Téma: 

blecha v domácnosti

Vyrážka u koček

Kočka má strupy

Při pohledu na neustále se škrábající kočku snad zbystří zrak každého majitele, takže začne svého miláčka podrobovat důkladné kontrole. Příčin škrábání u koček může být několik. Nejčastějším důvodem jsou zevní parazité. Mezi ty nejznámější a snad nejvíce rozšířené patří blecha, ať už blecha kočičí, psí, nebo obecná. Není pouze velmi nepříjemná v srsti, ale je i zdrojem nákazy tasemnicí, neboť je mezihostitelem jejího vývoje. Při zjištění tohoto parazita musíme rychle sjednat nápravu a „odblešení“, protože blecha se rychle rozmnožuje a může zamořit celý byt. Při opakovaném použití přípravků na hubení blech, například insekticidní zásypy, šampony, obojky, musíme provést i důkladný úklid bytu a hlavně kočičího pelíšku.

Mezi obtížné parazity patří i ušní roztoči, kteří infikují zevní zvukovody a dráždí sliznici, což vyvolá nadměrnou tvorbu mazu. Maz potom vytváří typické hrudky, kočka si ucho často škrábe a má ho sklopené. Škrabáním si pak zanese do ucha infekci a tím vnikne zánět. Léčba naštěstí bývá úspěšná.

Kočka si z toulek v přírodě může přinést i dalšího nepříjemného parazita – klíště. Přestože klíště nemůže na kočku přenést nemoci, které přenáší na lidi (klíšťovou encefalitidu), při zachycení na kočičí kůži se kočka škrábáním snaží klíště odstranit, a to i velmi razantně – rozškrabáním kůže do krve.

Mezi méně často se vyskytující parazity vyvolávající svědění patří sametka zarděnková. Kromě výrazného svědění dochází ke zvýšené tvorbě šupin. Místy vypadává srst. Také tímto parazitem se nakazí pouze kočky s volným pohybem.

Nelze zapomenout na napadení koček obtížným hmyzem – komáry. I když se toto napadení stává poměrně zřídka, může vyvolat pro kočku nepříjemné svědivé reakce kůže. Kočka svým škrábáním a kousáním kůži často velmi naruší a poškodí ji do krve a následně dochází k tvorbě strupů.

Proti zevním parazitům v dnešní době existuje mnoho vhodných preparátů, ať už jsou to obojky, spreje, nebo pipety k nakapání na kůži. Při nadměrném napadení parazity je vhodné léčbu konzultovat s veterinárním lékařem.

Bohužel i kočky v dnešní době postihly takzvané „civilizační choroby“, které se projevují kromě jiných příznaků i silným svěděním kůže. Patří mezi ně nevhodná potrava, reakce na šampony a spreje, reakce může být i psychická, například na změnu prostředí, další nové zvíře v domácnosti a mnoho a mnoho dalších. Prakticky je to stejné jako u nás lidí – snad téměř každého z nás někdy potkalo „vyražení červených pupínků“ a následně nepříjemné svědění, třeba jen po požití běžné mandarinky.

Zdroj: Vyrážka u koček
Zveřejněno dne: 23.5.2016

Blechy

Blechy u koček

Hlavním původcem zablešení je blecha kočičí (Ctenocephalides felis). Blecha je drobný hmyz, který má tělo o velikosti 3 až 4 mm, červenohnědou barvu, skáče na vzdálenost až 1,5 m. Poslední pár nohou je delší a je uzpůsobený ke skákání. Dospělé blechy se živí krví. Tato blecha žije jak na kočkách, tak na psech.

Blechy nakladou vajíčka do skulin v podlaze, do spojů v příbytku kočky a do čalounění křesel. Za 5 až 12 dní se z nich vylíhnou larvy, které žijí mimo tělo hostitele a živí se organickými částečkami prachu. Přitom, pokud na ně narazí, sežerou i vajíčka tasemnice. Po 9 až 11 dnech se zakuklí a takto přežívají 11 až 20 dnů, pak se z nich líhnou blechy, které ihned vyhledávají hostitele. Živí se již pouze jeho krví, a to samci i samice blech. Dospělci žijí 3 až 5 měsíců. Proto nestačí zlikvidovat blechy pouze na kočce, ale především je potřeba odblešit pelíšek a všechna místa, kde se kočka pohybuje (vlastně celý byt), protože právě tam se nacházejí vajíčka a larvy, dospělci na kočce už jsou jen vrcholkem ledovce, většina bleší populace přebývá v okolním prostředí v podobě vajíček a larev.

