Metody, jimiž se zjišťuje a vyšetřuje pokročilost onemocnění, zahrnují klinické vyšetření, tenkojehelnou aspirační biopsii, biopsii a histopatologické vyšetření vzorku, rentgenologické a ultrazvukové vyšetření, magnetickou rezonanci a diagnostické chirurgické otevření dutiny břišní. Klinické vyšetření spočívá v pečlivém ohledání nádoru a především v kontrole celkového zdravotního stavu pacienta, včetně základního vyšetření krve. Tenkojehelná aspirační biopsie znamená odběr buněk z nádoru pomocí jehly a stříkačky. Získané buňky se nanesou na sklíčko, obarví se a zkušený cytolog je posoudí. Některé typy nádorů lze spolehlivě identifikovat cytologickou metodou a odhadnout i stupeň zhoubnosti. Biopsie a histopatologické vyšetření odebraného vzorku nádorové tkáně patří mezi základní diagnostické metody, neboť poskytují definitivní diagnózu a umožňují částečně posoudit schopnost nádoru tvořit metastáze.
V případě chirurgického řešení je vhodné u rizikových pacientů (kritéria jako u indikace kompletního stagingu) provedení radikální chirurgie. U pacientů bez rizikových faktorů je dostatečné provedení excize s 1–2 cm volných laterálních okrajů a jedné intaktní fascie do hloubky. Každý jednotlivý nádor je vhodné odeslat na histopatologické vyšetření. V případě excize mízní uzliny se doporučuje odeslat na histopatologii i mízní uzlinu. Chirurgické řešení je terapeutickým řešením volby u všech lokalizovaných primárních tumorů a nemělo by být nahrazováno jinou terapií.
Následná chemoterapie a podávání H2-blokátorů se doporučuje u pacientů s gradingem 2–3. Případně lze využít i radioterapii.
Jako chemoterapie se nejčastěji používá monoterapie vinblastinem, lomustinem či chlorambucilem nebo kombinace vinblastinu a lomustinu. Pro vhodnou indikaci a výběr chemoterapie je nutné kontaktovat veterinárního klinického onkologa. Chemoterapie nenahrazuje primární chirurgické řešení pro eliminaci operabilního tumoru. Chemoterapie by neměla být rovněž používána jako alternativa za radioterapii pro zvýšení lokální kontroly mastocytu v případech, kdy další chirurgie není možná. Pacienty na chemoterapii je vhodné monitorovat z hlediska potenciálních nežádoucích účinků (hematologie a biochemie před každou aplikací plus hematologie 7–10 dní po první aplikaci cytostatika). Efektivita paliativní chemoterapie se posuzuje po 2. až 3. aplikaci, respektive po 6 až 8 týdnech od zahájení chemoterapie. Posuzují se morfologická kritéria (vzhled a velikost tumoru či metastází) a klinický stav pacienta (kvalita života, ústup paraneoplastického syndromu).
V naší poradně s názvem ÚČINNOST A JAK JE FIN. NÁROČNÁ LÉČBA CHEMOTERAPII U KOČKY se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Marie.
Dobrý den, bylo zjištěno nádorové onemocnění v játrách mého 10letého Briťáčka, chtěla bych se zeptat,jak je účinná-úspěšná a zároveň finančně náročná případná léčba chemotetapii. Děkuji za Vaši odpověď.
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Cempírek.
Všechny odpovědi, které chcete znát jsou velmi individuální a záleží na rozsahu nádorového onemocnění. Co se týče finanční náročnosti, tak počítejte s tím, že jedna aplikace chemoterapie stojí 1200 až 1700 Kč. Aplikace se provádí vpichem do žíly a provádí se v týdenních až třítýdenních intervalech několik měsíců. Cena tak může vyšplhat i přes 30 tisíc. Pokud máte kocourka pojištěného, tak tuto léčbu zaplatí pojišťovna. Doporučuji vyhledat veterinární kliniku, která má ve svém portfoliu onkologii a tam je požádat o konzultaci a dohled nad léčbou. Samotné aplikace cehmoterapie pak může provést váš lokální veterinář, abyste nemusela jezdit každý týden na injekci Bůh ví kam.
