jako u lidí v letním období, kdy je v ovzduší mnoho pylů).

Ať už jde o slzení silné či slabé, může naznačovat zánět spojivek nebo zánět rohovky. Některá plemena jsou k zánětům rohovky zvláště náchylná. Jsou to většinou plemena, která mají vypouklé oči (boxer, buldok). Zánět rohovky se projevuje viditelným zmodráním oka, což je způsobeno neprůhledností čočky, nebo čočka nateče.

Zánět spojivek

Zánět spojivek se projevuje zarudnutím spojivky, můžeme pozorovat slabý nebo silný hnisavý výtok z očního koutku. V pozdějším stadiu je již bolest velká a oko zůstává polozavřené. Onemocnění se může vyvinout v chronický zánět spojivek, o něm hovoříme tehdy, když neustávají příznaky nemoci, nebo se nemoc v krátkých intervalech opakuje. Příčinou může být malé cizí těleso v oku nebo špatně rostoucí řasy či vchlípené víčko. Pokud na svém psovi pozorujete podobné příznaky v malé intenzitě, vykapávejte mu oči kapkami do očí, případně vytrhejte nevhodně rostoucí řasy, které mohou být příčinou potíží.

Ektropium

Ektropium je odchlípení očního víčka. Zde je nutný chirurgický zákrok. Odchlípení víčka může být buď vrozené, anebo získané například úrazem či po zánětu a někdy se tato nemoc objeví bez zjevné příčiny ve stáří psa. Na psovi pozorujeme zánět spojivek, který je velmi často spojen se slzením očí. Oko je podrážděné, slzí, může mít zanícenou rohovku a spojivkový vak. Nemoc se léčí podle toho, v jakém je stadiu. Při tomto onemocnění může docházet k výtoku hnisu. Pomoci mohou oční kapky, ale jen v některých případech.

Vřídek na rohovce

Vřídek na rohovce vzniká úbytkem hmoty rohovky. Může být získán buďto mechanicky, nebo infekcí. Oko má hrubou strukturu, je zarudlé a pes si je neustále otírá tlapkou. Toto onemocnění je velmi bolestivé, proto je zapotřebí vyhledat rychle lékaře, který určí v jakém stadiu nemoc je. Pokud je v rané fázi, veterinář jen předepíše kapky, pokud je v pozdější, veterinář sešije obě víčka po dobu zhruba deseti dnů, aby se bolest nezvyšovala a oko mělo šanci se pořádně zahojit.

Uveitida

Uveitida je nemoc postihující obě nebo jen jedno oko. Je to zánět duhovky s okolními strukturami oka. Zornička je velmi malá, oko zrudlé a zavřené, pes se vyhýbá světlu. Toto onemocnění je vždy velmi závažné a je nutné je léčit pomocí kapek a podáváním protizánětlivých prostředků ústní cestou.

Glaukom

Glaukom neboli zelený zákal čočky se projevuje tím, že pes začne špatně vidět. Příznaky můžeme pozorovat i pouhým okem – zvětší se celá bulva. Glaukom je pro psy velice bolestivá nemoc. Někdy se může objevit oboustranný zákal čočky, bílý zákal, který většinou postihuje starší psy. Tato nemoc se vyvíjí pomalu, vede ale ke ztrátě zraku. Při jakýchkoliv přetrvávajících obtížích navštivte s pejskem veterináře, aby posoudil závažnost nemoci.

Zdroj: Hnis v očích u zvířat
Zveřejněno dne: 18.12.2015

Diskuze: Zakalené oko

Dobrý den,

Moje koťátko plemena ragdoll,7měsíců má dnes ráno zakalené jedno oko a je zakalené jako by bylo slepé.Je to domácí kočka takže by neměla mít onemocnění z venvkovních vlivů.Chtěl bych se zeptat na možnou léčbu ,protože návšťěvu veterináře můžu uskutečnit až přístí týden.

Děkuji za odpověd.

Zdroj: diskuze Zakalené oko
Odesláno dne: 29.5.2017 uživatelem Daniel Šafář
Počet odpovědí: 0

ZÁNĚT OKA U KOČKY

Zánět spojivek

Zánět spojivek se u koček vyskytuje poměrně často. Vzniká podrážděním oka pylem, prachem, kouřem nebo chemikáliemi, pokud oko nemá dostatek slz či pokud víčko dostatečně oko nechrání. Může ho ale vyvolat třeba alergie, deformace víček, onemocnění třetího víčka (zánět třetího víčka také způsobuje zarudnutí oka).

Zanícené oko je poraněné a slzí. V koutku oka se hromadí hnis, což je patrné zejména ráno. Kočka si postižené oko dost často škrábe, čímž se situace ještě zhoršuje. Nenechte zvíře, aby si oko škrábalo. Pokud to dělá, musíte ihned nasadit ochranný límec.

V počáteční fázi stačí oko vymývat převařenou vodou nebo odvarem z heřmánku. Použít můžete také dezinfekci určenou pro lidi (Opthalmo-Septonex).

Pokud nenastane do dvou dnů zlepšení, nebo se stav naopak zhoršuje, musíte do ordinace, neboť bude pravděpodobně nutná razantnější léčba.

Pozor na zánět rohovky, vidíte-li, že se oko náhle stává neprůhledné, musíte okamžitě navštívit veterinárního lékaře, neboť hrozí trvalé poškození zraku. Zde rozhodují hodiny!

Zdroj: Zánět oka u kočky
Zveřejněno dne: 9.2.2017

Diskuze: Nemoc?

Dobrý den
Náš kocour Cca 4-5 let, začalomu od spodu hnědnout pravé oko jinak je mel vzdi krasně zelené, taky mám pocit ze se potí nebot má navlhlou srst i kdyz nelezi na slunicku a horko tu neni. začínám o něj mít trochu strach bohuzel navstevu zverolekare si nyní nemuzu moc dovolit.. chtel sem se zeptat jestli to muze byt opravdu nejaka vazna nemoc a jestli je nutna navsteva lekare popripade jak kocourovi nejak pomoci? dekuji Přiložený obrázek

Zdroj: diskuze Nemoc?
Odesláno dne: 10.5.2017 uživatelem Dominik Valeš
Počet odpovědí: 1 Zobrazit odpovědi

ZÁNĚT OKA U KOČKY

Výhřez třetího víčka

Třetí víčko (mžurka) se nachází v koutku oka a není normálně vidět. Objevuje se však, když zakrývá poraněné oko. Pokud je třetí víčko vidět u obou očí, může to znamenat, že je kočka celkově velmi vyčerpaná nebo trpí vážnější infekční chorobu, například infekcí dýchací soustavy. Pokud je mžurka viditelná i po dvou dnech, navštivte veterinárního lékaře.

