Téma: 

jorkšírský teriér

Jorkšírský teriér

Délka života

Jorkšírský teriér je jedno z nejoblíbenějších plemen a k velkému štěstí majitelů žijí tito psi 17 až 20 let! Je to drobné plemeno a není proto divu, že se těší tak velké oblibě. V dnešní době se již začínají na trhu vyskytovat přešlechtění jedinci, kteří jsou velmi náchylní na různé nemoci a vzhledem k tomu se nedožívají vysokého věku.

Zdroj: Jorkšírský teriér
Zveřejněno dne: 19.4.2016

Jorkšírský teriér

Povaha

Jorkšírský teriér je velmi oddán svému pánovi, k cizím lidem je většinou nedůvěřivý. Je velmi živý a temperamentní, zvědavý, bystrý, ostražitý, samostatný a tvrdohlavý. Jorkšírský teriér je rovněž velmi statečný a nebojácný pes. Rád se učí a hraje si, je velmi inteligentní a přizpůsobivý. Je velice společenský, miluje všechny členy rodiny a výborně vychází i s jinými domácími zvířaty. Někteří jedinci však mohou být bázliví, to svědčí o nedůsledné výchově, kterou i takto malý pes potřebuje. Jorkšírský teriér je pes, kterého je možné velmi snadno rozmazlit, proto je nutné ho od začátku usměrňovat. Svou povahou je to typický teriér, má velké sebevědomí a nezalekne se ani větších psů, ani vetřelců. Svého pána nadevše miluje a je mu velice oddaný. Věrný a přítulný je i k celé rodině. Také k cizím lidem bývá příjemný, pokud jsou vítanými hosty a dají mu najevo svou náklonnost. S jinými psy vychází dobře, i když majitel by si měl dát pozor při seznamování s většími psy, protože jorkšír se těchto psů nebojí a neuvědomuje si svou trpasličí velikost a mohl by tedy být větším psem zraněn. Soužití s ostatními domácími zvířaty bývá bez problémů.

Ať už se rozhodnete svého psa vystavovat a jste ochotni věnovat mu mnoho času a péče při úpravě jeho srsti, nebo si chcete pořídit jen domácího miláčka, tento milý a chytrý psík vám přinese mnoho radosti a psí lásky.

Zdroj: Jorkšírský teriér
Zveřejněno dne: 19.4.2016

Jorkšírský teriér

Nároky na chov

Také tento hravý, přítulný, komunikativní a inteligentní pes potřebuje dobrou a důslednou výchovu. I když je temperamentní, je velmi učenlivý a přizpůsobivý. Pokud je pro něj výcvik příjemný a zajímavý, stává se velice milým a poslušným psem. Jorkšírský teriér je typický bytový pes, ale aby zůstal zdravý a vitální, potřebuje ke svému životu hodně pohybu. Tento pes je vhodný i k výcviku poslušnosti a obratnosti.

Je velmi inteligentní a přizpůsobivý, rád se učí a hraje si. Z některých jedinců se však mohou stát bázliví pejsci, což svědčí o nedůsledné výchově. Přestože jorkšírský teriér kvůli své trpasličí velikosti vypadá miloučce, je nutné ho od začátku důsledně usměrňovat a nerozmazlovat jej. Výchova i tak maličkého a něžného psa, jako je jorkšírský teriér, je opravdu důležitá. Někteří jedinci mohou být bázliví, což může svědčit o tom, že je jejich majitel špatně vychovával nebo se výchovou nezabýval vůbec.

Jorkšírský teriér je typický bytový pes. Jako pelíšek mu může sloužit například klec, která je vystlána dekou, do níž se pejsek může zachumlat. Zde by měl mít i své oblíbené hračky. I dospělému jorkšírovi stačí jako psí ložnice velmi malá klec, dospělý pes by však neměl být v kleci dlouho zavřený.