Největším problémem při napadení blechami je alergická reakce na pokožce způsobená alergeny z bleších slin. Nejčastěji se svědivá ložiska u koček vyskytují v oblasti zad a kořene ocasu, na nohách, břichu, ve slabinách a na krku. Blechy jsou také mezihostitelem tasemnice.

Na ochranu koček proti vnějším parazitům se používají antiparazitární přípravky, které jsou k dostání jako sprej, obojek nebo ve formě spot on. Záleží vždy na majiteli, jaký preparát pro své zvíře zvolí.

Zdroj: Blechy
Zveřejněno dne: 4.1.2016

Tasemnice u psa

Přenos tasemnice psí na člověka

Přímé nakažení člověka není možné z prostého důvodu – všechny tasemnice potřebují v určité fázi svého životního cyklu takzvaného mezihostitele, ve kterém se z larvy vytvoří měchýřek se živou hlavičkou tasemnice, zvaný boubel. Boubele nejběžnějších tasemnic našich psů se tvoří v blechách nebo v břišní dutině králíků a jiných drobných živočichů. Jistě lze konstatovat, že za normální situace člověk blechu nevykousne ani se neživí syrovými vnitřnostmi králíků. Mimoto jsou tasemnice vybíravé a specializované na své druhy nedobrovolných hostitelů.

Blecha však náhodou může ulpět na zvířecí tlamě a do úst člověka může přeskočit při psím olizování. Mezi příznaky nákazy patří bolesti břicha, zvracení a průjem. Ve stolici se objevují vajíčka tasemnice. Tasemnice může v těle člověka vytvořit obrovské cysty podobné nádoru, které je často nutné odstranit operativně.

Zdroj: Tasemnice u psa
Zveřejněno dne: 19.6.2017

Blechy

Blechy u psa

Hlavním původcem zablešení je blecha psí (Ctenocephalides canis). Blecha psí je vzácnější, ale snadněji přechází na člověka. Rovněž jde o drobný hmyz o velikosti 3 až 4 mm, má červenohnědou barvu, skáče na vzdálenost až 1,5 m. Poslední pár nohou je delší a je uzpůsobený ke skákání. Dospělé blechy se živí krví.

Blechy nakladou vajíčka do skulin v podlaze, mezi prkny kotce, do spárů v boudě a do čalounění křesel a psích pelíšků. Za 5 až 12 dní se z nich vylíhnou larvy, které žijí mimo tělo hostitele a živí se organickými částečkami prachu. Přitom, pokud na ně narazí, sežerou i vajíčka tasemnice psí. Po 9 až 11 dnech se zakuklí a takto přežívají 11 až 20 dnů, pak se z nich líhnou blechy, které ihned vyhledávají hostitele. Živí se již pouze jeho krví, a to samci i samice blech. Dospělci žijí 3 až 5 měsíců. Nestačí tedy zlikvidovat blechy pouze na psovi, ale především odblešit pelíšek a všechna místa, kde se pes vyskytuje, protože právě tam se nacházejí vajíčka a larvy, dospělci na psovi už jsou jen vrcholkem ledovce, většina bleší populace přebývá v okolním prostředí v podobě vajíček a larev.

Největším problémem při napadení blechami je alergická reakce na pokožce způsobená alergeny z bleších slin. Nejčastěji se svědivá ložiska u psů vyskytují v oblasti zad a kořene ocasu, na nohách, břichu, ve slabinách a na krku. Blechy jsou také mezihostitelem tasemnice.

Na ochranu psů proti vnějším parazitům se používají antiparazitární přípravky, které jsou ve formě spreje, obojku nebo coby spot on. Záleží vždy na majiteli, jaký preparát pro své zvíře zvolí.

Zdroj: Blechy
Zveřejněno dne: 4.1.2016

Parazité u psů

Blechy u psa

Hlavním původcem zablešení je blecha psí (Ctenocephalides canis). Blecha psí je vzácnější, ale snadněji přechází na člověka. Je to drobný hmyz, který má tělo o velikosti 3 až 4 mm, má červenohnědou barvu, skáče na vzdálenost až 1,5 m. Poslední pár nohou je delší a je uzpůsobený ke skákání. Dospělé blechy se živí krví.