Zdroj: Zánět oka u kočky
Zveřejněno dne: 9.2.2017

BOROVÁ VODA PRO PSA

Ophtal

Jedná se o oční roztok obsahující taktéž kyselinu boritou. V balení jsou dvě lahvičky a vyplachovací vanička pro oko. U psů lze využít při mírných zánětech či k odstranění výtoku. Má značné antiseptické vlastnosti. Používá se při pálení/ řezání očí, při lehčích zánětech spojivek či víček, k odstranění cizích těles ze spojivkového vaku, atd. Vždy dodržujte dobu použitelnosti. Více viz. příbalový leták, který je k dispozici pod článkem ke stažení.

O aktuální dostupnosti obou přípravků se informujte v lékárnách.

Zdroj: Borová voda pro psa
Zveřejněno dne: 13.10.2016

SLADKOVODNÍ AKVÁRIUM

Kulaté akvárium

Kulaté akvárium je podle odborníků pro pohyb ryb naprosto nepřirozené. Tím, že se ryby pohybují stále dokola, mohou onemocnět jakýmsi druhem klaustrofobie. Rybí oko je krátkozraké a pomocí postranní čáry dokáže velice dobře vnímat tvar okolí. Slouží také k vnímání změny tlaku a k orientaci v prostoru.

V kouli, kde mimo jiné chybí plochá stěna, mohou ryby působit dezorientovaně a frustrovaně. Rybám se tedy výrazně zhorší psychika.

Kulaté akvárium se obtížně čistí, špatně se do něj umisťuje filtrační zařízení. Toto akvárium je vhodné pro chov závojnatky.

Zdroj: Sladkovodní akvárium
Zveřejněno dne: 3.12.2015

ZÁNĚT OKA U KOČKY

Vřed a zánět na rohovce

Bělavá skvrnka na rohovce je vlastně jizva po vředu. Vřed je díra do hladkého povrchu rohovky, jakýsi důlek. Pokud se neléčí, může se prohlubovat, až nakonec rohovku proděraví.

Zánět rohovky může vzniknout z mechanických příčin (poranění, stálé mechanické dráždění) nebo z infekčních příčin (hlavně herpes virus a chlamydie). Rohovka je zakalená, bělavá a je v ní jakési očko, průhledný oválek, časem už jen viditelný důlek. Stav je doprovázen většinou i silným zánětem spojivek, které mnohdy otečou tak, že oko není několik dnů ani vidět. Při léčení je podstatné vědět, jestli se rohovka už zacelila, nebo je v ní stále důlek.

Léky se do oka musí aplikovat poměrně často. S ohledem na stav zvířete to mohou (ale nemusí) být antibiotika celkově, určitě budou nutná antibiotika lokálně, v kapkách nebo masti, lékař může přidat i gel urychlující hojení rohovky.

Oko musí být průběžně kontrolováno, zda se vřed zmenšuje a léčba zabírá. Až po zacelení rohovky je možné změnit kapky či mast za jinou, obsahující i kortikoidy.

Zdroj: Zánět oka u kočky
Zveřejněno dne: 9.2.2017

KOUPEL NA PARAZITY

Nebezpečí a rizika

Tyto přípravky obsahují buď soli vyšších mastných kyselin (klasické mýdlo), nebo různé typy tenzidů/detergentů (tekutá mýdla, šampóny, mycí prostředky a podobně). Klasická mýdla a některé tenzidy mohou tvořit zásadité roztoky a při vyšších koncentracích působit leptavě. Tyto látky mohou dráždit sliznice (oko, ústa) a trávicí trakt a vést ke zvracení, průjmům a tím i ke ztrátě iontů a dehydrataci. Zvracení je nebezpečné z důvodu možnosti vdechnutí pěny do dýchacího ústrojí a k rozvoji aspiračního zánětu plic.

V rámci první pomoci se nesmí vyvolávat zvracení. Zvířeti dáme napít vody nebo mléka, podání aktivního uhlí je možno zkusit, ale obvykle je to zbytečné, tyto látky se na něj ve větší míře nevážou.

Zdroj: Koupel na parazity
Zveřejněno dne: 22.3.2016

ZÁNĚT OKA U KOČKY

Oko kočky

Oko kočky je komorové stejně jako oči jiných obratlovců včetně člověka. Koťata se rodí slepá, jejich oči se začínají otevírat mezi 8.–14. dnem věku a během dalšího týdne jsou už plně funkční.

Předpokládá se, že kočky jsou mírně krátkozraké – nejostřeji vidí předměty vzdálené mezi 2 až 6 metry.

Rohovka kočičího oka klenutější, aby zachytila více paprsků, navíc má kočka za sítnicí ještě jednu cévnatou vrstvu, která se označuje tapetum lucidum a funguje jako zrcadlo, které odráží světlo zpět, takže projde světločivnými buňkami nejen přímo, ale ještě jednou odražené. Tuto vrstvu nemá žádný jiný živočich a navenek se projevuje mimo jiné tím, že když na kočku ve tmě posvítíte, zdá se, že jí svítí oči (vidíme odražené světlo).

Zornice se navíc může v šeru hodně otevřít (pokryje téměř celou duhovku) a pustit do oka maximum světla, za dne je potom malá a chrání citlivé oko před silnými slunečními paprsky. U malých koček (s výjimkou manula) je zornice typicky elipsovitá, uzavírají ji dva svaly ze stran, velké kočky mají zornici kruhovou stejně jako třeba člověk.

Kočky mají takzvané třetí víčko (mžurku), které je ve vnitřním koutku oka. Mžurka oko stále zvlhčuje, proto kočka téměř nemusí mrkat.