Močový měchýř je druhým nejčastějším místem výskytu nádorového procesu v oblasti močového aparátu. Častěji jsou postihovány feny okolo 10 let. Maligní tumory se vyskytují častěji než benigní, objevují se především transitional cell karcinom a skvamózní karcinom. Velmi častá je tvorba metastáz, a to především do regionálních mízních uzlin, plic, jater a sleziny.
Nejčastějšími klinickými příznaky jsou hematurie, dysurie, polakiurie, výskyt chronických cystitid.
Léčba spočívá v chirurgickém odstranění masy, popřípadě nasazení chemoterapie. Prognóza je infaustní (nepříznivá), doba přežitelnosti se pohybuje kolem 6 měsíců.
Pro diagnostiku onkologických onemocnění bude veterinář většinou vyžadovat i kompletní vyšetření krve, sonografické vyšetření břicha a rentgenové snímky hrudníku a břicha. Sofistikované a velmi přesné (ale stále taky poměrně drahé a pouze na větších klinikách dostupné) jsou diagnostické metody jako počítačová tomografie CT nebo magnetická rezonance (MRI). V humánní medicíně se u některých typů nádorů sledují i takzvané onkomarkery. Ve „veterině“ existuje možnost stanovení onkomarkerů z krve také, ale není možné stanovit tak závažnou diagnózu jen na podkladě tohoto vyšetření. Navíc onkomarkery jsou zvýšené jen u některých typů nádorů a ve veterinární léčbě není ještě tolik zkušeností s interpretací výsledků.
Chemoterapie je pro úspěšnou léčbu některých onkologických onemocnění nezbytná. Chemoterapeutika bývají velmi silné léky (dalo by se říci jedy), jejichž podání a vedení léčby je vhodné svěřit do rukou zkušených a specializovaných veterinárních lékařů.
Ozáření se často používá jako následná léčba po chirurgickém odstranění nádoru. Ozařování se provádí pod dohledem veterinárního onkologa a je pro některé typy nádorů nejlepší možnou léčbou, cílenější a šetrnější než chemoterapie.
Etickou otázkou zůstává, zda geriatrického psa (jako nejčastějšího onkologického pacienta) s dalšími možnými zdravotními neduhy nechávat podstupovat náročnou chemoterapii. Je potřeba vědět, že i veterinární medicína má sice v onkologii mnoho možností léčby, ale také své limity. Každý majitel nemocného psa má nárok na konzultace stavu svého psího kamaráda s více veterináři. Konečné, nelehké rozhodnutí, zda (tam, kde to je možné) podstoupit léčbu nebo volit eutanazii, či dožití v případě, kdy je pes ještě bez bolestí s přijatelnou kvalitou života, je vždy na majiteli samotném.
Zhoubné nádory nejsou hormonálně závislé, mohou se objevit jak u kastrátů, tak i nekastrovaných psů. Z maligních nádorů se nejčastěji vyskytují adenokarcinom, nediferenciovaný karcinom, transitional cell karcinom, skvamózní karcinom a leiomyosakom. Z benigních nádorů jsou to leiomyom nebo fibrom. Zhoubné nádory velice často a rychle metastazují do okolních tkání, jako například močové trubice, močového měchýře, sublumbárních mízních uzlin, střev nebo plic.
Klinickými příznaky jsou hematurie, dysurie, problémy s defekací, bolestivost. Maligní nádorové procesy na prostatě chirurgicky nelze vyřešit vzhledem k jejich invazivně a metastazování. Navíc se při kompletní resekci prostaty objeví inkontinence. Radioterapie ani chemoterapie nemají velký význam. Prognóza nádorů na prostatě je obecně špatná, a to vzhledem k jejich lokalizaci, invazivně, metastazování a nemožnosti chirurgického řešení, jak jsme již zmínili výše.