Pes i fena s průkazem původu se musí zúčastnit bonitace, chcete-li mít štěňátka s průkazem původu. Při bonitacích, které jsou pořádány jednotlivými kluby, rozhodčí posuzuje daného jedince dle bonitační karty a jeho kvalit. Pokud vyhovují všechny plemenné znaky dle standardu a pejsek nemá žádné z chovu vylučující vady, je uznán chovným. Bonitace se smí zúčastnit jedinci s průkazem původu, kteří dovršili věk 12 měsíců. V chovu smí být použiti jedinci od 15 měsíců, kteří byli při bonitaci uznáni chovnými. Krycího psa si majitel feny vybírá sám anebo může výběr nechat na poradci chovu – chov je takzvaně řízený.

Zdroj: Jorkšírský teriér
Zveřejněno dne: 19.4.2016

Jorkšírský teriér

Dalším druhem je biewer teriér

V roce 1984 manželé Biewerovi zkřížili dva tmavé jorkšíry a narodil se jim bílo-černý biewer jorkšírský teriér a la Pom Pon, dnes hodnocený až na 30 000 korun. Pořízení si takové rarity tedy není nijak levná záležitost. Možná i proto se stal velice oblíbeným doplňkem bohaté americké smetánky. Od známého jorkšíra se liší zejména barevně. Standardem pro uznání biewer teriéra jsou bílé pruhy, které by se měly u psů vyskytovat na hlavě, na předních i zadních tlapkách, na břiše, jako límec za krkem psa a na konci ocasu.

Biewer jorkšír je malý teriér s dlouhou srstí, kterou dělí rovná pěšinka od špičky nosu až po ocas. Chlupy zasahující do očí by se měly svazovat mašlí nebo mohou jemně splývat. Vzpřímené uši ve tvaru V má posazeny v zadní části lebky, poměrně blízko u sebe. Pes se pohybuje kompaktně a tělo drží dostatečně vzpřímeně, čímž zdůrazňuje svou důležitost. Má kulaté tlapky s černými nebo bílými drápy. Dosahuje výšky až 23 cm a váží asi 3 kilogramy.

Biewer jorkšírský teriér se řadí mezi inteligentní a chytré psy. Je hodný, přátelský, a pokud je k tomu veden, dokáže být i velice přítulný. Dobře snáší cizí lidi i malé děti. Miluje zábavu a hračky a s ostatními zvířaty se většinou nepere a nevyvolává žádné známky agrese. Přestože je ostražitý, není vhodný jako hlídací pes.

Zejména náročná je u biewer teriéra péče o srst. Vzhledem k její délce je třeba ji pravidelně pročesávat, zbavovat všelijakých nečistot a samozřejmě upravovat. Důkladně pročesat hustou srst takového jorkšíra ale není vůbec snadné. Jestliže tedy není pes určen k vystavování, můžete pro něj zvolit elegantní sportovní střih.

Jedním z prvních registrů, který biewer teriéry uznal jako samostatné plemeno, je právě americký ACR (American Canine Register). Ten se zároveň zasadil o název „Biewer Yorkies“. ACR registruje od roku 2007 tuto rasu jako tříbarevné Yorkies neboli „particoor“. V FCI zatím není toto plemeno uznáno.

Zdroj: Jorkšírský teriér
Zveřejněno dne: 19.4.2016

Výcvik štěněte

Výcvik štěněte jorkšíra

Také tento hravý, přítulný, komunikativní a inteligentní pes potřebuje dobrou a důslednou výchovu. I když je temperamentní, je velmi učenlivý a přizpůsobivý. Pokud je pro něj výcvik příjemný a zajímavý, stává se velice milým a poslušným psem. Jorkšírský teriér je typický bytový pes, ale aby zůstal zdravý a vitální, potřebuje ke svému životu hodně pohybu. Tento pes je vhodný i k výcviku poslušnosti a obratnosti.

Je velmi inteligentní a přizpůsobivý, rád se učí a hraje si. Z některých jedinců se však mohou stát bázliví pejsci, což svědčí o nedůsledné výchově. Přestože jorkšírský teriér kvůli své trpasličí velikosti vypadá miloučce, je nutné ho od začátku důsledně usměrňovat a nerozmazlovat jej. Výchova i tak maličkého a něžného psa, jako je jorkšírský teriér, je opravdu důležitá.