Na sítnici oka jsou dva druhy receptorů, obou je u koček přibližně stejný počet – tyčinky citlivé na slabé světlo a čípky fungující při silném světle a umožňující barevné vidění. Receptorů je nejvíce ve středu oka, u koček potom trochu více v širším vodorovném pásu. Proto jsou kočky citlivější na pohyb ze strany na stranu, což je důležité pro lov.

Léky, které jsou běžně dostupné v lékárně a lze je použít k léčbě očí u koček:

  • Ophtal – dezinfikuje a lze ho použít při slabším zánětu spojivek a k vyplachování očí.
  • Borová voda – dezinfikuje a lze ho použít při slabším zánětu spojivek a k vyplachování očí, má kratší trvanlivost (roztok kyseliny borité bez konzervantů), dostanete ji namíchanou v lahvičce v lékárně.
  • Ophtalmo-Septonex – dezinfekční mast, ale občas dráždí.
  • Ophtalmo-Azulen – mast s heřmánkem spíš ke zklidnění očí.
  • Lacrysin a HypoTears – umělé slzy.

Zarudlé oko u kočky

Zarudlé oko je příznakem zánětu nebo infekce. Můžete se s ním setkat u nemocí třetího víčka, spojivek, nemocí víček, rohovky, bělimy, při zánětu vnitřních struktur očí, zeleného zákalu a podobně. Zarudnout může jak jedno oko, tak obě – záleží na příčině vyvolávající zarudnutí.

K zarudnutí dojde, když se cévky spojivky (růžová část víček), bělimy (bílý okraj oka) nebo rohovky buď zvětší, nebo rozrostou. Důležité je určit, jestli je toto rozšíření způsobeno povrchovým, nebo hlubokým zánětem. Povrchový zánět bývá způsoben podrážděním nebo infekcí. Vnitřní zánět je samozřejmě závažnější, protože postihuje oko „více do hloubky“ a bývá častěji spojen s nemocemi, které ohrožují vidění kočky.

Zdroj: Zánět oka u kočky
Zveřejněno dne: 9.2.2017

ŠKRKAVKA

Škrkavka dětská

Škrkavka dětská (Ascaris lumbricoides) způsobující askariózu postihuje více než miliardu lidí po celém světě.

Oplozená vajíčka škrkavek se do vnějšího prostředí dostanou s trusem, do 3 týdnů se v zevním prostředí stanou infekční. Následuje pozření člověkem – přes žaludek migrují larvičky do krevního oběhu – odtud do plic, kde dráždí. Jsou tedy vykašlány a opět polknuty. Dostávají se tedy znovu do žaludku a poté finálně do tenkého střeva, kde pohlavně dospívají.

Příznaky onemocnění se odvíjejí od fáze cyklu škrkavek. U migrujících se vyskytuje horečka, kašel, vykašlávání krve, škrkavky mohou postihovat ledviny, oko,atd. Postižení střeva má kolikové projevy, zánětlivé stavy v dutině břišní až velmi vážnou obstrukci střeva škrkavkami.

Onemocnění se diagnostikuje koprologicky, k terapií se využívá řada preparátů, konkrétní doporučí Váš lékař.

Zdroj informací: Nemoci psa a kočky, II.díl, autor: Miroslav Svoboda, David F. Senior, Jaroslav Doubek, Jiří Klimeš

Zdroj: Škrkavka
Zveřejněno dne: 13.10.2016

HNIS V OČÍCH U ZVÍŘAT

Hnis v očích u kočky

Hnis v očích může mít kočka z mnoha důvodů: zánět spojivek, poranění rohovky, výhřez třetího víčka, glaukom, slzení očí.

O zahnisané oči koček se musí pečovat, v počáteční fázi stačí oko vymývat převařenou vodou nebo odvarem z heřmánku. Použít můžete také dezinfekci určenou pro lidi (Opthalmoseptonex). Pokud nenastane do dvou dnů zlepšení nebo se stav naopak zhoršuje, musíte zajít k veterináři, neboť bude pravděpodobně nutná razantnější léčba.

Nenechte zvíře, aby si oko škrábalo. Pokud to dělá, musíte ihned nasadit ochranný límec.

Nepoužívejte bez konzultace s veterinárním lékařem žádné oční léky, které zabraly u vás a našli jste je v nočním šuplíku. V případě vašeho zvířete opravdu nemusí být vhodné.

Pozor na zánět rohovky! Vidíte-li, že se oko náhle stává neprůhledné, musíte okamžitě do ordinace, neboť hrozí trvalé poškození zraku. Rozhodují hodiny. Zarudlé oko může také signalizovat oční zákal. Pokud je zvíře podrážděné, schovává se a oko je na dotyk bolestivé, je namístě ho odvézt co možná nejdříve k veterináři.

Zánět spojivek

Zánět spojivek patří k nejčastějším onemocněním oka kočky. Choroba může postihnout jedno, nebo i obě oči. Vzniká nejčastěji vnějším drážděním průvanem, smítkem v oku, čpícími látkami nebo působením alergenu (prach, pyl, cigaretový kouř). Zánět spojivek může mít souvislost také s jiným onemocněním, například s infektem dýchací soustavy.

Zánět spojivek se projevuje zarudnutím, otokem a slzením oka. Tímto onemocněním trpí většinou koťata nebo kočky se sníženou imunitou. Pokud se příznaky do dvou dnů samy nezmírní, navštivte veterináře. Ten zahájí cílenou léčbu antibiotickými mastmi nebo kapkami. Nikdy kočce nepodávejte masti nebo kapky určené pro lidi!

Poranění rohovky

K poranění rohovky dochází nejčastěji při kocouřích rvačkách. Za normálních okolností se rána rychle zahojí sama. Někdy mohou nastat komplikace a do rány se dostane zánět. Zánět rohovky se projevuje jako bílá až šedá plocha viditelná na povrchu oka (zákal). V takovém případě nevyčkávejte a co nejdříve navštivte veterináře! Zánět by mohl nenávratně poškodit rohovku a kočka by mohla oslepnout.

Rvačkám kocourů lze předcházet. Nejlepší je nechat kocoura vykastrovat, zklidní se a nebude cizí kocoury napadat.