Blechy nakladou vajíčka do skulin v podlaze, mezi prkny kotce, do spárů v boudě a do čalounění křesel a psích pelíšků. Za 5 až 12 dní se z nich vylíhnou larvy, které žijí mimo tělo hostitele a živí se organickými částečkami prachu. Přitom, pokud na ně narazí, sežerou i vajíčka tasemnice psí. Po 9 až 11 dnech se zakuklí a takto přežívají 11 až 20 dnů, pak se z nich líhnou blechy, které ihned vyhledávají hostitele. Živí se již pouze jeho krví, a to samci i samice blech. Dospělci žijí 3 až 5 měsíců. Proto nestačí zlikvidovat blechy pouze na psovi, ale především odblešit pelech a všechna místa, kde se pes vyskytuje, protože právě tam se nacházejí vajíčka a larvy. Dospělci na psovi jsou už jen vrcholkem ledovce, většina bleší populace přebývá v okolním prostředí v podobě vajíček a larev.

Největším problémem při napadení blechami je alergická reakce na pokožce způsobená alergeny z bleších slin. Nejčastěji se svědivá ložiska u psů vyskytují v oblasti zad a kořene ocasu, na nohách, břichu, ve slabinách a na krku. Blechy jsou také mezihostitelem tasemnice.

Na ochranu psů proti vnějším parazitům se používají antiparazitární přípravky, které jsou k dispozici v podobě spreje, obojku nebo ve formě spot on. Záleží vždy na majiteli, jaký preparát pro své zvíře zvolí.

Zdroj: Parazité u psů
Zveřejněno dne: 9.12.2015

Kožní problémy u psů

Vši a hnidy u psa

Veš psí (Linognathus setosus) má bílou barvu a saje krev. Ani jeden druh nenapadá člověka. Dospělé vši se pohybují na povrchu kůže a psa tak intenzivně dráždí, pes se škrábe, čímž si může poranit kůži a do rány si následně může zanést i infekci.

Na rozdíl od všenek a blech nejsou vši příliš pohyblivé, při rozhrnutí srsti lze vidět přisátou veš, jež se nesnaží prchnout jako všenka ani neodskočí jako blecha. Vši se vyskytují na hlavě (zvláště na čenichu, dále v těsném okolí pysků, očí a uší), též na krku (zespodu) a v hrudní oblasti. Při výrazném přemnožení se pak zdržují kdekoliv. Vši přilepují na jednotlivé chlupy hnidy, které se poměrně pevně drží. Psí vši jsou méně časté než blechy. Pes je získá pouze při kontaktu se zavšiveným psem nebo při používání cizích hřebenů a kartáčů.

Ochranu proti vším zajišťují rovněž antiparazitární přípravky (viz výše).

Zdroj: Kožní problémy u psů
Zveřejněno dne: 5.1.2016

Blechy

Jak vypadá kousnutí od blechy

Kousnutí blechy u člověka vypadá ošklivě, kousnutí blechy u zvířat není moc nápadné. Po bodnutí zanechává blecha na kůži pupenec se středovou krvavou skvrnou, která svědí, a když máte štěstí, tak po 3 dnech mizí. Není výjimkou ani velký puchýř, který vypadá dost nepříjemně a také hodně svědí.

Blechy představují přímé cizopasníky člověka a přenašeče chorob ze zvířat na člověka, proto se řadí mezi škůdce lidského zdraví. Do blechy, která sála krev z infikované osoby či zvířete, se dostávají původci nákaz z krve infikovaného. V bleše se potom rozmnožují nebo se dále vyvíjejí. Při opětovném sání se původci choroby dostávají přímo do ranky vzniklé nabodnutím kůže člověka nebo zvířete a odtud do krve a dále do celého těla napadaného. Někdy se nákaza šíří i výkaly blechy na kůži, které mohou být vetřeny do ranky po bodnutí nebo do sliznice, většinou do spojivek (původce skvrnivky). Původci těchto chorob kolují mezi krví zvířat, člověka a blechy. Zcela prokázaný přenos blechou je u moru a krysí skvrnivky, u ostatních chorob se pouze předpokládá.

Zdroj: Blechy
Zveřejněno dne: 4.1.2016

Blechy

Likvidace blech v bytě

Hubení blech není jednoduchý úkol. Většinou je přinese domácí mazlíček, pes nebo kočka. Prvotně je třeba odblešit zvíře pomocí pipet proti parazitům, šamponu nebo antiparazitního obojku. Druhá a zcela zásadní věc je velmi pečlivý úklid (luxování), aby se blechy zbytečně nepřemnožily. Třetí, nejdůležitější a zároveň poslední fází je provést celoplošný dezinsekční postřik. Používají se profesionální postřiky, které zahubí všechna vývojová stadia.