První povel, který bychom psa měli naučit, je přísné „nesmíš“. Tento povel musíme začít užívat od samého začátku a uplatňovat ho vždy, když se pes chová neposlušně. Pokud se pes chová dobře, odměníme ho pochvalou vyslovenou přátelským tónem. Psi jsou extrémně citliví na tón hlasu, který jejich pán během výcviku užívá, a povzbuzení je tedy velmi důležité.

Povelu „ke mně“ se musí naučit každý pes, který bude chodit venku bez vodítka. Může trvat delší dobu, než si osvojí rychlou a jistou reakci (měli bychom ho přitom rovněž zavolat jménem), částečně proto, že štěně bude od nás možná příliš daleko, a také zpočátku nebude schopno rozlišit povel od hry. Začněme tím, že malé štěně budeme volat příslušným povelem a jménem pravidelně při každé příležitosti, aby rozpoznalo zvuk svého jména. Přirozená zvědavost štěněte vám pomůže zajistit si jeho pozornost a brzy si na povel bude chodit pro potravu. Pro jasnější výcvik štěně připneme na svinovací vodítko. Zavoláme ho k sobě jako obvykle a neprodleně ho odměníme. Pokud štěně okamžitě neuposlechne, jemně ho táhneme k sobě a opakujeme „ke mně“. Nakonec všechno ještě jednou zopakujeme.

Výcvik je možné zhlédnout na internetu, tady je malý útržek videonávodu výcviku.

Zdroj: Výcvik štěněte
Zveřejněno dne: 13.10.2016

Jorkšírský teriér

Prodej a cena

Výběr chovatele je velmi důležitý. Zdraví vašeho budoucího štěňátka do jisté míry závisí právě na něm. To, jak chovatel pečoval o maminku štěňátka, o její správné krmení, dostatek vitamínů, pohybu, a hlavně s láskou. To vše se v budoucnu na štěněti projeví. Při koupi si ověřte, zda štěňátko nemá fontanelu, která při větším rozměru může být i životu nebezpečná (fontanela je mezera mezi lebečními kostmi). Zkontrolujte si, zda má pejsek obě varlata.

Jorkšíry je nejlépe koupit z chovných stanic, je vhodné si chovnou stanici ověřit a zjistit si na ni recenze. Cena štěněte se pohybuje od 4 500 do 12 000 korun. Cenu ovlivňuje, zda má štěně průkaz původu, kredit chovné stanice, původ jeho rodičů.

Zdroj: Jorkšírský teriér
Zveřejněno dne: 19.4.2016

Biewer teriér

Stříhání

Péče o srst je o něco náročnější. Pokud má pes dlouhé chlupy, je třeba pravidelně srst pročesávat a upravovat. Je samozřejmě možné psa ostříhat nakrátko (pokud není určen pro výstavy), tím odpadá většina péče o srst. Další úpravy srsti například na výstavy jsou obdobné jako u jorkšírských teriérů. Na pohyb a procházky je to plemeno nenáročné. Lze s ním provozovat například i agility, stejně jako s jorkšírem.

Důkladně pročesat hustou srst takového plemene není vůbec snadné. Jestliže tedy není pes určen k vystavování, můžete pro něj zvolit elegantní sportovní střih.

Zdroj: Biewer teriér
Zveřejněno dne: 19.6.2017

Močové kameny u psa

Urolitiáza u psů

U psů existuje plemenná predispozice k tomuto onemocnění, například bišonek, malý knírač, pudl, shi-tzu, yorkšírský teriér jsou rasy známé větším sklonem k tvorbě močových kamenů. Dalmatinové, kteří mají anomálii metabolismu, která způsobuje nadměrné vylučování urátů do moči, jsou pak náchylnější k tvorbě urátových kamenů. Obecně samčí jedinci jsou náchylnější k tvorbě močových kamenů než samice, výjimkou jsou struvitové kameny.

Močové kameny jsou malé krystalky, které se usazují v ledvinových pánvičkách nebo v močovém měchýři. Mohou způsobit až úplné ucpání močových cest nebo podráždění či poškození části močových cest, což způsobuje bolest, zánět nebo bakteriální infekci. V nejhorším případě mohou vést k selhání ledvin.