Výhřez třetího víčka

Třetí víčko (mžurka) se nachází v koutku oka a není normálně vidět. Objevuje se však, když zakrývá poraněné oko. Pokud je třetí víčko vidět u obou očí, může to znamenat, že je kočka celkově velmi vyčerpaná nebo trpí vážnější infekční chorobu, infektem dýchací soustavy. Pokud je mžurka viditelná i po dvou dnech, navštivte veterináře! U tohoto onemocnění se také v oku vzácně tvoří hnis.

Glaukom

Jedná se o poměrně vzácné onemocnění. Jde o zvýšení vnitřního tlaku v oční bulvě a její následné vyboulení. Prvními příznaky jsou zčervenání oka, slzení, přivírání oka a náchylnost na světlo. Již do 24–48 hodin od vzniku prvních příznaků může dojít k vyboulení oka, zákalu, nenávratnému poškození sítnice a tím k oslepnutí. Pokud se zahájí včasná léčba, je zde velká naděje na úspěch. Proto při podezření na toto onemocnění neprodleně navštivte veterináře! Při zanedbání je nutné postižené oko odstranit.

Slzení očí

Kočky mohou slzet při podráždění očí, infekci nebo v důsledku alergické reakce. Když kočce teče z oka, tak se může jednat také o nadprodukci slz nebo o ucpaný slzný kanálek. V tomto případě jde většinou o vrozený defekt, který je častý u čistokrevných dlouhosrstých koček. Kočka pak mívá do hněda zabarvenou srst kolem očí. Je třeba navštívit veterináře, který začne s léčbou.

Zdroj: Hnis v očích u zvířat
Zveřejněno dne: 18.12.2015

ZÁNĚT OKA U KOČKY

Co dělat, když má kočka zakalené oko (šedý/zelený zákal)

Katarakt (šedý zákal) je zakalení čočky, které postihne buď čočku celou, nebo jen její jednotlivé úseky. Představuje jednu z nejčastějších příčin oslepnutí. Silné zakalení čočky brání dopadu světla na sítnici.

Katarakty vznikají v důsledku genetických defektů, ve stáří, jako následek zánětů, traumat, cukrovky nebo onemocnění sítnice. Chirurgické odstranění čočky je jedinou účinnou léčbou zákalu čočky, ale bohužel není vždy úspěšné. Po chirurgickém zákroku se mohou vyskytnout různé komplikace. Patří k nim záněty, glaukom (vysoký oční tlak), odloupnutí sítnice a infekce. Množství komplikací je tím větší, čím déle katarakt trvá. Léčbu tabletami a očními mastmi či kapkami můžete provádět doma. Pro úspěšnou terapii jsou však nezbytné pravidelné kontroly u veterináře.

Pod pojmem glaukom nebo zelený zákal chápeme chorobný růst nitroočního tlaku. K růstu tlaku dochází, když je znemožněn odtok tekutiny vytvořené v oku. Glaukom je jednou z nejčastějších příčin oslepnutí koček. Zvýšení nitroočního tlaku se může objevit spontánně nebo se může vyvinout v důsledku jiného očního onemocnění.

Postižené oko často vykazuje silné zarudnutí, bolestivost s mhouřením víček, rozšíření pupily nebo zakalení rohovky. Glaukom je akutní případ, protože již během 24 až 48 hodin může být sítnice nezvratně poškozena. Oslepnutí zvířete v tomto případě zabrání jen okamžitá terapie.

Při glaukomu je nejdůležitější co nejrychleji snížit oční tlak. Podávají se léky ve formě očních kapek, tablet nebo infuzí. Jestliže tato léčba není účinná, použijí se jiné metody, například laser nebo zmrazení. Žádná chirurgická metoda však není stoprocentně účinná a může dojít k opětovnému zvýšení tlaku, takže k zachování zraku může být zapotřebí opakovaného ošetření. K tomu patří i pravidelné měření tlaku. Pokud se žádnou z těchto metod nepodaří udržet nitrooční tlak v normě, nezbývá nic jiného než chirurgické odstranění oka. Jestliže je však glaukom včas rozpoznán, reaguje mnoho zvířat dobře na medikamentózní terapii.

Zdroj: Zánět oka u kočky
Zveřejněno dne: 9.2.2017

ZÁNĚT OKA U KOČKY

Co se děje, když kočka přivírá jedno oko

Alergický zánět spojivek, ucpané slzné kanálky nebo infekční onemocnění – chlamydie.

Chlamydiová oční infekce může být komplikována uplatněním vlivu dalších mikroorganismů, jako jsou streptokoky, stafylokoky, mykoplazmata, pseudomonády a pasteurely. Pak dochází k prudkému zhoršení prvotního chlamydiového onemocnění a ke změně očního sekretu na žlutozelený hnisavý.

Tyto závažné případy jsou doprovázeny vznikem rohovkových vředů, které vyžadují cílenou léčbu na pracovišti očního specialisty.

U dospělých koček lze pozorovat rekurentní (návratné) záněty spojivek chlamydiového původu, které byly spuštěny předchozím působením stresových faktorů. Podstatou tohoto stavu je reaktivace skryté infekce v případě bezpříznakového chronického nosičství chlamydií. Návratný zánět spojivek mívá většinou jen mírný průběh a nezřídka odezní s příslušnou terapií do 7 až 10 dní.

Základem léčby je podání vhodně zvoleného antibiotika. Chlamydie jsou citlivé jen k omezenému spektru antibiotik, která se aplikují lokálně ve formě očních léků v masťovém či kapkovém základu. V těžších případech očních, respiratorních nebo urogenitálních chlamydiových infekcí se dává přednost celkovému podání antibakteriálních léčiv. Využívají se zejména moderní tetracykliny, makrolidony a chinolony. Léčba by měla trvat dostatečně dlouho, a to zejména z důvodu zamezení vzniku chronického nosičství a chronických nebo návratných infekcí. Současným hlavním problémem antibiotické terapie je vzrůstající rezistence chlamydií vůči podávaným antibakteriálním lékům.

Zdroj: Zánět oka u kočky
Zveřejněno dne: 9.2.2017

GRANULE PRO PSY

Co sledovat na etiketě?