Při výskytu jakýchkoliv blech je téměř vždy nutné obrátit se na profesionální firmu, svépomocné snahy nebývají úspěšné a většinou jen dojde k většímu zamoření. Při jakékoliv svépomocné aplikaci insekticidního přípravku je vždy bezpodmínečně nutné dodržet návod k použití uvedený na obalu každého přípravku! Pokud se vám podaří blechu chytnout, tak ji už nesmíte pustit. Stačí ji jen malinko na chviličku uvolnit cestu a je pryč! Blecha jde sice rozmáčknout mezi nehty, ale to je těžké, protože ona nepočká na to, až si ji připravíte. Nejjistější je ponořit ji do skleničky s vodou a utopit ji.


Zdroj: Blechy
Zveřejněno dne: 4.1.2016

Nemoci u čivavy

Vypadávání srsti

Vypadávání srsti se odborně nazývá alopecie a u čivavy jej nelze přehlédnout. Chuchvalce srsti jsou vidět všude. Když zlehka přejedete rukou po srsti, tak se velmi rychle uvolňuje.

Nejprve je důležité si uvědomit, zda se jedná či nejedná o běžné přesrstění. Pokud jde jen o běžné přesrstění v průběhu roku, tak pokud je podáváno kvalitní krmivo, není potřeba nic zvláštního dělat. Jestliže máte pochyby o dostatečné kvalitě krmiva, můžete stravu obohatit o vitamínovou pastu.

Psí srst je známkou psího zdraví. Když někde něco zasvědí, hned je potřeba zkontrolovat, jestli to není blecha nebo nějaký ekzém. Dalšími důvody kožních potíží od tvorby lupů po vypadávání srsti mohou být roztoči a kožní plísně. K vypadávání srsti vedou často i různé otravy, stres, hormonální porucha, porucha štítné žlázy.

Pokud si nejste jisti příčinou vypadávání srsti, tak se obraťte na veterinárního lékaře, který stanoví správnou diagnózu pomocí vyšetření vzorků kůže nebo krve a pak snadno určí způsob léčby.

Zdroj: Nemoci u čivavy
Zveřejněno dne: 8.2.2017

Strupy na kůži u koček

Příčiny

Při pohledu na neustále se škrábající kočku zbystří asi každý majitel a začne svého miláčka podrobovat důkladné kontrole. Příčin škrábání u koček může být hned několik. Nejčastější příčinou jsou však zevní parazité. Mezi ty nejznámější a snad nejvíce rozšířené patří blecha, ať už blecha kočičí, psí nebo obecná. Není pouze velmi nepříjemná v srsti, ale je rovněž zdrojem nákazy tasemnicí, protože je mezihostitelem jejího vývoje. Při zjištění tohoto parazita musíme rychle sjednat nápravu a provést „odblešení“, blecha se totiž rychle rozmnožuje a může nám zamořit celý byt. Při opakovaném použití přípravků na hubení blech, například insekticidní zásypy, šampony, obojky, musíme provést i důkladný úklid bytu a hlavně kočičího pelíšku.

Dalším nepříjemným zdrojem škrábání je napadení kočky zákožkou svrabovou, tedy svrab neboli prašivina. I když je tato nemoc zmiňována především u psů, častěji bývá diagnostikována u koček. Tento roztoč vyvrtává chodbičky na povrchu kůže, kde klade vajíčka. Vyvolává silné svědění, kočky se neustále čistí a škrábou a tím roznášejí roztoče po celém těle. Nemoc se lehce odhalí – na kůži jsou šupinky a strupy, kočky trpí záněty kůže, jsou vyčerpané, netečné. Pokud nejsou léčeny, umírají na celkové vyčerpání. Nemoc se dá v dnešní době úspěšně léčit injekcemi nebo léky – ovšem pouze preparáty pro zvířata. Je lehce přenosná na jiné kočky i psy, proto při zjištění nákazy kočku izolujte od ostatních domácích zvířat. Při nedodržení hygieny může dojít i k nakažení člověka. Svrab je problémem u koček s volným pohybem, u koček chovaných v bytě se se svrabem téměř nesetkáme.

Mezi obtížné parazity patří i ušní roztoči, kteří infikují zevní zvukovody a dráždí sliznici, což vyvolá nadměrnou tvorbu mazu. Maz potom vytváří typické hrudky, kočka si ucho často škrábe a má ho sklopené. Škrabáním si zanese do ucha infekci a tím vnikne zánět. Léčba bývá naštěstí úspěšná.