Zdroj: Močové kameny u psa
Zveřejněno dne: 2.5.2017

Jorkšírský teriér

Charakteristika jorkšírského teriéra

Jorkšírský teriér byl vyšlechtěn chudými tkalci v Anglii, důvodem chovu byl zákon vydaný v 11. století, který přísně zakazoval poddaným lovit zvěř a chovat velké psy vhodné k lovu. Psi se podrobovali jednoduchému testu, pokud bez problémů prošli obručí o průměru asi 18 cm, mohli si je jejich majitelé ponechat. Přerod u jorkšírského teriéra z pracovního na psa luxusního se udál až koncem 19. století. Za otce dnešního jorkšírského teriéra je považován jeden z nejznámějších jorkšírských teriérů – Huddersfield Ben, který žil v letech 1865–1871. Toto plemeno bylo oficiálně zapsáno do chovné knihy English Kennel Club až roku 1886.

Jorkšírský teriér je jako pyšný malý lev s hřívou po celém těle. Pokud máte jednoho nebo více doma, určitě se už nenecháte zmýlit rozkošným vzhledem, je to rozený teriér. Při výchově v normálním prostředí s dostatkem podnětů se stane aktivním, inteligentním společníkem plným života, ale zároveň jistě oceníte jeho přirozeně vyrovnanou povahu.

Jorkšírský teriér je v mnoha ohledech fascinující. Jeho velkolepá srst vyžaduje velmi pravidelnou údržbu a jeho asertivní povaha jej může učinit velmi vybíravým, co se týče potravy. Rád ukazuje sílu svého charakteru.

Tolik pověstná dlouhá, hedvábně lesklá srst jorkšírských teriérů sice nelíná, ale vyžaduje pravidelnou péči a vhodný přísun živin, aby se zabránilo ztrátě lesku, lámání, maštění nebo podráždění pokožky. Srst nemá podsadu, pokožka je proto více vystavena vlivům, jako je chlad, horko, déšť, znečištění ovzduší ve městě a podobně.

Ideální výška psů i fen je 23 cm. U jorkšírského teriéra neexistuje třívelikostní ráz ani typ mini – jorkšír je jen jeden, s váhou od 1,8 kg do 3,2 kg.

Hlava je spíše malá a plochá, nesmí být příliš okrouhlá ani dlouhá, zejména v čenichové partii, stop je výrazný, čenich vždy černý. Oči jsou středně velké a jiskrně tmavé s inteligentním výrazem. Jsou posazené těsně nad lícemi, hledí vpřed. Oči nejsou vystouplé, víčka přilehlá na okrajích jsou tmavá. Uši tvaru písmene V jsou malé, vzpřímené, posazené ne příliš po stranách hlavy. Jorkšír má pravidelný nůžkový skus, zuby jsou nasazené kolmo. Krk je pevný, vztyčený. Hrudník je přiměřeně široký i hluboký, žebra klenutá, hřbet je rovný, bedra silná. Záď mírně zaoblená, břicho velmi jemně vtažené. Hrudní končetiny jsou pevné a rovné. Ocas je nesen mírně nad úrovní hřbetu, měl by být rovný.

Srst na celém těle jorkšíra by měla být dlouhá, zcela rovná, bohatá, jemná a hedvábná. Tříslová barva na hlavě by neměla zasahovat až na krk a nesmí obsahovat tmavé chlupy. Končetiny jsou pokryté sytě zlatavou barvou, která je nejtmavší u kořínků, zlatá barva nezasahuje nad lokty a u pánevních končetin nad hlezna. Péče o srst je poměrně náročná, je potřeba ji zastřihovat a upravovat do fazonky, také pravidelně denně česat, aby se netvořily žmolky. Je nutné nejen kartáčování, ale i olejování a natáčení. Dobré je delší chlupy nad čelem svázat, aby pejskovi nepadaly do očí. Potřebné je také pravidelné koupání a zastřihávání srsti na uších. Dlouhou srst však majitelé udržují většinou pouze k výstavním účelům, domácím mazlíčkům, kteří se výstav neúčastní, majitelé srst zkracují stříháním do přiměřené délky. Důležitá je také péče o uši, vnitřní zvukovod musí být udržován v čistotě a měly by z něj být odstraňovány uvolněné chlupy. Drápky psa se musí udržovat krátké.