Pokud jdete do obchodu a vybíráte si dobrou a poctivou šunku, sledujete její obsah masa. A stejně tak u granulí – pes sice v některých kritériích spadá mezi všežravce, ale maso je pro něj základ. Samozřejmě není vhodné, jej krmit pouze masem bez příloh zeleniny, ovoce atd., ale maso musí být v čele. Z toho plyne, že u kvalitních granulí na obalu najdete na prvním místě obsah masa (tj. sušeného masa nebo masové moučky). Masové moučky musí být přesně definovány, např. kuřecí, rybí, atd., jejich obsah se u kvalitnějších granulí pohybuje nejméně okolo 30%. Pozor - masokostní moučka není totéž co maso, ač u některých značek zaujímá čelní pozice.

Další diskutovanou komponentou jsou sacharidy. Poslední dobou nabývají na popularitě ve složení granulí brambory, které jsou poměrně dobře přijímány. Pšenice a kukuřice samozřejmě nesmí v krmivu převažovat, v menším množství ale nemusí vadit a mohou být také poměrně vhodným zdrojem energie, samozřejmě vždy je třeba posuzovat granule jako celek. Některé kvalitní řady granulí bývají dnes často zcela bez obilovin, energie je nahrazena ovocnými a zeleninovými komponenty.

V detailnějším složení se zaměřte i na obsah soli, dochucovadel a konzervantů. Kvalitnější značky mají nižší obsah soli, ale zase naopak vyšší obsah nenasycených mastných kyselin Omega 3 a 6. I tyto kyseliny pes ale lépe stráví z živočišných zdrojů (rybí moučka) než z rostlinných (např. lněná semínka), přičemž u levnějších granulí rostlinné převažují. Dále umělá barviva možná nalákají důvěřivé lidské oko, ale pro psy jsou nevhodná a zbytečná, přírodní se hodí mnohem lépe.

Zdroj: Granule pro psy
Zveřejněno dne: 1.6.2016

NEONKY

Neonka diamantová

Neonka diamantová je nově objevený druh neonky, zatím tedy bez přesného latinského i českého názvu.

Jde o čilou mírumilovnou hejnovitou rybku. Miluje hustě osázená akvária, která nesmí být příliš osvětlena. Teplota vody by měla být v rozmezí od 23 do 28 stupňů.

Na bocích má po celé délce těla pruh, který od hlavy začíná jako zelenomodrý a za okem přechází v bílou. V zadní části těla je pod tímto pruhem jasně červené zbarvení. U samic je tělo oblejší. Rozdíl není tak zřetelný jako u neonky obecné, její pruh je modrý jen asi 1–2 mm za oko, dále pokračuje jako bílý, ale samice je robustnější a samec naopak štíhlejší.

Doporučuje se chovat ve skupině o minimálním počtu 10 a více rybek, neboť chování těchto rybek v nádrži souvisí s jejich počtem. Pokud je chováno menší množství, pak se neonky zdržují především v dolní části akvária. Větší skupiny vytvářejí takzvané školky.

Běžný je chov v nádrži střední velikosti o minimální délce 80 cm a objemu 80–120 l. Postačí osázení běžnými rostlinami. Porost by měl být hustý, ale s volným prostorem. Celkem by tedy mělo být osázeno 60–70 % celkové plochy. Dno by měl tvořit materiál zrnitosti 3–5 mm a tmavé barvy, neboť poskytne neonkám pocit většího bezpečí, a navíc tak lépe vynikne jejich barevnost. I dekorační kameny a kořeny by měly mít tmavou barvu.

Potravou neonek jsou nitěnky, pakomáří larvy (patentky), perloočky, velmi vhodné jsou živé nebo mražené buchanky, suché vločkové krmivo a hlávkový salát. Krmit je lépe málo, ale raději častěji.

Neonku diamantovou lze zakoupit ve zverimexech nebo u akvaristů, kde se její cena pohybuje kolem 20 korun za kus.

Zdroj: Neonky
Zveřejněno dne: 1.2.2017

ROZELA

Rozela pestrá

Rozela pestrá (Platycercus eximius) je nejpestřeji zbarvený zástupce celého rodu. Odshora až po břicho je červená, u zobáku má bílou lícní skvrnu. Dolní část břicha je žlutá, peří okolo nohou a kostřec jsou žlutavě zelené. Hřbetní letky má černé se zelenožlutým lemováním, lopatky jsou černé a ohbí křídla tmavě modré. Ocasní pera má zelená s modrým lemováním, spodní krovky ocasní jsou červené. Oko je černé, zobák světle šedý a běhák tmavě šedý. Tento druh dorůstá délky 33 cm a hmotnosti do 120 g.

Divoká populace obývá jihovýchodní Austrálii a Tasmánii. Na kontinentu se zdržuje spíše v přímořských oblastech a o biotop se dělí s rozelou Pennantovou. V hlubokém vnitrozemí se nevyskytuje. Jde o velmi hojný druh, existují tři poddruhy: východní, nádherná a tasmánská, která žije výhradně na ostrově Tasmánie. Odlišuje se větší bílou lícní skvrnou a mohutnější hlavou a hrudí.

Jde asi o nejčastěji chovaný druh rozely, respektive chovaných papoušků vůbec. Chovatelé oceňují její pestré zbarvení a odolnost, protože podobně jako většina australských druhů může být chována v celoroční venkovní voliéře bez vytápěných záletů. Jde o aktivního letce, proto vyžaduje prostornější voliéry o délce alespoň tři metry. Velmi dobře odolává mrazu, v zimě se dokonce ráda ve venkovní voliéře koupe.

Rozela pestrá se snadno odchovává, je tedy vhodná i pro začátečníky. Vedle přírodní barvy existuje celá řada barevných mutací. Mezi chovateli se vyskytují prakticky jen poddruhy rosela pestrá východní a rozela pestrá nádherná, ovšem prakticky už ne v čisté formě, protože se v zajetí poměrně často kříží. Vzhledem k tomu, že může být rozela v době hnízdění agresivní, je dobré chovat jednotlivé páry odděleně.

Cena mladých přírodně zbarvených ptáků se pohybuje okolo 600 korun, samice, páry a mutace mohou být dražší.