Kočka si z toulek v přírodě může přinést dalšího nepříjemného parazita – klíště. Klíště nemůže na kočku přenést nemoci, které přenáší na lidi, například klíšťovou encefalitidu, ale dochází k tomu, že se kočka škrábáním snaží přisáté klíště ze své kůže odstranit, a to i velmi razantně – rozškrabáním kůže do krve.

Méně častým parazitem, který vyvolává svědění, je sametka zarděnková. Vedle výrazného svědění dochází i ke zvýšené tvorbě šupin. Místy dokonce vypadává srst. Také tímto parazitem se nakazí pouze kočky s možností volného pohybu.

Nelze zapomenout na napadení koček obtížným hmyzem – komáry. I když se toto napadení stává poměrně zřídka, může vyvolat pro kočku nepříjemné svědivé reakce kůže.

Proti zevním parazitům v dnešní době existuje mnoho vhodných preparátů, ať už jsou to obojky, spreje, nebo pipety k nakapání na kůži. Při nadměrném napadení parazity je vhodné léčbu konzultovat s veterinárním lékařem.

Nejen zevní parazité, ale i plísňové kožní onemocnění označované jako dermatofytóza může kočce velmi znepříjemnit život. Toto onemocnění se řadí mezi infekční nemoci a může se přenést i na člověka. Postihuje většinou dlouhosrsté kočky, projevuje se silným svěděním, kočka se škrábe a vytrhává si srst. Při podezření na tuto nemoc je nutné navštívit veterinárního lékaře, který kultivací seškrabků z kůže a srsti stanoví druh plísně a poté následnou léčbu příslušným preparátem.

Bohužel i kočky v dnešní době postihují takzvané „civilizační choroby“, které se projevují kromě jiných příznaků i silným svěděním kůže. Příčinou bývá nevhodná potrava, reakce na šampony a spreje, může jít i o reakci psychickou, například na změnu prostředí, další nové zvíře v domácnosti a mnoho a mnoho dalších. Prakticky je to stejné jako u nás lidí – snad téměř každého z nás někdy potkal „výsev červených pupínků“ a následně nepříjemné svědění, třeba jen po požití běžné mandarinky.

Zdroj: Strupy na kůži u koček
Zveřejněno dne: 22.3.2016

Odčervování koček

Odčervovací tablety pro kočky

Tablety mají široké spektrum působení proti mnoha vnitřním parazitům. Dá se říci, že u dospělých zvířat se používají nejčastěji. Opět jako u pasty působí pouze jednorázově, a tak se odčervování musí v pravidelných intervalech opakovat. Mezi jeho hlavní přednosti také patří nízká cena.

Odčervení kočky tabletkou není nic jednoduchého a vyžaduje spoustu trpělivosti. Nejprve kočce zkuste podat lék po dobrém s něčím, co jí chutná. Pokud vaši lest prohlédne, vhoďte jí prášek přímo do krku. To je ideální dělat ve dvou lidech, kdy jeden otevře kočce tlamu a druhý prášek zatlačí do krku. Pozor ale, kočka může začít slintat. Je tedy potřeba vhodit prášek dostatečně hluboko a také držet tlamu zavřenou. Počítejte s tím, že se vaše kočka bude bránit, jak jen to půjde, a pravděpodobně vás i poškrábe. Nakonec můžete odčervení svěřit svému veterináři, který k podání prášku použije speciální nástroj.

Co se intervalu odčervování týče, záleží na konkrétním jedinci a jeho způsobu života. Doporučuje se 1/4letní nebo 1/2roční interval. Základním pravidlem je odčervovat všechna zvířata v domácnosti zároveň. Pokud máte v domácnosti psy a kočky, tak tablety na odčervení psů pro kočky nepoužívejte. Vždy volte vhodnou variantu podle druhu zvířete.

Zdroj: Odčervování koček
Zveřejněno dne: 18.1.2017

Tasemnice u psa

Léčba

Léčebné přípravky jsou dnes k dispozici v široké škále a v různých formách (sirup, pasta, tablety), většinou jsou i ochucené, takže odpadá nepříjemnost s podáním. A hlavně jsou to léky s kombinovaným účinkem proti oběma typům parazitů. Je však namístě střídat občas účinné látky v těchto preparátech, a to z důvodu vzniku možné rezistence.