Pes i fena s průkazem původu (PP) se musí zúčastnit bonitace, v opačném případě budou jejich štěňata bez PP. Bonitace se smí zúčastnit jen psi a feny, kteří dovršili věk 12 měsíců. K chovu smí být použiti jedinci, kteří byli při bonitaci uznáni chovnými. (Bonitace je podrobný popis zvířete z hlediska jeho exteriéru a povahy, psa posuzuje rozhodčí – specialista na dané plemeno. Bonitaci lze absolvovat pouze 1x za život psa, rozhodnutí o chovnosti je konečné.)

Jorkšírský teriér je typický bytový pes. Toto plemeno nemá žádné pracovní využití. Je to velmi odvážný a ostražitý pes, na svou trpasličí velikost přiměřeně ostrý, každou návštěvu vám velmi hlasitě ohlásí. Umí se přizpůsobit. Od přírody je však velmi temperamentní, proto je ideální zabezpečit mu hodně pohybu. Tento pes je vhodný i k výcviku poslušnosti a obratnosti.

Jorkšír je kurážný, zvědavý, sebevědomý a společenský pes, který se nebojí ani větších psů. I když podléhá módě, plemeno zůstává bojovné a odolné. Štěňata se rodí vždy černá, šedivění – probarvování –nastává po narození a může pokračovat až do stáří, jeho původcem je gen, který se označuje písmenem G.

U výstavního psa je každodenní péče o srst nutností. Majitel se musí seznámit s uměním, jak srst balíčkovat. Je to velmi náročný postup natáčení srsti do velkého počtu papírových balíčků. Srst se balíčkováním chrání před poškozením a zacucháním a zajišťuje se tak její co největší možná délka. U některých jedinců můžeme vidět „botičky“, aby si pes drbáním nevyškubal srst a nezničil si tak svůj krásný vzhled. Chocholku na hlavě je nutné pečlivě sčesat a svázat ozdobnou mašlí nebo gumičkou.

Na druhou stranu někteří majitelé nechávají pejsky různě stříhat, nebo dokonce ostříhat úplně nakrátko.

Zdroj: Jorkšírský teriér
Zveřejněno dne: 19.4.2016

Biewer teriér

Biewer Yorkshire Terrier

Biewer teriér pochází z Německa a za rok jeho vzniku je považován rok 1984. Manželé Gertruda a Werner Biewerovi zkřížili dva strakaté psy s recesivním strakatým genem. Štěňata se jim velice zalíbila, a tak se rozhodli pro rozšíření chovu a své pejsky pojmenovali Biewer Yorkshire Terrier a la Pom Pon. Jiní chovatelé chtěli stejného výsledku dosáhnout křížením jorkšírů se shi-tzu. Avšak výsledkem nejsou typičtí biewerové. Takto vykřížení psi mají až moc společného se shi-tzu. První Biewer YT klub vznikl v roce 2003 v Německu. Nejoblíbenější jsou biewerové v USA. FCI toto plemeno zatím neuznalo.

Biewer dosahuje výšky 23 cm a váhy 1,8–3,2 kg. Zploštělá hlava má krátký čenich a černou nosní houbu. Středně velké oči jsou buď kulaté, nebo mají mandlový tvar. Malé vzpřímené uši tvaru písmene V jsou posazeny v zadní části lebky a leží poměrně blízko u sebe. Tělo je dobře stavěné a má hezké linie, délka je o málo větší než výška psa. Přední nohy jsou rovné, dobře osvalené a hojně osrstěné. Tlapky jsou kompaktní, kulaté s černými nebo bílými nehty. Ocas je nesen vysoko nad tělem a chlupy na něm tvoří praporek. Srst je dlouhá a měkká s jemnou texturou. Osrstění hlavy by mělo dosahovat ze ¾ na zem. Chlupy překrývající oči se svazují do culíčku nebo se nechávají volně splývat.