Zdroj: Rozela
Zveřejněno dne: 30.1.2017

PÁV MODRÝ

Páv modrý

Tento druh páva patří do třídy ptáci, nadřádu letci, řádu hrabaví, čeleď bažantovití. Je nazýván také jako páv korunkatý, indický nebo obecný. Páv modrý dorůstá do velikosti až 2,2 m a váží až 6 kg. Je zde velký rozdíl mezi samcem a samicí.

Samec páva korunkatého má hlavu, krk a břicho modře zbarvené s purpurovým leskem, směrem k ocasu je břicho černé. Kolem očí má bílé linky, spodní část hlavičky pod zobákem a částečně na krku je purpurově zelená. Na hlavě má vysokou korunku zelenomodrých per. Na zádech je peří zelenohnědé a jeho odstín určuje budoucí barvu per na vlečce. Pera ocasní vlečky totiž postupně dorůstají právě z těchto zelenohnědých zádových per. Nadocasní pera mohou měřit až 160 cm, celkově potom páv může měřit až kolem 230 cm. Na vlečce mívá kolem 200 ok, v závislosti na věku samce. Barva nadocasních per je zelená až zelenohnědá a na jejich konci je duhově barevné oko. Tato pera v červenci každoročně vypadávají a během zimy dorůstají nová. Samci potom vypadají dost neupraveně a jsou si toho vědomi, takže se moc nevystavují na odiv. Korunky narůstají pávatům již po měsíci, ale krásná nadocasní pera s oky rostou pavím samcům až třetím rokem. Ocasní pera mají nevýraznou šedou až hnědošedou barvu. Křídla jsou ve spodní části rezavohnědá, nad nimi jsou černá s namodralým leskem a svrchní část křídel je černobíle proužkovaná.

Samice páva má hnědošedou barvu, zelený krk s purpurovým leskem a vysokou korunku zakončenou zelenými pírky. Spodní část pod zobákem až ke krku má béžovou a stejně jako samec má bílé linky kolem očí. Břicho je světle béžové do hněda s hnědým žíháním. Samička je menší než samec, dosahuje délky asi 85 cm a váhy do 4 kg, ale chová se k ostatním zvířatům dominantněji než on. V případě ohrožení nebo obrany kuřat dokáže roztáhnout ocasní pera do vějíře a pustit se do křížku i se psem, pokud se cítí ohrožená. Existuje několik mutací páva, nejčastější je bílý páv anebo strakatě bílo-modrý.

Páv je již po tisíce let okrasným ptákem chovaným po celém světě, a to nejen v zoo, ale často i v zámeckých parcích nebo soukromých chovech.

Zdroj: Páv modrý
Zveřejněno dne: 2.2.2016

POICEPHALUS

Poicephalus flavifrons

Papoušek žlutošedý žije v Etiopii. Velikost papouška je 28 cm, hmotnost se pohybuje od 150 do 200 g. Samice snáší 2 až 4 vejce, inkubační doba je 28–30 dnů. Délka života je až 25 let.

Jde o vzácnější druh afrického papouška rodu Poicephalus, který se od ostatních zástupců tohoto rodu výrazně liší. Svým zbarvením a velikostí spíš připomíná amazoňana. Odlišuje ho výrazná žlutá maska, v níž kontrastuje tmavě šedé až černé lysé oční okruží. Zbytek těla je jasně světle zelený, na spodní části se žlutým nádechem. Horní část zobáku má hnědavě šedou, spodní je bělavá, oko je oranžovočervené a běhák šedý.

Jde o endemický druh, který se vyskytuje výhradně v Etiopii, kde bývá často pozorován ve společnosti agapornisů etiopských. Papoušek žlutošedý je horským druhem – vyskytuje se od nadmořské výšky 1800 metrů a pozorován byl i v lokalitách 3 000 m n. m. Nezdá se, že by byl ohrožen, a jeho populace, byť neexistuje jasný odhad, kolik jedinců by měla čítat, neklesá.

Tento celosvětově vzácný druh se v zajetí vyskytuje velmi sporadicky. Přesto jej údajně vlastní několik chovatelů v České republice i na Slovensku, jasnější informace o případných odchovech ale chybí. Mezi chovanými ptáky mají výrazně převládat samci, samice jsou prakticky nesehnatelné.

Cena tohoto běžně nedostupného druhu se v zahraničí pohybuje v přepočtu okolo 200 tisíc korun za mladý chovný pár. Je tedy jen o něco málo levnější než nejvzácnější zástupce rodu Poicephalus. Papoušek žlutošedý se v přirozeném prostředí živí semeny, bobulemi, ořechy, květy, listy a větvičkami stromů, příležitostně i hmyzem.

Voliéra pro papouška žlutošedého má mít železnou konstrukci se silnějším pletivem a rozměry alespoň 2 x 1 x 2 m (vnitřní část), s přilehlým výletem 4 x 1 x 2 m (d x š x v). Důležité je dostatečné vybavení bidly nejen vodorovnými, ale i svislými, protože rádi a často šplhají. Budky mají raději vertikální, zavěšené ve vyšší úrovni. Rozměr budky by se měl pohybovat kolem 60 x 20–30 cm (výška x průměr), s vletovým otvorem 8 cm. Je však vhodné papouškovi nabídnout i budku s menším vnitřním průměrem, protože v přírodě obsazují ještě menší dutiny. V našich klimatických podmínkách připadá hlavní období hnízdění na listopad až prosinec, proto jim vytvořte patřičné podmínky právě v tento čas. Nezbytné je včasné přemístění z venkovních voliér do vytápěných prostor, respektive možnost přitápění ve vnitřní chráněné části u celoročních kombinovaných voliér.