Rakovina je dalším onemocněním, které se často objevuje u starých psů. U psů se nejčastěji objevuje rakovina lymfatického systému, rakovina kostí i měkkých tkání, orální melanom a rakovina prsu. A léčí se v podstatě stejně jako u lidí. Pokud veterinář přijde na to, že pes má někde v těle ukrytý nádor, může se ho pokusit chirurgicky odstranit, v dnešní době je ale možná i chemoterapie případně radioterapie a kryochirurgie. Nádor u psa obvykle objeví veterinář, rakovina se u psa projevuje obvykle až ve vyšším stupni, kdy se může (ale nemusí, na některých psech se to ani nepozná) změnit jeho chování. Rakoviny, která se projevuje boulemi (mohou být všude na těle), si ale může všimnout i majitel psa, v takovém případě je nutné hned psa odvézt k veterináři, který mu vyšetří krev. Kromě boulí po těle se rakovina může projevit i ztrátou hmotnosti, zhoršeným uzdravováním ran, krvácením z úst, nosu a uší, slintáním, kašlem, potížemi s jídlem, únavou, průjmy, zácpou a krví či slizem ve stolici.
Slezina je orgán často postižený nádorovým onemocněním. Obvyklou příčinou splenomegalie je rakovina sleziny, bez pečlivé diagnostiky však často nelze rozlišit léze benigní a maligní. Bezpečnou diagnostickou metodou je tenkojehlová aspirační biopsie, přičemž cytologická diagnóza odpovídá histologické minimálně v 50 % případů. Pro přesnější stanovení diagnózy, zvláště rozlišení hematomu, se doporučuje histopatologické vyšetření. Splenomegalie patří mezi příznaky onemocnění sleziny. Jednou z častých příčin je hemangiosarkom, maligní nádor se špatnou prognózou. Avšak vzhledem k tomu, že splenomegalie může být důsledkem i řady benigních onemocnění, mělo by být rozhodnutí o případné eutanazii pacienta učiněno až po stanovení definitivní diagnózy. V tomto případě je včasné odstranění celé sleziny nezbytné. Radioterapie není pro své nežádoucí vedlejší účinky při ozařování břicha příliš využívána. Chemoterapie má pouze limitovanou účinnost. Metodou volby je chirurgie. O kolik přesně by se psovi po operaci prodloužil život, není známo. Při rozhodování, zda do toho jít, či ne, je třeba zvážit všechny okolnosti. Například fyzický stav – zdraví psa ohledně srdce, kondice, trávení a podobně. Také narkóza je trochu riziko, aby se pes vzbudil, i když relativně celá operace proběhne v pořádku. U starších psů je vždy větší riziko.
Stejně jako člověk i pes při onemocnění nádorovitým bujením potřebuje při diagnóze a léčbě pomoc onkologa. Veterinární onkolog určuje nejvhodnější postupy léčby a koordinuje léčebné programy pro zvířata postižená rakovinou – často slouží i jako poradce a konzultant pro veterináře v privátních ordinacích. Když vás veterinář doporučí se psem k veterinárnímu onkologovi, dělá to proto, aby pes dostal tu nejvhodnější a nejlepší odbornou péči. V některých případech veterinář pouze konzultuje případ s onkologem, v jiných je nutné doporučení k onkologovi k důkladnějšímu vyšetření a případně i k léčbě. Diplomovaný onkolog má speciální diagnostické a léčebné prostředky, které praktický veterinář ve většině případů nemívá.
Cílem léčby je zničit abnormální nádorovité buňky a zachovat buňky zdravé. Důležitým rozdílem v humánní a zvířecí onkologii je, že cílem u lidí je vzhledem k délce života onemocnění vyléčit. U zvířat je cílem prodloužit život při zachování jeho kvality. V mnoha případech veterinární onkolog ve snaze o co nejlepší léčebný výsledek kombinuje některé anebo všechny léčebné možnosti, jako jsou:
léčba chirurgická
léčba radiační (ozáření)
chemoterapie
imunoterapie
Stejně jako u lidí zatím neexistuje cesta, jak se vyhnout a zabránit nádorovému onemocnění. Můžete ale snížit rizika. Důležité jsou pravidelné preventivní prohlídky u veterináře. Ani on není schopen tvorbě nádorů zabránit, ale pokud je nádorové bujení odhaleno včas, je daleko větší šance na jeho snazší zvládnutí.