Základní zbarvení jsou modrá s černou, bílou a zlatou; modrá s černou a zlatou; zlatá s bílou.

Zbarvení hlavy je buď modré, nebo černobílé. Hruď, břicho, nohy a špička ocasu musí být bílé.

Od známého jorkšíra se liší zejména barevností. Standardem pro uznání biewer teriéra jsou bílé pruhy, které by se měly u psů vyskytovat na hlavě, na předních i zadních tlapkách, na břiše, jako límec za krkem psa a na konci ocasu.

Zdroj: Biewer teriér
Zveřejněno dne: 19.6.2017

Biewer teriér

Cena

Pokud se rozhodnete pro biewer teriéra, neukvapte se s výběrem. Při nákupu je třeba pozorně si psa prohlédnout, abyste získali toho pravého. U štěněte se to však docela špatně určuje. Hlavně si všímejte, jestli jeho rysy a stavba těla nápadně nepřipomínají plemeno shi-tzu. Dejte si velký pozor. Někteří chovatelé kříží v honbě za vzhledem biewerů jorkšírské teriéry buď s maltézskými pinči, nebo se shi-tzu. Štěňata vzniklá ze spojení s pinči jsou ovšem větší než biewer, nestojí jim ouška a kvalita srsti je celkově velmi podprůměrná.

Dnes se hodnotí až na 1 500 eur. V USA vzbudil vlnu velkého nadšení i zájmu o chov. Jedním z prvních registrů, který uznal biewer teriéry jako samostatné plemeno s názvem Biewer Yorkies, byl právě americký ACR. Od roku 2007 je v ACR zapsáno plemeno tříbarevných Yorkies, tzv. particoor. FCI je zatím bohužel neuznala. Zvýšený zájem o psíky vyvolal logicky větší poptávku, ale i vyšší cenu. V Americe se běžná cena pohybuje kolem 2 000 dolarů.

Při koupi štěněte je dobré se obrátit na chovatelské stanice, které mají kladné reference.

Zdroj: Biewer teriér
Zveřejněno dne: 19.6.2017

Divné dýchání u psa

Tracheální kolaps u psů

Kolaps průdušnice je onemocnění, které postihuje hlavně drobná plemena psů, jako je například čivava nebo jorkšírský teriér. Nejčastěji se jedná o vrozenou vadu, ale někdy to může být i následek chronického onemocnění, v těchto případech plemenná příslušnost nerozhoduje.

Průdušnice psa je vlastně dlouhá trubice, jejíž stěny jsou po celém obvodu vyztuženy chrupavčitými prstenci. Prstence jsou na horní straně přerušené svalem, který reguluje šířku trubice. U psů drobných plemen někdy dojde k tomu, že se chrupavčité prstence v celém obvodu průdušnice vůbec nevytvoří a místo nich tvoří stěnu jen volná membrána. Tato membrána se v průběhu života psa postupně uvolňuje a během dýchacího cyklu se střídavě přisává a oddaluje ode dna průdušnice. Tím dochází k dráždění citlivé sliznice a vzniká kašel.

Příčiny kolapsu průdušnice jsou pravděpodobně ovlivněny mnoha faktory a jsou spojeny s nenormální či sníženou tvorbou vláken a amorfní hmoty chrupavky a také se sníženou schopností glykosaminoglykanových molekul vázat vodu, což ovlivňuje pevnost chrupavky. Ztráta pevnosti chrupavky vede k rozšíření a zploštění průdušnice a současně k zánětlivému procesu a k problémům s dýcháním.

Pokud jsou pohyby membrány hodně výrazné, může během dýchání docházet chvílemi k úplnému ucpání průdušnice a k dušení. Následně vše komplikuje ještě otok poškozené sliznice, který proudění vzduchu rovněž omezuje. Nejčastěji k těmto záchvatům dochází ve chvílích vzrušení zvířete, například při příchodu majitele domů, při běhání, při zuřivém štěkání a podobně. V průběhu života zvířete se projevy choroby většinou pomalu zhoršují.