Zdroj: Poicephalus
Zveřejněno dne: 30.12.2015

NEOFÉMA MODROHLAVÁ

Neoféma modrohlavá

Neoféma modrohlavá (Neophema splendida) je krásně pestře zbarvený papoušek, který je u českých chovatelů poměrně rozšířený. Podobné zbarvení má málokterý papoušek. Hlava a konce křídel jsou světle modré, hruď krásně červená, břicho žluté a záda zelená. Oko je tmavě hnědé, zobák tmavě šedý, běhák šedorůžový. V přírodě můžeme volně tohoto ptáka nalézt na jihu Austrálie, kde žije v suchých oblastech. Objevíme jej od západního Nového Jižního Walesu až po jihovýchod Západní Austrálie. Obývá akáciové křoviny, skupiny keřů a stromů rostoucích podél kamenitých horských hřebenů, otevřenou krajinu porostlou tuhou a ostrou trávou nebo lebedou rostoucí ve zvláštních trsech. Vyhýbá se pobřežním oblastem a místům, kde jsou bažinaté kraje.

Velikost tohoto druhu je asi 19 cm včetně ocasu a hmotnost do 40 g. Neofémy se dožívají průměrně 12 let. Samec má červenou hruď a na rozdíl od samičky výraznější barvy. Pokud ptáci ještě nejsou přepeření a chceme rozeznat pohlaví, tak se podíváme ptákům pod křídlo. Samičky zde mívají bílý pásek. Samečkové pásek nemají.

Lze chovat v celoroční voliéře, ale v zimě musí mít neofémy možnost skrýt se do zázemí chráněného před větrem. Jde o vynikající letce, takže je zapotřebí prostorné chovné zařízení o délce alespoň dva metry. Papoušek by měl mít šanci se alespoň jednou denně prolétnout mimo klec.

Pro tento druh je ideální voliéra o rozměrech 2 x 2 x 1 m (d x v x š). Pokud chcete nechat tyto papoušky zahnízdit, je třeba, aby byli minimálně rok staří. Ideální rozměry pro budku jsou 25 x 25 cm a na výšku 35 cm. Vletový otvor postačí 7centimertový. Samička snáší v průměru 5 vajec. Inkubace trvá 20 dní. Mláďata vylétají z budky asi ve stáří jednoho měsíce. Když mláďata vylétnou z budky, podobají se matce. Velmi dobře se rozmnožují, obvykle zahnízdí i dvakrát, výjimečně třikrát za sezónu. Třetí hnízdění by se jim ale nemělo umožňovat, ptáci by se jím zbytečně vyčerpávali a hrozil by jim až úhyn.

V dnešní době je již vyšlechtěno mnoho barevných mutací. Mutace jsou různé, některé jsou třeba jen tmavší, jiné zase světlejší, ale některé jsou od přírodní formy úplně odlišné, například mutace modré, běloprsé, straky, modré skořice a mnoho dalších.

Mladí ptáci s přírodním zbarvením se prodávají za cenu okolo 450 korun. Barevné mutace mohou být několikanásobně dražší.

Zdroj: Neoféma modrohlavá
Zveřejněno dne: 26.1.2017

NEOFÉMA MODROHLAVÁ

Neoféma ozdobná

Neoféma ozdobná (Neophema elegant) – i tohoto druhu jsou samice a samci téměř k nerozeznání. Dospělí ptáci mají temeno a svrchní partie zlatoolivové, samice spíše tmavě olivové. Pásek na čele nad zobákem je tmavomodrý, nahoře lemovaný světlemodrým proužkem, přesahujícím až přes oko. Spodní partie jsou zelenožluté na prsou až žluté směrem k ocasu. Střední křídelní krovky jsou světle zelenomodré, ostatní krovky křídelní modré. Spodní křídelní krovky tmavě modré. Ocas je modrý s olivovým přelivem směrem k tělu, vnější rýdovací pera mají žluté lemy. Pásek pod křídlem chybí, u některých samic je slabě naznačen. Zobák šedočerný, duhovka hnědá, končetiny šedohnědé. Mladí ptáci se podobají samicím, čelní modrá páska chybí nebo je jen slabě vyznačena, páska na spodu křídel chybí nebo je jen slabá u některých samic. Dorůstá délky 22 cm a hmotnosti do 51 g.

Neoféma ozdobná se vyskytuje v jihozápadní a jihovýchodní Austrálii, Tasmánii a na ostrově Kangaroo. Nalezneme ji v otevřené krajině včetně pobřežních písečných dun, na travnatých plochách i kulturní krajině v suchých křovinách. Žije v párech nebo malých skupinkách, běžně se ale spojuje do hejn čítajících dvacet, někdy však i sto ptáků.

Jde o odolného ptáka, kterého lze chovat v celoročních venkovních voliérách, ale měl by mít možnost chráněného záletu. V době hnízdění je agresivní, proto by měly být jednotlivé páry chovány odděleně.

Jako velmi aktivní pták a dobrý letec potřebuje voliéru alespoň metr až dva dlouhou, pro chov v malé kleci není vhodná. Pokud by tato neoféma neměla možnost proletu, velmi rychle by se na ní projevila obezita a celkově by neprospívala. Nedoporučuje se chovat stejné druhy neofém v sousedících voliérách, protože by se navzájem napadaly a negativně by to ovlivnilo jejich hnízdění. Naopak pokud by na sebe nemohly, ale měly by vizuální či hlasový kontakt, mohlo by je to pozitivně stimulovat. Existuje i několik barevných mutací.

Neofémy jsou velmi citlivé na počasí, nesnáší průvan a vlhko. Pokud jsou chovány ve venkovní voliéře, je dobré je zimovat v temperované místnosti. Stačí místnost, kde teplota neklesne pod 5 °C.

Samička snáší 3 až 7 vajíček. Mláďata se líhnou asi za 18 dnů. Z budky vylétají přibližně po 28 dnech. Rodiče mladé přikrmují ještě asi jeden měsíc. Jestliže chovný pár přikročí k další snůšce, je nutno mladé přemístit do samostatné klece, aby je samec nezranil.

Mladí ptáci se prodávají za cenu okolo 550 korun, a to za přírodně zbarvené ptáky. Barevné mutace mohou být několikanásobně dražší.

Zdroj: Neoféma modrohlavá
Zveřejněno dne: 26.1.2017

NEOFÉMA MODROHLAVÁ

Neoféma Bourkova

Neoféma Bourkova (Neopsephotus bourkii) má horní část těla hnědavou se žlutavým lemováním pírek, prsa a břicho růžové, křídelní krovky modré. Na čele a nad očima přechází růžová barva do modré. U samic modravý proužek na čele chybí a jsou celkově matnější. Oko je tmavě hnědé, zobák tmavě šedý, stejně jako běhák. Tento druh dorůstá délky 20 cm a hmotnosti do 50 g.