Je třeba dodržet několik schémat podání antiparazitárních preparátů. Fena by je měla dostat před připuštěním, v první polovině březosti a 14 dní po porodu. Štěňata poprvé ve 14 dnech věku a poté každých 14 dní až do odstavu. Dospělci preventivně každé tři až šest měsíců podle toho, v jaké míře jsou zvířata vystavena možnosti nákazy (chov výhradně v domácnosti nebo na venkově při hospodářství).

Zdroj: Tasemnice u psa
Zveřejněno dne: 19.6.2017

Vyrážka u koček

Dermatofytóza u koček

Dermatofytóza je způsobena kožními plísněmi. Může jít o plíseň kůže, drápků i chlupů. Často onemocní kočky mladší 12 měsíců nebo stará, imunosuprimovaná a podvyživená zvířata. Kočka se nakazí nejčastěji přímým kontaktem s nemocným zvířetem nebo pobytem v místech, kde se nakažené zvíře pohybovalo. Nákaza pronikne do kůže v místě porušení ochranné bariéry kůže nebo v místě s povrchovým poraněním.

Příznaky dermatofytózy se těžko rozpoznávají. Mohou se projevit jen jako polámané chlupy na tvářích a uších nebo jako malá okrouhlá místa se šedavou šupinatou kůží, nejčastěji na hlavě, uších, tlapkách a zádech. Plíseň může napadnout i drápy, které se pak snadno lámou, drolí a jsou velmi bolestivé. Kočka může být ale také pouze přenašečem, aniž sama onemocní. Diagnóza se potvrzuje kultivací chlupů a kožního seškrabu.

Plísňová onemocnění lze léčit řadou antiseptických krémů a ve vážných případech i protiplísňovými přípravky. Při léčbě se doporučuje kočku ostříhat a léčit všechna další zvířata v domácnosti. Vhodné je domácnost pravidelně vysávat a prát pelíšky na vysoké teploty. Spory plísní jsou velmi odolné a mohou v domácnosti vydržet ještě řadu měsíců. Již vyléčená kočka se tak může opětovně nakazit. Spolehlivě ji v tomto případě ochrání jedině očkování. Dermatofytóza je dobře léčitelná a neohrožuje život kočky, je však přenosná na člověka.

Zdroj: Vyrážka u koček
Zveřejněno dne: 23.5.2016

Parazité u psů

Veš

Veš psí (Linognathus setosus) je bílá a saje krev. Ani jeden druh není přenosný na člověka. Dospělé vši se pohybují na povrchu kůže a způsobují intenzivní dráždění, pes se škrábe, čímž si může přivodit poranění kůže, které se může následně infikovat.

Na rozdíl od všenek a blech nejsou moc pohyblivé, při rozhrnutí srsti je vidět přisátá veš, která se nesnaží prchat jako všenky ani neodskočí jako blecha. Při silném napadení psa se vši zdržují kdekoli. Jinak dávají přednost hlavě, zvláště čenichu, těsnému okolí pysků, očí a uší. Vyskytují se poměrně často také zespodu na krku, na prsou a na hrudi. Na jednotlivé chlupy přilepují vši hnidy, které na rozdíl od lupů celkem pevně drží. Naštěstí psí vši jsou méně časté než blechy. Pes se nakazí pouze přímým stykem s jiným zavšiveným psem nebo při používání cizích hřebenů a kartáčů.

Na ochranu psů proti vnějším parazitům se používají antiparazitární přípravky, které jsou ve formě spreje, obojku, šamponu nebo jako spot on. Záleží vždy na majiteli, jaký preparát pro své zvíře zvolí.

Zdroj: Parazité u psů
Zveřejněno dne: 9.12.2015

Snížené libido u psa

Proč nemá zájem?

Hárající fence odolá málokterý pes. Může se ale stát, že nám se fena jeví na vrcholu hárání, ale ve skutečnosti tomu tak není. Což ovšem pes – samec - na rozdíl od nás dobře pozná. Nám v takovém případě pomůže odběr krve feny ke stanovení hodnoty progesteronu, který pomáhá přesněji termínovat krytí - tedy den, kdy bude svolná k páření fena (a měl by být i pes). Další skupinou jsou pejsci, řídící se heslem: co je v domě, není pro mě. Tato malá skupina psů nemá zájem o feny ve společné domácnosti, o ostatní ale ano. Pokud pes nejeví zájem o feny obecně, je třeba pátrat po zdravotních potížích – zhodnotit kompletní reprodukční anamnézu, vyšetřit celkový zdravotní stav psa, atd.

Zdroj: Snížené libido u psa
Zveřejněno dne: 13.9.2016


SiteMAP