Mírnější formy choroby lze někdy i dlouhodobě zvládat konzervativní léčbou. Podávají se zejména léky snižující zánět a následný otok sliznice (kortikoidy), léky tlumící kašel, v některých případech je přínosné podávání léků rozšiřujících dýchací cesty (bronchodilatancia). Vzhledem k tomu, že záchvaty choroby propukají zejména ve chvílích vzrušení, pomůže někdy podávání uklidňujících léků.

Existují případy, kdy konzervativní léčba nestačí a pacienti stále procházejí epizodami dušení. V takovém případě může veterinární lékař pomoci zavedením tracheálního stentu. Tracheální stent je síťová trubička vyrobená z vysoce pružné a odolné slitiny (nitinol). Pacienta je třeba nejprve uvést do sedace a zhotovit rentgeny hrudní dutiny a krku. Na základě těchto snímků je pak pacientovi na míru vyroben tracheální stent. Pro doručení stentu je pak uveden do celkové anestezie a zaintubován. Stent je v zavinuté podobě zaveden pod kontrolou endoskopu na přesné místo v průdušnici a postupně rozvinován. Nakonec se v průdušnici zcela rozvine a zabrání tak nežádoucím pohybům volné stěny.

Zdroj: Divné dýchání u psa
Zveřejněno dne: 11.2.2017

Jorkšírský teriér

Nemoci

Přestože je jorkšír velmi malý, netrpí nijak zvlášť nemocemi. Nejdůležitější je vždy prevence, a to především co se týče infekčních onemocnění. Pravidelné očkování a odčervování by mělo být samozřejmostí. Problémem někdy bývají přetrvávající mléčné zuby, a to jak řezáky, tak i špičáky. Toto musíme hlídat a v případě potřeby dát odstranit odborným lékařem, jelikož perzistující zuby mohou negativně ovlivnit skus. Velmi často se objevuje zubní kámen, kterému lze předejít pravidelným čištěním zubů. Používáme pastu určenou pro pejsky, nikdy ne lidskou.

Nejčastější nemoci: tracheální kolaps, stomatitida a zubní kámen, hydrocefalus, luxace kolenní čéšky, aseptická nekróza hlavice femuru, kožní problémy, onemocnění dásní a chyby průdušnice.

Mezi možné infekční choroby patří psinka, infekční zánět jater, leptospiróza, parvoviróza. Mezi běžné nemoci se řadí průjem, zácpa, zánět uší, otrava, škrkavky, tasemnice.

Dospělé psy odčervujeme pravidelně každých 3–6 měsíců. V případě přítomnosti parazitů v trusu je potřeba odčervení zopakovat podle pokynů veterinárního lékaře. Pokud chceme mít jistotu a neodčervovat naslepo, je možné nechat zhotovit laboratorní vyšetření trusu a odčervit pouze v případě, pokud je v něm pozitivní nález. Pokud je nález negativní, odčervení není potřeba. Za směrodatné lze však považovat pouze negativní výsledky několika po sobě jdoucích laboratorních vyšetření trusu, protože u jednotlivého trusu hrozí, že byl odebraný v době, kdy se vajíčka právě neuvolňovala.

K nepříjemným průvodcům psa nepatří jen vnitřní, ale také vnější parazité. Nejen že psa zneklidňují pobíháním v srsti, svěděním a odsáváním krve, ale často jsou blechy a všenky mezihostiteli tasemnice, kterou pak přenesou na psa. Klíšťata přenášejí zase viry a bakterie, jimiž mohou psa nakazit. Proto je zapotřebí, abyste psí kožich pravidelně a pečlivě kontrolovali a při prvních známkách ektoparazitů provedli nejen odhmyzení zvířete, ale ve většině případů i důkladnou očistu prostředí, ve kterém se pes zdržuje, jinak se některých parazitů nezbavíte. Vhodné prostředky léčby, ochrany i očisty prostředí vám poradí váš veterinář. Doporučí vám rovněž i preventivní přípravky, kterými můžete zabránit nebo silně omezit napadení zvířete vnějšími parazity. Mezi vnější parazity patří blecha, veš, všenka, sviluška podzimní, zákožka psí, dravčík psí, trudník psí, klíště, kloš.