Ve volné přírodě se vyskytuje v západní a střední části Austrálie. Jedna část její populace pronikla i na východ země. Žije převážně ve vnitrozemí v otevřené krajině, kde se živí travními semeny. Jde o velmi hojný druh papouška, vyskytuje se i v pasteveckých oblastech ve střední části Západní Austrálie. V Novém Jižním Walesu žije v otevřeném písčitém kraji s malými skupinami akácií či menšími křovinami blahovičníků. V severním teritoriu je vzácnější, častěji se objevuje v australském vnitrozemí.

Jde o vynikajícího letce, stejně jako v případě všech neofém. Je to odolný pták, který může být celoročně ve venkovní voliéře, ale měl by mít k dispozici chráněný zálet. V době hnízdění je agresivní, a tak je potřeba, aby byly jednotlivé páry chovány odděleně. Stejně tak by od páru měla být oddělena vyvedená mláďata, pokud se rozhodne znovu zahnízdit. Neoféma bourek dokáže v jedné sezóně hnízdit hned třikrát za sebou.

Neofémy jsou velmi citlivé na počasí, nesnáší průvan a vlhko. Pokud jsou chovány ve venkovní voliéře, je dobré zimovat je v temperované místnosti. Stačí místnost, kde teplota neklesne pod 5 °C.

Samička snáší 3 až 7 vajíček. Mláďata se líhnou asi za 18 dnů. Z budky vylétají přibližně po 28 dnech. Rodiče mladé přikrmují ještě asi jeden měsíc. Pokud chovný pár přikročí k další snůšce, je nutné mladé přemístit do samostatné klece, aby je samec nezranil.

Existují barevné mutace, z nichž běžně dostupné jsou růžová, lososová, žlutá, lutino, rubino. Neofémy jsou citlivé na správné krmení. Také je vhodné je odčervovat, protože trpí parazity. Jako všichni travní papoušci se pohybují hodně po zemi, a proto je potřeba často čistit klec (voliéru).

Pokud nemáte k dispozici prostorné voliéry, dokážou zahnízdit i v kleci o délce jednoho metru, šířce a výšce půl metru. Není to pro ně však ideální chovné zařízení, protože se v něm pořádně neproletí a zhoršuje to jejich kondici. Bourky lze chovat i jako domácí mazlíčky, i když neofémy obecně nepatří mezi učenlivé papoušky, kteří by dokázali dobře mluvit.

Mladí ptáci s přírodním zabarvením se prodávají za cenu okolo 450 korun. Barevné mutace mohou být výrazně a několikanásobně dražší.

Zdroj: Neoféma modrohlavá
Zveřejněno dne: 26.1.2017

PAPOUŠEK KRÁLOVSKÝ

Papoušek královský

Papoušek královský (Alisterus scapularis) bývá v domácnostech často chován jako zcela ochočený mazlíček. V přírodě bývá běžně k vidění v parcích a zahradách na předměstí Austrálie.

Samec má hlavu a spodní partie šarlatově červené, spodní krovky ocasní zelenočerné, široce lemované červeně. Záda a křídla jsou tmavě zelená se světlým pruhem na vnější straně křídel. Na zadní straně krku má úzký modrý pruh, který odděluje červené a tmavě zelené zbarvení. Horní čelist zobáku má červenou s černou špičkou, dolní černou. Samice má tmavě zelenou hlavu, hrdlo a prsa, břicho a dolní část prsou jsou šarlatově červené. Zobák je celý černý. Oko u obou pohlaví je žluté, běhák šedý. Dorůstá délky 40 cm a hmotnosti do 240 g.

Ve volné přírodě obývá celé východní pobřeží Austrálie od severního Queenslandu až po jihovýchodní Viktorii. Papoušek královský je zde běžným druh žijícím v lesích a není bezprostředně ohrožen. V některých lokalitách si ptáci zvykli na dokrmování od lidí a poměrně zkrotli. Existují dva poddruhy – papoušek královský velký a papoušek královský malý. Královští papoušci mají výrazný pohlavní dimorfismus.

Dává předost životu ve stromech, ale spatřen může být i na zemi při sběru potravy. Nejčastěji se vyskytuje v párech nebo hejnech čítajících pár kusů. Navštěvuje zahrady, zalesněné plochy, parky či deštné lesy. Páry hnízdí nejčastěji v dutinách eukalyptových stromů. Jako vystýlka jim slouží hobliny vznikající při úpravě kotliny.

Volně žijící papoušek královský je vcelku plachý, živí se ořechy, semeny, ovocem, bobulemi, nektarem a pupeny.

Dnes je jejich přírodní lokalita velkou měrou nahrazena zemědělskou půdou. Farmáři tento druh považují za škůdce, protože dokáže zlikvidovat velké množství obilnin na polích a ovoce v sadech. V minulosti docházelo ke křížení s papoušky horskými či nádhernými.

Mutací je známo pomálu – nejčastější a taky nejkrásnější je mutace žlutá (dilute), méně známá je modrá (parblue) a skořicová. Vyskytují se občas také papoušci královští straky a oranžoví ptáci, ale nejspíš ještě nebylo ověřeno, zda se jedná o mutaci, nebo pouze o modifikaci zbarvení.

Papoušci královští jsou poměrně klidní a také inteligentní ptáci. Jako společníci bývají velmi přítulní a zábavní. Mají však velké nároky na prostor a prostor bytu jim skutečně nepostačuje. Navíc vzhledem k poměrně velké velikosti mohou v bytě při svých leteckých pokusech napáchat škody. Nenaučí se mluvit.

Každý pták, kterého máme v úmyslu ochočit, musí být mladý. Pokud možno co nejmladší, takový, který se právě osamostatnil od rodičů. Nejideálnější je sehnat mládě ručně dokrmené. Takoví ptáci jsou jako mazlíčci velmi vhodní, jsou zvyklí na člověka, a tak nemáme žádnou práci s jejich ochočením.

Zdroj: Papoušek královský
Zveřejněno dne: 26.1.2017


SiteMAP