Základní vakcinační schéma štěňat a dospělých psů:

  • 6–9 týdnů věku – první očkování (DHPPi)
  • 8–12 týdnů věku – první přeočkování (DHPPiL)
  • 12–16 týdnů věku – druhé přeočkování (DHPPiL+R)
  • vždy po 1 roce – roční přeočkování (DHPPiL+R)

Zdroj: Jorkšírský teriér
Zveřejněno dne: 19.4.2016

Biewer teriér

Povaha

Bieweři patří mezi inteligentní a veselá plemena. Svému pánovi jsou oddanými společníky. Milují zábavu a rošťárny. Jsou to však také velmi ostražití pejsci, byť nejsou typickými hlídacími psy. Dobře vychází s návštěvami i malými dětmi. Vůči jiným zvířatům nebývají agresivní. Jsou výbornými kamarády jak pro velké rodiny, tak pro starší lidi jako společníci na dlouhé večery.

Je to bystrý, energický pes – typický zástupce toy (malých) teriérů. Je oddaný, loajální, často silně fixovaný na svého pána. Je hravý a mrštný, ale má sklony k uštěkanosti, stejně jako třeba pudlové. Pokud má možnost, je velmi učenlivý. Základní výchova je nutností – jako ostatní teriéři i on trpí jistou dávkou tvrdohlavosti a dominantnosti.

Protože je to plemeno silně společenské, je možné je chovat ve smečce s jinými psy, ale vzhledem k malému vzrůstu je vhodnější chovat jej s plemeny stejné velikosti. S jinými zvířaty většinou dobře nevychází.

Děti mu nevadí a leckteré dětské hrátky přetrpí, ale je nutné děti seznámit s tím, že se jedná o psa křehké konstrukce, který se lehko zraní. Je to dobrý hlídač, protože na každého nezvaného hosta upozorní štěkotem a dokáže i oddaně bránit svou rodinu a majetek, i když příliš neimponuje velikostí. K cizím se chová rezervovaně, ale po čase si je oblíbí. Je ideálním společníkem a přítulným mazlíčkem. Dokáže se hodně naučit.

Zdroj: Biewer teriér
Zveřejněno dne: 19.6.2017

Boule u psa po očkování

Léčba boulí po očkování

Výrobci vakcín postupně eliminují rizika, která mohou být zdrojem nežádoucích reakcí. Na druhé straně se zdá, že poněkud přibývá počet postižených psů, pravděpodobně v souvislosti se změnami životního prostředí, způsobu krmení i zdrojů výživy a především s příbuzenskou plemenitbou a úzkou selekcí. Nejčastější predispozice k popisovaným problémům se objevují u malých a zakrslých plemen (hladkosrstý jezevčík, yorkšírský teriér, trpasličí hladkosrstý pinč, čivava, maltézský pinč, mops a další), vzhledem k věku je nejčastější výskyt postvakcinačních reakcí u štěňat a mladých zvířat do 1 roku věku. V těchto případech většinou k opakovaným reakcím po dalších vakcinacích v následujících měsících či letech nedochází (nejde zpravidla o klasickou anafylaxi), ale přesto je zvýšená pozornost na místě.

Alergie na očkování se může projevit jako dušnost, naskákají boule, psa kůže svědí, vyskytují se problémy s pohybem, psi kňučí, jsou nervózní, mohou zvracet. Je potřeba se o řešení poradit s veterinářem. Existují různé varianty očkovacích látek, může se změnit interval, ve kterém dochází k očkování, a je dobré psa proočkovat ráno, abyste mohli vyhledat pomoc lékaře v případě problémů.

Vzniknou-li po očkování u psa boule, většinou tato reakce sama zmizí, pokud ne a boule přetrvávají, je nezbytné vyhledat veterinárního lékaře, který rozhodne o dalším postupu (může podat antihistaminika, bulku vytáhnout jehlou nebo ji chirurgicky odstranit).

Zdroj: Boule u psa po očkování
Zveřejněno dne: 2.2.2016


SiteMAP